Hussein Obama: „Nepřilévejte oleje do ohně, nejednejte nepřiměřeně“

Hussein Obama: „Nepřilévejte oleje do ohně, nejednejte nepřiměřeně“

Desetitisíce Izraelců pochovávaly ve městě Modiin tři zavražděné studenty – Naftaliho Frenkela, Gilada Šaara a Ejala Jifracha, brutálně zahrabané pod kameny u Hebronu. A Hussein Barack Obama, spíš Hussein, jen stroze vzkázal: „Nepřilévejte oleje do ohně, nejednejte nepřiměřeně…“ Je to ten samý prezident USA, který nedávno prohlásil o premiéru židovského státu Netanjahuovi, že „Všichni víme, že Bibi Netanjahu je osina v prdeli – We all know Bibi Netanyahu is a pain in the ass.

A dodal, že Spojené státy nebudou nikdy vyjednávat s teroristy, aby vzápětí vyměnil zajatého Američana za pět zločinců Talibanu. Jednalo se o amerického vojáka Bowe Bergdahla, zajatého v roce 2009, byť se USA pokrytecky kasají, že nebudou nikdy a za žádných okolností s teroristy vyjednávat, nicméně daly svobodu zločincům z věznice Guantánamo. Statečný voják US Army však nebyl až tolik statečný, když patrně dezertoval a ještě nazval americkou armádu bandou lhářů, bláznů a šikanovatelů.

FOTO : Reuters
FOTO : Reuters

Vražda tří stopujícíc středoškoláků u Hebronu vyvolala značnou nevoli zejména vůči americkému ministru zahraničí Johnu Kerrymu, pravnukovi moravského sládka, který v rámci neuskutečnitelnému míru s Palestinci přinutil Izrael propustit přes sto palestinských vrahů. Mělo se jednat o „gesto“ k podpoře obnovení „mírových jednání“ Izraele s Palestinskou správou. Má to nějaký smysl? Byli propuštěni vězni, kteří byli odsouzeni k dlouhým trestům za zločiny, zpravidla teroristické činy a pokusy o vraždy.

Tel Aviv - Fotografie na této stránce jsem použil mnohokrát, jak jistě upozorní "hoši z malinové čtvrti", ale je to tím, že jsou většinou tajně pořízené a na bojové pozice Golan se našinec nedostává každý den. Navíc ony záběry jen podtrhují aktuální text...
Tel Aviv – Fotografie na této stránce jsem použil mnohokrát, jak jistě upozorní „hoši z malinové čtvrti“, ale je to tím, že jsou většinou tajně pořízené a na bojové pozice Golan se našinec nedostává každý den. Navíc ony záběry jen podtrhují aktuální text…

“Původně se uvažovalo o propuštění 82 osob, počet byl následně zvýšen na 104, aby bylo možné zahrnout i Araby, mající izraelské občanství. Brutální rozhodnutí je v rozporu se spravedlností,” řekl mi Tomi Shved z Tel Avivu. “Marně se za toto své Kerrym implantované gesto premiér Izraele Netanjahu omlouval. Může si být jistý tím, že se mu budou Palestinci smát a my budeme poníženi za svoji slabost a zbabělost…” Nebyl to však první únos. V neděli ráno 25. června 2006 byl při útoku palestinských ozbrojenců v Pásmu Gazy zajat Galid Šalit z obce Mitzpe Hila v oblasti Galilea, desátník izraelské armády, který má dvojí občanství – izraelské a francouzské. Byl šestým zajatým izraelským vojákem, z nichž tři již byli vráceni mrtví…

Bezpečnostní zeď ve východním Jeruzalémě...
Bezpečnostní zeď ve východním Jeruzalémě…

K únosu Šalita se přihlásily Brigády mučedníka Izzudína Kásama, jež jsou ozbrojeným křídlem Hamasu, a dvě další palestinské radikální skupiny. Následující den únosci vnesli požadavek k propuštění palestinských vězňů zadržovaných Izraelem. A tehdejší premiér Izraele Ehud Olmert skutečně nechal propustit 256 členů Fatáhu bez toho, že by k tomuto kroku měl souhlas vlády. Formalitou byl prolhaný písemný slib propouštěných, že se do budoucna zdrží násilí a už nebudou zabíjet Izraelce. Zločinci jsou na svobodě, ale Šalit propuštěn nebyl a Olmert podal demisi. Až po téměř po šesti letech věznění matka zase objala svého syna Šalita; byl vyměněn izraelský voják Galid Šalit, jeden jediný voják za dalších 1027 teroristů, odsouzených v Izraeli na několik doživotí najednou. Podle sebevědomí arciteroristy Ismajla Haníje bylo propuštění více než tisícovky teroristů výměnou za Gilada Šalita „důvod k hrdosti“ pro Araby z Pásma Gazy. Přes pět let prý Izrael hledal Šalita, ale nedokázal ho najít a byl tak dokonale ponížen i se svým slavným Mossadem…

