Je moje dítě opravdu mojím dítětem?

Je moje dítě opravdu mojím dítětem?

Tak tato otázka s rozšířením testů DNA možná trápí více mladých mužů než než dřív a já jsem si na toto téma připravil krátkou a dokonce pravdivou historku.

Moje druhá manželka, právě v pátek jsme se při jedné smutné příležitosti znovu viděli a pár hodin spolu s ostatní rodinou poseděli, byla o pouhých 18 let mladší. To bohužel není mnoho, letos by jí tedy bylo (a ono skutečně již bylo) rovných padesát a to je takový zlatý věk mládí.

A manželka, kupodivu, navštěvovala ZDŠ a z té ZDŠ měla různé spolužáky, kteří bydleli blízko, protože já to byl, kdo se do té Leningradské ulice, do bytu po její babičce, přistěhoval. A jeden z těch spolužáků, Patr K, s měkkým a krátkým (myšleno je písmeno „i“ v jeho příjmení) projevil dobré srdce.

Když se dozvěděl, že jedna dívka, ani nevím, kde ji splašil, na chmelu otěhotněla a otce toho vejlupku, tedy správně, toho vejlupku otce nezná, sám dobrovolně a bez jakékoli jakéhokoli nátlaku zašel s dívčinou na matriku a tam se prohlásil otcem.

Jmenuje se to, myslím, souhlasné prohlášení rodičů dítěte. No, dívka byla šťastná, že někdo bude platiti alimenty a samozřejmě souhlasila. Narodila se krásná holčička a Petrova maminka, ke které dítě vodil, si ji velmi zamilovala.

Za pár let ovšem situace gradovala tak, že oba tito „mladí rodiče“, když už tedy spolu měli dítě, se rozhodli, že se vezmou. To dělá spousta dvojic, na tom není nic divného. Problém byl pouze v tom, že oba mladí rodiče vlastně spolu před svatbou vůbec milenecky nežili. Tedy, alespoň ne intenzivně.

No, a mladé ženy mají své požadavky. Moje první žena na dotaz, proč se s tím hochem rozešla, pravila „byl moc změkčilý“. To je hezký popis mileneckých vlastností muže, že? A zmíněný Petr byl patrně, na základě pravidelné a mohutné konzumace piva „změkčilý“ furt.

A tak, po roce nebo méně se schylovalo k rozvodu a já, duše dobrá, jsem tomu Petrovi psal žádost o, nebo spíše žalobu o rozvod. Je to velmi jednoduché, ta žaloba má mít tak 4 části, to úplně postačí a pokud byste někdo potřeboval, stačí říct. Jsem levný.

A tragikomické na tom bylo, že Petrova maminka, paní K. se mně velmi ustaraným hlasem ptala, zda jí nyní tu její vnučku-nevnučku neseberou a já ji ujišťoval, že přece Petr je její otec, i když „nesmočil“.

Podle mě totiž vůbec není podstatné, kdo „smočí“ a zanechá svou stopu DNA. Podstatné je, kdo má dítě rád, pečuje a stará se o něj a vůbec nezkoumá, zda to je nebo není jeho „biologické“ dítě. To zplodit totiž dokáže opravdu každý blbec. Ale, zase, kvůli IQ by to neměl být úplný dement.

A abych taky na sebe něco prozradil, tak řeknu, že já nemám dvě dcery Hermánkové (jedna se provdala), ale toho jména tři. Kája získala moje jméno ve věku asi tak 8 let ve víru „sjednocení příjmení v rodině“. A i když jsme se pár let nato rozvedli, jí už to příjmení zůstalo.

Nechala si ho i ve svých 18 letech a to proto, že za celou tu dobu, co její maminka ke mně od svého muže utekla, ji ani jednou neviděl. Ani jednou se na ni nepřijel podívat, nikdy jí nezavolal, nikdy nic a proto teď, kdy už se blíží třicítce, je stále Hermánková.

Na toho by si pan Hodina měl pořádně posvítit a dát mu lekci ve střídačce. To by mu prospělo, i když teď je vlastně stejně pozdě.




Podobné články

Zanechte odpověď

Or

Váš e-mail nebude zobrazen. Označené pole vyplňte *

*