Elitářství a Multikulturalismus

Elitářství a Multikulturalismus

Světovou civilizaci lze rámcově rozčlenit do osmi okruhů civilizací – katolická, pravoslavná, islámská, hinduistická, konfuciánská, japonská, latinskoamerická a africká. Odlišnosti těchto kultur určovaly i odlišnost vývoje společností v jednotlivých lokalitách. Dnešní mediální prostředky jako oddaný a úslužný poskok vládnoucí „elity“ denně pod rouškou „multikulturalismu“ propagují destrukci evropských kulturních, morálních a sociálních hodnot, vycházejících z katolické reformované církve. Hlásáním prospěšnosti vlivů jiných kultur je zastírací manévr kryjící vlastní účel cílené islamizace Evropy. Hlavním smyslem je řízená likvidace evropského sociálního systému, který je na mnohonásobně vyšší úrovni než v ostatních civilizacích a který je trnem v oku nadnárodním monopolům, využívajícím levnou pracovní sílu. Nízké ceny pracovní síly je možné dosáhnoutpouzestrukturou společnosti a jejího řízení, neexistencí sociálního zázemí, a vysokou mírou nezaměstnanosti.

Po staletí křesťanská církev zdatně sloužila zájmům vládců evropského kontinentu při udržování obyvatel v poslušnosti. Obyvatelé odevzdaně věřící v „božskou vůli“ netoužili po nějaké seberealizaci, ale přijímali svůj osud s pokorou bez přemýšlení o právech či spravedlnosti. Posilování světské moci evropských panovníků vedlo k postupnému vymaňování se vzdělanosti z církevního područí. Zvyšující se vzdělanost pak působila jako multiplikační efekt zvyšující ekonomickou výnosnost ve všech oblastech lidských činností. Spolu s touto zvyšující se produktivitou docházelo k nárůstu majetku nižších vrstev obyvatel a tím i nárůstu vlivu na dění ve společnosti. To dalo základy novodobé evropské demokracie, která na rozdíl od demokracie antické doby nebyla založena na etických principech ale na vlastnictví kapitálu.

Foto: Reuters
Foto: Reuters

Demokracie hájící práva jedinců na uplatnění svých schopnostív různých oblastech společenského života však byla koncem dvacátého století infikována teorií ekonomického liberalismu -doktrínou odmítající spoluodpovědnost „schopných“ jedinců za osud společnosti a „méněschopných“ jedinců. Ekonomický liberalismus je ve své podstatě řízenou likvidací nepohodlné demokracie v zájmu neomezené nadvlády nejsilnějších kapitálových skupin nad ekonomikou v jednotlivých teritoriích a sférách vlivu.Novodobé „elity“ – nejbohatší jedinci, bankovní skupiny a nadnárodní monopoly zneužily základní principy demokracie – tolerantnost většiny vůči odlišnostem individualit. Pod hlavičkou „Humanismu“ a „Multikulturalismu“ cíleně destruují základní hodnoty evropské kultury vzdělanost a rovnoprávnost bez rozdílu věku, náboženství a etnické příslušnosti rozkladem společnosti působením záměrně implantovaných cizorodých prvků.

Jednotlivé kultury se v průběhu vývoje lidstva vždy vzájemně ovlivňovaly ve slučitelné míře dané morálně-etickými principy, technickoekonomickou vyspělostí ageografickými podmínkami. Jaká je však slučitelnost demokratické rovnoprávnosti, svobody a humanismu s kodexy Islámu,stanovujícími nadřazenost nad ostatními, otroctví jinověrců a kruté tělesné tresty? Protichůdnost morálně-etických principů a neměnnost Koránu zaštítěná stanovením jakékoliv jeho úpravy jako „nejtěžšího hříchu“ splynutí vylučuje a možná je pouze dominance jedné z obou kultur. Začleňování Islámu do evropského kulturního prostředí pod hlavičkounízké natality evropských národů a „Multikulturalismu“ je stejně zhoubné jako léčit tuberkulosu implantací rakovinných buněk.Skutečným cílem tohoto úsilí je destrukce ekonomického potenciálu Evropy a nastolení neomezené vlády amerických monopolů. Těmto novodobým „elitám“ je zcela lhostejný další charakter budoucí Evropy a důležitá je pro ně jen možnost neomezené nadvlády v daném teritoriu. Islamizace Evropy tak jde ruku v ruce se smlouvami TTIP a CETA podřizující právní suverenitu států Evropské unie rozhodčím orgánům amerických monopolů.

