Hloupými spory s Ruskem se nestaneme ani festovnějšími a ani bustovnějšími

Přeloženo do normálního jazyka, tak neustálým nadáváním Rusku a jeho prezidentu Putinovi se naše pozice nestane ani pevnější a ani si za ni nevysloužíme žádné metály, sochy, busty, zápisy v pamětní knize, ani v památníčku.

Jsou to obecně známé věci, které snad ani není třeba opakovat. Pokud Rusku vládl opilec Jelcin, vše se zdálo naprosto v pořádku. Jednou se sice vůbec nedokázal vysoukat z letadla, ale byl to náš člověk.

Eto naš čelavěk, dalo by se říci, kdybych uměl azbuku. Klidně mohl nechat rozstřílet parlament a nám všem, včetně našeho humanitárně-bombardovacího vedení, to bylo naprosto šumaprdel.

Bez jakýchkoli rozpaků by se dalo říci, že Boris se choval jako stará štětka, která dá každému za babku a tak i on vždy vesele vyhověl přáním Západu. Protože jenom osobu se značně sníženou inteligencí by nezajímalo ruské nerostné bohatství a jeho poloha a rozloha obecně.

Ovšem, k „naší“ smůle Jelcin, jakkoli byl slabý, tak výběrem Vladimíra Vladimiroviče Putina za svého nástupce vykonal na jednu stranu geniální a na druhou stranu velmi odsouzeníhodný čin.

To nejhorší, co Západ mohl očekávat, chytrý a sebevědomý ruský prezident, se splnilo na 110%. Černé mraky na ruské obloze se objevily a najednou přišlo poznání, že s Ruskem nebude již dále možné vyjebávat a že import západní ideologie a vlivu skončil.

Nemá cenu vypočítávat všechny kroky, protože já je ani všechny neznám. Ale rámcově lze říci, že asi tak v posledních pěti letech tlak na V.V.Putina velmi zesílil. Třeba do absurdna nafouknutá kauza výtržnic z Pussy Riot, které byly potrestány za výtržnictví.

Nebo nyní tak stále diskutovaná otázka Ukrajiny. K tomu lze říci pouze jediné:

• Jaderná velmoc má nejen právo, ale dokonce i povinnost starat se o své vnější bezpečí. Proto také USA nemohly jen tak přejít vývoj na Kubě a Rusko zase vývoj na Ukrajině.
• Různí fanatici vykládají rok a půl staré události na Krymu jako „ozbrojený přepad“ při kterém byl obyvatelstvo „znásilněno“.
  Samozřejmě nikoli pohlavně ale povolně – tedy k referendu.
  Bohužel, pro zastánce této, na hlavu postavené hypotézy, chybí vysvětlení, proč by mělo být nutné nutit Rusy k návratu do vlasti.
  U určitých osob, třeba u Petry Kvitové, by nucení k návratu do stáleho bydliště v Česku mohl být vykládáno jako nátlak, ale v případě Krymu tedy opravdu ne.
• A nakonec, ona slavná Východní Ukrajina. Nebudeme chodit kolem horké kaše. Je naprosto jasné, že celistvá NATO-Ukrajina by se Rusku nelíbila a každý dělá to, co umí, zvláště pak, když o to obyvatelstvo stojí.
  Takže, pokud byla na straně opolčenců ruská podpora, pak na druhé straně zase byla západní podpora. Tak to chodí ve všech občanských válkách.

A protože očekávám veskrze kladnou odezvu čtenářů, tak bych si dovolil několik typů:

• Sdělte prosím ruské ambasádě číslo mého konta u FIO banky: xxx xxx xxx/2010
• Pokud by šlo o číslo 157 udaných osob, tak to je sice základ, ale pravdou je to, že to bylo „na kvadrát“, tedy na druhou mocninu = 24.649 a strčil jsem tak do kapsy celou chartu.
• A moje odměna byla sice 1.500,- Kčs, ale denně, takže asi 550.000,- Kčs ročně a za ty peníze jsem si od Havla koupil ojetého medvěda.

Přeji hezký den a nevěřte fšemu, co se povídá.

Jiří Hermánek