Gatestone Institute – Evropa: Tajná dohoda „Velkého byznysu“ s islamismem

Gatestone Institute – Evropa: Tajná dohoda „Velkého byznysu“ s islamismem

Kapitalismus nemá žádného politického ducha. Existuje-li možnost dosažení zisku, lze se tajně dohodnout s libovolnou ideologií – od demokracií až po totalitní tyranie. Tento názor nedávno přednesla francouzská antropoložka Florence Bergeaud-Blackler ve své knize Le marché halal ou l’invention d’une tradition“ („Halal trh nebo vynález tradice“).

Bergeaud-Blackler ve své knize tvrdí, že slovní spojení „halal potraviny“ (ty, které jsou v islámu povoleny z náboženského hlediska) bylo „nedávno vynalezeno“ jako označení a jako potenciální komerční trh, v tajné dohodě mezi íránskými fundamentalisty a nadnárodními agro-potravinářskými korporacemi. V rozhovoru s francouzským deníkem Liberation uvedla:

„Hovořím o vynalezení ‚halal trhu‘ v tom slova smyslu, že nejde o starobylou tradici, importovanou z muslimských zemí. Trh s halal potravinami v muslimském světě nikdy neexistoval, dokud jej nevytvořil potravinářský ‚Velký byznys‘ a neexportoval jej tam. Halal úmluva se zrodila v 70. a 80. letech. Na mezinárodní scéně tehdy vítězily dvě ideologie: na jedné straně muslimský fundamentalismus včetně vyhlášení Íránské islámské republiky v roce 1979 a na druhé straně neoliberalismus Thatcherové a Reagana. Toto neplánované a neočekávané sblížení umožnilo těmto dvěma ideologiím spolupracovat na ustavení potravinářského halal protokolu.“

Podle Bergeaud-Blackler byla halal strava v muslimských zemích po staletí omezena pouze na zákaz vepřového masa. Veškeré jídlo s výjimkou vepřového masa, které bylo vyrobeno jak regionálními tak neregionálními producenty, „Lidmi knihy“ (křesťany a Židy) bylo považováno za halal. Ale po íránské revoluci v roce 1979 se halal stal fundamentalistickým požadavkem na potraviny, posvěceným ekonomickými zájmy. V sedmdesátých letech dvacatého století spolu Írán a Saúdská Arábie soupeřily v rámci šíření vlastní formy islámu do celého světa. Pomáhaly jim při tom nadnárodní korporace, jako je Nestlé, v jejichž zájmu bylo vytvoření velkého celosvětového potravinového trhu s halal potravinami.



Bergeaud-Blackler říká, že potravinářský byznys a islámští fundamentalisté našli společný zájem předat novou myšlenku: Muslimové mají z hlediska potravin specifické „potřeby“. Před islámskou revolucí usuzovali islamisté (včetně radikálů jako byl například duchovní vůdce Muslimského bratrstva Yusuf al-Qaradawi), že by muslimové mohli konzumovat jídlo vyráběné zeměmi s křesťanskou a židovskou tradicí. Ale s vědomím toho, že „potravinové hranice“ mohou mít nějaký vliv na politiku, změnili fundamentalisté svůj postoj. Potraviny vyráběné v sekulárních zemích byly prohlášeny za haram (zakázané) a začal vznikat specifický trh s potravinami pro muslimy.

Podle Bergeaud-Blackler poskytly industrializací výroby halal potravin nadnárodní potravinářské společnosti fundamentalistům velkou výhodu a pomohli v Evropě postavit zeď, oddělující muslimy a nemuslimy:

„Když rozdělíte na dvě části prostor mezi tím, co je dovoleno a co není, vytváříte určité společenské napětí, což vede k vyhýbavému chování. Když jíte výhradně halal, nepozvete si domů lidi, kteří se takto nestravují, protože se obáváte toho, že pozvou na oplátku oni vás. Tyto vzorce vyhýbavého chování se jsou doprovázeny odmítáním ‚nečistého‘ jídla. Zmatek mezi halal a čistotou je znepokojující.“

Problém, spočívající v existenci „oddělující zdi“, jde však výrazně dále za hranici běžných mezilidských vztahů. Podle profesora Pařížského institutu politických studií Gillese Kepela:

„Političtí aktéři islamismu používají zdůrazňování otázky halal stravy k nastolení logiky odtržení — muslimské děti jsou povzbuzovány k tomu, aby opouštěly školní jídelny, což jim pomáhá oddělit mládež od školy a od národa.“

Ve Francii, kde jsou veřejné školy tradičním nástrojem sociální a kulturní integrace, je to obzvláště důležité.

