Představa, že bychom v dnešní době, kdy mladí ani nevědí, co přesně bylo či nebylo před rokem 1989, kdy neznají data a osoby, měli žít nánosem ideologických předpojatostí je neudržitelná.

Nemylme se, je to trvalý problém každé společnosti, někde mnohem větší, ale i nás odjakživa provázející.

První republika se zásadně vymezovala proti rakouské monarchii, katolické církvi a s ní spojené lidové straně.  Masaryk se zásadně pokud možno s lidovci nesetkával, protože do jeho konceptu : „Tábor je náš program“ katolická církev byla něčím nepřátelským…

Trpně to přirozeně bral na vědomí, ale to bylo asi tak vše.

Proto mně osobně  působí muka, když kardinál Duka někde uctívá Miladu Horákovou, ačkoliv tato byla vyhozena z rakouského gymnásia, zejména pro odpor proti katolické církvi jako podpoře tehdejší monarchie.

Následovalo krátké období 2. republiky, kdy naopak vše z období 1914 – 1938 bylo negováno a katolíci se  zostra do pustilli do Masaryka, Beneše, Čapka a dalších.

Po přechodném a nevyjasněném období po osvobození Československa v letech 1945 – 1948 přichází ostrý levicový a zpočátku i nepochybně jednoznačně totalitní režim, byť, jistě byl výrazně podporován do té doby sociálně utlačovanými třídami a vrstvami…nazvěme jej zaužívaným reálným socialismem.

Ta doba nepochybně měla své vrcholy i své pády…

Pražské jaro 1968 všichni pokrokoví lidé Evropy vítali jako obrovskou naději a možnou alternativu ke zkorumpovanému kapitalismu a mladí lidé byli nadšeni.

Ale i před tím i potom jsou věci, které nemůžeme pominout.

Troufám si tvrdit, že už nikdy nebudeme úspěšní jako při jednotlivých mezinárodních výstavách Expo Brusel či Montreal. Prostě jsme excelovali. A svět k nám vzhlížel s obdivem.

Troufám si tvrdit, že už nikdy v této zemi nebudou točeny tak skvělé filmy jako v 60 letech minulého století, kdy se hovořilo o české škole,  ale ani následně v době normalizace, kdy vznikaly filmy jistě s problémy, které dodnes září a nejsou překonány.

Troufám si také tvrdit, že tzv. propolupační politika za Husákovy éry byla úměrně ekonomickým možnostem  státu grandiózní a sehnat jesle či skolku nebyl problém…

A nepochybně jako důsledek obecného šlendriánu, nezaměstnanost byla neznámým pojmem. Naopak: heslo dne znělo: Nejsou lidi. Žilo se v pohodě.

A uprostřed takového velmi mátožného a celkově zase ne tak výkonného ekonomického systému se například zrodil i slušovický zázrak. Husák tomu nefandil, ale také to nezastavil… Kdo z nás – laiků se tam přijel podívat, žasnul : kapitalismus a aktivita v socialistickém prostředí. Mimochodem drobný výsek toho, co je dnes v Číně dovedeno do dokonalosti a jejímu kapitalismu neumí svět  konkurovat.

Hlubokou lidskou hodnotou slušovického zázkraku byl v podstatě baťovský model soudružného kolektivního života, spojení práce, odpovědnosti i na svou dobu velkorysé individuální péče.

Samozřejmě že Čuba byl komunista, ale to mne fakt dnes netrápí.

Mně dnes trápí, že v demokratické společnosti se může pohybovat výtržník, hrubián a opilec Kalousek. Ten musí s politiky odejít. A ihned.

Volba Čuby senátorem je tak pozitivním překonáním pravdoláskařských předsudků o temných slušovických nitkách  a sociologicky je to vlastně taková malá revoluce.

Odpor proti pravicovému ideologickému fundamentalismu je jasně patrný i na prohrách fanatických šiřitelů protikomunistických a též i protiruských nálad v podobě kandidátů do Senátu Bursíka i Žáčka.

Bursík vypadl ihned ještě v prvním kole, protože byl zcela mimo realitu. Myslí- li si někdo, že hesla typu: Jsem pravdoláskař, havlista, či někdo, kdo všude vyvěšuje dalajlámu, případně povykuje s Kocábem na Staromáku „ Stop Rusku“ s banderovskými sympatizanty, může zvítězit, tak by se měl léčit. I Pražané už jsou syti těchto blábolů.


Jo v roce 1990 by byl jasným vítězem, ale dnes je zásadně jiná doba.

Totéž se týká prvního ředitele USTR Žáčka. Jeho Ústav pro studium rotalitních režimů byl překlopením Ústavu marxismu-leninismu. Šířil jedinou pravdu, přesněji lež vydávanou za pravdu  podle vzorce :          vše, co bylo před 17. listopadem 1989 byla totalita a vše následné je zemský ráj.

Shrnuto : Volba Čuby a nevolba Bursíka i Žáčka ukazuje, že národ po 25 letech vyzrál a rozhodně odmítá dogmata formulované novou mocí v roce 1989.

Dobré to je…

Publikováno se svolením autora
Autor publikuje na http://vyvadil.blog.idnes.cz