Cokoliv Miloš Zeman udělá, je špatně

Cokoliv Miloš Zeman udělá, je špatně

ze

Pamatuji si na článek Milana Knížáka: Cokoliv Václav Klaus udělá, je špatně
Napadlo mě, že bych mohl napsat lehkou úvahu s podobným názvem,  avšak na našeho současného prezidenta Miloše Zemana. Rok 2013 se zapsal do dějin. Občané České republiky totiž poprvé volili prezidenta přímou volbou. Je to už více než půl roku, co se na hrad dostal Miloš Zeman a neni dne, hodiny, minuty; co by mu nebylo něco vyčítáno. Ze Zemana  mezitím média vytvořila notorického alkoholika a diktátora se sklony zesměšňovat neschopné moderátory typu Václava – rozhoduji o čem se bude v přístích dnech mluvit – Moravce.

Je opravdu Miloš Zeman natolik nekompetentní ve funkcni prezidenta? Jsou tyto mediální reakce adekvátní?

V prvé řadě je potřeba si uvědomit zásadní rozdíl mezi přímou a nepřimou volbou. Totiž narozdíl od volby nepřímé, získává prezident mnohem silnější mandát.  Čím je to způsobeno?

Přímá a nepřímá volba prezidenta
Výrazný rozdíl je v tom, že u volby přímé získává prezident mándát přímo od občanů a ne od jejich zástupců – zodpovídá se tedy jim. To mu dává silnější půdu pod nohama, protože má v podstatě stejnou demokratickou legitimu jako vláda. Je to v poloprezidentském systému dosti nezvyklé, aby se prezident volil takto přímo a přináší to mnoho úskalí.

Mohou vznikat např zájmové konflikty mezi vládou a prezidentem. Oba tyto instituty se odpovídají voličům, ale jejich zájmy se nemusí shodovat. Prezident má sice omezené pravomoce, ale protože má silnější mandát, tak si může dovolit více riskovat – viz. např. známé ústavní ,,idiotské“ zvyklosti nebo ač dle ústavy legitimní, tak opět nezvyklé jmenování Rusnokovy vlády bez předešlé konzultace s vládou.

Největší problém plynoucí z přímé volby je však výraznější vliv médií.
Mediokracie
Žijeme v době, kdy to pomalu vypadá tak, že média rozhodují o tom, kdo bude ve vládě nebo o tom, kdo je tzv. korupčník a i když třeba nevinný, tak už je z něj polomáčená sušenka a určité nálepky si nikdy neodpáře.

Přímá volba nám dala nepěkný příklad toho jakou moc mohou média získat.  Tento zájmy prostoupený moloch se uvolnil a začal nekontrolovatelně zaplavovat veřejný prostor podbarvenými informacemi, jenž měly často klamavý charakter. V zápětí se uvolnily staré konspirační dokumenty jako ,,Vládneme, nerušit!“ nebo články v podobném duchu. Nevěřícně jsem sledoval, jak Zemanovi média dávájí do ruky Becherovku(i když jí nepije), snaží se ho spojit s komunismem(i když byl v KSČM jen krátce a to v letech 1968 – 1970), snaží se ho spojit s korupcí(,,Look oil!“,,Je mi z toho Šloufl“); zatímco z jeho protivníka Karla Schwarzenberga(jehož účast v závěrečném duelu byla zřejmá dopředu) udělali noblesního rebela; pokračovatele Havla; ctnostného šlechtice s vybranou řečí – prostě ideální volitelnou šablonu pro všechny společenské vrstvy.

Ovšem souhlasim se závěrečným hodnocením pana prezidenta Zemana, že to v závěru mělo spíše negativní vliv; spousta lidí bylo znechuceno mediální masáží a rozhodlo se na protest volit(slovy Miloše Zemana): protikandidáta mého protikandidáta.

Nebudu zde rozebírat jednotlivé výpady obou stran, ale zaměřím se na problém mediální manipulace, která velice souvisí i s nadpisem tohoto článku.

Komu vlastně patří Česká média?  Z obrázku níže můžeme vyčíst…

Pan Zdeněk Bakala, dlouholetý přítel pana ,,číro-bonda“ Schwarzenberga(viz privatizace Becherovky), je majoritní vlastník vydavatelství Economia – kam ti mířim? Pan Schwarzenberg také patří k polistopadovým mediálním oblíbencům, jenž načichnul svatožáří Václava Havla a skoro se stal pokračovatel jeho kultu. A jako jeden z největších lobbistů za Lisabonskou smlouvu vanul i z EU velký zájem, aby se stal prezidentem. To mělo synergický efekt – Bakalovské deníky a na ně myšlenkově napojené pravdoláskařské noviny,  dále noviny vlastněné Němci a Švýcary – všichni měli společný zájem – Karel for president!

