Hypotézy o Lemurii

Hypotézy o Lemurii

Lemurií je nazývána civilizace, která se rozprostírala po celém kontinentu a jejíž zničení bylo pravděpodobně zapříčiněno přírodní katastrofou.

Jiné pojmenovávání této civilizace je Mu (někteří badatelé se však domnívají, že se Mu rozkládala v Tichém oceánu, ačkoliv Lemurie je situována do oceánu Indického).lemurie

Zdaleka ne všichni vědci jsou ochotni akceptovat její existenci, přesto je však množství různých a podrobně vypracovaných hypotéz o tom, jak Lemuřané žili, jakým způsobem zahynuli a zda skutečně nikdo z nich nepřežil.

Zájem o legendární civilizaci vyvrcholil v XIX. století, kdy si vědci povšimli podobnosti flóry a fauny jihovýchodní Asie a jihovýchodní Afriky (včetně Madagaskaru). Mimochodem, hypotetická civilizace vděčí za svůj název lemurům, zástupcům řádu poloopic.

Přibližně v téže době začali ve státu Kalifornie, v okolí hory Shasta, očití svědkové vyprávět o zvláštních bytostech, které žijí na hoře a objevují se ve městech, aby si opatřili potravu.

Byli podobní lidem a tvrdili, že jsou příslušníky zbytku civilizace, která zahynula pod mořskou hladinou. Podle svědectví se podivní hosté brali odnikud a stejně tak i ukončovali své návštěvy, jako by se rozplynuli ve vzduchu.

Lidé si to začali vysvětlovat schopnostmi těchto bytostí přecházet mezi dimenzemi a ovládat přírodní zákony. Jeden ze svědků tvrdil, že při pozorování hory dalekohledem tam uviděl šedý mramorový chrám, obklopený lesem. Jakmile však začali lidé Mount Shastu prohledávat, přestali hypotetičtí Lemuřané města navštěvovat.

Za nejpřesvědčivější lemurské hypotézy jsou považovány záznamy Edgara Cayceho (1877 – 1945), amerického jasnovidce. V jeho zápiscích je civilizace Lemurie popsána v době, kdy již vstoupila do období svého zániku, ale dosáhla vysoké duchovní úrovně (na rozdíl od Atlanťanů, které, dle Cayceho, „držela“ na Zemi jejich špatná karma). Proto se Lemuřané mezi současnými lidmi vyskytují velmi zřídka, jelikož nepotřebují napravovat svoji karmu a nemají důvod na Zemi zůstávat.

Teritoriální popis země Mu Edgara Cayceho byl v mnohém potvrzen archeologickými a geologickými průzkumy. Cayce se domníval, že jihoamerické pobřeží Tichého oceánu bylo v době objevení se homo sapiens (našeho druhu) součástí západní Lemurie.

Již v 90. letech minulého století, 60 let poté, co Cayce zapsal svoji hypotézu, byl objeven podmořský horský hřeben tektonické desky Nazca, který byl kdysi pevninou a spojoval pobřeží dnešního Peru s poloostrovem, také již potopeným, což se shodovalo s Cayceho záznamy.

Podle jasnovidce se Lemurie začala postupně potápět před 10 700 lety, to znamená ke konci nám časově nejbližší doby ledové, kdy se díky tání ledovců prudce zvedla hladina světového oceánu. Civilizace Mu ale pokračovala ve svém rozkvětu na „úlomcích“ bývalého obrovského kontinentu. Za období rozpadu Lemurie považoval Cayce dobu před zmizením Atlantidy.

Ruský vědec a kontaktér, Vasilij Rasputin, se při popisu Lemurie řídil informacemi, které prý přicházely z vesmíru. Ve svých textech používá dosti přesná čísla, která však nejsou zatím potvrzena. Z jeho popisu můžeme odvodit některé teritoriální a chronologické podrobnosti; Lemurie existovala v období 320 – 170 století př.n.l. a rozkládala se od Egejského moře až po Antarktidu.

Počet obyvatel byl 170 milionů. Podle slov Rasputina neměli Lemuřané fyzická a éterická těla, a proto je mohli vidět pouze lidé, kteří disponovali mimořádnou bioenergetikou.

