Francouzský plukovník: Bojová strategie Amerikou vedené koalice v Sýrii jen zvyšuje civilní ztráty

Francouzský plukovník: Bojová strategie Amerikou vedené koalice v Sýrii jen zvyšuje civilní ztráty

Američtí vojenští velitelé neradi potápějí vlastní loď. Ať už svědčí před Kongresem nebo se vyjadřují v odborných časopisech, naši novodobí generálmajoři, plukovníci a majoři, kteří sní o tom, že jednoho dne budou na svých výložkách nosit hvězdy, jsou do značné míry neochotní podrobit kritice strategii a taktiku našich neúspěšných válek po 11. září.  Přestože existovalo pár chválihodných výjimek, naši vojenští velitelé si většinou ponechávají své názory pro sebe, dokonce i v důchodu. Takže dlužíme poděkování našemu nejstaršímu spojenci za důstojníka s morální odvahou, který se doma za své názory vystavil značnému riziku.

Plukovník Francois-Regis Legrier, který velí francouzskému dělostřelectvu podporujícímu kurdské síly v Sýrii, nedávno zkritizoval koalici proti ISIS za averzi riskovat, což podle něj přináší jen více destrukce v civilních oblastech. „Ano, bitvu o Hajin jsme vyhráli, přinejmenším na zemi, ale odmítnutím pozemního útoku jsme konflikt zbytečně prodloužili a tak přispěli ke zvýšení počtu civilních obětí,“ napsal plukovník Legrier ve francouzském časopise Národní obrana.



Ve Washingtonu se konalo mnoho oslav na adresu našich velmi jemných zásluh v boji proti ISIS. Ne více než 4000 vojáků v Sýrii dosáhlo našich cílů převážně díky kurdským proxy silám, které jsme podporovali. Oběti na straně USA byly minimální – jen sedm amerických vojáků přišlo dodnes v Sýrii o život. Toto je, podle některých odborníků, budoucností války.

Politické nevýhody našich metod jsou však stále zřetelnější. Nemáme kontrolu nad našimi proxy-spojenci, jenž mají vlastní politické a vojenské cíle, které mohou být v rozporu se strategickými zájmy USA v regionu. Kurdské YPG v Sýrii navzdory všem svým bojovým schopnostem, nedokážou porazit tureckou armádu, která je konfrontuje – tu tureckou armádu, která je spojencem NATO a Spojených států.

V začátcích naší nahodilé intervence do Sýrie, bojovaly různé proxy-síly USA skutečně proti sobě. Síly podporované CIA se spojily se syrskou odnoží Al-Káidy, což byl naprosto předvídatelný důsledek.

O něco dříve, naše proxy-síly v Jižním Vietnamu definitivně postrádaly vůli vyhrát, zatímco některé z našich afghánských proxy-sil v 80. letech se nakonec staly tvůrci mezinárodního terorismu.

Plukovník Legrier poukázal na to, že dokonce ani není nutné dívat se na tyto důsledky, abychom pochopili nevýhody našich metod. Místo toho, aby špinavou práci udělali naši vlastní vojáci, rozhodli jsme se použít naše partnery s poskytnutím masivní palebné síly Západu. Tzv. inteligentní bomby však zabíjejí civilisty stejně snadno, jako primitivní barelové bomby, navzdory marketingovým tvrzením zbrojařského průmyslu. Jen si porovnejte fotografie nebo videa z bombardovaného Aleppa a „inteligentně“ bombardovaného města Rakká. Všimli jste si nějaké podobnosti?

Plukovník Legrier uvedl, že několik tisíc západních vojáků pěchoty by s Islámským státem udělalo krátký proces. Navzdory naší neslavné chybě v Tora Bora v Afghánistánu jsme se opět rozhodli, že nebudeme do boje nasazovat naše konvenční bojové jednotky. „Toto odmítání vyvolává otázku: na co máme armádu, kterou se neodvážíme použít?“ Ptá se Legrier. Není to lehkomyslná výtka Madeleine Albrightové na adresu Colina Powella v roce 1992; plukovník Legrier je bojový veterán, který rozumí ceně války. Jestliže byl a je Islámský stát skutečně vážným nebezpečím pro Západ, mělo se s ním jednat rychle, rozhodně a bez rozpaků ohledně schopnosti a ochotě Západu zničit jakýkoliv legitimní džihádistický cíl, který dokážeme identifikovat.

Namísto rázného úderu jsme „bojovali“ vedle a s prostřednictvím jiných, a tím prodlužovali utrpení civilistů. Mýtus o humanitární válce přetrvává navzdory realitě na zemi. Nízké ztráty na americké straně jen maskují celý rozsah destrukce. Pentagon tvrdí, že vojenské akce USA připravily o život více než 1 100 iráckých a syrských civilistů. Odhady nezávislých pozorovatelů jsou však nejméně pětkrát vyšší. A přesto, marnotratné užívání brutální koaliční palebné síly během bojových operací, které vedou místní proxy-síly s vlastními cíli, to je recept na pokračující cyklus útlaku, nepravosti, pomsty a chaosu. Irák a Sýrie jsou toho důkazem.

Vojenská kampaň na osvobození území od ISIS je u konce, navzdory politickým přestřelkám ve Spojených státech. Aktuálně oznámený plán ponechat 400 amerických vojáků v Sýrii znamená víceméně setrvání při starém modelu. Jsme zavázáni „uklízet“ po extremistech prostřednictvím omezených útoků a leteckých kampaní a zároveň zajišťovat mír mezi Turky a syrskými Kurdy. Amerika tak zůstává součástí problému v regionu, přičemž chybí vojenské odhodlání ovlivnit situaci jakýmkoli smysluplným způsobem.

Článek plukovníka Legriera byl z internetové stránky časopisu Národní obrana rychle odstraněn a francouzská armáda prohlásila, že plukovník může být za svá prohlášení potrestán. Taková je válka. Přáli bychom si, aby se v USA našlo pár důstojníků ochotných riskovat o něco menší důchod, aby veřejně potvrdili, že jejich národ je takticky a strategicky ztracen.

(Ilustrační obrázek Foto: Pixabay.com)

 




Reklama

Loading...

Reklama

Podobné články

Zanechte odpověď

Or

Váš e-mail nebude zobrazen. Označené pole vyplňte *

*