Dluh a jeho historie IV.

Dluh a jeho historie IV.

Dnešní ekonomika funguje v podstatě na principu letadla, stále se opakujících pyramidových her. Největší částky při nich vydělávají ti, kteří hru otevírají. Naopak ti ostatní účastníci hry zlákání „výhodnými“ nabídkami prohrávají.

Hypoteční bublina

Poslední taková velká hra začala v devadesátých letech 20.stol. tím, že banky začaly hromadně poskytovat úvěry bez jakýchkoliv jistin každému, kdo o ně požádal s velice nízkými úroky. Vše to začaly velké banky, brzy však byly nuceny se přidat i banky malé, aby nepřišly o své klienty.

Lidé si za půjčené peníze mohli ihned pořídit cokoliv po čem toužili: elektroniku, luxusní dovolenou anebo nemovitost. Vše bylo podpořeno masivní reklamou, která vedla lidi podprahově k tomu, aby masivně nakupovali vše co se jím líbí a nepřemýšleli co bude dál. Jakoby přestal existovat zítřek. Zvlášť rychle se rozvíjel trh s nemovitostmi v USA. Nemusel jste vložit žádnou částku a přesto jste dostal krásný dům. „Nezávislý odborník“ Vám vyčíslil kolik dům bude stát za x let a vysvětlil Vám, že na tom prostě nelze prodělat. Ceny nemovitostí opravdu prudce rostly, za čtyři roky i na dvojnásobek a tak i ti kritičtější lidé nakonec nákupní horečce podlehli a nabízené bydlení si pořídili také.

Postupně se, ale začal motor zadrhávat. Přibývalo těch, kteří nedokázali platit splátky. Ty se stali předmětem obchodu. Na první pohled je to nepochopitelné, že někdo koupí Váš dluh, ale  mezi bankami se to dělo ve velkém.

V roce 2007 hypoteční bublina v USA splaskla. Mnoho lidí přišlo o bydlení a ocitlo se na ulici. Cena nemovitosti prudce klesla. A bankám zůstaly nesplacené půjčky.

FED

Vypuknutí finanční krize 2008

Problémy bank se v důsledku nesplacených úvěrů zvyšovaly. Až 15.9.2008 ohlásila velká banka Lehmann Brothers platební neschopnost. Tisíce lidí přišlo o své vklady. Pád banky spustil velikou finanční krizi, která hrozila zhroucením celého finančního systému.

V tom okamžiku otřesení politici začali podnikat něco, co bylo dosud nevídané. V USA a Západní Evropě začala sanace bank státem. Jinak řečeno. Malé banky se nechaly padnout. Ty velké byly zachráněny penězi, které vládám států jako půjčky poskytli ti,  kteří celou tuto krizi vyvolali krokem, který z čistě ekonomického hlediska nemá žádnou logiku: tedy oním poskytování úvěru  bez požadování jistiny od žadatelů půjček.

Zbývá odpověď na otázku proč zrovna padla banka Lehmann Brother? Možná byla obětována proto, že před svým pádem nahromadila nesplatitelné toxické úvěry od jiných bank.

 

Bublina státních dluhopisů

Sanace bank státy v letech 2008-2009 spustily poslední a největší dluhovou bublinu historie. Netýká se již přímo soukromých osob, ale celých států. Aby politici situaci uklidnili dali 100% záruku za vklady bankách. Že takové záruky nemohou být splněny v okamžiku runu na banky ví každý, kdo jen trochu přemýšlí a nechce být klamán.

V roce 2010 a následujících letech postihla západní svět ekonomická krize. Zvyšovala se nezaměstnanost, klesala výroba.

FED a později ECB na to reagovala dalším navyšováním dluhové bubliny tzv. kvantitativním uvolňováním. Již ne jako v minulosti tiskem nekrytých peněz, ale pouhým vytvářením virtuálních peněz pomocí počítače. Dnes již jen asi 7% peněz má hmotnou podobu. Zbytek existuje jen virtuálně.

