Herman a Dvořák aneb setkání televizních amatérů!

Herman a Dvořák aneb setkání televizních amatérů!

Tento čtvrtek se ředitel naší veřejnoprávní televize sejde s ministrem kultury. Tito dva pánové zamýšlejí projednat výroky pana Zemana o ČT. Jak typické. Dva odpovědnost nesoucí amatéři se sejdou za účelem prodiskutovat výrok třetího amatéra. Mé poněkud hanlivé označení odbornosti těchto ctihodných zástupců lidu se pochopitelně vztahuje jen na oblast televizní tvorby.    

Že mé ignorantské označení takovéhoto snažení je opodstatněné potvrzuje oficiální informace ministerstva kultury. „Je zapotřebí zahájit smysluplnou diskuzi o kvalitě práce veřejnoprávní televize, o jejím dalším směřování i o tom, zda například někdy kvalita pořadů ČT nezačíná být válcována kvantitou,“ citovala mluvčí Hermana. Debata by měla být také o mediálních zákonech, které Ministerstvo kultury připravuje.

michal kotyk baner

Tak zaprvé žádný zákon nemůže zaručit, že veřejnoprávní televize bude fungovat tak jak má. Známe přeci naše zákony, jsou vždy tak pružné a opatrné, každý si je může vyložit dle libosti. To, co naši televizi v prvé řadě trápí je, že jsou ve zpravodajství dennodenně brutální formou porušovány základní pravidla mediální a televizní tvorby.

 

Ministr kultury Daniel Herman  Foto: ČTK Doležal Michal
Ministr kultury Daniel Herman Foto: ČTK Doležal Michal

Jinak formulováno. Místo, aby se úsilí tvůrců soustředilo na řádné a srozumitelné zprostředkování informace směrem k divákovi, jsou autoři omámeni technickými vymoženostmi a touhou se zviditelnit. Mnohdy je také přemůže touha po uměleckém vyjádření. Obsah vlastní zprávy je pak je jen záminkou k tvůrčímu procesu.

Vrcholem je pak zcela jednoznačná snaha dostat vždy do popředí samotného redaktora, který pak různými posuňky a koktavým textem naznačuje, že to zajímavé je vlastně za ním, či někde úplně jinde. Vše je pak doprovázeno amatérským hereckým výkonem, který je velmi často podtržen zcela výstředním kostýmem.

A pak jsou tu ještě třeba ty tak oblíbené „ilustrační záběry“. Ke kdejakému textu se ukazují kdejaké obrázky. Mnohdy se tak bohužel i děje bez toho, aby na tuto „informační“ nesrovnalost bylo poukázáno právě tím vysvětlujícím titulkem v pravém horním rohu. Většina si ho však ani nevšimne a jen se vyděšeně každý ptá sám sebe, zda již tak zblbnul, že těm zprávám vůbec nerozumí.

Mohl bych tak popsat asi desítky stránek, kde bych dokázal amatérismus ČT v oblasti zpravodajství. Věřte mi, že kdyby si tvůrci zpráv nehráli na mediální umělce a odborníky , ale místo toho se drželi základních pravidel pro televizní tvorbu, tak by se pocit diváků, že ČT lže, výrazně změnil. A ona opravdu v zásadě nelže, jen desinformuje.

Ale  tím největším proviněním ČT a jejího samotného pana ředitele Dvořáka je to, že by třeba vůbec nemusel poplakávat na rameni pana Hermana. Úplně by mu stačilo, aby se obrátil na mnohé ze svých zaměstnanců, kteří přesně vědí, o čem to tady píši. On sám by to číst neměl, protože by tomu stejně neporozuměl. Něčemu takovému se nikdy neučil. Stejně jako pan Herman a pan Zeman. Ale v samotné televizi je jistě ještě dostatek těch, kteří ovládají řemeslo televizní tvorby. S mnohými jsem se setkal.

Když jsem zavedl hovor na toto téma, spočívala jejich první reakce v přesvědčení se, kdo naslouchá. Či zda se v okolí pohybují jen pro něj důvěryhodné osoby. Když se ujistili, že nehrozí nebezpečí prozrazení, posmutněli a opatrně formulovali slova. Snažili se mne přesvědčit, že se s tím nic nedá dělat a vše podtrhli pokrčením ramen. Šéfové jsou prý mocní a rozhodují o osudech a životech zaměstnanců. Aniž to možná tušili, tak mne vraceli do doby komunistické nadvlády. Přesně to jsem slyšel tehdy. Jenže tehdy to bylo trochu méně nebezpečné. Myslím si totiž, že za těch neblahých dob bylo méně zrádců a donašečů.

Věřte mi, že tím největším problémem ČT není nějaké politické spiknutí, ovlivňování a vyhrožování. Pokud jde o televizní tvorbu, tak je to nevědomost, ba přímo zabedněnost, která zde vládne v nejvyšších etážích této soukromé fabriky na peníze. V oblasti osobního zisku je to však právě naopak. Zde panují tvrdé zákony moci. Zákony těch, kteří se neprávem dostali na vysoké pozice a obhajují je všemi prostředky.

Jedná se o nomenklaturní kádry jako za starých dob. Není proto divu, že požívají ochrany politiků. Logické. Vždyť nevědomec má pro kolegu vždy pochopení. A tak vše probíhá jako za komunistické nadvlády, kdy se klidně mohlo stát, že ředitel TV by třeba od příštího týdne šéfoval Vítkovickým železárnám. Ostatně, dnes by to jmenovaní dělali také, tedy pokud by ty platy byly dvojnásobné než v ČT a jejich nevědomost by byla vítána.

Takže ještě jednou, vím pomalu se opakuji, ale ta současná „veřejná“ a politická debata nepovede k ničemu jinému, než aby se vedení ČT ještě pevněji usadilo ve svých zlatých křeslech. Budeme možná svědky „hlubokých“ analýz a poltických rozprav, možná, že se změní i nějaký ten zákon, ale vždy s cílem, aby vše zůstalo při starém. Jen si vzpomeňte s jakou slávou se třeba změnilo osazenstvo Rady ČT.

Přeji tedy dobrou zábavu při sledování dramatických událostí kolem naší veřejnoprávní televize. Doufám jen, že ti zpravodajští umělci nám ji pěkně přiblíží a vysvětlí. A hlavně, že nám vše předloží tak, abychom se mohli jen divit, co že se to u nás v Česku nesrozumitelného a nelogického děje.

 

Publikováno se svolením autora
Autor publikuje na http://kotyk.blog.idnes.cz

Reklama

loading...
Loading...

Reklama

Podobné články

Zanechte odpověď

Or

Váš e-mail nebude zobrazen. Označené pole vyplňte *

*