Herci na brigádě

Herci na brigádě

Ne, nebojte se, že by šli herci pracovat, to opravdu nehrozí. Dokonce ani v situaci, kdy se netočí prakticky žádné další kloudné filmy, kdy nová divadelní díla jsou přijímána diváky často s rozpaky, pokud diváci zariskují a jdou je vůbec shlédnout.

Herci shání tedy „kšefty v reklamách“, nově pak účinkují též v politice. Tedy v oboru, o němž ve své velké většina zbla neznají. U toho se chci proto blíže zastavit v tomto článku.

Jak uvádějí historické prameny, herectvím se ve středověku živili vesměs jen ti, kteří se nebyli schopni uživit jinak. Herectví bylo řemeslo nevážné, proto bylo, nikoliv náhodou, až na chvostu společenského žebříčku. Herci často neměli povolen ani vstup do města a museli tábořit před městskými branami. Hráli a kejklovali pro potěšení panstva, když se rozhodlo je za tímto účelem pozvat k sobě na zámek. Jinak byli tito potulní herci závislí na tom, co vyberou na veřejných produkcích po náměstích, pokud na ně byli vpuštěni. To byla mizérie. Často tak trpěli hladem a obecně nouzí. Pozvánka od panstva či dokonce vladaře byla tedy pro ně na přechodnou dobu ternem. Od té doby jsou herci panstvu poplatní, a to až dodneška, byť by bylo nesprávné to paušalizovat úplně na všechny herce a na všechna období stejně.



Po skončení středověku byli herci i nadále v neváženém stavu, museli žádat obecní či městské úřady o souhlas se svými vystoupením. Tehdy ale již existovali někteří herci a autoři, kterým šlo především o „kumšt“. Zejména ti ale neměli na růžích ustláno a jejich kočovné herecké společnosti jakbysmet.

S růstem vzdělanosti a kultury rostla i úroveň herců a jejich vzdělanost. Herci byli přitom poplatní každé době, zejména minulý režim si je ale předcházel. Kulturu tehdy podporoval. Kultura byla v té době proto na neobvyklém vzestupu, o kterém se dnešní „svobodné“ kultuře nemůže již ani zdát.

Minulému režimu přitom dnes herci nejvíce spílají, patrně ze špatného svědomí. Tak už to bývá. Krom toho musí se přece zavděčit současným mocipánům a trendům, aby zůstali „in“. Do kultury (školství a nejen tam) byl v posledním období zaveden nový fenomén, kterým jsou „granty“. Tedy zlegalizovaný úplatek za plnění podmínek uplácejícího uplácenými. Inu, „pokrok nezastavíš“.

Dnes je nová kulturní tvorba přesto vesměs chabá, a to jak co do množství, tak zejména co do kvality. Stačí srovnat dřívější humor M. Horníčka a jeho pořad „Hovory H“ s dnešním pitvořením a sprostotou různých rádoby klaunů a jejich myšlenkovou ubohostí, kteří dostávají prostor na různých našich televizích. To ale nemůže být omluvou pro současnou náhražkovou „brigádní činnost“ mnohých našich herců či „taky“ herců, kteří místo toho, aby znovu „šlápli do kultury“, tak „šlapou do politiky“, a to jako slon do porcelánu.

Problém přitom tkví v tom, že herci ve svých vystoupeních pouze jen hrají. Lépe či hůře napsané a jim přidělené role. Oproti běžné divadelní roli je v tom ale zásadní rozdíl. A ten spočívá nikoliv v dramatičnosti projevu příslušného herce (ten v pohodě zvládnou), nýbrž v obsahu a hloubce role.

Herci k tomu přistupují stejně jako k odehrání jakékoliv jiné role, neboť copak někdo, když hrál třeba krále Richarda III., měl předtím praktické zkušenosti s výkonem vladařské funkce? Neměl, svoji roli si ale (v lepším případě) řádně nastudoval. To lze učinit z historických podkladů a z charakteristiky hrané role, jež vychází i ze scénáře.

Situace je ale zcela odlišná v případě, kdy herci jdou hrát do politiky a kdy praktické otázky z oboru politiky, ekonomiky, práva atd. a jejich konkrétní souvislosti nastudovat v krátké době nemohou. Účinkují tak náhle v „kusech“, k nimž dostanou scénář, nemají ale nastudované podklady a obsah toho, co podle scénáře a za peníze reprodukují. Přitom fakticky vůbec netuší, zda jejich role je věrohodná či nikoliv, zda vůbec dává smysl a jaký. A jaké dopady může mít tato role na osud našeho státu, jeho občanů, našeho národa, našich rodin ale i jich samých. Nevědí totiž, k čemu jsou zneužíváni, nechápou možné důsledky. Vidí v tom zase jen divadelní roli, nic jiného. Stejně jako jeden herec, když hrál nedávno „na vedlejšák“ roli ministra obrany v naší zemi a předával naše vojenské jednotky pod velení Bundeswehru.

Přesto herci hrají nyní své placené role i v těchto kusech, na které obsahově vůbec nemají. To jim ovšem nebrání v tom, aby podle předepsaného scénáře lomili rukama, na povel věštili příchod sedmi morových ran či jiných pohrom, vykládali zmanipulovaným lidem (jiní na taková představení pod širým nebem, kromě dalších brigádníků z řad navezené klaky též za peníze, nechodí), co všechno nás postihne, koho všechno nenávidí atd..