Prezident Peres opouští svoji jeruzalémskou rezidenci...
Prezident Peres opouští svoji jeruzalémskou rezidenci…

Nyní je izraelská armáda opět v bojové pohotovosti a svět se bouří, tedy alespoň můj známý, co mi řekl, že Izrael je prokazatelně militantní země. A dokládá svá slova tím, že izraelské letectvo provedlo včera v noci útoky na celkem 34 teroristických míst v Pásmu Gaze, patřících Hnutí islámského odporu (Hamas) a Islámskému džihádu. (Izrael má F-16, Hamas jen podomácku vyráběné rakety, zato zuřivou nenávist. Izraelci chtějí žít, muslimové touží umírat.) Armáda označila zásahy v Chán Júnis, Rafáhu a Beit Lachíja za „precizní“. Hlášeni jsou zranění. Podle izraelské tajné služby jsou únosci dva muži, devětadvacetiletý Marván Kavasmá a dvaatřicetiletý Amar abú Ísá, příslušníci hnutí Hamas. Domy obou dvou izraelská armáda v noci na dnešek zbourala. Peres i Netanjahu vyzvali na pohřbu k potrestání hnutí Hamas, kterému Izrael klade vinu za krutou smrt Naftaliho Frenkela, Gilada Šaara a Ejala Jifracha.

Ramalláh…

Já si ale naopak myslím, že proti míře brutality Palestinců jsou izraelské způsoby spíše velmi sofistikované; říkají tomu „pinzetová metoda“, kdy odpálí pouze místo, kde je ukryt terorista tak, aby okolí bylo co nejméně poškozeno. Navíc užívají způsob ve válkách nevídaný; meganofy upozorní obyvatele, aby vyklidili onu část, která má být ostřelována. Faktem je, že ne vždy se tato snaha setká s úspěchem; teroristé si berou rukojmí tím způsobem, že si své střelecké hnízdo umístí ve škole, nemocnici nebo na balkoně obytného domu. Zásadní je však de facto mikroskopická rozloha státu Izrael a počet jeho obyvatel ve srovnání s muslimským světem resp. proti nečekaným sebevražedným atentátům se těžko brání. Viz. atentáty na USA z 11. září 2001. Než byla postavena bezpečností zeď, oddělující Izrael od Palestinské autonomie, byly desítky krvavých atentátů muslimských sebevrahů; po jejím postavení ani jeden…


Izraelské obranné síly v prohlášení uvedly, že se jedná o reakci na více než dvacet raket, které teroristé od nedělního večera z Pásma Gazy vystřelili na Izrael, a které dopadly v oblasti Sdot Negev, aniž by způsobily zranění či majetkové škody. Žádná rezoluce Rady bezpečnosti, i když na Izrael dopadlo během tří let přes 5000 raket z Pásma Gazy. Marné bylo varování Židů. Pokud by dopadl jeden kassám na Brusel, byla by z toho mela. Ale židovský stát? Žádný problém. Dát mu pořádně do těla. Jo, když si naopak Židé dovolí zkrotit Palestince, co si nedají říct ani po tisícím napomenutí, je z toho v OSN poprask. Izrael je na čele zemí, proti nimž vydala Rada bezpečnosti OSN nejvíc rezolucí. Ze 175 těch, které byly přijaty před rokem 1990, jich bylo 97 zaměřeno proti židovskému státu, ani jedna vůči Palestincům. Vskutku objektivní řešení Spojených národů.

V Jeruzalémě se po včerejším pohřbu konala demonstrace, na níž asi dvě stovky lidí požadovaly tvrdou odplatu za smrt studentů. Dav vyvolával hesla jako „Smrt Arabům“ a „Mohamed je mrtvý“. Situaci uklidnila až přivolaná policie. Na třicet protestujících policisté zatkli. Zoufalé Židy izraelská policie zatýká, palestinské vrahy propouští na svobodu. Paradox. Izraelská policie našla včera v ranních hodinách v lese u Jeruzaléma tělo mladíka, které bylo ohořelé a neslo stopy násilí. Podle The Guardian jde o šestnáctiletého Mohammada Abu Khdaira. Očití svědci viděli, jak ho únosci donutili nastoupit do automobilu u jeruzalémského supermarketu. Bratranec uneseného dodal, že se snažili únosce dohonit ve dvou automobilech, ale ti jeli příliš rychle. Hned z toho byla palestinské protesty, pokusy o lynčování kolemjdoucích Židů, házení kamenů po policistech a devastace okolí. Prý byl mrtvý chlapec dílem pomsty Izraelců za tři zabité studenty. Skutečnost je poněkud prozaičtější; šlo o homosexuála, což je u muslimů smrtelný hřích. Proto musel zemřít…

Přesto by izraelští Arabové svůj židovský stát za nic neměnili. Velvyslanec Izraele ve

