Debata o uprchlících vstoupila do nové fáze

Debata o uprchlících vstoupila do nové fáze

Není to tak dávno, co jsem na jiném serveru hořekoval nad tím, jak nevkusná diskuse se u nás vede na téma uprchlická krize. To jsem ale ještě netušil, do jaké fáze se postupně překlopí. Nerad bych byl nespravedlivý, ale obávám se, že ti, kteří se ztotožňují s jednáním německé kancléřky Angely Merkelové a souhlasí s přijímáním dalších a dalších běženců do zemí Evropské unie, vychází z této diskuse o něco hůře. Ať se na mě nikdo nezlobí, ale nadávat odpůrcům tzv. kvót pro uprchlíky do rasistů, nacistů a xenofobů je nejen absurdní, ale také velmi nevkusné.

Ba co hůř, terčem rozhorlených debatérů (zdůrazňuji, že z obou táborů) se stále častěji stávají osobnosti, s nimiž sice nemusíme za každou cenu souhlasit, ale o jejich lidských a odborných kvalitách nemůže být nejmenších pochyb. Vladimíra Dvořáková, Cyril Höschl, Jan Keller, Václav Malý, Jiří Přibáň, Petr Robejšek, Markéta Šichtařová… Co osobnost, to zajímavý názor na daný problém. Navíc názor prezentovaný slušnou formou, s patřičným nadhledem a ochotou o něm dále diskutovat.

Před několika dny jsem měl možnost navštívit přednášku docenta Petra Robejška o zodpovědnosti elit vůči společnosti. Po této přednášce, kterou jsem shledal velmi zajímavou a přínosnou, následovala diskuse s posluchači, z nichž ne každý s docentem Robejškem souhlasil. Proč o tom píši? Protože bych si moc a moc přál, aby všichni, kteří se k tématu migrační krize (ale také tématům jiným, např. situaci na Ukrajině) vyjadřují, uměli alespoň ze čtvrtiny debatovat takovým způsobem, jakým debatuje docent Robejšek, tedy vkusně, věcně a s noblesou. A stejně jako jiní se i docent Robejšek stal poměrně nedávno terčem nechutných útoků ze strany těch, kteří zastávají odlišné názory.

Foto: REUTERS/ Panu Pohjola/Lehtikuva
Foto: REUTERS/ Panu Pohjola/Lehtikuva

A jsme u toho. Jakmile se diskuse překlopí do fáze, kdy jsou vedeny nenávistné a nevkusné útoky proti významným osobnostem pouze proto, že mají na něco jiný názor, je zle. Mě moji rodiče a prarodiče vedli k tomu, abych se ke druhým choval slušně a respektoval jejich názory, přestože jsou odlišné od těch mých. Nemám problém povídat si s lidmi, kteří si myslí něco jiného než já, vždyť takovéto diskuse mohou být někdy zajímavější a více obohacující než diskuse s těmi, kteří se na daný problém dívají totožnou optikou.

Diskuse je základem demokracie, je jedním z jejich nejdůležitějších pilířů. A jestliže někdo vede diskusi tím způsobem, že dehonestuje své názorové oponenty, jedná se o velké ohrožení demokracie. Velmi mě vyděsil nedávný výrok slovenské herečky a političky Magdy Vašáryové ve smyslu, že by politici měli jít i proti většině národa. To je nápad, to už rovnou můžeme zrušit volby i parlament!

Již mnohokrát jsem napsal, že nic není černobílé, že pravda může mít i dvě strany. Imanuel Kant, který druhé nabádal, aby se nebáli užívat vlastního rozumu, by se asi divil, kdyby viděl, jakým způsobem se u nás diskuse vedou. Jako bychom se pomalu vraceli do středověku, do časů inkvizice, jejímiž oběťmi se stávali myslitelé s jiným názorem, než byl ten, který hlásala jedna strana.

Co s tím? Tady už je každá rada drahá. Míra agrese ve společnosti postupně narůstá, takže přibývá i lidí, kteří už se žádných diskusí ani neúčastní, protože to nemají zapotřebí. Nedivme se jim. Spousta lidí, co u nás žijí, má svých problémů dost, neboť musí neustále řešit otázku z čeho platit zvyšující se ceny energií, z čeho si šetřit na stáří, z čeho si kupovat předražené léky. A když jim pak někdo začne spílat, že nejsou solidární, že nejsou křesťané a že myslí jen na sebe, nedivme se jim, že čas od času „vypění“. Znovu se táži: Chtějí-li někteří evropští politici zavádět jednotný sociální standard pro utečence, proč jej už dávno nezavedli pro všechny občany Evropské unie? Nejsou si snad všichni lidé rovni?

Obávám se, že právě takoví politici jen přilévají olej do ohně. Když se prezident Miloš Zeman před časem otázal, jak je možné, že na některé věci peníze jsou a na některé ne, byl označen za populistu, který útočí na nízké pudy. Ale co když to Miloš Zeman myslel jinak? Co když mu jen vrtá hlavou, jak je možné, že jedni jsou potřebnější než druzí, přestože pomoci by se mělo oběma?

Pořád doufám, že se situace brzy uklidní, že se lidé k sobě začnou chovat slušně a budou táhnout za jeden provaz. Jak toho dosáhnout? Odpověď na tuto otázku hledám neustále. A pokaždé se vracím k tomu, co říká Petr Robejšek. K tomu, že politické elity, které nám vládnou, selhaly a měly by tedy odejít. Nejsou to snad politici, kdo do značné míry utváří naši společnost? Nebyla by snad atmosféra ve společnosti jiná, kdyby tito politici vládli zodpovědně a spravedlivě a šli nám příkladem?

Hledání odpovědí na tyto otázky budu věnovat i některé další ze svých článků!

 

 

Milan Mundier

Reklama

loading...
Loading...

Reklama

Podobné články

Zanechte odpověď

Or

Váš e-mail nebude zobrazen. Označené pole vyplňte *

*