Hlavní problém s islámem v Evropě je množství

Hlavní problém s islámem v Evropě je množství

Kdyby bylo v Evropě muslimů řekněme tolik, co ortodoxních židů či mormonů, téměř nikdo by v islámu neviděl problém.

Ovšem jestliže jich už teď je v některých velkoměstech tolik, že to vytváří konflikty, nepokoje, islámskou radikalizaci a rapidní nárůst terorizmu, tak ať se, vážení „sluníčkáři“, nikdo nediví, že narůstá i antipatie k islámu či k přistěhovalectví obecně. Již odedávna se říká, že vše má své meze. Jeden politik loni prohlásil, že dokud je imigrace jako „malý potůček“, je to kulturní obohacení, jakmile se ale změní v „dravou řeku“, je to problém.

A jestliže třeba v Londýně jsou již „bílí Angličané“ menšinou, v dalších evropských velkoměstech tohle hrozí během let či desetiletí (Vídeň…), pak se nedivím tomu, že se začíná otevřeně mluvit o „řízené genocidě bělochů“!

Následující článek je z roku 2012, tedy ještě před imigrační krizí:

Strakatý Londýn. Bílí Britové jsou v něm v menšině

A nyní něco z Rakouska – trend, který podkopává naši jistotu, že i ve vzdálenější budoucnosti budeme moci rozhodovat ve vlastní zemi.

Rakouské volby stále více ovlivňuje narůstající počet muslimů v zemi

A k Vídni:

Musíme hned zavřít islámské školky ve Vídni, žádá šokovaný ministr

Málokdo je rád, když se jeho „kmen“ stává z vládnoucí většiny jen tolerovanou menšinou, která se sama musí přizpůsobovat a „neprovokovat nové pány“. A stačí zmínit rozdíly v porodnosti u „bílých Evropanů“ a některých menšin.

Takže pokud někdo mluví o „nenávisti“, „extremizmu“ či „fobii“, tak buď naprosto nepochopil situaci, nebo bezostyšně lže a manipuluje. To už mi jsou milejší ti, kteří otevřeně volají po „ukončení nadvlády bílého muže“, sice si myslím svoje, ale tito lidé aspoň otevřeně a bez vytáček říkají, o co jim skutečně jde. Já na to mohu odpovědět, že si nechci nechat svou zemi ukrást, stejně jako nechci krást zemi jiným (např. po způsobu tureckého prezidenta Erdogana a jeho apelu, aby turecké rodiny v západoevropských zemích měly ne tři, ale pět dětí…), tedy nechci krást cizí zemi, ať tam žijí lidé jakékoli barvy pleti a jakéhokoli náboženského vyznání.

Nepřeji si počeštění Turecka či pokřesťanštění Somálska ve stylu někdejších západních kolonizátorů a misionářů. A když nějakou zemi s odlišnou kulturou navštívím, nebo se tam dokonce budu chtít usadit, musím se přizpůsobit jejich způsobu života. A pak nechť demokraticky rozhodne většina, jakou budoucnost pro naši zemi si přeje, zda má Česká republika zůstat „českou“, nebo zda se má naše vlast proměnit v multikulturní zemi, kde Češi budou jen jednou z mnoha menšin.

Zploďte ne tři, ale pět dětí, vyzývá Erdogan Turky žijící v Evropě. Ti jsou podle něj budoucností kontinentu

A na obvyklé „zaklínadlo“, že „u nás téměř žádní imigranti nejsou“, odpovím naprosto jednoznačně. Pokud vidím, že sousedovi hoří stodola, tak nebudu flegmaticky čekat, až se vznítí i moje stodola, teda pokud mám aspoň ždibec zdravého rozumu v hlavě, ale budu konat opatření, aby pokud možno u mě vůbec hořet nezačalo, a když už k tomu dojde, tak abych mohl ihned začít s hašením. A v ideálním případě půjdu pomoct s hašením tomu sousedovi…, teda pokud z druhé strany nebude přiživovat vlastní oheň benzínem. Ovšem naši sousedé (konkrétně Němci) právě tohle dělají – přilévají benzín do vlastního ohně a křičí na sousedy, aby pomohli hasit. Tvrdošijně odmítají horní limit pro imigranty po rakouském vzoru, nechce se jim příliš řešit záchytná místa pro uprchlíky na nějakém území, odkud by nemohli bez povolení volně dál putovat napříč Evropou…, ovšem stále křičí na ostatní, aby přijímali více uprchlíků, a jestli ne, tak že přijdou o evropské dotace.

Rakousko chce evropský limit pro přijímání uprchlíků

Schulz: Nelze odmítat uprchlické kvóty a současně čerpat evropské dotace

Takže, vážení, jestli tu někdo chce hrát divadýlko na to, že někdo nechápe, kde se najednou v Češích vzalo „tolik rasizmu a nenávisti“, pardon, ale tuhle komedii odmítám hrát! O žádný rasizmus ani nenávist tady nejde, my si chceme jen zachovat kulturní charakter naší země, ale nemáme nejmenší potřebu lidem jiné etnické, národní či náboženské příslušnosti ubližovat či je nějak omezovat. Stručně řečeno – naše země, naše pravidla, vaše země, vaše pravidla, nic více a nic méně. Indiáni také bojovali za udržení si svého území, proto si jich vážím víc než „bílých“, kteří volají po tom, abychom se stali menšinou ve vlastní zemi. A i samotných muslimů, kteří jsou ochotni za své tradice a hodnoty umírat, si vážím víc, než Čechů, kterým jsou lidé lpící na svých hodnotách, na své kultuře a na odkazu svých předků, jen pro posměch a pohrdání!

Důstojného soupeře bychom měli ctít a vážit si jej, ale jak si mohu vážit našince, který mi vráží kudlu do zad? Skutečně nejsem Ježíš Kristus, abych uměl odpustit vlastním soukmenovcům, kteří skandovali – ukřižuj, ukřižuj.




Podobné články

Zanechte odpověď

Or

Váš e-mail nebude zobrazen. Označené pole vyplňte *

*