Čekalo se, že tento děj vyvolá inflaci. Nestalo se tak. Dokonce třeba ceny drahých kovů zlata a stříbra po počátečním růstu začaly výrazně klesat proti všem očekáváním. Růst cen se však přece jen projevil. Prudkým nárůstem cen akcií.

Proč tomu tak je opět můžeme spekulovat. Neexistuje zde opět záměr vést lidi k investicím do rychle rostoucích akcií, zdánlivě bezpečných státních dluhopisů a třeba penzijních fondů?

Ekonomika USA a demokratické Evropy (až na Řecko) se zotavila. Již opět slýcháme věty, že finanční systém je zdravý a období ekonomického chaosu je minulostí.

Osobně tomu nevěřím ani za mák. Domnívám se, že jen otázkou času, kdy tato další bublina praskne s větším rachotem než pády předešlé. Velký neklid vládne nyní na trzích v Číně. I tam byla vytvořena jedna z finančních bublin.

Dluhová krize a eurozóna

Podívejme se nyní do Evropy. V roce 2001 v rámci EU vznikla měnová unie. Šlo o poltický projekt. S ekonomickým uvažováním neměl nic společného. Leda, že by tímto projektem někdo chtěl potopit Evropu. Před několika lety německý profesor ekonomie Bern Senf napsal

„Zavedení eura bylo proti veškerému ekonomickému rozumu. Je to výplod čirého nadšení a zároveň past, jež hrozí Evropě bankrotem. Nejdříve periferní země jako je Portugalsko, Irsko, Itálie, Řecko a Španělsko. Potom čisté přispěvatele do rozpočtu.“

V čem ta past eura spočívá vidíme krásně na příkladu Řecka. Jeho ekonomika je při použití eura nekonkurenceschopná s ostatními vyspělými státy. Díky tomu pokud si má udržet určitý životní standart musí žít na dluh. Protože však není schopna své dluhy splácet, potřebuje pomoc ostatních zemí eurozóny, kteří mu zkrátka platit musí, pokud jej chtějí udržet v eurozóně. Aby oni Řecku půjčovali, respektive darovali částky na splácení jejího dluhu samy si musí půjčovat a dále se zadlužovat.

Nakonec přitom Řecko stejně musí zkrachovat. Čím později to bude, tím větší je pravděpodobnost, že sebou strhne i ostatní  země eurozóny a EU. Odchod Řecka z eurozóny tedy je v zájmu samotných Řeků i Evropanů. Bohužel to mnohým nedochází. A těm kterým to dochází nemá potřebný vliv to uskutečnit.

 

Proč?

Nabízí se otázka. Proč někdo chce přivést celé státy a jejich uskupení ke krachu? Mainstreamova média hovoří o bláznivých spikleneckých teoriích. A to i přesto, že klíčoví hráči, mezinárodní bankéři z několika málo bohatých rodin se svými cíly rozhodně netají.

Již v roce 1774 A.M. Rotschild prohlásil

 „Paniky a finanční krize by měly nakonec vyústit v celosvětovou vládu, nový řád celosvětové vlády.“

Na počátku 20.stol. mluvčí bankéřů stojících za vznikem FEDu  Paul Wartburg řekl vlastně totéž.

„Budeme mít celosvětovou vládu, ať chceme, nebo ne. Jediná otázka zní: dosáhneme ji dobyvatelskými výpady, nebo na základě dohody?“

Je nabíledni, že tito lidé kalkulují vytvořením celospolečenského chaosu. Stavu kdy zesílí ve společnosti volání po jakékoliv i totalitní vládě, která jím nabídne stabilitu, klid, pořádek a také novou stabilní, pokud možno celosvětovou měnu.

Myslím si však, že tohoto cíle i přes velké úspěchy nedosáhnou. Světová vláda možná nakonec vznikne, ale bankéři jí vládnout již nebudou.

—pokračování příště—

 

Blog autora http://bajnar.blog.idnes.cz

Reklama

loading...
Loading...

Reklama

Podobné články

Zanechte odpověď

Or

Váš e-mail nebude zobrazen. Označené pole vyplňte *

*