Další plusové body pro Čs. rozhlas, že si Renčem nenechal diktovat

Další plusové body pro Čs. rozhlas, že si Renčem nenechal diktovat

cesky rozhlas

Nikdy nevstoupíš do stejné řeky, praví obehrané přísloví. Platí však dokonale o seriálu Sanitka 2. Ta řeka v podání Filipa Renče, režiséra na baterky, byla jen potokem plným špíny. Co bylo ve scénáři, to zmanipuloval, marně se pak snažil celé story prodat díky exprvní dámě Česka Dagmar Havlové. Kde ty loňské sněhy Hubače seniora jsou…

Naštěstí nejsem sám, komu se režírování Renče nezamlouvá. Vedení Českého rozhlasu se už několik dní zabývá pořadem “Zaostřeno”. Při předtáčení dílu, ve kterém byli hosty redaktor Respektu Kamil Fila a režisér Filip Renč, začal totiž Renč sprostě nadávat a vyhrožovat fyzickým násilím. Po natáčení odmítal, aby pořad sestříhali, protože by mohl vyznít jinak. Chtěl odvysílat jeho plnou verzi, tedy i s urážkami. Jenže pro pořad je vždy vyhrazeno jen 20 minut a celá čtyřicetiminutová verze se tak do programu nevejde. Renč ale poté serveru IHNED.cz řekl, že chce, aby se pořad nevysílal vůbec. “To je normální autorizace. Já prostě s tím rozhovorem nesouhlasím. Byl to pro mě nepříjemný rozhovor a myslím si, že by byl i pro posluchače, takže nechci, aby se odvysílal,” sdělil.

Český rozhlas získal moji oblibu zejména tím, že nemá obraz, a proto nemůže vysílat stupidní reklamy o zázračném nárůstu milionu řas, o pilulkách, co mávnutím kouzelného proutku změní obézní nánu v dokonale štíhlou modelku. Spolupracuji s rádiem přes třicet roků; scénáře, rozhovory, diskuze, komentáře… Ostrava i Praha. Jen mikrofon, žádné pitvoření do kamery; klapka poprvé, podruhé, podesáté… Při naslouchání je to mnohem lepší – pohodlně se usadíte, zavřete oči a jen se soustředíte na hlas, někdy na hudbu, třeba kvadrofonní, co je všude kolem vás i ve vás. Nerozptylujete se obrazem, barvami, švenkovaním kamery…

olser baner

Slyšíte jen hlas, vnímáte jeho vnitřní barvu, váhu slova, jeho moudrost… Balada. Dokonalá černobílá fotografie, s laskavou škálou černobílých odstínů. Rozhlasové vlny jsou prostě omamné médium, konejšící moji věčně vystresovanou dětskou duši. Tentokrát Českému rozhlasu přibyly další plusové body; po několika poradách totiž rozhodl, že Renčovi nevyhoví v žádném požadavku. Pořad odvysílá, a to v sestříhané verzi. Navíc kompletní záznam na web neumístí, protože to nedělá nikdy. Vo co gou? O vyobrazování cizinců ve filmech a seriálech, resp. hlavně v dílech Filipa Renče.

Scénář je scénář, ale režisér je šéf; může scénář seškrtat, upravit, rozšířit, doplnit, je prostě pánem situací. Obsazuje hlavní role tak, aby šly na míru divákům, vybírá si záběry kamer, dramatizuje klidné sekvence, naopak uklidňuje ty, jež se mu zdají příliš bujaré. Především však reaguje na celospolečenskou poptávku; vox populi, vox dei. Nemáte rádi cikány, tak vám přichystáme scénu, po které je budete nenávidět ještě víc. Je to něco proti něčemu? Není, cikáni skutečně jsou většinou darebáci, tak toho využijme, stejně jako je v Česku protiislámká nálada, tak dáme krapet muslimské brutality. Chceme přece kasa film. Chléb a hry. A též je nutné ještě před dokončením filmu vzbouřit hladinu veřejného mínění. Negativní reklama také reklama. Nikdo přece nepůjde na nějaký poetický doják; chce to krev, násilí a vrahy…

A pak jsem poslouchal Český rozhlas a jeho pořad “Zaostřeno” a žasl jsem znovu. Někdy je rozhlasové vysílání dramatičtější, než unylý a hloupý televizní seriál. V první části pořadu se redaktor Respektu Kamil Fila bavil s moderátorkou Danielou Vrbovou. A v polovině se připojil Filip Renč. Nakonec ale nepřišel osobně, protože prý pozdě vstával, takže byl na telefonu, popsal situace Fila. Renče si do pořadu pozvali proto, že některé jeho scény v seriálu Sanitka 2 budily rozporuplné reakce veřejnosti. Například ta, kde muslim zapíchne Jaromíra Hanzlíka alias doktora Janderu, který mu ošetřuje ženu. “Řekl jsem, že to je dramaturgicky nesmyslné a ve scénáři to být nemuselo. Navíc ti muslimové se tam jen objeví a zase zmizí, nejsou to postavy, které se prolínají celým dějem. Je to i strašně natočené, protože ten muž nemluví ani arabsky, ani anglicky, ale příšerným českým přízvukem. I ta generická hudba je úplně zbytečná,” kritizoval Fila fakt, jak negativně Renč v seriálu vyobrazil muslimy.

