Cítím, že to bouchne.

Cítím, že to bouchne.

V roce 1989, mladý, energický, ale nikoliv přející si krvavou řež, jsem patřil k těm, kdo připravoval Československou stranu socialistickou na to, že to bouchne. V roce 1988 – 1989 jsme pořádali tzv. DIFOSA, Diskuzní fórum socialistů. Bylo to totálně na hraně, říkali jsme věci dnes normální, ale v té době snad na katr. V restauraci Marsu…na Praze 10 jsme odmítli vedoucí úlohu KSČ. Sál by přeplněn a mezi nimi jistě tak 10 členů STB. Nebyl jsem zatčen, i když druhý den můj šéf – předseda strany Kučera byl mrazivý a prohlašoval, že je třeba to skončit. Neskončil jsem to. A zdůrazňuji to proto, že ta strana měla noblesu. Konec konců i jinde náš okresní tajemník Zaorálek pro podepsání Několika vět by okamžitě vypadl a u nás tuším jen dostal na 1 měsíc placenou zdravotní dovolenou. Mimochodem, on byl na hlavu vždycky.

Čím to je, že dnes, zestárlý, samozřejmě unavený, mám stejné pocity jako tehdy. A zase jde jen o to jedno : o dialog.

Tak jako komunisté nesporně měli v mnohém pravdu : vládl tady takový sympatický šlendrián podle Slunce,seno jahody….a nebo Vesničko má středisková….Ale každý měl práci a rozdíl mezi referentem a generálním ředitelem činil tak maximálně 8 000 Kčs, dnes je to milión. A samozřejmě v mnohém pravdu neměli, ale bavit se o tom nechtěli.

Havlisté mají pravdu v tom, že v roce 1989 bylo třeba přehodit výhybku, naši komunisté prostě nebyli tvůrčí jako Číňané, kteří dnes jsou světovým ekonomickým gigantem. Nebyli schopni pochopit, že plánovité hospodářství sice vede k tomu, že“nejsou lidi“, tedy nezaměstnanost byla prostě nulová, ale země jako celek zaostávala.

Už opatrnější jsem v tvrzení, že havlisté přinesli svobodu projevu a demokracii. Zažil jsem toliko krátké demokratické období tak 4 měsíce po roce 1989, kdy i do televize se mohl dostat každý názor.

V něčem jsou ovšem havlisté neskonale horší komunistů. V roce 1968 komunisté uskutečňovali hlubokou sebereflexi a „Pražské jaro“ bylo nadějí pro celou pokrokovou Evropu. Bylo zmrzačeno a je to škoda pro lidstvo.

Dnešní havlisté nechtějí žádné změny : Statisíce a milióny mrtvých po roce 1989 v důsledku válek zahájených zpravidla USA, ale i Francií, Británií v arabském světě a islamismus, který je za branami Evropy, jsou v nejlepším pořádku.

Že ukrajinská krize by nikdy nevznikla k vůli slabomyslné představě Západu, že musí Rusku dát políček….a už mi uniká proč. Ovšem Evropa i svět je rozvrácen. A můžete mi vyčítat všechno, ale od prvního dne majdanu jsem na to upozorňoval….a dobře, jak říká ta Zlámalová, naprosto totéž říkal i jakýsi Václav Klaus. A naprosto shodně se s námi sesouladili Valéri Giscard d’Estaing, Helmut Schmidt, Helmut Kohl, nestor americké diplomacie Henry Kissinger, ale i oba potencionální francouzští prezidenti: Sarkozy a Marine le Pen.

Ne, nejsem nesvéprávný. Vím, že by tento text tehdy napsán být nemohl.
Ale abych byl upřímný, tehdy stačilo jedno kritické slovíčko a měnil se náš svět. A dnes na slovu nezáleží.

Mimochodem pro zasmání : Ač jsem nebyl v té straně nejvýznamnější, byl jsem uvnitř jaksi nejmarkantnější. Dodnes se usmívám nad absurditou doby…Je to přes 30 let, kdy mně poradci předsedovi ČSS, tajemníku Klubu poslanců a tuším i vedoucímu presidiálního oddělení (ta strana měla svou noblesu) ve Svobodném slově v nějakém mém článku vyškrtli větu :“ Dnes naše mládež, která je naší budoucností, vyměnila odznaky západních hudebních skupin, za portréty Michaila Gorbačova.“ Zuřil jsem, ale nebylo mi to nic platné.

Kdysi po jednom takovém Difosu konaném v Rožnově pod Radhoštěm v roce 88-89 dostal v noci po takovém mítinku jakýsi místní vedoucí tajemník OV KSČ (a to byl někdo) infarkt, když jsem na místě dohadoval přes celý sál se Šabatou jménem Československé strany socialistické spolupráci. Byl paralyzován z toho, jak mluvím, ale byla to doba Gorbačova a venkovští vedoucí tajemnící KSČ už nevěděli, zda my z Prahy, byť patříme k těm podřadným stranám nevíme více, co platí a co neplatí.

O tom infarktu jsem se dozvěděl až za rok.

Ono to bouchnout musí…Je to ve vzduchu…

Pojďme spolu mluvit.

Věci jsou stále řešitelné.

Judr. Jiří Vyvadil

Reklama

Loading...

Reklama

Podobné články

2 Komentáře “Cítím, že to bouchne.

  • ..ano, bouchne to, ale neví se kde a kdy…taky si myslím, že se něco stane, ale k dobrému nebo k zlému? A přežijeme????

  • · Edit

    Pane Vyvadile bravo. Stojím za vámi i celé mé okolí. Mněl byste si založit vlastí stranu ať váš střízlivý názor můžete prosadit i v politice. Děkuji svobodným novinám, že daly panu Vyvadilovi prostor k publikaci, když ho na Idnes zrušili !!

Zanechte odpověď

Or

Váš e-mail nebude zobrazen. Označené pole vyplňte *

*