Demokracie a maligní pseudohumanismus

Demokracie a maligní pseudohumanismus

Lidská společnost v průběhu svého vývoje prošla různými peripetiemi. Hnacím motorem byl především rozvoj myšlení a z něj vyplývající schopnost přetvářet své okolí. Míra uvědomování si sebe sama a interakcí s okolním světem byla podnětem vzniku různých kultů, mysterií, teismů, společenských formací a ideologií. Hodnota jedince a rozsah jeho ochrany komunitou je jedním z významných kritérií hodnocení těchto projevů formování lidské společnosti a humánnost byla vždy jedním z činitelů ovlivňujících orientaci dalšího vývoje.

Demokracie, jedna z forem vztahů jedince a společnosti, je charakteristická vysokou mírou humanity a zabezpečováním práv jedince či minoritních skupin. V zájmu ochrany oprávněných individuálních zájmů byla v demokracii zakotvena omezení nejen pro jiné jedince ale i pro společnost. Jako každý živý organismus však i demokracie podléhá evoluci av průběhu konce 20. století tak dochází k extrému – postupnému nárůstu priority práv jedince před celospolečenskými zájmy a nerovnovážnému postavení subjektů.Extrémní prosazování individuálních práv vede do slepé uličky omezených možností účinného postupu vůči nedemokratickým či nezákonným aktivitám.

no go zone islam

Ilustrativním příkladem je skutečnost, kdy zájmy delikventa hájí advokát ex-offo (zdarma) zatímco postižený musí vynaložit nemalé náklady na obhájení svých práv, které viník z důvodů „nemajetnosti“ prakticky nikdy neuhradí. Tento fakt je často ještě zvýrazněn skutečností, že viník v průběhu trestu má právo na pravidelnou zdravotně vhodnou stravu, osmihodinovou dobu spánku, odpovídající zdravotní péči, osobní volno, návštěvy blízkých osob, duchovní a obdobné služby, zájmovou a vzdělávací činnost, sportovní činnost, hrát společenské hry a vycházky.Na zabezpečení takového rozsahu práv musí postižený vynaložit nemalé částky a tak delikvent nezřídka požívá téměř zdarma mnohem vyššíživotní standard než postižený.

I žádoucí humánní legislativní opatření mohou při absenci potřebných tlumících prvků vést k extrémům s tragickými následky.Je varovným signálem když heslo„ochrany osobnosti dítěte“umožňuje kvalifikačně či procedurálně nekompetentnímpracovníkům a institucím destrukci rodiny. Takovéto extrémy, kdy rodina a s ní především dítě jsou trvale poznamenáni ne-li zničeni pseudohumanismem se bohužel postupem času vyskytují stále častěji ve všech zemích Evropy a není to žádný výjimečný jev. Paradoxem při uplatňování „ochrany osobnosti dítěte“ jsou i postihy učitelů zadůraznější pokárání provinilce při snaze ukáznit nevychované dítko mnohdy doslova šikanující učitele a současné tolerování televizních pořadů hýřících hrubou vulgaritou (např. Simpsonovi) nebo násilím v běžných denních hodináchdostupných dětem.

Jedním z nejzávažnějších projevů pseudohumánnosti však je appeasement vůči požadavkům představitelů muslimských obcí na uplatnění práva šarí‘a. V daném případě se nejedná o tolerantnost vůči pokojným spořádaně žijícím muslimům, ale o tolerování požadavku na převod pravomocí společnosti a trestního práva pod teologickou správu. Šarí‘a je systémem nařízení a předpisů, které zahrnuji všechny stránky života věřících, usilující o regulaci veškerého lidského chování a je v zásadě neměnné a nezměnitelné, jelikož jde o „právo zjevené Bohem“. Heterogennost islámského práva (sunnitské, ší’itské,…), nerovnoprávnost postavení žen, otroků, a ne-muslimů, provdávání či spíše prodávání devítiletých dívek starcům, používání a charakter tělesných trestů (kamenování, bičování, utnutí ruky či nohy) jsou prvky nejen neslučitelné, ale přímo protichůdné základním demokratickým principům.

