Dvojí metr EU vůči španělským a polským soudním systémům

Dvojí metr EU vůči španělským a polským soudním systémům

Probíhající konflikt kolem soudní rady ve Španělsku, kterou chce španělská vládní koalice reformovat, nám připomíná skutečnost, kterou ignorují mainstreamové sdělovací prostředky a zřejmě i evropské instituce: v posledních několika desetiletích byli její členové jmenováni španělským parlamentem.

Proč je tato skutečnost výjimečná?

Je to vlastně stejná metoda pro jmenování soudců v tolik odsuzované reformě polské soudní rady, kterou provádí strana Právo a spravedlnost (PiS).

Je pravda, že navrhované změny způsobu jmenování členů Španělské generální rady soudnictví (Consejo General del Poder Judicial, CGPJ) vyvolaly v Bruselu určité obavy, když vládní levicová koalice navrhla návrh zákona, který by umožnil parlamentu jmenovat své členy prostou většinou.



Současná třípětinová většina potřebná ke jmenování členů CGPJ vyžaduje, aby se vládnoucí strana nebo koalice dohodla na složení soudního orgánu s hlavní opoziční stranou. Až donedávna ve Španělsku vládla střídavě socialistická strana (PSOE) nebo středopravicová Lidová strana (PP), ale s úpadkem těchto dvou stran byl systém dvou stran nahrazen systémem koalic, což vše zkomplikovalo.

Již více než dva roky blokuje PP obnovení členství členů CGPJ, aby si vynutil vyloučení krajní levice Unidas Podemos z jakékoli dohody o složení soudní rady. Unidas Podemos je juniorním koaličním partnerem PSOE ve vládě premiéra Pedra Sáncheze a Pedro Sánchez odmítá z tohoto procesu vyloučit své krajně levicové partnery.

Unidas Podemos mohla počítat se dvěma jmenováními a její regionální nacionalističtí přátelé v parlamentu mohli počítat s jedním jmenováním do CGPJ, která má celkem 20 členů, přičemž všechny z nich vybírá parlament – deset kongres poslanců a deset senát – mezi právníky osmi svých členů a soudce a soudce zbývajících 12 členů.

Další možností, o níž španělská vládní koalice diskutuje, je snížit moc současné CGPJ, dokud nebude obnovena. Kromě jiných omezení by současní členové CGPJ, jejichž mandát měl skončit před více než dvěma lety, již nemohli jmenovat nové soudce, kteří by obsadili volná místa.

Podle evropských smluv je způsob fungování soudních systémů v kompetenci jednotlivých členských států. Instituce EU nicméně po léta zasahovaly do soudních reforem prováděných pravicovými, konzervativními vládami Maďarska a Polska. Evropská komise vždy stála v čele těchto zásahů. Má-li kvůli tomu předstírat, že se všemi členskými státy zachází stejně, nemá jinou možnost než do španělského případu zasáhnout.

Evropská komise tedy v listopadu kritizovala návrh zákona, který by snížil požadovanou většinu pro jmenování členů CGPJ ze tří pětin na polovinu hlasů v každé parlamentní komoře, a v prosinci prohlásila, že „bude situaci pozorně sledovat a čekat na další informace od španělské vlády“. Didier Reynders, evropský komisař pro spravedlnost, rovněž očekává, že španělská vláda bude konzultovat Benátskou komisi, která je poradním orgánem Rady Evropy, dříve než provede jakoukoli reformu CGPJ.

To je zajímavý vývoj, protože stanoviska Benátské komise nemají být závazná. V polském případě však Evropská komise založila velkou část své argumentace proti polské reformě Národní soudní rady (Krajowa Rada Sądownictwa, KRS) na stanoviscích vydaných Benátskou komisí. Zejména stanovisko vydané v prosinci 2017 týkající se Polska zastávalo názor, že aby soudní rada splňovala „evropské standardy“, měla by mít většinu členů jmenovaných soudci, a nikoli parlamentem. Od reformy KRS v roce 2017 to již v Polsku neplatí, ale ve Španělsku tomu tak nebylo od přijetí zákona o CGPJ v roce 1985!

V obou zemích ústava ponechává na parlamentu rozhodnutí, kdo by měl jmenovat soudce a soudce zasedající v soudní radě. V obou zemích je podle současného stavu věcí, který Evropská komise v případě Španělska nekritizuje, pro jmenování členů soudní rady zapotřebí třípětinové většiny.

Rozdíl ve způsobu jmenování těchto členů spočívá v tom, že pokud se taková většina nenajde, bude to blokovat proces jmenování ve Španělsku, jak tomu bylo v posledních dvou letech, zatímco v Polsku se bude konat druhé kolo hlasování, během něhož každý poslanec hlasuje pro svého preferovaného kandidáta, 15 kandidátů s nejvyšším počtem hlasů získá křeslo v KRS. To má zajistit, aby opoziční strany mohly jmenovat některé z kandidátů, a zároveň zabránit situaci, kdy by mohly proces jmenování zablokovat, jak je tomu ve Španělsku.

Stejně jako v jiných oblastech, jako je vzdělávání, svoboda tisku nebo ochrana hranic před nelegálním přistěhovalectvím, je nestydatý dvojí metr unijních institucí a jejich zaujatost vůči členským státům až příliš zjevná.




Reklama

loading...
Loading...

Reklama

Podobné články

Zanechte odpověď

Or

Váš e-mail nebude zobrazen. Označené pole vyplňte *

*