V současné době je neagresivnějším odpůrcem evropské demokracie wahabistická forma sunitského islámu jejímž hlavním představitelem je Saudská Arábie. Je příznačné, že hlavní postava světového terorismu Usama bin Laden i hlavní organizátor podpor sunnitských islámských sil Bandar bin Sultan pochází z vládnoucího královského rodu. Saudskou Arábii ovládanou primitivním islámským právem šaría, krutými tělesnými tresty nejen za sebemenší porušení příkazů Koránu, ale dokonce i za zveřejnění myšlenky, která není v souladu s jeho zněním (nař. RaifBadáwí) bytostně ohrožovala existence sekulárních států v jejím okolí. To je také prapříčinou podpory protivládních sunnitských skupin v Iráku, Iránu, Egyptu či Sýrii ze strany Saudské Arábie. Potlačování pokrokovější / tolerantnější šíitské větve Islámu a přidělování míst ve státní správě na základě příbuzenských vztahů k vládnoucímu královskému rodu je nejvýznačnějším rysem politiky Saudské Arábie. Je tragédií pro celé lidstvo, že představitel této země kde popravy odpůrců jsou téměř denním programem, se za podpory USA stal reprezentantem OSN pro lidská práva.

Americká podpora, tohoto nejreakčnějšího státu světa vyplývá z  Nixonem a Saudsko Arabským králem v roce 1975 uzavřené dohody o přijmutí dolaru jako platidla za ropu výměnou za vojenskou ochranu ropných vrtů. Ke stejné dohodě Nixon nalákal i další země s významnější produkcí ropy.Tím se dolar odpoutal od zlata, spojil s ropou a donutil všechny země produkující ropu k odběru papíru vyrobeného Federální bankou USA. Tento největší finanční podvod v dějinách lidstva, který předčí i kolosální finanční loupež kterou provedly USA v roce 1971 nedodržením Brettonwoodské dohody o směnitelnosti dolaru v pevně stanoveném kurzu za trojskou unci zlata, zajistil trvalou směnitelnost dolaru prostřednictvím světově nejžádanějšího energie. Bez zprostředkovávání obchodu s ropou by se dolar, znehodnocovaný tiskem ničím nekrytých bankovek při krizích americké ekonomiky, stal bezcenným papírem.

V prosinci 2000 Irák začal prodávat ropu pouze v Eurech,cožbytostněohrožovalo dolar a americkou ekonomickou nadvládu. Následkem byly propagandistické lži o vlastnictví zbraní hromadného ničení Irákem a jejich plánovaném použití, zakrývající skutečnou podstatu připravovaného útoku na Irák. V roce 2003 USA vpadly do Iráku a po převzetí kontroly nad prodejem ropy jej okamžitě převedly do područí amerických monopolů.Žádné zbraně hromadného ničení však nebyly nalezeny a lživost propagandy byla posléze prokázána i dalšími objektivními důkazy.