Hlásání dominance – nadřazenosti nad ostatními druhořadými – buďto se stanete muslimy a budete mít stejná práva nebo budete žít jako druhořadí občané pod naší vládou, jinak bude jako poslední rozhodovat meč. Požadavek konvertování k Islámu nebo platit výpalnévyšperkovaný výrokem že muslimská válka je lepší než mír nevěřících psů. Propagace lhaní jako „správného triku“ k úspěšnému obrácení na islámskou víru. Stanovisko, že mezinárodní právo je bezcenné, že muslimovénejsou vázáni mezinárodním právem pokudporušuje islámské právo a deklarace, která porušuje islámské právo není hodna ani inkoustu kterým byl napsán. To vše je jen příkladem a zlomkem každodenního „výchovného“ vzdělávání v muslimských zemích včetně dětí od nejútlejšího věku. Islám svým obsahem není jen náboženství ale způsobem života a Korándemokratickými hodnotami pohrdá a odmítá je.

Kořeny vzniku Judaismu, Křesťanství a Islámu mají mnoho společného a všechna tři monoteistická náboženství jsou charakteristická hlásáním vlastní nadřazenosti a z ní i vyplývající značné nesnášenlivosti a militantnosti. Reforma křesťanství provedená papežem Řehořem VII. (pontifikát 1073 až 1085) jejímž mottem bylo: „Jako duše stojí nad tělem, tak církev musí stát nad státem…“ vnesla do křesťanství obdobný princip jednoty světské a duchovní moci jaký je obsažen v Islámu. Inkvizice a torturanení nijak odlišná od „zločinů proti Bohu“,za něž jsou Koránemstanoveny sankce zahrnující trestybičování, utnutí končetiny,kamenování. Prvky tolerantnosti, humanity a osobních svobod přinesla do evropské kultury až renesance, osvícenství a především oddělení světských a duchovních pravomocí. Nelze tedy odsuzovat Islám poukazem na „vyšší hodnotykřesťanství“, ale pouze rozporem práva šarí‘a se základními lidskými právy, právy žen, právy dětí,svobodou projevu, svobodou myšlení, důstojností a kvalitou života.
Příčinou současnéhoextrémního nárůstu počtu militantních vyznavačů islámu je snaha finančních skupin a nadnárodních monopolů o nadvládu nad surovinovými zdroji zemí jihozápadní Asie (Pákistán, Afganistan, Irán), arabského poloostrova (Irák, Sýrie, Libanon) a severní Afriky (Egypt, Libye). Snaha o prosazení vlastních ekonomických zájmů svrženímautokratických režimů a „nastolením“ evropského modelu demokracie vedla k destrukci sekulární státní moci, kterábyla schopna udržet na uzdě extrémy antipatií mezi jednotlivými kmeny a náboženskými směry (sunnité, šíité, křesťané…). Pod hlavičkou „demokracie a humanity“ byly podporovány, vyzbrojovány a mnohdy i cvičeny„odbojové“skupiny, jejichž ideové zaměření nemá nic společného s evropským pojetím demokracie a které následně rozpoutaly běsy krutosti a nelidskosti.

Pokus o implantaci islámskému prostředí cizího prvkuevropského demokracie tzv. „Arabské jaro“ (Egypt, Libye, Sýrie) skončil totální destrukcí hospodářství zemí, které v předchozím období vykazovaly ekonomickou stabilitu, dobrý index vzdělanosti, přijatelnou životní úroveň a relativně bezstarostný život obyvatel.Tisíce lidí, kteří byli devastací země vyhnáni ze svých domovů se stali běženci nebo se připojili k extrémistickým bojovým skupinám. V obou případech je však výsledkem pocit vykořenění a z něj plynoucího posílení vazby na generické principy jednání v islámských zemích zakotvené v Koránu.Snahy o nahrazení autokratických režimů demokratickým systémem vlády tak vyvolaly pravý opak – posílení nenávisti vůči ne-islámským kulturním hodnotám, zvýšení nesnášenlivost, nenávist, krutost a genocidu.

