Jestli se Francouzi nevzpamatují, není jim pomoci…

Jestli se Francouzi nevzpamatují, není jim pomoci…

Tak to máme za poslední rok už třetí drastický teroristický útok. A nejhorší je, že každý ví, že není poslední, ale že další a další budou pokračovat. Jestli Hollande opět uspořádá nějaké připomínkové pochody po útoku na redakci kontroverzní redakce Charlie Hebdo, nevím. Předpokládám, že ne, protože by to už bylo nevkusné.

Je to válka, ovšem i válka, kterou si Francie způsobila svými výboji proti Libyi, Sýrii či Mali. Akce vždy vyvolává reakci. Stále platí, že Francie jako součást agresivních vojenských sil NATO způsobila tisíce, možná desetitisíce mrtvých, a dnes ztrácí stále jen desítky.

Ale nejen to.

Tím základním problémem byla historická strategická orientace a přimknutost k arabským a tedy muslimským zemím. Statisíce tzv. naturalizovaných Francouzů pocházejících z těchto regiónů dávno odhodili vděčnost či sounáležitost se zemí galského kohouta a sociální frustrace je ideálním podhoubím pro teror.

Skončilo fotbalové Euro. No kolik francouzských fotbalistů byli skutečně přirozenými Francouzi? Když dokonce museli francouzští činovníci řešit, jak budou jejich muslimští sportovci řešit odklad ramadánu, pak je to věc pro Francii příznačná.

Zkrátka a dobře 4, 7 miliónů muslimů v zemi, celé oblasti, kde již reálně neplatí francouzské právo, 2200 mešit v roce 2015, jejichž počet se má do příštího roku zdvojnásobit…

Státní francouzská moc selhává

Jak se zdá, s důsledky tohoto stavu si Francouzi neumí poradit a nejen to, stále zřejmě mnozí to pokládají za normální stav.

Nejde mi rozhodně o vyvolávání duchů nenávisti, spíš je třeba říci, že ideologické zázemí islámského terorismu je ve Francii nesmírně silné. A státní francouzská moc selhává.

Ale jde zároveň ještě o něco závažnějšího: Už nejméně deset let Francie, tak jako celé jižní křídlo eurozóny zažívá hospodářskou stagnaci a míra nezaměstnanosti trvale poskakuje kolem 10%.

Míra nespokojenosti nejen muslimské, ale i běžné francouzské populace s poměry je nesmírná.

Lidé noc co noc stávkují kvůli pár paragrafům

O to nebezpečněji až jako hazard působily a působí stávky tisíců, noc co noc pod heslem „nuit debout“ proti novele zákoníku práce.

Z hlediska racionálního středoevropského pohledu běžného Čecha se jedná o šílence. V zemi vládne výjimečný stav, teroristické útoky se v pravidelných periodách se stále větší intenzitou a většími oběťmi opakuji, ale lidé noc co noc stávkují kvůli pár paragrafům.

Dnes zaplavila média západního světa slova zčásti již jen povinné soustrasti a smutku.

Ale co budeme dělat za půl roku, až se opět na jiném místě cosi podobného zopakuje…? A co za další půl roku…?

Teď jsme řešili Brexit. Byl to jen nejviditelnější projev krize Evropy. Ale zatímco Britové se s ním jistě vypořádají, bez dramatické změny Francie a Francouzů čeká tuto zakládající zemi EU daleko dramatičtější budoucnost.




Reklama

loading...
Loading...

Reklama

Podobné články

Zanechte odpověď

Or

Váš e-mail nebude zobrazen. Označené pole vyplňte *

*