Ježíš a jeho současníci

Ježíš a jeho současníci

Je tomu již víc než 2000 let, kdy se tři mudrci z východu (dnes by jsme řekli šarlatáni) vydali na dlouhou cestu na západ. Cílem jejich putování se stala Judea. Země, kde již staletí lidé očekávali zrození mesiáše( mesiáš= ten, který je „pomazán“ Bohem). Mudrci na základě znalostí duchovních věd a astrologie pochopili, že prorokovaný čas právě nastal a zatoužili na vlastní oči „boží“ dítě spatřit.

Soudí se, že mudrci z východu pravděpodobně pocházeli z Babylónu, či Persie a patřili mezi zoroastrické kněze . V roce 7.př.n.l. byli svědky významné astrologické konstelace: trojnásobné  konjunkce planety Jupitera a Saturna ve znamení Ryb. Konstelace symbolicky popisovala historicky mezník spojený s přechodem lidstva z věku berana do věku ryb. Z toho důvodu se stala ryba symbolem prvních křesťanů a Ježíšova učení.

Tři králové dorazili do Jeruzaléma. Hlavního města země, která byla již pár desetiletí součásti římského impéria a které vládl král Herodes dosazený římským senátem. Tři mudrci Heroda navštívili a o zrození prorokovaného mesiáše mu pověděli. Tím se dopustili závažné chyby. Neuvědomili si, že lidským primitivům nemají být podobná tajemství zjevována. Herodes ač schopný vladař a velký budovatel mnoha skvostných staveb primitivem byl a navíc ještě trpěl stihomamem. Ze strachu o ztrátu své moci se dopustil několika vražd i vůči příslušníkům vlastní rodiny. I ve zrození mesiáše viděl pro sebe mocenskou hrozbu a rozkázal zabít všechny chlapce mladší dvou let z Betléma a jeho okolí, tj. v místech kde se podle starozákonních proroctví měl mesiáš narodit.

Prorokovaný duchovní král židů však mezi nimi již nebyl. Josef, jeho otec měl varovný sen a spolu s ženou Marii a malým Ježíšem Judeu urychleně opustil a vydal se do Egypta. Zpět se rodina vrátila až po Herodově smrti. Ježíš se vyučil od svého otce tesařskému řemeslu. V této době jistě nikdo z jeho sousedů v Nazaretu ani ve snu netušil, že právě tento sympatický, ale jinak obyčejný člověk se stane jednou z největších osobností lidských dějin, kterému se budou i po 2000 letech klanět milióny lidí na celém světě.

Ježíšovo probuzení

Ježíš se tělesně nijak nelišil od jiných lidí. I když v Lukášově evangeliu se píše o jezis a jeho soucasnici 2neposkvrněném početí je velmi pravděpodobné, že šlo až o pozdější vsuvku. V nejstarším Markově evangeliu se o neposkvrněném početí nic neříká. I když je takový způsob početí možný, nemá v případě Ježíše žádný smysl. Jen evokuje představu sexu, jako něčeho v principu nečistého, hříšného a špinavého.

Od jiných se však Ježíš výrazně lišil svým duchem. Jeho odlišnost se naplno projevila okolo 33 let jeho věku. Najednou si uvědomil, že mnohé z toho co lidé mají za pravdu je úplně jinak. Pochopil poslání a životní úkol s kterým se zrodil na Zemi. Byl mu dán dar ducha, který se objevuje v lidských dějinách jen velmi výjimečně cca jednou za 2000 let u přinašečů. Bytostí, kteří jsou vývojově již daleko před lidmi a pouze se rodí do lidských těl, aby nám pomohli v našem vývoji. Přinašeči se označují proto, že poznávají čistou pravdu bytí a přinášejí jí lidem. Před Ježíšem jimi byl Mojžíš, Abrahám a ještě dříve egyptští, indičtí a další přinašeči.

Z tesaře se tak Ježíš stal náboženským kazatelem a duchovním učitelem. Zvolil si 12 žáků-apoštolů a spolu s nimi začal cestovat po izraelské zemi. Kázal, zodpovídal lidem dotazy týkajících se jejich životních problémů, duchovních a filozofických záležitostí. Léčil nemocné životní silou a učil své žáky podle stupně jejich dokonalosti.

Jeho popularita mezi lidem začala narůstat. Mnozí podvědomě vnímali jeho duchovní sílu a moudrost, kterou tak převyšoval jiné kazatele tehdejší doby.

Během svého putování se setkával se zástupci tří základních proudů židovského náboženství reprezentovaných esejci, farizeji a saducei. Esejci se stali jeho příznivci. Farizeové a saduceové pak až na malé výjimky zarytými odpůrci.

