Gladio- nástroj CIA na rozsévání strachu v Evropě pod hlavičkou NATO

Gladio- nástroj CIA na rozsévání strachu v Evropě pod hlavičkou NATO

Odhalení související s působením tajné organizace NATO typu stay-behind s krycím názvem Gladio (latinsky „meč“) si po dlouhých desetiletích tmy nacházejí konečně cestu na světlo světa. V ostrém protikladu s dobovou i nynější oficiální propagandou se dnes ukazuje, že za několika teroristickými útoky v období studené války nestály komunisté ani neonacisté, ale právě tento v lůně vojenského organismu působící záhadný útvar, o jehož existenci mnozí evropští státníci dlouhá léta nic netušili.

 

Teroristické operace pod falešnou vlajkou

Jak poukazují některé zdroje, Gladio bylo dílem americké tajné služby CIA, která podle nich sponzorovala a řídila jeho podvratné akce – od zakládání ultrapravicových polovojenských organizací v Evropě až po strategické teroristické operace realizované pod falešnou vlajkou (tzv. False-flag operation). Zpětně se jejich přívrženci pokoušejí morálně zdůvodnit jejich potřebu a nezbytnost hrozbou invaze států Varšavské smlouvy, resp. východního bloku do zemí NATO. Pozornost vyvolává i organizační propojení Gladia se Severoatlantickou smlouvou po jejím vzniku (1949), konkrétně jeho začlenění do Tajného plánovacího výboru (CCP), který byl podřízen Nejvyššímu velitelství spojeneckých sil v Evropě (SHAPE) v belgickém Monsu.

Dnes je již prokázáno, že ze všech stay-behind organizací NATO byla tou nejaktivnější právě italská, kterou zároveň odhalili jako první. Bombové útoky ve stejném časovém rámci a s velmi podobným rukopisem jako v dalších zemích NATO (Řecku či Turecku) uskutečnily jejich organizátoři s cílem diskreditovat a paralyzovat levicové a obzvláště komunistické hnutí, které tam měly dlouhodobě silnou podporu voličů. Nejkrvavější z nich se odehrál v Bologni (2. 8. 1980), který si – jak je známo – vyžádal 85 obětí.

 

Do špehování SREL zapleten i nynější šéf EK

Jak na WideShut.co.uk připomíná Keelan Balderson, aféra Gladio zasáhla i Lucemburské velkovévodství. Zdánlivě náhodné události zde však měly jiný charakter. Atentáty na letiště, policejní stanice, rozvodnou síť či redakce novin, při nichž jakoby zázrakem nikdo nepřišel o život a také nikoho oficiálně neobvinili, naznačovaly spíše pečlivě naplánované divadlo než ideologické spiknutí teroristů. No strach a zmatek, které mezi lidmi vyvolaly, dosáhly požadovaného efektu: poddajnější obyvatelstvo.

Na tajné nahrávce z roku 2007 diskutují premiér Jean-Claude Juncker (nynější předseda EK), ministr spravedlnosti Luc Frieden a ředitel tajné služby SREL (Service de Renseignement de l’Etat du Luxembourg) Marco Mille o možné účasti lucemburské pobočky Gladio na těchto událostech. Šéf kabinetu podle obžaloby nepochybil v tom, že se něco takového vůbec dělo a ještě k tomu s jeho vědomím, ale v tom, že nepotrestal Milli za odposlechy a nahrávání konverzace. Ani hlava lucemburské monarchie nebyla bez viny. I když to popírá, velkovévoda Henri se zapletl do úzké spolupráce s britskou tajnou službou.

V červenci 2013 oznámil Juncker (jehož profil najdete i v rubrice Bez masky nejbližšího čísla Zemi & Věk 04/2016) svou rezignaci poté, co parlamentní vyšetřovací komise dospěla k závěru, že jeho úřad ztratil kontrolu nad zpravodajskou službou SREL, která celá desetiletí působila mimo zákon, přičemž nezákonně odposlouchávala vysoké politické činitele a špehovala občany vlastní země.

 

Čas na konečné rozluštění ještě nenastal

Při vytváření „atmosféry strachu“ u obyvatel západoevropských zemí mělo být dalším účelem Gladia získávání nových zakázek pro produkty vojensko-průmyslového komplexu, na čem finančně parazitovaly vojenské agentury. Podle internetových zdrojů neměly o jeho aktivitách s výjimkou některých vládních představitelů parlamenty dotčených zemí žádné informace. První se převalily až v roce 1984, na soudním procesu s italským ultrapravicovým extremistou Vincenzem Vinciguerrem. Zasvěcení politici a jim nápomocní „dekonspirátoři“ se pokoušeli existenci Gladia nejprve zpochybnit, parlamentní vyšetřování v Itálii, Belgii a Švýcarsku (a nakonec i přiznání samotné CIA) je však postupně usvědčily ze lži.

Navzdory všem indiciím skutečná role a rozsah aktivit nejznámější zpravodajské služby světa v operacích Gladia, tak i pravý důvod jejího formálního krytí hlavičkou NATO, zůstávají rébusem, který na své úplné rozluštění, pokud k němu vůbec někdy dojde, teprve čeká. Zda na to bude dostatečná politická vůle a zda se mezi vyšetřovateli najde odvážná a nezávislá osobnost, která se nenechá zastrašit různými tlaky či výhrůžkami, ukážou zřejmě až další roky. Není bez zajímavosti, že na výzvu Evropského parlamentu z roku 1990, aby národní vlády vyšetřily okolnosti případné operace Gladio na svém území, reagovala většina z nich pasivitou. Obavy, že lynčování svobodného veřejného mínění v evropských zemích, včetně SR, dosáhne přes jejich členství v NATO své netušené možnosti, neutichají. S ohledem na dnešní bombové útoky v Bruselu třeba už jen dodat, že právem.

Zdroj: http://wideshut.co.uk / http://www.zemavek.sk



Podobné články

Zanechte odpověď

Or

Váš e-mail nebude zobrazen. Označené pole vyplňte *

*