Myšlenka obchodovat s ropou bez Petrodolaru prostřednictvím zlatého lybijského dináru, pro kterou se snažil zaangažovat i další státy se stala osudnou MuamaruKadáfímu. V roce 2011 pod osvědčenými hesly „Demokratizace“ a „Boje za lidská práva“zneužily USA protivládní teroristické skupinyk likvidaci pokrokovějších sekulárních států v Africe. Vojenská letecká agrese USA a NATO vůči suverénnímu státuLybie byla základem úspěchů teroristický skupin v pozemním boji proti vládním jednotkám a cílený útok letadel aliance v takzvaně „bezletové“ zóně na kolonu civilních vozidel umožnil rebelům i zajetí a vraždu MuamaraKadáfího. Saudskou Arábií financované, americkými zbraněmi vybavené a CIA specialisty vycvičené teroristické oddíly tak posloužily oběma zájmům – šíření nejkonzervativnější formy islámu a destrukce hospodářství zemí, které nebyly plně pod kontrolou amerických naftových monopolů.

Posledním nezávislým producentem ropy zůstal jen Irán a jeho spojenectví se Sýrií jepříčinou i nesmiřitelného postoje USA vůči Bašár al-Asadovi. Systematická destrukce syrského hospodářství prováděná kobercovými nálety je prezentována jako boj proti silám islámského státu. I přes nejmodernější zbraněa měsíce leteckých operací však USA nijak neomezily rozpínavosta krutovládu ISIL, genocidu nemuslimů akřesťanůani barbarské ničení kulturních památek. Evropští takzvaní „bojovníci za svobodu, demokracii a lidská práva“, ohánějící se „multikulturalismem“,jindy velmi hlasití, nevyvíjí v tomto směru žádnou iniciativu. Nelze se tomu ale divit, protože jsou jen loutkami sloužícími politické reprezentaciEUpodporující islamizaci v americko – saudskoarabském zájmu.Nezměrná devastace Sýrie těmito americkými nálety je příčinou hromadné migrace obyvatel a přenášení důsledků válečných konfliktů do zemí Evropy.

Příliv imigrantů s sebou nese nejen prudké zvýšení kriminality v lokalitách s významným podílem muslimů, ale i možnost skryté infiltrace jedinci s teroristickými úmysly. Příznačné v tomto směru je, že Saudská Arábie,která není ochotna ze svých obrovských naftových příjmů přispět na řešení uprchlické krize repatriací emigrantů či vytvořením podmínek pro jejich začlenění do ekonomik jiných zemí, je připravena hradit náklady na výstavbu 200 mešit pro imigranty v Německu či Anglii. Tato zjevná forma islamizace Evropy není členskými státy unie, které Lisabonskou smlouvou ztratily svou suverenitunijak korigována a je plně řízena bruselskými byrokraty. Direktivní rozhodování o rozmísťování imigrantů do členských zemí unie prosazované represivními opatřeními už nemá s demokracií vůbec nic společného. Bezprecedentním příkladem totality pak je německými právníky vydané stanovisko, že odpor proti přílivu islámských imigrantů může být klasifikován jako rasově motivovaný čin s následkem odebrání dětí z rodin, jejichž příslušník takový postoj projeví. Paralelu k takovým „právním“ úkonům lze najít jen v hitlerovském, fašistickém Německu.

Původní princip demokracie, obhajoba oprávněných partikulárních zájmů uvnitř společnosti prostřednictvím volených orgánů, zdegeneroval v mocenský nástroj prosazování zájmů „elit“ na úkor většiny a demokracie se stala Hydrou požírající sebe sama. Regenerativní schopnosti demokracie byly paralyzovány kastovním rozvrstvením společnosti, záměnou vzdělanosti za úzkoprofilovou specializaci a vytěsněním morálky napodobováním životního stylu „elit“. Základní stavební prvky demokracie – získávání vlivu širokým rozsahem vědomostí, obecnou prospěšností navrhovaných řešení a morální bezúhonností jsou vytěsňoványúčelovou manipulací s informacemi v mediích vlastněných nejbohatšími jedinci a ekonomickou výhodností akceptovat zájmy „elit“. Místo progresivního vlivu nových nezávislých podnětů a myšlenek tak nastává regres pouhého napodobování vzorů, principů a hesel stylizovaných a glorifikovaných medii.

