Je načase poslat koncerny domů: Jejich sliby růstu cen vody o inflaci a to, že zajistí dotace z EU neplatí. Šlo o účelové manipulace se zastupiteli.

Je načase poslat koncerny domů: Jejich sliby růstu cen vody o inflaci a to, že zajistí dotace z EU neplatí. Šlo o účelové manipulace se zastupiteli.

Je zřejmé, že v roce 2014 voda u většiny privatizovaných vodáren opět zdražila. Někteří politici počítají s tím, že lidé nemyslí, protože přes pokles cen energií „vysvětlují“ lidem, že zdražení vody způsobuje růst ceny energií. Ti chytřejší tvrdí, že důvodem zdražení je to, že byrokrati z EU nedali privatizovaným vodárnám dotace. Zapomněli ovšem říct: „PROČ odmítla EU dotace poskytnout?“. Důvodem je totiž fakt, že byly uzavřeny pro města nevýhodné smlouvy, privatizující zisky původně okresních a krajských vodáren, do rukou koncernů. Dotace EU jsou určeny pro podporu veřejného sektoru, nikoliv k tvorbě zisků koncernů.

PROČ roste pořád cena vody?  

Skutečný důvod jsou nevýhodné smlouvy s koncerny privatizující zisky vodáren. Smlouvy byly v řadě regionů realizovány na základě manipulací se zastupiteli a na základě nepravdivých slibů. Okresní a krajské vodárny díky tomu přišly o významný finanční zdroj (nezdražující cenu vody), o dotace z EU. Investice musí být financovány výhradně z plateb lidí za vodné a stočné, přitom 60-80% potřebných investic mohly pokrýt právě dotace z EU.

Druhý, neméně závažný důvod je ten, že dokonce ani peníze lidí vybrané za vodu nekončí v investicích do infrastruktury. Zisky z vody kalkulované koncerny v ceně vody, tečou  na zahraniční účty koncernům a velká část z inkasovaných peněz za vodu končí místo v infrastruktuře na účtech vlastníků nadnárodních koncernů, zcela mimo vodárenskou infrastrukturu České republiky. Nedostatek peněz na investice musejí dotovat ze svých veřejných rozpočtů města a obce.

Důvodem neustálého růstu cen vody jsou především nevyvážené smlouvy s koncerny, které, jak upozorňovala Evropská komise, jsou pro města a lidi nevýhodné, protože umožňují nevýhodné přerozdělování peněz vybraných za vodné a stočné.

Vodné a stočné

Bylo a je jediný vlastní zdroj financí pro vodárenství. Do privatizace s ním disponovaly města a obce. Když potřebovaly peníze na investice, zvýšily cenu vody a vybrané peníze od lidí investovaly do infrastruktury. Díky nevýhodným smlouvám dnes zaplacené vodné a stočné neslouží výhradně jako zdroj financí pro rozvoj vodárenských sítí, ale slouží také jako zdroj zisků zahraničních korporací. Ty logicky podnikají a jejich cílem je dosažení zisků. Toto politikům korporace před privatizací neříkali, naopak – slibovali růst cen vody o inflaci. Koncerny vodu dnes „jen“ vodu prodávají a „jen“ inkasují zisky, o kterých se městům a obcím vlastnícím drahou infrastrukturu, ani nesní.

Dotace EU

Před privatizací vodáren koncerny často zastupitelům slibovaly, že zajistí dotace z EU a jejich spolufinancování. Realita je přesně opačná. Okresním vodárnám, na kterých po privatizaci zůstaly dál povinnosti financovat investice, odmítla Evropská komise dotace poskytnout, protože hrozilo zneužití dotací určených pro rozvoj veřejného sektoru, pro zisky soukromých korporací. Dotace z EU přitom měly významnou měrou pomoci dofinancovat rozvoj vodárenské infrastruktury v České republice.

Stačí selský rozum?

Z čeho se financuje infrastruktura?  Z vodného a stočného a z dotací plynoucích z veřejných rozpočtů, případně z EU.
Kde končí peníze za vodné a stočné? V nákladech, v investicích do infrastruktury a po privatizaci vodáren na účtech zahraničních korporací.

Funguje to jinak u neprivatizovaných vodáren? Ano. Cenu vody mají vesměs levnější, někdy dokonce o 10-15 Kč/m3. Jinde roste cena pomaleji než u privatizovaných vodáren. Do infrastruktury přitom investují vesměs více než ty privatizované, protože realizují velké investice za přispění EU a volné peníze z vodného a stočného používají na místo výplaty dividend na financování investic.

Běž domů Ivane ……..  

V roce 1968 se do ČR nastěhovala v rámci internacionální pomoci Rudá armáda. Ukázalo se, že šlo o vše jiné, jen ne o pomoc.  Něco podobného se stalo po roce 1998 v ČR znovu v rámci vodárenského odvětví. Tentokrát jde o internacionální pomoc koncernů s dotacemi a inflačním růstem ceny vody. Opět se ukazuje, že jde o vše jiné, jen ne o pomoc.

Pokud politici nechtějí z lidí a z veřejných rozpočtů dělat dojné krávy, (již značně podvyživené), tak je třeba, aby smlouvy uzavřené na základě manipulací a lží byly zrušeny a vodu prodávaly lidem přímo a bez prostředníků okresní a krajské vodárny.

Privatizace „vody“ byly realizovány v řadě regionů na základě manipulací se zastupiteli. Je proto načase, aby se politici obrátili na soudy a policii a ukončili nevýhodné smlouvy s koncerny. Evidentně již dnes mají důkazy o tom, že dnešní systém prodeje vody je pro města i lidi nevýhodný. Navíc ví, že tyto smlouvy lidi a stát poškozují, protože dotace z EU a inflační růst ceny vody (nejdůležitější a jediné manipulační argumenty, kterými byli zastupitelé přesvědčováni k hlasování pro privatizaci „prodeje vody“) neplatí.

zdroj : vodalidem.cz

 

Loading...

Podobné články

Zanechte odpověď

Or

Váš e-mail nebude zobrazen. Označené pole vyplňte *

*