Z toho vznikl až patetický kult vůdce. Lidé nekriticky přijímali veškeré informace, jenž je utvrzovali v jejich přesvědčení; fotili sentimentální fotky, které měly projektovat noblesu; ve stejném duchu sdíleli statusy na facebooku. Odpůrci byli nálepkování, někdy i docházelo k bolševickým praktikám. Pro jiný politický názor byl jeden herec tušim vyhozen a pod mediálnim nátlakem opět navrácen zpět do divadla. Těchto případů bylo mnohem více. Podstatně to také posílilo silný levicový proud pravdoláskařů(Havlistů), kteří již patří k běžně skloňovaným označením určité myšlenkové větve.
Tím, že vyhrál Miloš Zeman, bylo dopředu zřejmé, že se povede permanentní politická/mediální/kulturní bitva právě mezi touto skupinou a Zemanem. Dokonce si pamatuji prohlášení časopisu Respekt, které se neslo v tomto duchu a bylo zveřejněno na facebookové stránce Karla Schwarzenberga.

Pravdoláskaři útočí
Tento ideový proud reprezentovaný postavou bývalého prezidenta Václava Havla, jenž proslul svou -dle mnohých – utopistickou vizí Občanské společnosti. Socialistická společnost založená na různých občanských hnutích, která by nebyla nikým volená – časté označení je také nevolení vyvolení – spolupracovala by na základě osobní důvěry a v případě potřeb by rozhodovala o aktuálních společenských/politických potřebách národa. Takto se často pravdoláskaři chovají, když se jim něco nelíbí, tak vystupují v televizi, sepisují petice, snaží se o mediální dehonestaci atd. Tento rozměr má i Evropská unie, kde mají různá hnutí přednostní právo při navrhování směrnic, což mimojiné dokresluje i Havlův postoj k EU.  Nebudu detailně rozebírat všechny aspekty jejich chování nebo myšlení. Důležité je, že proti tomuto konceptu stál Václav Klaus s parlamentní demokracií a kapitalismem a vyhrál. Alespoň na chvíli. Václav Havel nikdy neměl rád Václava Klause. Po dokumentu pravdoláskařského časopisu Respekt: Vládneme nerušit, vznikl mýtus. Mýtus, že Václav Klaus a Miloš Zeman jsou identické osoby. Nic neni však vzdálenější realitě.  Dodnes se je snaží např. Jan Macháček z Respektu ve svých článcích různě spiklenecky spojovat(viz např. Klaus a Zeman: kdo je horší?). A tady z toho spojení plyne ta permanentní nenávist umocněná prohranou ,,Schwarzenberskou válkou“. Navíc díky nevědomí vyplívajícího z některých aspektů přímé volby, jako je silnější mandát, tu vznikla potenciální rozbuška pro každé prezidentovo rozhodnutí. Ať už šlo o souboj o jmenování Putny, kdy byl prezident osočován z homofobie nebo iracionální označování, že chce být snad diktátorem kvůli způsobu jmenování Rusnokovy vlády nebo zase že snad něco vrací Klausovi jmenováním Lívie Klausové velvyslaňkyní(stará známá ,,OPOSMLOUVA“) – vždy byla reakce pravdoláskařských médií vyhrocená a následně i lidé, kteří si tak vnitřně ospravedlňovali své postoje. Poslední nevkusný výkřik pravdoláskařů je socha ruky ukazující prostředníček na hrad. Tady jde skutečně už o hanobení kulturní oblasti. Kde je ta pravda a láska teď?

Vracím se tedy k otázce: Je opravdu Miloš Zeman natolik nekompetentní ve funkcni prezidenta?

Ani zdaleka ne. Miloš Zeman je sice kontrovérzní ve svých výrocích, avšak mediální štvanice kolem něj nemá zdaleka takové opodstatnění a bývá často podložena iracionálními spikleneckými argumenty nebo bez přihlédnutí k rozdílnosti mandátu plynoucí z přímé volby. Jakkoliv levicový se nám může zdát, jde pořád o levici klasického typu. Spíše bych měl obavy, kdyby zde dneska prezidentoval ,,číro 007″ Schwarzenberg, jestli by skutečně hájil České zájmy a jestli by média vůbec něco kritizovala. To by bylo špatně.

zdroj : bezkorektnosti.blogspot.cz/

Reklama

loading...
Loading...

Reklama

Podobné články

Zanechte odpověď

Or

Váš e-mail nebude zobrazen. Označené pole vyplňte *

*