„Multikulturalismus“ je vzletným heslem přisluhovačů „elit“, těchto organizátorů destrukce Evropy,protože svou bezobsažností umožňuje vytváření libovolných logických klamů. Jakou mnohotvářnost kultury však může přinést islám, který neuznává svéprávnost jiných kultur,na územích kde většinově převládá, despoticky omezuje možnosti jejich projevu, a kdy vyznavači Islámu dokonce arogantně zneužívají demokracie k omezování kulturně historických projevů většinové společnosti? Jaké obohacení kultury může přinést islám, jehož radikální příslušníci barbarsky likvidujíkulturní památky jiných civilizací a zcela otevřeně hlásají nemilosrdnou likvidaci jakýchkoliv neislámských aktivit či projevů? Jaké morálně kulturní hodnoty může přinést hnutí používající kruté tělesné tresty jako prostředek k bezodporovému následování neměnných primitivních dogmat? I přes jednoznačnost odpovědí je logický klam „multikulturalismu“používán jako argument prospěšnosti islamizace Evropy protože faktické a mnohdy i utajované údaje prokazují pravý opak.

Multikulturalismus tak složí jako nálepka či zástěrka zakrývající cílenou a řízenou islamizaci evropských i asijských států radikální sunnitskou větví. Pro světové „elity“ reprezentované především skupinou Bilderbergje užitečnějším totalitní režim v Saúdské Arábii než demokratický právní stát. Lidská práva v tom nehrají žádnou roli. Princip je zcela logický bez ohledu na teritorium. Muslimy lze Koránem, mešitami a imámy ovládat mnohem jednodušeji než vyspělé a vzdělané obyvatele Evropy. Nákladný sociální systém evropských zemí nahrazují u muslimů rodové vazby a to je spolu se zvýšením nezaměstnanosti příležitostí k omezení sociálních programů a zvýšení zisků úzkých zájmových skupin – „elit“. Váleční štváči typu amerických představitelů, Obamy, Kerryho, Riceové, Clintonové či Allbrightovéproto podpoří jakékoliv hnutí zvyšující vliv Islámu ve světě a sloužící k udržení pozice Petrodolaru. Jejich evropští posluhovači – Blair, Cameron, Merklová, Holland, Sikorský,Tusk či Schwarzenberg jsou pro vlastní prospěch ochotni vést národy Evropské unie do zkázy ať už prostřednictvím válečného konfliktu na Ukrajině nebo formou destrukce Evropy islamizací.Ehrenburgova vize ztvárněná v románu Trust DE se tak stává realitou.

Naděje pro civilizovaný svět spočívá jen ve vytvoření protipólu vůči americké arogantní hegemonii. Stane-li se touto záchranou uskupení BRICS ukáže další vývoj. Snad právě proto „elitami“ ovládaná media a „multikulturalisté“ tak zoufale vyjí na každý počin Putina, který je v současnosti nejvýraznější postavou BRICS a pod jehož vedením začíná Rusko vystupovat jako velmoc. Není záměrem článku hodnotit klady či negativa tohoto státníkaa jeho činů.Potřebné je jen osvětlit, že lidstvo na stávající úrovni vývoje není schopné prosperity bez rozštěpení hegemonie ekonomické moci a posílení suverenity jednotlivých států světa.

 

 

Ing. Elio Hájek

Loading...

Podobné články

Komentář “Elitářství a Multikulturalismus

  • Pro USA tohle nedopadne dobře. Když s někým začnete manipulovat tak, že ho omezujete a oblbujete, tak ho sice možná ovládnete, ale snížite výrazně jeho potenciál, čímž se výhledově sníží i vaše moc. Každý kdo utlačuje lidi kvůli zvýšení vlastni moci bude převálcován, protože jeho moc z těch lidí pocházi, oslabuje sám sebe. Momentálně to efektivní je, ale dlouhodobě ne.

Zanechte odpověď

Or

Váš e-mail nebude zobrazen. Označené pole vyplňte *

*