Dáme ropu za vodu. Pohádka o králi Midasovi,

Dáme ropu za vodu. Pohádka o králi Midasovi,

jednom z panovníků Frygie (dnes západní Turecko), který si přál, aby se vše, čeho se dotkne, proměnilo ve zlato.

  Před mnoha tisíci lety byla v Arábii spousta řek a jezer,

Vody byla hojnost; bylo jí tolik, že se za vydatných dešťů vylévala z břehů.

A dnes? Běda!!!

Dovolím si vám doporučit let (samozřejmě placený, 200 US dollarů/osoba) a co spatříte; tu a tam neduživý horský potůček, líčí další z divů světa ministr pro ropu a ropné zdroje, saudskoarabský šejk Fakí Zamaní.

Od časů Muhammada jsme závislí jen na dešti – a to, prosím posledních 40 let téměř nezapršelo, a co horšího!!! … i o té troše vegetace co nám tady zbyla, se dá těžko mluvit jako o zeleni.

 kral midas

Podzemní voda je ukryta tak hluboko!! Hlouběji než ropa. Hledáme ji neustále, děláme vrty, ale vždycky vytryskne jen černé zlato.

 

Rozhodli jsme se nechat podzemní vodu v klidu, bude sloužit jako rezerva na horší časy.

Ano, odsolujeme vodu z moře, ta však při současné spotřebě nestačí.

V budoucnu chceme získat sladkou vodu z vašich řek a jezer, sladkou vodu za ropu!

Počkejte, neděste se! … Tato idea není žádná novinka. Zrodila v 70. letech minulého století, po podpisu Štrasburské rezoluce. Dovážet sladkou vodu v barelech a tu u nás vypouštět do umělých jezer.

Ropné tankery se vracejí po odčerpání ropy prázdné a neustále riskují, že se bez zátěže převrátí (což už se stalo, ale na vině byly bouře, lidský faktor atd., vždyť to znáte).

Proto je musíme cestou zpět plnit mořskou vodou, řeknu vám, že je pěkně znečištěná a tak plná jedů, že už i ryby v ní plavou břichem nahoru. Jen naivní turisté v ní skotačí a ještě si za to platí.

 

Před naplněním tankerů ropou se tankery vymývají a odpad se vypouští do moře. Znečišťuje nám to celé pobřeží (nechtějte vědět, kolik tankerů už prošlo touto přírodní myčkou) a tak máme věčný problém s otravnými ochránci přírody, mořských ptáků, ryb a nevím jaké další, finančně nelukrativní havěti.

 

Peněz máme víc než dost. Dokonce tolik, že vyvstává problém, jak a kde je utratit! A zrovna nastal čas, kdyby se nám velice hodila sladká voda. Vaše voda.

 

Alláh zakazuje muslimům přátelit se s nevěřícími.

Ale nekupte to!

 

Kontakty už máme. V Paříži sídlí vstřícná francouzská firma (zase ti Francouzi), která se globálně stará o čistírny vod, dálkové a místní vytápění, dopravu. Má na starosti (pod kontrolou) Střední východ, Severní a Latinskou Ameriku, Asii, Afriku. Recykluje odpady na zdroje energie a materiálu, potřebného k výrobě asijského šuntu (obří byznys, jen ať obyvatelstvo třídí!).

Tato skupina dobráků, obnovuje vrty v Africe, a trpělivě čeká, až vytryskne voda, která by se dala prodat místním ubožákům, pijícím vodu z kaluží (sakra!!, zadarmo);

Ve firmě máme i svého hlídacího psa; nezávislého člena představensva Mr. Homeira Akbami. Je z Kataru a vlastní firmu Dial Real Investment Company, globálního investora a developera, která působí ve 20-ti zemích Blízkého východu. Pokud vím, působí v ní i více komparzistů s odkazem na muslimský původ.

 

Celkem bez problému schramstla naše milá francouzská přítelkyně „vodní“ trhy i ve stále ještě politicky a ekonomicky nestabilních, tzv. poskomunistických zemích.

Ještě neoschlo zlaté pero po podpisu smlouvy a přišel šok – zdražení o téměř 300%.

 

Otázka zní: Jak jste to mohli nechat zajít tak daleko?

Co za tím vším stojí?

 

Tamara Dřevikovská

publicistka, spisovatelka

Podobné články

Zanechte odpověď

Or

Váš e-mail nebude zobrazen. Označené pole vyplňte *

*