Podle Kepela je halal stravování druhou bitvou, kterou islamisté vedou ve Francii a v Evropě. Jakmile závoj pokryje hlavy většiny muslimských žen, přijde čas oddělení muslimské populace prostřednictvím halal:

„Halal je zpočátku představován jako spotřebitelský vzorec chování. Halal je součástí požadavku na pluralismus: Jíme halal, jako se jiní stravují vegansky, organicky nebo košer. A maloobchodní společnosti neudělají chybu: Jejich supermarkety nabízejí široký sortiment halal produktů s odhadovaným trhem 5 miliard eur… političtí aktéři islamismu… vidí halal stravování jako příležitost pro ovládnutí komunity a snaží se radikalizovat a zhoršit…“

Ve Francii začalo být halal stravování hlavním zdrojem konfliktu na pracovišti. Společnosti čelí rostoucím požadavkům na halal jídlo v jídelnách. Ve Francii nejsou společnosti ze zákona povinny svým muslimským zaměstnancům dodávat halal potraviny, ale mnohé podniky se obávají, že budou považovány za rasistické, pokud tyto požadavky nesplní.

Vývěsní štít halal řeznictví ve francouzštině a arabštině na Rue de Patay v Paříži. (Zdroj fotografie: Wikimedia Commons / Mu)

Aktuálně jsou všechny západní společnosti, které se specializují na potraviny, drůbež, cukrovinky, maso a rychlé občerstvení, i maloobchodní řetězce hluboce zapojeny do produkce halal potravin. Nestlé je celosvětovou jedničkou, přičemž intenzivně soutěží s dalšími nadnárodními koncerny jako jsou Woolworths, Cole, Aldo, Cadbury, Kraft, Kellogg a stovky dalších. Prodejny rychlého občerstvení jako McDonald’s, Burger King, Red Rooster, KFC a Subway investovaly do halal masa, někdy jen v zahraničí.

Zpráva vytvořená společnostmi Thomson Reuters a DinarStandard odhadla velikost trhu s halal potravinami v roce 2014 na 1,37 bilionu amerických dolarů. To představuje 18,2 % celkového trhu s potravinami a nápoji na celém světě a znamená to nárůst o 6,2 % ve srovnání s rokem 2013.

Pro „Velký byznys“ platí: Čím více produktů je ve jménu islámu prohlášeno za „zakázané“, tím více produktů prohlášených v islámu za „povolené“ musí být vyrobeno, aby si je „dobří muslimové“ mohli koupit.

Pro fundamentalisty platí: Čím více muslimů bude dodržovat tyto vnější znaky islámu — halal jídlo, zahalené ženy, burkiny — tím jednodušší bude oddělit muslimy od nemuslimů.

„V Evropě roste trh s halal potravinami odhadovaným ročním tempem mezi 10 – 20 %. Jde o poptávku, poháněnou obecnou touhou po dodržování šaríi mezi rostoucí muslimskou populací,“ říká Paulius Kuncinas, obchodní analytik a generální ředitel pro Asii, v Oxford Business Group.

Můžeme nyní s jistotou tvrdit, že muslimské obyvatelstvo v Evropě — a ve Francii — je zcela pod kulturní a náboženskou kontrolou, řízenou různými islámskými organizacemi (salafisty, Muslimským bratrstvem). V roce 2016 podle studie „Francouzský islám je možný“, kterou ve Francii vydal Institut Montaigne, 70 % dotazovaných muslimů uvedlo, že „vždy“ nakupují halal maso, 22 % je kupuje „někdy“ a pouze 6 % „nikdy“.

Pokud většina muslimů považuje závoj a halal stravu za islámskou povinnost, následovat bude brzy požadavek na právo šaría a islámské soudy — jako ve Velké Británii.

Vlády se budou muset rozhodnout, co udělají. Buď se začnou snažit o zadržení islamismu nebo rozdělí každou evropskou zemi na dvě: jednu pro islamisty a druhou pro nemuslimy.

 

Yves Mamou je novinář a spisovatel žijící ve Franci. Před odchodem do penze pracoval dvacet let jako novinář pro deník Le Monde.

https://cs.gatestoneinstitute.org/13182/halal-velkeho-byznysu




Reklama

Loading...

Reklama

Podobné články

Zanechte odpověď

Or

Váš e-mail nebude zobrazen. Označené pole vyplňte *

*