Ježíš a Esejci

Společenství esejců představovalo spirituální proud v tehdejší židovské společnosti. Esejci jezis 3žili v komunitách. Přes den pracovali především na polích. Večer se věnovali duchovním studiím, modlitbám a meditacím. Studovali stará proroctví, astrologii, zabývali se léčitelstvím a poznáváním přírody.

Patřili k předním Ježíšovým posluchačům. Zanechali po sobě texty nalezené v Kumránu i v tibetských klášterech. Nejpozoruhodnější z nich jsou Evangelia Esejských. Obsahují části Ježíšova učení, která se nedostala do Nového zákona. Ježíš se v nich věnuje mimo jiné vztahu člověka a přírody. Dnes by jsme řekli duchovně ekologickým otázkám.

„Nehledejte zákon v písmech, neboť zákon je život, zatímco písmo je mrtvé. Říkám vám popravdě, Mojžíš neobdržel zákon od Boha napsaný, ale prostřednictvím živého Slova. Zákon je živé Slovo živého Boha prostřednictvím živých proroků pro živé lidi. Ve všem živém je zákon. Najdete ho v trávě, v stromě, v řece, v hoře, v nebeských ptácích, v mořských rybách. Ale hledejte ho hlavně ve vás samých. Neboť vpravdě pravím vám, všechny živé věci jsou Bohu blíže než písmo, které je bez života. Tak učinil Bůh život a všechny živé věci, aby skrze věčné Slovo učili člověka zákonům pravého Boha. Bůh nevepsal zákony do stránek knihy, ale do vašich srdcí a do vašeho ducha. Jsou ve vašem mase, vašich vnitřnostech, ve vaších očích a uších a v každé malé části vašeho těla. Jsou přítomné ve vzduchu, ve vodě, v zemi, v rostlinách, v slunečních paprscích, v hlubinách a výšinách. Mluví všechny k vám, abyste mohli porozumět řeči živého Boha. Ale vy zavíráte své oči, abyste neviděli, zacpáváte si uši, abyste neslyšeli. Vpravdě pravím vám, že písma jsou dílem člověka, ale život a všechny jeho projevy jsou dílem našeho Boha. Proč neposloucháte slova Boha, která jsou zapsána v jeho dílech? A proč studujete mrtvá písma, která pocházejí od člověka?“

Esejci nepili alkohol ani nejedli maso. V tom se shodovali i s Ježíšem. V jedné ze svých promluv Ježíš shrnul důvody škodlivosti pojídáni masa pro lidský život. Přikázání „Nezabiješ“ vztahoval nejen na lidi, ale také zvířata, stejně jako jiní velcí myslitelé a duchovní vůdci.

 A jako další bylo tímto přikázáním dáno: „Nezabiješ, „neboť život byl dán všem Bohem a to, co dal Bůh, nesmí člověk vzít. Neboť vám pravím, z jedné Matky pochází vše, co na zemi žije. Proto každý, kdo zabíjí, zabíjí svého bratra. A od něj se jeho Matka země odvrátí o odejme mu svá životodárná ňadra. A její andělé ho opustí a do jeho těla se nastěhuje Satan. A maso zabitých zvířat se stane v jeho těle jeho vlastním hrobem. Vpravdě pravím vám, ten, který zabíjí, zabíjí sebe, a kdo jí maso zabitých zvířat, jí z těla smrti. Neboť v jeho krvi se každá kapka krve zabitého tvora stává jedem, jejich dech se stává zápachem jeho dechu, jejich maso se proměňuje v hlízy, v jeho kostech jejich kosti ve vápno, v jeho vnitřnostech jejich vnitřnosti v úpadek, v jeho očích jejich oči v šupiny, v jeho uších jejich uši ve voskovou zátku. A jejich smrt se stane jeho smrtí. Neboť jenom ve službě nebeskému Otci budou vaše dluhy sedmi let prominuty v sedmi dnech. Ale Satan vám neodpustí nic a jemu budete musit všechno zaplatit. Oko za oko, zub za zub, ruku za ruku, nohu za nohu, pálení za pálení, ránu za ránu, život za život, smrt za smrt. 

 Esejci jistě nebyli bez chyb. Sami sebe považovali za „čisté“ a stranili se nečistých, zatímco Ježíš navštěvoval i lidi „nečísté“ a hříšné. Přesto můžeme považovat esejce za nejbližší Ježíšovy následníky stojící u samotného zrodu ranného křesťanství.

Ježíš versus Farizeové a Saduceové

V opozici vůči Esejcům stali praktičtější a hmotnější farizeové a saduceové. Tvořili jezis 4náboženskou, politickou a kulturní elitu tehdejší židovské společnosti.

