Islám a globalizovaná Evropa

Islám a globalizovaná Evropa

Globalizovaná společnost je charakteristická změtí nesourodých informací masírujících naše vědomí i plíživě se vtírajících do podvědomí. Jedinci, kteří nejsou přímými účastníky dějů, mohou rozeznávat fakta pouze podle odrazů skutečnosti zprostředkovávaných všude přítomnými medii a vytvářet si svůj „názor na svět“ rozlišováním jednotlivých odrazů, zkoumáním možných podmínek jejich vzniku, porovnáváním těchto odrazů a hledáním jejich charakteristických rysů. Největším problémem je, že globalizovaná společnost zpochybnila veškeré hodnoty kromě majetku a indoktrinovaná teorií neoliberalismu hlásá volnou soutěž o své postavení pro všechny subjekty. Základní premisou tohoto scestného „ekonomického“ směru je právo na přežití a prosperitu pouze pro silné a zdravé. Nekonkurenceschopné a slabé je odpad, který je odsouzen k živoření a je jeho povinností postarat se sám o sebe. V duchu této teorie se silné a prospívající subjekty či jedinci starají pouze o naplňování svých vlastních zájmů a vůči jiným jedincům nemají žádné povinnosti.

islam

Jako tlumící element excesů uvnitř společnosti fungovaly v průběhu historie ideje či víry formulované v různých kultovních rituálech, náboženstvích a morálních kodexech. Principy eliminování či korigování pro společnost nežádoucích aktivit jedinců se však v mnohém různily a z toho vyplývala i odlišnost metod, kterými byly zajišťovány ve své podstatě obdobné cíle. Soulad či rozpornost základních elementů metod formování a korigování aktivit jedinců uvnitř společnosti limitovaly možnosti koexistence, vzájemného ovlivňování nebo prolínání idejí a kultur. Tyto odlišnosti byly v průběhu historie jedním z určujících činitelů vzájemných vztahů mezi společenstvími, národy, etniky či kulturami. Vývoj vztahů mezi jedincem a společností je dlouhodobým procesem ovlivňovaným mimo jiné i geografickými podmínkami. Jednorázová změna teritoriálních podmínek nebo ideově kulturních principů pak způsobuje zvýšení vazeb na generické principy jednání, vytvoření „ochranného“ valu a izolaci jedince či skupiny vůči okolí. Odbourávání národnostního cítění a vytváření „multikulturních“ prostředí je tak svým způsobem kontraproduktivní, vede ke ztrátě orientace jedinců, snahám o iluzorní zobrazování světa v souladu s přáním a touhami jedince, vyúsťujícím v závislost na zdrojích zprostředkujících virtuálnírealitu.

V neoliberalismem infikované společnosti s oslabenými morálními kodexy se tak stává nejvýznamnějším faktorem společnosti umístění v sociální vrstvě dané na základě postavení či majetkových poměrů.  V současných podmínkách lze kasty charakterizovat následovně:

kasta privilegovaných

(obdoba indických bráhmanů –vykladači / stanovitelé norem jednání) – poslanci, soudci, exekutoři, majetkově dominantní jedinci (bez ohledu na způsob získání majetku) – požívající privilegium beztrestnosti i při výslovně protizákonném jednání

kasta nezávislých

(obdoba indických kšátriů – bojovníci / ochránci zájmů privilegovaných) – herci, mediální pracovníci, právníci, státní úředníci – jejichž postavení ve společnosti a příjmy nejsou závislé na kvalitě či výsledku činnosti ale jen na oddanosti privilegovaným

kasta zvýhodněných

(obdoba indických vaišů – zajišťovatelé / vytvářející a distribuující životní potřeby) –  obchodníci, podnikatelé, lékaři, zemědělci, řemeslníci a živnostníci – jejichž postavení ve společnosti a příjmy jsou zvýhodněné možností daňových odpisů při zvelebování vlastního majetku