Poté se Fila opřel i do scény z jihoafrického velvyslanectví, kde vystupuje černoška, která mluví špatně česky. V tu chvíli se ke kritice připojila také moderátorka Daniela Vrbová, podle níž na ambasádě pracují bělošky s perfektní češtinou. Následně začala hádka. Ta vyvrcholila tím, že Renč o Filovi mimo jiné řekl, že to je idiot, a že kdyby byl ve studiu, tak by mu dal do držky. “Pan Fila mě svými ataky tak vytočil, že jsem řekl, že jsem rád, že ve studiu nejsem, jinak bych si to s ním vyřídil osobně. Nemám daleko k prudké reakci,” popsal následně Renč. Několikrát i zopakoval, že za kritizované scény nemůže, jelikož je natočil podle scénáře Jiřího Hubače. “Mně ten rozhovor hrozně vadil i tím, jak byl vedený od redaktorky. Ty otázky a názory pana Fily jsou naprosto irelevantní a stupidní, takže já jsem nechtěl, aby takový rozhovor šel do éteru. Prostě byl to blbý rozhovor v blbý moment, blbé otázky, moje blbé odpovědi,” tvrdí dnes Renč.

Denis Danihel na facebooku Kláry Samkové napsal: „Největší idioti jsou ti Romové, co v sanitce hrají. Nevím, co si myslí, zahrají si v nějakém filmu nebo seriálu grázla a bude z nich filmová hvězda? Mne kdyby dal někdo přečíst scénář k takové roli, tak ho pošlu někam. Romové hrají jedině zloděje, pojídače psů (HOSPODA), sprostě parchanty (Bastardi), vrahy atd. Takže cigáni necpěte se do TV; podněcujete tím jen ještě větší nenávist a děláte ostudu…”

Kdo by neznal Renčovy kasafilmy? Za všechny bych jmenoval „Requiem pro panenku”, dílo podle námětu Josefa Klímy a v režii právě Filipa Renče, což je filmová lež století, předstihující i případy majora Zemana. Suma sumárum; Requiem přesto mělo úspěch – jen roku 1991 na něj do kin přišlo na půl milionu diváků. Ti získali pocit, že se v Měděnci odehrálo přibližně totéž, co viděli na plátně. Omyl. Renč například vykreslil mědenecký ústav jako zámek hrůzy. Byla to pěkná vila se zahradou plnou růží. Aňa Geislerová nemá s tehdejší žhářkou společného vůbec nic. Eva Kováčová nebyla krásná ani hodná dívka, nýbrž těžko zvladatelná, temperamentní Romka, mimo jiné s lesbickými sklony. Ve filmu jsou scény, které se v Měděnci nemohly přihodit – žhářka při svém činu nevyužila hořlavinu, stačily jí zápalky, papíry a hadry.

Požárníci k požáru nepřistupovali laxně, jak se zdá z filmu, pouze jaksi neměli čím hasit. Nenašli kupříkladu hydrant.  Na místě ústavu dnes není po domě ani po tragédii žádná stopa. O kus dál je od loňska památník šestadvaceti mrtvým chovankám. Zásadní rozpor: Filip Renč má jasno: “Případ z roku 1984 jsem využil jen jako motiv, Requiem je umělecký film.” V úvodních titulcích se však objeví věta: Film byl natočen podle skutečné události… Lež. Proto dopadla Sanitka 2, jak dopadla…

Filip Renč je prý talentovaný režisér a hodný chlapec; byl mým nejoblíbenějším dětským hercem, prostě idol dívčích srdcí. Idole, idole, nahoře i dole; s důvěrou se na mě převraťte. Má své heslo dne: “Hlavně vyčnívat z řady v davu”, což dokázal i na pohřbu skladatele Karla Svobody, kdy on a tři další zůstali sedět, když zbylých pár stovek hostů stálo v pietě. Protestoval proti Vendule Svobodově, druhé skladatelově manželce. Proč? To asi nevěděl ani on sám, ale hlavně vyčnívat a poutat pozornost.

Přesto si ho ministerstvo dopravy vybralo jako režiséra dokumentů – “Nemyslíš-zaplatíš”. Jeho práce pochopitelně vzbudila řadu rozporuplných ohlasů – část veřejnosti kampaň vzhledem k rostoucímu počtu vážných nehod přivítala, část lidí se ohrazovala proti její podobě, protože se jim spoty zdály až příliš brutální a krvavé. Renč k tomu ale řekl: „Ta kampaň není vůbec brutální. Má zasahovat emoce a podprahové myšlení řidičů v situaci, kdy by neměli předjíždět v nebezpečné situaci nebo pít před jízdou…“ Opět prokázal, jek se z krásného dětského herce může vyklubat arogantní suverén, jen zdánlivě nepostižitelný. Omyl.

Na tato vlastní slova ale v den svých 45. narozenin asi zapomněl; na jedné pražské křižovatce došlo k nehodě, jeden řidič počkal na příjezd policie, druhý ujel. Podle svědků Filip Renč. Policie ho našla v blízkém autoservisu. Vyšetřovatelům však tvrdil, že neřídil on, ale osoba jemu blízká, a odmítl dechovou zkoušku, případně další odběry, které by označily přítomnost alkoholu. Pak se ale prokázalo, že Renč skutečně vůz řídil. A proč by odmítal dechovou zkoušku, kdyby měl čisté svědomí…?

Alkohol za volantem (pokud se řidič odmítne podrobit testům, je na něj pohlíženo, jako kdyby nadýchal okolo 1 promile), útěk z místa nehody a lhaní se režisérovi hodně nevyplatilo. Padesátitisícová pokuta od policie asi pro něj nebyla nijak závratná a zákaz řízení na dva roky byl sice problém, ale dal se vyřešit, řidičáky se často vracejí už po půl roce.

Inu, průšvih byl ale v tom, že ministerstvo dopravy oznámilo, že s ním jako s režisérem kampaně “Nemyslíš-zaplatíš” končí… Škoda, že tohle někdo neřekl Renčovi během natáčení Sanitky

Publikováno se svolením autora olser.blog.idnes.cz

 

Podobné články