Pokud Lemuřané chtěli, mohli se materializovat nebo i mizet přechodem do jiných dimenzí. V průběhu evoluce získala tato rasa chybějící fyzická a éterická těla. To by vysvětlovalo záhadná mizení a objevování se Lemuřanů v okolí hory Shasta.  Území, které převážně obývali, tvrdí Rasputin, bylo jižně od dnešního Madagaskaru. Ve 170. století př.n.l. byla nejobydlenější část Lemurie pohřbena přírodním kataklyzmatem pod vodami oceánu a zahynula téměř celá populace.

Ti, kteří přežili, měli již fyzická těla, začali se nazývat Atlanťany a osídlili nový kontinent, Atlantidu, který pak existoval ještě dalších 150 století a potopil se ze stejného důvodu jako Lemurie.

Rasputin se shoduje s Caycem v tom smyslu, že Lemuřané byli duchovně vyšší rasou. Dle Rasputina byli dlouhověcí, neměli hmotné statky, živili se vesmírnou energií a rozmnožovali se autoreprodukcí (nebyli ještě rozděleni na různá pohlaví). Když získali fyzická těla, degradovali a stali se „obyčejnými“ lidmi.

Další hypotéza vychází z předpokladů Teosofické společnosti Heleny Blavatské (1831 – 1891), která se zabývala religiózní filosofií a okultismem. V tomto případě byly hypotézy o zmizelé civilizaci postavené na okultních experimentech.

Podle Teosofické společnosti na naší planetě existovalo a bude existovat – po celou dobu jejího obydlení – sedm základních ras (každá z nich má sedm podras): nejvyšší neviditelné bytosti; Hyperborejci; Lemuřané; Atlanťané; lidé; rasa, pocházející z lidí a bude v budoucnosti obývat Lemurii a poslední pozemská rasa, která ze Země odletí a osídlí Merkur.

Lemuřané jsou tady popsáni jako velmi vysocí (4 – 5 metrů), podobni opicím, nemající mozek, ale s mentálními schopnostmi a telepatickou komunikací. Měli mít tři oči, dvě vepředu a jedno vzadu. Lemurie se, podle teosofů, nacházela na jižní polokouli a zabírala jižní část Afriky, Indický oceán, Austrálii, část jižní Ameriky a další území.

V posledním období své existence se Lemuřané vyvinuli, vytvořili civilizaci a byli podobnější lidem. V té době již začalo zaplavování jejich kontinentu. Lemuřané na zbývajících územích položili základy Atlantidě; stali se také předchůdci Papuánců, Hotentotů a dalších etnických skupin jižní polokoule.

Zajímavou hypotézu o Lemurii nabídl také ruský malíř, filosof, archeolog a spisovatel Nikolaj Rerich (1874 – 1947). V mnohém se jeho předpoklady shodují s Teosofickou společností. Lemurie byla domovem třetí základní rasy, která se vyvinula z druhé rasy, a ta vznikla z rasy první.

Zhruba do poloviny doby trvání třetí rasy byli lidé i zvířata bezpohlavní a neměli fyzická těla (byli energetickými Hypotézy o Lemuriibytostmi). Neumírali, rozplynuli se, a poté se znovuzrodili do nového těla, které se s každým dalším zrozením stávalo čím dál tím hutnějším. Těla se postupně zahušťovala, až se stala fyzickými. Všichni tvorové se vyvinuli a došlo k rozdělení na dvě pohlaví.

Se získáním hmotného těla začali lidé umírat a přestali se opakovaně rodit. Ve stejné době, přibližně před 18 miliony let, byli lidé naděleni rozumem a duší.

Světadíl třetí rasy se rozkládal podél rovníku a zaujímal větší část Tichého a Indického oceánu. Zahrnoval také dnešní Himálaj, jižní Indii, Cejlon, Sumatru, Madagaskar, Tasmánii, Austrálii, Sibiř, Čínu, Kamčatku, Beringův průliv a Velikonoční ostrov, na východě byl zakončen centrálními Andami. Pohoří Nazca (nyní pod mořem) zřejmě spojovalo Andy s později zaplavenou částí Lemurie.

Na jihu se tento kontinent rozprostíral téměř k Antarktidě, na západě obcházel zezdola jižní Afriku a stáčel se na sever, patřilo k němu současné Švédsko a Norsko, dále Grónsko a sahal až do střední části Atlantického oceánu. První představitelé třetí rasy v Lemurii byli vysocí zhruba 18 metrů, ale postupem času se zmenšili a dosáhli vzrůstu 6 metrů.