kasta závislých

(obdoba indických šúdriů – služebníci / námezdní pracovníci) – řadoví zaměstnanci v průmyslu, obchodu či službách – jejichž postavení ve společnosti a příjmy jsou závislé nejen na množství práce a výsledku činnosti ale i na sociálním postoji zaměstnavatele

kasta periferních

(obdoba indických dalitů – vyloučení / sociálně slabí jedinci) – jedinci žijící na okraji společnosti (invalidé, důchodci, nezaměstnaní, bezdomovci) – jejichž fyzické a psychické dispozice či atributy omezují možnost zabezpečení existence vlastní aktivitou,  jejichž příjmy jsou z větší či menší míry tvořeny sociálními dávkami a milodary, a kteří jsou většinou společnosti přehlíženi či opovrhovaní.

 

Uvedené kastovní členění podobné indickým varnám s vymezenými právy a možnostmi umocňuje snahy vytvářet vůči ostatním hranice a kritéria příslušnosti k dané kastě. Příslušnost k jednotlivé kastě je většinou založena na určitých kritériích avšak ani jejich splnění není určující, protože jsou spíše proklamativního charakteru než garancí. Přesun do vyšší kasty není sice principiálně blokován, ale pro příslušníky nižších kast je komplikovanost podmínek prakticky nepřekonatelná. Možnosti posunu do vyšší kasty jsou tedy dány především konexemi, což však kastovní systém v jeho podstatě nijak neohrožuje. Uvnitř jednotlivých kast dochází k dalším segregaci dle profesních činností (obdoba indických džátí).  Profese v zájmu uhájení svého postavení v kastě a eliminaci vlivů okolí pak vytvářejí spolky, sdružení či komory hájící jejich zájmy na úkor práv závislých.Kastovní členění a nerovnoprávnost přístupu k celospolečenským zdrojům je příčinou, že pětina pracujících  (služebníků) žije pod hranicí chudoby. Tato chudoba neustále se rozšiřující parazitickou existencí úvěrových institucí a exekutorů není společností (vykladači) v duchu neoliberalismu nijak řešena protože posiluje možnosti ovládání jednotlivců v nižších kastách dluhovou pastí.

 

Bariéry mezi jednotlivými kastami umožňují „vykladačům“ transponovat zájmy mocných tohoto světa do předpisů pro jednotlivé kasty a příslušníci nižších kast nemohou nijak ovlivnit tento proces. Volby poskytující privilegovaným legitimitu vládnout jsou jen stínovým divadlem, které pouze přerozděluje sféry vlivů a zisků jednotlivým aktérům, protože průnik do kasty „vykladačů“ je bez konexí vytvářených na základě oddanosti privilegovaným nebo výjimečného finančního zdroje fakticky nemožný. Nereálnost ovlivnit vývoj událostí ve společnosti příslušníky nižších kast v plné nahotě prokázalo akceptování rozsáhlých požadavků církevních restitucí, zadlužujících celý národ na mnoho let dopředu, skupinou privilegovaných i přes odmítavý postoj drtivé většiny obyvatel. Restituce nárokované v rozporu s předchozím stanoviskem církve (kardinál Tomášek) byly prosazeny v době, kdy souběžně probíhaly restrikce sociálních výdajů státu zdůvodňované nedostatkem finančních prostředků. Bezmocnost vůči zvůli privilegovaných se odráží v deziluzi, nezájmu o veřejné dění, prohlubuje ztrátu orientace jedince a znásobuje inklinaci k virtuální realitě zprostředkovávané alkoholem, drogami, herními automaty či počítačovými programy.