 

Zvyšující se počty radikalizovaných muslimů a barbarské teroristické akce, které uskutečňují kdekoliv na světě, vyvolávají znepokojení obyvatel (včetně civilizovaných muslimů) ve všech evropských zemích. Tyto obavy jsou prohlubovány nemožností rozlišení radikalizovaných muslimů od běženců vyhnaných ze svých domovů občanskou válkou a strachem z možného vlivu radikalizovaných muslimů na místní komunitu. Nekompromisnost trestů za odpadlictví od Islámu při stávající benevolentnosti a ústupcíchodpovědných orgánů státní moci vůči požadavkům ortodoxních muslimů tento strach legitimizují. Požadavky představitelů muslimských obcí jsou totiž v rozporu nejen s kulturními zvyklostmi (odívání), zákonem na ochranu zvířat (halal maso), ale téměř všemi body Charty základních lidských práv EU.Vznášení požadavků na uplatnění práva šarí’a (např. ředitelem Muslimské unie v ČR MuhamedemAbbasem na ČT 24) obsahujícíhonerovnoprávné postavení žen, otroků, a ne-muslimůje ve smyslu Zákona č. 140/1961 Sb.§ 260podporou a propagací hnutí směřujících k potlačení práv a svobod občanů. Nedodržování / neuplatňování vlastní legislativy je mnohem větším stimulátorem obav z radikálních skupin islámu než teroristické akce samy o sobě.

Nečinnost příslušných orgánů a program EUROMED (Euro-MediterraneanPartnership), nazývaný „barcelonským procesem“, jenž počítá s imigrací milionů muslimů do zemí sedmadvacítky, jsou iniciátorem negativního postoje obyvatel Evropy.Smyslem programu EUROMED je náhrada nízké fertility v evropských zemích a udržení stávající míry nezaměstnanosti v zájmu levné pracovní síly pro nadnárodní monopoly. Skutečným řešení by byla stimulace fertility podporou významu rodiny jako základu státu. V současné době jsme však svědky zcela opačného postupu – opět pod hlavičkou humánnosti, kdy příjem na osobu je u svobodných matek vyšší než v případě uzavření manželství. Vysoká fertilita imigrantů tak může v jednotlivých regionech působit dominanci Islámu.

Většina obyvatel Evropy je tolerantní vůči civilizovaným a spořádaně žijícím sousedům jakéhokoliv etnického původu či víry pokud jsou garantována jejich vlastní práva, osobní svobody a rovnocenné postavení. Jaká je však záruka dodržení demokratických práv, když je možné beztrestně veřejně prezentovat požadavek uplatnění práva šarí’a se sofistickým odůvodněním, že by se toto právo vztahovalo pouze na příslušníky muslimské komunity?Bylo by snad možné vznést v demokratické společnosti požadavek na uplatnění Inkvizičního práva (včetně tortury) s odůvodněním, že bude uplatněno jen uvnitř křesťanské komunity?Hájení základníchdemokratických hodnot a obrana evropského kulturního dědictví je však dnes označována za xenofobii, islamofobii a rasismus.

Bojovníci proti „islamofobii“s oblibou poukazují do historie na „tolerantní soužití muslimů, židů a křesťanů pod osvícenou ochranou muslimských vládců“ a zcela ignorují či spíše zamlčují fakt, že toto soužití bylo možné pouze na základě nerovnoprávného, podřízeného postavení. Hlavní příčinu nárůstu počtu radikalizovaných muslimů –agresivní uplatňování zájmu nadnárodních monopolů a destabilizace islámských zemích pod hlavičkou „humanity“,však tito obhájci programuEUROMEDponechávají bez kritiky. Masová média jsou jen nástrojem politické manipulacea hlas odsuzující politiku NATO jen zřídkakdy pronikne k občanské veřejnosti.

Dokud budou demokracií nejen tolerovány ale mnohdy přímo podporovány extrémy vedoucí k polarizaci společnost a jejímu kastovnímu členění bude možné pod hlavičkou „demokracie a humanity“ prosazovat partikulární zájmy skupin vedoucí až ke genocidě jaké jsme svědky v islámských zemích nebo v poslední době na Ukrajině.Pouze posílení prvků přímé demokracie (nezávislá media, referendum, přímá volba prezidenta, přímá právní odpovědnost činitelů státní správy….) může vést k prosazení skutečných celospolečenských zájmů místo bezmyšlenkovitého lokajského následování bruselských direktiv.Zatím jsme však spíše svědky vytváření kultů osobnosti „charismatických“ vůdců a obsesivního pronásledování jedinců, kteří tomu mainstreamu nepodléhají.

 

V Brně   1.2.2015   Ing. Elio Hájek

 

Reklama

loading...
Loading...

Reklama

Podobné články

Zanechte odpověď

Or

Váš e-mail nebude zobrazen. Označené pole vyplňte *

*