Foto: Reuters
Foto: Reuters

Finsku je arabského původu. Arabština je spolu s hebrejštinou uznaná jako státní jazyk Izraele. Ve které arabské zemi je hebrejština státním jazykem a kolik synagog je v Pákistánu, Afghánistánu nebo v Pásmu Gazy…? Proč by byly synagogy v zemích, kde nežijí Židé? A proč tam asi nežijí…? Izrael platil náklady na přistěhovalce z vlastních peněz, zatímco palestinští uprchlíci dostávají po dobu 64 let miliony dolarů ročně od OSN, která od roku 1948 přijala 750 rezolucí o palestinských uprchlících a jejich nárocích, přitom ani jedna rezoluce nebyla o židovských uprchlících, např. z Íránu. EU navíc posílala měsíčně několik desítek milionů USD na administrativu Palestinské autonomie, včetně platů pro úředníky. A rovněž na zbraně, jež byly pašované tunely z Egypta do Pásma Gazy. A na roční důchod Arafatovy ženy Suhy ve výší přes několik milion dolarů.

Může být mír mezi Židy a muslimy? Možná na to odpoví následující epizoda. S Tomim z Tel Avivu se známe řadu let. Byl mým průvodcem při akreditaci na mimořádných volbách v Izraeli v roce 2003. Ve vojenském tisku BAMACHANE (V táboře) z dávných let “šestidenní války” byly dva rozhovory. Na titulní straně s generálem a ministrem obrany Izraele Moše Dajanem a uvnitř listu článek “DUBCEK be CAHAL” – “Dubček v izraelské armádě” s vojínem ze Západního břehu Jordánu a mým přítelem Tomi Shvedem, který se před mnoha roky vystěhoval do židovského státu ze Slovenska. Zatímco generál se snažil uklidnit vášně mezi Židy a muslimy, když tvrdil, že jediné východisko je nabídnout jim vstřícnost a porozumění, vojín, na něhož zbylo pouze místo uvnitř média, měl jiný názor.

“Arabové jsou naprosto nevyzpytatelní; každé gesto dobré vůle, naši snahu o mír a přerušení nesmyslné války, považují za naši zbabělost, strach a poníženost. Když vystěhujeme své osady v Pásmu Gazy nebo v Samaří, neberou to jako naši snahu o mír, ale oslavují to jako své vítězství nad strachem podělanými Izraelci… Proto považuji za katastrofálně naivní izraelské levicového hnutí Mír hned – Shalom Aschav, co tvrdí, že „mír lze uzavírat pouze s nepřáteli“ a marně požaduje už desítky roků mír s Palestinci, kteří vyznávají Hamas. A čím víc tato teroristická organizace vojensky trpí pod Izraelci, tím je Palestinci uctívanější…“

 

Bývalý premiér Izraele Ariel Šaron...
Bývalý premiér Izraele Ariel Šaron…

Nastává tak přesto situace, kdy Arabové masivně žádají o izraelské občanství a chtějí se přidat k 1,4 milionu izraelských Arabů. Ty lokální, co si říkají Palestinci, jsem je přímo v Pásmu Gazy, kam jsem se dostal s Alternative Tours: Experience Palestine. Není se tedy čemu divit, že zatímco se islámský Hamas tvrdohlavě brání uznání státu Izrael, přes milion a pár set tisíc izraelských Arabů nechce ani slyšet, že by žili někde jinde, než v zemi s více než 36 tisíci dolary HDP na občana, což jím dává třikrát lepší živobytí, než v kterémkoli z okolních muslimských států. A nemusí jit na povinnou vojenskou službu, ani doržovat šabat.

Inu, rozhodně nejsem rasista, mám doma dokonce barevnou televizi, avšak při čtení zvěsti, že Obama je nejhorším prezidentem v historii USA, jsem dospěl k závěru, zdali nebyl náhodou za velkou louží obnoven Ku Klux-klan. V úvodu jsem napsal Hussein Barack Obama a dodal jsem, že spíš Hussein, což nebyla náhoda; vycházel jsem z jeho projevu na pietním místě skoro tří tisíc mrtvých z bývalého Obchodního centra v New Yorku, kde řekl po tisících mrtvých Američanech ve dosud neskončených válkách v Iráku, Libyi, Afghánistánu či Pákistánu: „Američané nebyli a nikdy nebudou ve válce s Islámem. Nebylo to náboženství, které na nás tento zářijový den zaútočilo. Byla to Al-Káida, bohužel skupina těch, kteří náboženství zneužívají,“ (když pouze drodržují ramadán, čtou súry Koránu, pět denních modliteb a islámské právo šária…)

Publikováno se svolením autora
Autor publikuje na http://olser.blog.idnes.cz
Další komentáře, glosy, reportáže a ukázky z knih na webech olser.cz, bretislav-olser.enface.cz a na mém facebooku

 

 

Loading...

Podobné články

Zanechte odpověď

Or

Váš e-mail nebude zobrazen. Označené pole vyplňte *

*