Farizeové kladli důraz nejen na písemnou, ale i ústní židovskou tradici. Velký důraz kladli na provádění náboženských obřadů. Věřili v nesmrtelnost duše,  posmrtný život a duchovní svět. Saduceové naproti tomu kladli důraz na doslovný výklad Tóry. Nevěřili v posmrtný život ani duchovní světy. Domnívali se, že duše zaniká se smrtí těla.

Farizeové a saduceové se mezi sebou často přeli. Měli však jednoho společného nepřítele, který se vůči ním také vyjadřoval značně kriticky-Ježíše.

Běda vám, zákoníci a farizeové, pokrytci, že jste se připodobnili hrobům zbíleným, které se zdají navenek krásné, ale vnitř jsou plny kostí umrlčích i vší nečistoty.

Tak i vy zvenčí zajisté zdáte se lidem spravedliví, ale vnitř plni jste pokrytství a nepravosti.“

( Nový Zákon)

Židovští  kněží z řad farizeů a saduceů striktně lpěli na duchovních obřadech a formálním dodržování přikázání Starého Zákona. Ježíše chápali jako konkurenci, někoho kdo narušuje zaběhnuté pořádky a tradici. Čím víc Ježíš přitahoval lidi, tím víc rostla jejich žárlivost a nevraživost. Nakonec se rozhodli Ježíše fyzicky zlikvidovat.

V době Ježíšova pobytu v Jeruzalémě podplatili Jidáše, jednoho z Ježíšových žáků, aby je dovedl k místu kde Ježíš pobýval. Zřejmě proto, že se obávali jej zatknout na veřejném místě. Po zatčení narychlo zinscenovali zmanipulovaný proces, ve kterém Ježíše za rouhání proti Bohu odsoudili k smrti. Popravit ho však nemohli. Trest smrti musel podepsat římský prokurátor Judey Pilát Pontský.

Pilát a Ježíš

Pilát zastupoval římskou moc. Římané byli krutí okupanti, víra obyvatel a náboženské jezis 5spory na ovládaných územích je však nezajímala, pokud neohrožovala klid a stabilitu impéria.

Ve vatikánských archivech se nachází dopis, který údajně napsal Pilát do Říma. Píše v něm o svém setkání s Ježíšem v Jeruzalémě.

Císaři Tiberiovi. V Galileji se objevil mladý muž, který ve jménu Boha, jímž byl seslán, zvěstuje nový zákon, pokoru. Zprvu jsem se domníval, že má v úmyslu pobouřit lid proti Římanům, moje podezření se však záhy vytratilo – Ježíš Nazaretský totiž hovoří spíše jako přítel Římanů nežli přítel Židů.
…Později jsem Ježíšovi napsal dopis a pozval jej na fórum k rozhovoru a on mé pozvání přijal. Když Nazareťan dorazil, konal jsem právě svou ranní procházku. Jakmile jsem však na něj prvně pohlédl, cítil jsem,.že nejsem schopen se pohnout z místa – zdálo se, že mé nohy jsou přikovány železnými okovy k mramorové podlaze. Celý jsem se chvěl, jako bych pociťoval jakousi vinu, ačkoli on oplýval naprostým klidem.
Za tu chvíli, co jsem stál na místě, jsem toho neobyčejného člověka dokázal odhadnout – v jeho zevnějšku ani charakteru nebylo nic nepříjemného. Když se nacházel nablízku, cítil jsem vůči němu hlubokou úctu. Řekl jsem mu, že kolem něj září aura a že jeho osobnost působí nakažlivou prostotou, která ho staví kamsi výš, nad dnešní filozofy a učitele. Díky svému příjemnému vystupování, prostotě, pokoře a lásce na nás všechny hluboce zapůsobil.
To jsou tedy, velectěný vládce, fakta ohledně Ježíše Nazaretského. Našel jsem si čas, abych tě dopodrobna obeznámil s touto záležitostí. Jsem toho názoru, že člověk, jenž dokáže přeměnit vodu ve víno, který dokáže léčit nemocné, křísí zemřelé a zklidňuje rozbouřené moře, nemůže být zločincem. Musíme připustit, že on skutečně je, jak jiní tvrdí, synem Božím.
Váš pokorný sluha Pontius Pilatus.“



Zda dopis skutečně Pilát napsal, či se jedná o pozdější fikci nevíme. Každopádně i ze čtení Bible je zřejmé, že Pilát se snažil Ježíše osvobodit, poté co byl před něj předveden židovskými kněžími. Prohlásil: „Žádnou vinu na tomto muži nenalézám“.  Židovským veleknězům se však podařilo použitím pomluv zmanipulovat dav a poštvat ho proti Ježíši. Ve chvíli když začal na Piláta křičet „Ukřižuj ho“ musel konat. Římský místodržící byl zodpovědný za klid v provinciích. Židovští veleknězi hrozili  lidovými nepokoji ve chvíli, pokud by byl Ježíš propuštěn. Proto si Pilát smyl ruce a nakonec podepsal nad Ježíšem rozsudek smrti.

