Konec konců vyznívá to i z výzkumů veřejného mínění, kde převažuje rozlad nad klady A buďme upřímní, situace, kdy po čtvrt století budování kapitalismu jsme na 26. místě v EU z hlediska kupní síly obyvatelstva je doslova žalostné.

Ano, máme největší počet benzínových stanic na počet obyvatel  v Evropě a patrně i nejhustší síť supermarketů. Nesporně technické podmínky ke konzumnímu způsobu života se mnohonásobně zlepšily. Je tam ovšem jedna chybička.  ¾ lidí nedosáhne na průměrný plat. Nůžky mezi bohatými a chudými se rozevřely do neúnosna.

Země je názorově rozříštěná.

Zatímco studenti, zejména pražští až fanaticky jsou havlisty a Zeman je pro ně nestvůra, předpokládám, že výrazná většina  mimopražských obyvatel bude ostře protihavlistická a přeje si otočit zemi jiným směrem.

17. listopad byl fakt hustý, ovšem přeceňovat význam protestů nemá smysl. To už tady bylo mnohem intenzivněji při akci Děkujeme, odejděte, či při stávce v České televizi. A efekt měly v podstatě nijaký. Ale buďme spravedliví : Stejně tak v zásadě nemají význam žádné manifestace.

Ostrý spor se vede o to, co nás nejvíce ohrožuje : zatímco mladí pochodující s plackou Karla s čírem se až  ze 30% obávají Ruska, občané v celku se ze 41 % obávají islámského státu a obava Ruska je jen 21%.

Ukazuje se, že nejvíce rozporů vyvolává právě parlamentní demokracie : ta šíří nenávisti a zlobu. Kdybych před 25 lety věděl, že např. lidé typu Miroslava Kalouska mohou opanovat jednání Parlamentu, váhal bych s přáním svobodných voleb.

Parlamentní demokracie svou vlastní činností a zběsilostí výroků svých členů vyvolává odpor lidí. A nelze se divit, že stále více klesá zájem o volby.

Svoboda projevu se přeměnila v monopol na pravdu. Na rozdíl od minulosti, kdy monopol byl dán z jednoho ideologického centra, dnes se zvrtl ve svévoli novinářů. Jen oni mohou diktovat, jaký je náhled na svět a jaká je pravda. A i kdyby většina lidí byla jiného názoru, má to nulový význam.

Tzv. svoboda projevu je největším podvodem, jaký kdy existuje. Je to jen a jen svoboda novinářů, kteří všichni jsou až  z 90 % poplatní určité jedné vizi  a tomu odpovídá i výsledek.

Ale nejen to a nejen tady.

Vše je ve varu a Česká republika není výjimkou.

EU se zřejmě dostává do poslední fáze před nezbytnými brutálními změnami. Pokrytectví daňového ráje dvacetiletého předsedování lucemburské vládě paně Junckera bude bobtnat, eurozóna (snad s výjimkou Slovenska se stává chybným ekonomickým projektem.

EU je byrokratický moloch se stále silnějším autoritativním vedením ze strany Německa.

To není demokracie, to ne…

A do toho přišlo zatažení celého Západu do vyčerpávajícího střetu s Ruskem, který je neplodný a zřejmě bude trvat mnoho let , minimálně do politického pádu celé současné politické reprezentace EU, tedy od Merkelové, přes Camerona po Hollanda.


17. listopad obnažil problémy, ukázal, jak je země nespokojená, ale nenabídl pozitivní řešení.

Každému se nelíbí něco jiného a udělat jakýsi kulatý stůl konsensu už ani nelze.

Jednotlivé strany proti sobě bojují často o život.

Systém jako celek už není schopen vybudit nosnou vizi, která by nás pospojovala.

Za 25 let jsme se stali osamocenými a sobeckými tvory.

A řekl bych, že tento problém je ten základní, který budeme muset překonat, abychom s tou republikou pohnuli dál.

Judr. Jiří Vyvadil