Tyto předpoklady Rericha jsou nepřímo potvrzeny sochami na Velikonočním ostrově, které byly podle této hypotézy také součástí Lemurie. Možná právě Lemuřané vztyčili sochy, vysoké jako oni (6 – 9 metrů) a s rysy obličejů, které pro ně byly charakteristické.

Výška a fyzická síla Lemuřanů by vysvětlovaly možnost jejich koexistence s tehdejšími velkými zvířaty. S rozvojem své civilizace začali Lemuřané budovat kamenná města, jejichž zbytky se ve formě kyklopských rozvalin nachází na Velikonočním ostrově a na Madagaskaru.

Zánik Lemurie zasadil Rerich do konce druhohor, pevnina byla zaplavena 700 tisíc let před začátkem třetihor. S tímto časovým určením souhlasí i západní badatelé. A tak jako i Blavatská, se Rerich domnívá, že Lemuřané nezmizeli beze stop a jejich potomky je negroidní rasa; Austrálci, Křováci a domorodci řady tichomořských ostrovů.

Z těchto různých, výše uvedených, informací o Lemurii vychází výzkumné práce Williama Scotta-Elliota, který podrobně popsal život a vývoj Lemuřanů i rozvoj a zánik jejich civilizace. Uvedl také geologické a biologické důkazy, potvrzující lemurské hypotézy.

Mezi důkazy je i vědecký fakt, že nynější pevnina byla dříve pod mořem a na místě dnešního oceánu byla naopak souš. Tato skutečnost, společně s dalšími geologickými údaji o Zemi, svědčí o existenci rozlehlého jižního kontinentu v dávných dobách.

Průzkumy fosilií a současné flóry a fauny pomáhají orientačně určit teritorium pevniny, která odpovídá dávnému kontinentu a jejíž pozůstatky se dnes nachází na rozličných ostrovech a světadílech. V různých dobách k jižnímu světadílu patřila jednou Austrálie, jindy zase Malajský poloostrov. Předpokládá se, že v období permu (prvohory) byly Indie, jižní Afrika a Austrálie součástmi jediného celku. A právě jižní kontinent je v uvedených průzkumech považován za kolébku lidstva.

Mezi archeologickými nálezy, které potvrzují existenci záhadné starobylé civilizace, patří následující artefakty: ruiny kamenného přístavu a města Nan Madol na ostrově Pohnpei (Ponape) v Mikronésii; sochy a stavby na Velikonočním ostrově; zbytky budov a sochy na ostrově Pitcairn (2 tisíce km západně od Velikonočního ostrova); mumie a vysoké zdi, postavené do půlkruhu na ostrovech Gambiera (západně od Pitcairnu); monolitní kamenný oblouk na ostrově Tongatapu v souostroví Tonga; sloupy na ostrově Tinian (Severní Mariánské ostrovy, Mikronésie); kyklopské stavby a zbytky dlážděných cest na mořském dně u ostrovů Jonaguni, Kerama a Aguni (japonské souostroví) a megalitické chrámy na ostrově Malta.

V současné době někteří antropologové připouští, že by potomci lemurské civilizace mohli žít v málo prozkoumaných zalesněných oblastech, a to i za „hranicemi“ zaniklého kontinentu. Je možné, že nová rasa zbylé Lemuřany vytlačila do nehostinnějších končin. Tyto domněnky ale zatím dokládají pouze legendy různých národů světa.

 

Zdroj: http://paranormal-news.ru  Překlad:  http://www.suenee.cz/hypotezy-o-lemurii/




Podobné články

Tři úvahy o životě

Tři úvahy o životě

Před nedávnem jsem se v podobě série čtyř článků věnoval problematice vzniku a vývoje života…

Komentář “Hypotézy o Lemurii

  • Hodne mi to pripomina predpotopni kulturu. V davnych dobach mohli padli andele na sebe brat lidskou podobu a uzavirali snatky s pozemskymi zenami. Vznikla rasa zvana Nephilim, ktera byla velice agresivni vuci obycejnym lidem. Byli take o mnoho vetsi a silnejsi. Take v tom vidim zablesk recke mythologie, kde se bohove k lidem chovali s velkou nadrazenosti. Byli jednoduse kruti. Kdyz nastala velka potopa, padli andele opustili Zem a vsechno ostatni zahynulo, krome Noeho, jeho rodiny a vzorky zvirat.

Zanechte odpověď

Or

Váš e-mail nebude zobrazen. Označené pole vyplňte *

*