Ježíšova smrt a zmrtvýchstání

Ježíš byl poté v souladu s římským právem zbičován a ukřižován.jezisova smrt

Ježíšovi žáci se rozprchli. Dostali strach, že je může potkat osud jejich mistra. Ježíš tak umíral sám v krutých bolestech opuštěn všemi za posměchu a tupých urážek přihlížející lůzy.

V Písmu je psáno „ Proklet je každý, kdo visí na dřevě“. Smrt Ježíše na kříži byla tak drtivou většinou židů jako jasný důkaz toho, že v případě Ježíše se rozhodně nejedná o očekávaného židovského mesiáše. Vždyť kdyby jím byl, tak by se přece bránil, no ne?

Nepřesvědčila je zpráva o tom, že tři dny po Ježíšově smrti jeho tělo tajemně zmizlo z hrobu střeženého římskými vojáky a na místě zůstalo pouze plátno. Kdo by také věřil takové hlouposti, že by někdo po smrti mohl vstát z mrtvých? Jen úplný hlupák!

Mezi nevěřícími byl i apoštol Tomáš. Přesvědčilo ho až se stejně jako ostatní Ježíšovi učedníci se vzkříšeným Ježíšem na vlastní oči setkal a dotkl se jeho ran na těle.

Po Ježíšově odchodu

Esejské hnutí zaniklo po neúspěšném židovském protiřímském povstání roku 68. Její jezis 6ideje však žili dál. V podobě společenství některých sekt gnostiků a později části křesťanských mnišských komunit. Vzpomeňme svatého Františka a jeho lásku k přírodě a zvířatům, kterou velmi připomínal starověké esejce.

Farizeové se po prohraném židovském povstání transformovali ve školu ze které vzešel Talmud. Součástí Talmudu jsou i nelichotivé zmínky o Ježíši, stejně jako o pohanech a ne-židech.

„Ježíšova matka byla potomkem  princezen a guvernérů a spala s tesařem jako děvka“ . Ježíš  a jeho učedníci provozovali čarodějnictví a černou magii. Ježíš chtěl svést židy k modlářství a byl pod ochranou cizí pohanské mocnosti, aby podvracel židovskou bohoslužbu.

. Když žid zabije pohana nebude potrestán. Když žid okrade pohana, může si to nechat. Pohané jsou mimo ochrany zákona a Boha a jejich peníze jsou vystavené Izraeli. 

Sekta Saduceů, jejímž členem byl i vrchní  žalobce Ježíše  Kaifáš zanikla po roce zničení židovského chrámu roku 70. I přes její zánik se však stopy jejího myšlení nachází i v mnoha moderních hnutích spojujících rigiditu a materialismus.

Poslední zmínka o Pilátovi hovoří v souvislosti s násilným potlačením vzpoury Samaritánů, po které byl odvolán do Říma. Jeho stopa v dějinách pak mizí a nahrazují jí již legendy. Podle některých z nich byl nucen spáchat sebevraždu za vlády římského císaře Caliguly.

Plátno do kterého bylo zabaleno Ježíšovo tělo se po několika staletích dostalo až do Turína. Historie jeho výzkumu začala rokem 1898. Tehdy Ital Secondo Pia pořídil několik fotografických expozicí plátna. Při vyvolávání fotografií se na negativu objevila zcela zřetelná lidská tvář muže středního věku se stopy mučení, kterým prošel Ježíš. Po desetiletích výzkumu vše nasvědčuje tomu, že Turínské plátno je skutečně pravé a otisk těla vznikl během Ježíšova zmrtvýchvstání. Všechny námitky skeptiků o tom, že se jedná o padělek ze 14.století byly vyvráceny. Rozpory v datování stáří byly důsledkem požáru, který poškodil plátno ve středověku.

Z malé židovské sekty stoupenců Ježíše se postupně během několika staletí zrodilo jedno z největších světových náboženství. S původním Ježíšovým učením však již nemělo mnoho společného. Jak k tomu došlo bude námětem dalších článků věnovaných vzniku křesťanství.

—pokračování příště—

Publikováno se svolením autora
Autor publikuje na http://bajnar.blog.idnes.cz

Reklama

loading...
Loading...

Reklama

Podobné články