Chápu, že všichni dnešní evropští představitelé od těch mocných (Merkelová), po ty – mimo svou zemi naprosto neznámé (Sobotka) si chtějí ještě užít v pokoji a ve svých funkcích (které jsou tak milé) a tak budou znovu a znovu konzervativně udržovat stávající status quo, ačkoliv obecný lid evropský chce už zásadní změnu.

Jsem frankofonní člověk. Ovšem mým posledním francouzským presidentem, hodným respektu byl Francois Mitterand. Od té doby již Francie upadala a volila cosi čím dál tím více horšího. Chirac byl už jen blábolil a tak trochu korupčník, Sarkozy byl maďarský cholerik, nesnesitelný superaktivista a taky korupčník a Hollande je cosi tak amoebovního, že jeho socialistická strana (a já se cítil od svých 14 let evropským socialistou!) má jediné právo – zaniknout. A nic bych za to nedal, že také bude korupčník…

Jeho vláda ve Francii podala demisi, další se stejným předsedou vlády ji jistě podá v brzku.

evropsky parlament

Marie le Pen, silná nacionalistka, tak trochu rasistka, ovšem sympaticky navazující na de  Gaulla, jak v odporu k NATO, tak v pozitivní  spolupráci s Ruskem sice není pro prvně uvedené charakteristiky mým šálkem čaje, ovšem tupost a neprozíravost standartních jak pravicových stran ve Francii ji zřejmě důvodně k vítězství v prezidentských volbách.

A to by doufám Evropu už vyléčilo z jejího mlžení, že se to nějak všechno vysedí.

Až by Francie vystoupila minimálně z vojenských struktur NATO, začala by snad tato instituce přemýšlet, co všechno za poslední dvě desetiletí totálně zkasila a jak se svět i v jejím důsledku stal nebezpečnějším.

Motor evropské integrace : Německo – Francie by se zadřel a utichl.

A bylo by to dobře.

Asi by to následně začalo tím, že bychom museli promluvit k USA.

Ať  už si konečně udělají smysluplný politický systém, protože ten jejich stávající vede nejen k tomu, že jejich země je neskutečně rozdělena myšlenkově, ideově i politicky, ale navenek vede k tomu, že všichni američtí prezidenti si potřebují získávat preference amerických voličů cestou zahraničních vojenských výbojů, čímž je trvale ohrožen celý svět. Těch válek už je přespříliš.

Zkrátka a dobře : ať už USA nechají svět na pokoji.

A my Evropané bychom hledali urychleně novou  bezpečnostní architekturu.

USA nás zatáhla do neskutečného nepřátelství k celému islámskému světu, když svrhávala jednoho autoritativního vůdce za druhým. Idioti. Z hlediska bezpečnosti světa, ale i relativně harmonického – byť v našem zastaralém pojetí světa omezeném – vidění světa – vítejme vždy režimy opírající se o sekulární, byť autoritativní uspořádání v islámském světě. Ty jsou nakonec nejvýhodnější i pro rozvoj jejich obyvatelstva. Formulky volební demokracie v tomto světě vždy nakonec vedou k tomu nejhoršímu projevu extrémně násilného islamismu.

Hledejme novou Evropu. Evropu, která bude sice mnoholičná, ale základ bude dán v dlouhodobé evropské historii.

Hledejme velkou Evropu

Evropu založenou na ekonomickém a vojenském propojení  Evropy a Ruska.

Evropa sama se nemůže uhájit současným vojenským rizikům. A USA vždy nadělali více škody než užitku.

Tím nepochybně Marie le Pen začne.

To samozřejmě znamená jedno: NATO je a vždy bylo (byť to nepřesvědčivě maskovalo) strukturou studené války a tím i nositelem předpokládaných vojenských výbojů proti světu a zejména  proti Rusku.

Zjednodušeně řečeno : NATO znamená válku…

Neposlouchejme Hollanda, co bude rozmlouvat na summitu NATO. Politicky už dnes je mužem minulosti.  Poslouchejmě jinou Francii, která řekne něco jiného.

No, a samozřejmě zůstává Evropská unie…

Nechci tvrdit, že zcela zanikne…

Ale rozhodně se především rozhodovací pravomoce bruselské centrály budou muset omezit na 1/10 současného stavu. A tím přirozeně i její náklady.

Le Pen nepochybně bude jednoznačně podporovat Francii jako silný (byť vyhraněně nacionalistický stát).

A to bude znamenat konec evropské integrace, u jejíhož počátku Francie kdysi byla. Nevypadal i tak špatně. Ale teď selhal, ekonomicky, ale zejména politicky.

Takže věci půjdou novým směrem, když dosavadní směřuje do slepé uličky.

Je třeba proto zkusit něco nového

Publikováno se svolením autora
Autor publikuje na http://vyvadil.blog.idnes.cz/