Den, kdy jsme vyhlásili válku Putinovskému Rusku…

Den, kdy jsme vyhlásili válku Putinovskému Rusku…

mi není znám a to z toho prostého důvodu, že jsme oficiálně nikdy žádnou válku Rusku nevyhlásili. I bez nahlížení do historických análů víme, že první světová válka vypukla po Sarajevském atentátu 28.6.1914 a ta druhá…

…pak po napadení Polska Německem 1.9.1939. Zatímco při té první válce se na všech frontách začalo vraždit prakticky okamžitě, tak při té druhé světové válce byla Západní fronta čirou formalitou a kabaretem.

V roce 1969 ještě žilo dostatek pamětníků, kteří mohli dosvědčit, jaká „válečná vřava“ tam panovala. Hitler, svým způsobem geniální vojevůdce velmi zariskoval a poslal skoro všechny své divize na Východní frontu proti Polsku.

A na té Západní probíhal kabaret typu: „Vždyť jsme všichni lidé, proč bychom se vraždili?“. Z německých zákopů se ozývaly francouzské písničky a vše připomínalo piknik v babím létě. A Západ, konkrétně Anglie s Francií zcela prosraly šanci oslabené Německo za Západu snadno porazit.

Což ovšem není předmětem mé úvahy. Tím je „studená válka s Ruskem“. Ta, podle mě, má několik fází a já nejsem schopen všechny ty fáze pořádně oddělit. V každém případě je ale jasné, že prezident Havel nastoupil politiku ignorování Ruska.

Samozřejmě netuším, zda to bylo na pokyn z druhého břehu Atlantického oceánu, ale vůbec bych to nevylučoval. Korelace a asi i koordinace přístupů USA a prezidenta Havla byla v tomto případě asi více než 100%. Havel občas „předběhl“ stanovisko USA k nějaké věci.

Postup tehdejšího ruského prezidenta, Borise Jelcina, který v roce nechal rozstřílet parlament, kde zůstalo asi 180 obětí, by asi každý nezávislý pozorovatel nazval pučem. My jsme ovšem tento puč slavili, ostatně stejně, jako o dvacet let později v Kyjevě.

Americký spisovatel Joseph Heller v knize Hlava-22 píše „what is good for the company is good for all“ (Milo Minderbinder) neboli, co je dobré pro firmu, je dobré pro všechny. A pro „firmu“, se kterou my nyní nejvíce pečeme, je ze strategických důvodů nutné Rusko, tepat.

Nějaký americký stratég by se mohl přiučit u V.I.Lenina a přikázat všem podřízeným propagandistům všech podřízených zemí: Tepat, tepat a ještě jednou tepat. A to se celkem nenápadně začalo dít někdy po roce 2010.

Přesně to určit neumím, ale ještě v době velkých diskuzí o brdském radaru (já tehdy byl velkým zastáncem tohoto projektu) bylo celkem suše, bez nějakých velkých propagandistických kouzel, oznámeno, že Rusko na ten radar prostě zamíří svůj jaderný arzenál.

Z vojenského hlediska zcela pochopitelný počin tehdy nevyvolal žádné zvláštní protiruské pozdvižení, to však začalo nenápadně pár roků poté. 180 Jelcinových mrtvých, žádný problém. Dvě výtržnice v lochu? Obrovský problém. Propagandistická mašinerie se rozjela „na plný pecky“.

Ten, kdo není úplně slepý to musel vidět. Bylo to kobercové bombardování Pussy Riot, které bylo skoro tak intenzivní, jako bombardování Havlem na sklonku roku 2011. Ale tu sílu zase nemělo, to je fakt. Mezi Pussy Riot a Pussy Riot se toho ještě dost vešlo, ale mezi Havla a Havla už ne.

A to vše, samozřejmě, ještě znásobilo násilné teroristické převzetí moci v Kyjevě způsobem, při které dohody podepsané a garantované EU byly roztrhány ještě předtím než na nich uschnul inkoust. A nastalo „kobercové bombardování Ruskem“, které trvá dodnes.

Nemá sice ani tu šíři, ba ani tu intenzitu bombardování Havlem, zato však je permanentně v našich životech přítomné. Postačí se podívat na tento zpravodajský portál a co se dočteme?

Píše na proruské servery a řeční s extremistou Bartošem. Hradu ale komunista Cvalín nevadíZdroj: http://www.lidovky.cz/pise-na-proruske-servery-a-recni-s-bartosem-hradu-kontroverzni-cvalin-ale-nevadi-gp7-/zpravy-domov.aspx?c=A160309_115012_ln_domov_jzl#utm_source=idnes&utm_medium=text&utm_campaign=kolotoc

Ne, že bych měl nějaké zvláštní sympatie ke KSČM, ale oni plní přesně to, co kdysi o komunistech říkali moji přátelé v Berlíně: Komunisté jsou skvělá opozice, ovšem jako vládnoucí strana katastrofa.

A to, myslím, platí v současné době nadvakrát, protože se často zdá, že komunisté opravdu mají, jako jediní rozum. Připomíná to tak trochu pohádku Císařovy nové šaty naruby.

V té současné verzi to je tak, že místo hraného obdivu k císařovým novým šatům je zde hrané nasazování psí hlavy Rusku a jeho prezidentovi a každý, kdo to demaskuje a snaží se o objektivitu, je virtuálně ukřižován.

Takže, ono se proti té „totalitě“ zas až tak moc nezměnilo. V roce 1978 „zašila“ StB mého bratrance za samizdat a když se po dvou měsících vrátil do práce, tak práci stále ještě měl.

Dnes sice žádnou StB nemáme, ale postačí, když se novinář trochu cukne, začne psát trochu proti nařízené protiruské linii a i bez přispění StB vyletí z práce jako čert z krabičky.

Bez klobouku bos, natloukl si nos. To ale bylo z elektriky, že?

 

 

Jiří Hermánek




Podobné články

Komentář “Den, kdy jsme vyhlásili válku Putinovskému Rusku…

Zanechte odpověď

Or

Váš e-mail nebude zobrazen. Označené pole vyplňte *

*