 

Jahodová proklamace vlády o potírání alkoholu a hazardu stejně jako nelegální drogy (národní protidrogový koordinátor Jindřich Vobořil) je pouze teatrálním gestem bez praktických důsledků. Zisky z výroby, distribuce a prodeje alkoholu prezentují významnou částku příjmů státního rozpočtu i příslušníků vyšších kast. Skutečné řešení a  odstranění příčin deziluzí aktivnějším podílem na správě společnosti je v rozporu s jejich mocenskými zájmy.  Samotná represivní opatření bez eliminace důvodů poptávky, tohoto stimulu veškeré lidské činnosti, jsou neúčinná a vedou jen k rozmachu šedé ekonomiky,obdobně jako prohibice v USA jen posílila postavení mafie.  Pro kastovní společnost je nežádoucí pouze nemožnost ovlivňovat a řídit chování jedinců v průběhu virtuální reality navozované alkoholem či drogami. Naopak virtuální realita vizualizovaná mediálními prostředky či počítačovými programy je významným nástrojem k ovlivnění jedinců, vštípení norem jednání a změny jejich interní psychické struktury. Ideje sounáležitosti, ohleduplnosti a pomoci slabším jedinců jsou vytěsňovány prezentováním egoismu, dravosti a bezohlednosti jako normy sociální úspěšnosti jedince.

 

Mediální činitelé – reklamní agentury, komentátoři, moderátoři, herci se tak v kastovním systému stávají nejvýznamnějšími „bojovníky“ za uplatnění zájmů a stanovisek  „vykladačů“. Image processing reklamy ztvárňuje jako žádoucí vzor konzumní způsob života, požitkářství, narcismus a sexuální nevázanost včetně homosexuality. Metodami neuromarketingu jsou zastírány skutečné důsledky egoismu, dravosti či bezohlednosti a v reklamních sloganech jsou běžně používány slovní výrazy jako: „rozpoutej chaos“, „podmaň si“, „dobývej svět“. Ve snaze zavděčit se „vykladačům“ a udržet své postavení v kastě tito „bojovníci“ využívají všechny tipy řečnických triků od emotivních klamů přes induktivní a kauzálních klamy až po klamy logické. Je až tragikomické v jak diametrálním rozdílu jsou volební slogany politických stran s jejich následným skutečným jednáním, ať už se označují za „levici“ či „pravici“. Oba proudy mají v současné společnosti stejný cíl jen jinou metodologii. „Pravicové“ směry usilují o udržení výsad a nadřazenosti privilegovaných maximálním potlačením práv kasty závislých zatímco „levicové“ směry usilují o dosažení stejného cíle dílčím uspokojením elementárních potřeb obyvatel ve stylu římského hesla „Chléb a hry“.

 

I v současné lidské společnosti fungují animální výchovné principy. Základním kamenem pudové výchovy je napodobování jednání rodičů. Oslabování rodinných vztahů tohoto tradičního vzoru a motivu jednání nadměrným pracovním zatížením rodičů, formami podpor neúplných rodin či propagace dekadentního konzumního stylu života a egocentrismu umocňuje dezorientaci jedince uvnitř společnosti. Tento pocit vykořenění, zvláště významný u muslimských imigrantů v evropském prostředí(netýká se „starousedlíků“),je dále prohlubován nízkou vymahatelností práva, nedostatečnými postihy nekorektního jednání a variabilitou reakcíokolí na analogické podněty. Nemožnost seberealizace, pocit křivdy a ponížení z nemožnosti hájit svá práva, deprese z odtržení od tradic, rodiny a přátel spolu se stresujícími životními podmínkamistimuluje náchylnostk podlehnutíextrémistické rétoricečiinklinaci ke všeobjímajícím „pravdám“.