Ve své hluboké neznalosti tito herci ani nechápou, že překračují hned několik paragrafů trestního zákona (rozvracení republiky, šíření nenávisti proti jiným skupinám obyvatel, příp. vyzývají i k fyzické likvidaci osob, které mají ve svých scénářích předepsány). Nechápou ani, že se angažují proti demokratickým principům našeho státu. Vidí v tom jen (asi dobře) placenou náhražku za ty chybějící dobré „kusy“ v divadlech či ve filmu a příležitost k přivýdělku. Nechápou přitom ani, že i tento stav je důsledkem něčeho, co nyní sami ve svých vystoupeních podporují. Ne přímo, nýbrž zprostředkovaně. Neznalost zákona přitom, jak známo, neomlouvá. Nikoho, tedy ani ony herce.

Jednou věcí je tedy hrát, mít schopnost přechodně se převtělit v někoho jiného. Tedy úspěšně předstírat. Jinou věcí je někým být, někým se stát. A prezentovat svému okolí své vlastní názory podložené skutečnými argumenty. K tomu potřebujete znalosti, zkušenosti a schopnost domýšlet následky svých činů. Jak pro své okolí, tak nakonec i pro sebe. Ponechám tedy na posouzení čtenářů, jak „hluboké znalosti“ z oblasti ekonomiky, práva a dotační politiky EU mají např. herečky, které se vyjadřují k „uniklému konceptu zprávy“ z Bruselu. Inteligentní člověk na takovou „šmíru“ nepůjde. Ani do divadla ani na náměstí.

Má-li tedy dojít k realizaci globalistického projektu spočívajícího v likvidaci evropských států a národů a ve vytvoření smíšené světle hnědé rasy s průměrným IQ 90, s herectvím to půjde nutně již jen s kopce. Islám ho totiž nepotřebuje. S ním přijde nová doba temna. Pak ovšem lze těžko pochopit, proč tento trend směřující k rozpadu našeho státu (jakož i V4) a k otevření prostoru pro jeho islamizaci herci svými vystoupeními ještě podporují. Současní spoluaktéři nepokojů z řad herců tak patří nevědomky do stejné kategorie jako stařenka, která přinesla a přiložila k hořící hranici svoji otýpku dřeva, o níž Jan Hus na hranici říkal, „Panebože odpusť jí, neb neví, čeho činí“. Nevím, zda Pánbůh těmto hercům odpustí, před zákonem jsme si ale všichni rovni. A neměli bychom na to zapomínat, jinak se obnovy pořádku a celkové nápravy nikdy nedobereme. A k tomuto stavu nutně dojde, bez ohledu na naši vůli. Vše se k tomu ve světě totiž již chystá.

Krom toho uvedená klasifikace je milosrdnější než již zažitý pojem „užitečný idiot“.

A pokud jde o zmíněné herce-brigádníky, pro ně zejména by mělo platit heslo: „z divadel a kaváren do polí a továren“. Zejména ve venkovském prostředí je totiž zdravější vzduch a vládne tam stále ještě „selský rozum“. Tedy to, čím se mohou herci-brigádnicí obohatit (dokonce i zdarma) a co ve městě nekoupí. A ještě k tomu nějakou tu pětku si přivydělat.

 

Převzato z http://www.zvedavec.org




Reklama

Loading...

Reklama

Podobné články

2 Komentáře “Herci na brigádě

  • Jakeš přednesl svůj projev Jako kůl v plotě, ve kterém choval bojlery v červenci 1989 a v listopadu to prasklo.
    Babiš má nyní své motýle a bude na tom podobně jako Jakeš. Pro smích veřejnosti.
    Pro obnovení demokracie by bylo dobré, kdyby spolu s Babišem odešli z politiky i Kalousek, Fiala, Filip, Hamáček, Pospíšil, Okamura a mnoho dalších. Nemáme osobnosti, které by chtěly do politiky mezi tu sebranku.
    Slušní lidé se do politiky opravdu nehrnou a je jen otázkou, kdo uchopí moc.

  • Občanská hnutí v politice: Občanské forum – strany jsou pro straníky, OF pro všechny. Po vyhraných volbách se přeměnilo na politickou stranu a začala éra hromadného loupení. Voliči mají krátkou paměť, tak naletěli i Věcem veřejným. Ten pokus naštěstí rychle ztroskotal. Dalším hnutím, které oslovilo voliče, byla Babišova politická divize ANO2011. To je vedle OF nejsilnější úspěch při uchopení moci.
    Voliči ale mají krátkou paměť stále, proto vznikají další občanská hnutí, které se derou k moci. Bohužel jich vzniká moc a síly se roztříští. I když by mnoho lidí rádo volilo proti Babišovi, hlasy se rozpadnou do mnoha různých hnutí. Jedno je pro podřízení ČR absolutně Bruselu a USA, druhé je pro suverenitu. Před volbami vzniknou další, takže bude Babišovi k udržení moci stačit i menší podíl ve volbách.
    To si uvědomují zejména ztrostkonanci v politice a hledají způsob, jak porazit Babiše mimo volby. Mohu s nimi co se týče Babiše souhlasit, ale nebudu souhlasit s metodami.
    Do příštího parlamentu se nedostane ČSSD a možná ani KSČM. Pak si uvědomí politici, že kolaborace s Babišem je likvidační a pak možná sestaví vládu proti němu. Počítám, že první bude ČSSD, která nejpozději před začátkem volební kampaně otočí o 180 stupňů a začne na Babiše vytahovat špínu. Vláda padne, dovládne úřednická vláda a pak bude snad šance poslat Babiše z politiky a následně za mříže, kam patří.
    Voliči věděli před volbami, kdo je Babiš, ale volili ho, protože neměli koho volit. Je třeba nabídnout voličům větší naději, než jim dává Babiš. Politické strany a hnutí, které postaví kampaň na tom, že ukazují jak jsou ti druzí špatní, se do PSP nedostanou. Jinými slovy říkají, nemáme co nabídnout, tak ukazujeme na vady ostatních.

Zanechte odpověď

Or

Váš e-mail nebude zobrazen. Označené pole vyplňte *

*