 

Jedinci, hledající racionální vysvětlení kauzality jevů jsou vždy v nevýhodě proti vyznavačům extrémistických postojů či teistických vysvětlení. Snaha objevit příčiny a důsledky vede ke zvažování možností a pochybování o správnosti. Dogmatické pojetí světa obsažené v extrémistických či teistických pojetích světa takové problémy nepřináší. Věřící nepřemýšlí a nepochybují o správnosti svého přesvědčení, což jim dodává sebevědomí a pocit neotřesitelné převahy. Hlavními představiteli teistického vnímání skutečností jsou v současném světě křesťanství a islám. Obě tato náboženství mají mnoho společného včetně militantnosti v průběhu jejich historie. Intolerance křesťanství vůči jiným filosoficko-duchovním směrů byla v průběhu dějin otupena a upalování čarodějnic (rozuměj jedinců s odlišným jednáním) či vymýtání ďábla (rozuměj jedinců jiného smýšlení) bylo potlačeno morálními kodexy evropské civilizace i jednoznačně definovanou hierarchií a pravomocemi křesťanských církví.

 

Islám jako mladší náboženství ještě takovým historickým vývojem neprošel a nemá ani jednoznačně vymezené vedení.Poslední chalífát (chalífa – hlava Ummy,muslimské obce) byl zrušen v Turecku pádem dynastie Osmanů 3. března 1924. Husajn bin Alí král Hidžázu (a vládce Mekky a Medíny) z rodu Hášimovců,který se následně prohlásil chalífou, nebyl uznán ostatními vládci (viz Vikipedia). Tato skutečnost umožnila jednotlivým imámům (muslimským duchovním) prohlašovat se za autoritu oprávněnou k výkladu Koránu i vyhlášení chalífátu Islámský stát v roce 2014.Není záměrem tohoto článku hodnotit islám a jeho výklad světa z hlediska odlišnosti jeho kulturních tradic. Ale jen zvážit důsledky různorodosti výkladů súr, sunny či hadísjednotlivými imámyanebezpečí ortodoxníhovýkladu Koránupodněcovat narušování občanského soužití (§196 a §198a zákona č. 140/1961 Sb).Ostatně premisa o platnosti Koránu v arabském znění jakékolivjeho výkladya hodnocení na základě českých překladů předem odmítá. Smyslem je pouze úvaha o souladu a rozdílech s evropskými morálními a právními kodexyvčetně zvažování účelnosti řešit ekonomické problémy imigrací muslimů.

 

Korán i jeho nedílná část Šaría představuje soubor „Božích pravidel“, ze své podstaty svatý a neměnný, dávající věřícím návod, jak žít podle islámu. Nejedná se však pouze o návody a doporučení ale stanovuje i povinnou reakci na odchylky od předepsaného jednání v běžných záležitostech života včetně ekonomiky, obchodu, rodiny, sexuality či hygieny. Toto pojetí slučující„společenskou“ i „náboženskou“ pravomoc nad jednáním jedinců je v příkrém rozporu s evropským rozdělením církevní a světské pravomoci. V demokratickém světě je v souladu s vývojem a potřebami společnosti průběžně korigována legislativa upravující práva a povinnosti jedinců či subjektů i možné důsledky porušení těchto kodexů v běžném životě. Nemůže tedy principiálně být jednou provždy dána neměnnými teologickými přikázáními. V rámci evropského práva jsou nepřesnosti či nejednoznačnosti výkladu korigovány a upřesňovány novelizací. Islám však žádné korekcenepřipouští a záleží tedy jen na výkladu jednotlivých vůdců.Uplatnění práva šaría je tím v rozporu se základními principy demokracie a vevropských zemích je postaveno mimo zákon jako nepřípustné.

 

Největší slabinou současné demokracie je však její nedostatečná ochrana sebe sama před extrémy všeho druhu. Od extrémního bohatství přes extrémní chudobu až po extrémní politická hnutí nebopožadavek přesunu světské pravomoci pod teologickou správu (uplatnění práva šaría).Tyto extrémy nejsou důsledně a účinně eliminovány vzhledem k jejich minimálnímu vlivu na kasty privilegovaných a nezávislých,jejichž životní podmínky jsou výrazně odlišné od kasty služebníků.Tato nedůslednost vede ke zneužívání benevolence demokracie a k sebevědomému prosazování vlastních zájmů skupinami či jedinci.V oblasti Islámu je takovým příkladem vznesení požadavku na uplatnění práva šaría ředitelem Muslimské unie v ČR Muhamedem Abbasem na CŤ 24 (HYDE PARK 9.1.2014– 31.min 40.sec) v situaci, kdy je na místě zaujmout spíše vstřícný a smířlivý postoj.


Vznášení požadavků přesunu světské pravomocí pod teologickou správu však Rada pro rozhlasové a televisní vysílání ponechává bez povšimnutí, i když jiné výroky s mnohem menším rozsahem důsledků postihuje. Rovněž samozvaní „ochránci demokracie“ – obsesivní manifestanti za „nepřijatelnost“ demokraticky zvoleného prezidentazůstávají v naprosté lhostejnosti vůči neslučitelnost práva šaría s evropským právním systémem. Důvodem či spíše příčinou je malá pravděpodobnost získat touto cestou přízeň příslušníků kasty privilegovaných vzhledem k záměru „vykladačů“ řešit imigrací nízkou fertilitu domácí populace a současně udržovat vysokou míru nezaměstnanosti jako nástroj k potlačování výše mezd. Neúměrná tolerantnost vůči požadavkům neslučitelným s evropským morálním a právním kodexem však vede stejně jako jiné formy pozitivní diskriminace k averzi širokých mas obyvatel a tolerantnost vůči nepřiměřeným požadavkům představitelů muslimských obcí se stává kontraproduktivní.Ani tolerance nesmí překračovat hranice vymezené evropskými právními kodexy. Prezentace jednoznačného postoje vůči nepřijatelným požadavkům a odbourání pozitivní diskriminace je tím nejúčinnějšímnástrojem pro zajištění tolerantnosti mezi etniky, náboženstvími či skupinami.

 

Umožnění imigrace z důvodů politických nebo bezpečnosti života jedince a jeho rodiny je samozřejmou povinností každého civilizovaného státu. Jiným problémem je však imigrace z ekonomických důvodů a případný strmý nárůst podílu muslimů na celkové populaciEvropy. V souladu s demokratickým evropským právem se pak mohou stát určující většinou vyznavači islámu včetně ortodoxních.Evropské kulturně morální hodnoty by se tím staly bytostně závislými na benevolenci či intoleranci většiny. Seminář al-Azhar, sídlo muslimské vzdělanosti a zdroj fatev (náboženskoprávních nálezů) ani Liga arabských států složená z 22 států s muslimskou většinou, nečinně akceptující nehumánní tresty (např. RaifBadawi) v ortodoxně islámských zemích, neskýtají záruku plné tolerance evropské kultury uvnitř většinové islámské společnosti.Nebezpečí intolerance je vyvoláno především významnýmpodílemEvropy na vzniku islámských extrémistických hnutí nevhodným přístupem k řešení krizí v islámských zemích diktovaným čistě ekonomickými zájmy dolaru.

 

Ekonomické imigraci při vyrovnaném ukazateli fertility (TFR=2,01 Vikipedia) se brání i nejsilnější ekonomika USA. Otázkou na konec úvah tedy zůstává smysluplnost řešit nízkou fertilitu domácí populace ekonomickouimigracímuslimů v době, kdy Evropa zápasí s nadměrnou nezaměstnaností, jejíž výrazný pokles nelze očekávat. V současných podmínkách Evropy, zmítané obavami z teroristických akcí spáchaných ve jménu Alláha či Mohameda,páchaných kdekoliv ve světě nejen v Evropě, může ekonomická imigrace muslimů vést k posílení extrémistických až rasistických postojů u domácí populace i uvyznavačům Islámu. Vhodnějším řešením by byla systemizace podpory fertility u pracující populace. Tyto prostředky by tak mohly zvýšit rozdíl příjmů z ekonomické činnosti vůči příjmům sociálním, čímž současně podnítit aktivní přístup k získání a udržení zaměstnání.

Ing. Elio Hájek

Reklama

Loading...

Reklama

Podobné články