Čeští nedotknutelní jsou jak minové pole…

Čeští nedotknutelní jsou jak minové pole…

Nejsou ale, jako indičtí nedotknutelní, z nichž prý pocházejí i čeští cikáni, neboli Romové, jako zase americkým černochům se říká Afroameričané, i když nejsou. Zářným příkladem je Obama, který se v USA snad ani vůbec nenarodil.

Se jménem Václava Havla se mi váže vzpomínka na rok, přibližně, 1965, kdy nám bylo sedmnáct a měli jsme rádi divadlo, i když jsme si tam nemohli se spolužačkami okusovat hlavy. Žádné jsme totiž neměli.

Klub mladých diváků nám za hubičku obstarával lístky do různých pražských divadel, nejvíce nám ale utkvělo v paměti Divadlo na Zábradlí. Viděli jsme tam taškařici Alfreda Jarryho Král Ubu s Janem Libíčkem v hlavní roli, což byl excelentní zážitek.

Ale největší “prču” v nás vzbudila hra mladého, nadějného a socialismu oddaného autora Václava Havla Zahradní slavnost, po které jsme měli v hlavě doslova včelín a někteří kamarádi, až do úplného zhloupnutí, opakovali hlášky z té hry.

Hry Václava Havla se mi zdají tak trochu homeopatické. Podobně jako homeopatikum funguje nejlépe ve velmi zředěné formě, tak i hry Václava Havla mu okavidně dělají nejlepší pověst, když se vůbec nehrají.

Je škoda, že zatím nikdy nikdo nezdokumentoval ten úspěch Havlových her v cizině, protože nový mercedes je prostě nový mercedes i v Německu a mnozí i tam o něm sní a nemohou si ho dovolit. Úspěch to proto musel být značný, když přinesl tak relativně velký zisk.

O Havlovi psát je, s prominutím, opravdu o držku. Tedy alespoň o tu slovní, na Internetu. Autor si obvykle přečte, že Havlovi nesahá ani po podrážky jeho bot a měl by jít zpytovat svědomí nejlépe buď někam do kanálů nebo snad dokonce do pravdoláskového nápravného zařízení.

A abych trochu rozčeřil hladinu, tak nakonec řeknu, že stále ještě nemám jasno s tím Sjezdem spisovatelů v roce 1967. Tehdy mi bylo 19, byl jsem dospělý, trestně odpovědný a v principu jsem se mohl i oženit.

Proto mi není jasné, jak se synek z velkoburžoazní, ale nikterak perzekvované, rodiny na tribunu toho sjezdu dostal. Napadají mě tři možnosti a rád si přečtu čtvrtou:

  1. Buď byl tím socialismem tak nadšený a dával to veřejně najevo, že prostě dostal “volnou kartu”
  2. Nebo opravdu těch několik let v té KSČ byl a pak se není čemu divit
  3. A nebo to byla na základě doporučení KDP. Komory daňových poradců.

A to už jsem si šlápl pěkně do hovna a mohu tak ztratit několik slov o druhém, nedotknutelném idolu našich pravdoláskařů, Věře Čáslavské.

Tu jsme, svého času, všichni milovali. Moc hezká blondýna v gymnastickém dresu, kdo by ji neměl rád? Fandili jsme jí a z medailí jsme se těšili. Ovšem, ty medaile jsou, myslím si, rozdělovány stylem jako za plavání.

Phelps také získal řadu medailí, ale v podstatě za totéž. Za plavání. Jednou tak, podruhé onak, ale stále za plavání. Co by se stalo, kdyby se všechny ty plavecké disciplíny sečetli, jako se to dělá při desetiboji a na závěr by byla jedna sada medailí za plavání?

Tím ovšem vůbec nechci snižovat zásluhy paní Věry a její medaile. Ale myslím si, že v mnohých jiných druzích sportu je naprosto nemožné získat více než jednu olympijskou medaili na osobu.

Podle mě, paní Věra byla idealistkou a tou zůstala až do svého skonu. Nevím, jestli byla v KSČ, ale vůbec bych to nevyloučil. Podepsala komunistický pamflet Ludvíka Vaculíka 2000 slov, takže si nemyslím, že byla antikomunistkou.

Vzhledem k tomu, že jednu z medailí věnovala Alexandru Dubčekovi, tak byla příznivkyní naivního směru, který si říkal “demokratický socialismus” neboli “socialismus s lidskou tváří” a s jeho filozofií byla propojena pupeční šňůrou.

Zde, ta tomto záznamu z předvolební prezidentské debaty https://www.youtube.com/watch?v=MI4q7jSrgj0 říká Věra Čáslavská, že KSČ byla zločineckou organizací. A nebyla jí náhodou již odjakživa a nikoli až po vpádu sovětských vojsk?

Ať je to tak nebo onak, Věra Čáslavská se s plným vědomím toho, co dělá, pustila do politického boje. Ať měla osobní problémy jakékoli, tak ty by měly zůstat jaksi tabu a nebýt veřejně pitvány. Ale, ten,kdo jde do politiky, musí s nějakou tou ranou počítat.

Ovšem, kam by naše společnost dospěla, kam by dospěla naše demokracie, kdyby zde měly narůstat seznamy osob, které jsou nedotknutelné nebo o kterých již ti nahoře vyřkli svůj promíjející soud?

A nejsou to jenom tito dva jmenovaní, ale kromě jiných také třeba novinář Ferdinand Peroutka, který také velmi dobře slouží k útokům na prezidenta Zemana a který sice není tak tabuizován, jako tito dva, ale též je zde vehementně bráněno v pojmenování věcí jeho se týkajících.




Podobné články

Integrace po muslimsku!?

Integrace po muslimsku!?

Tzv. „integrace“ muslimských imigrantů už v zemích EU spolkla miliardy a miliardy Euro. A výsledek?…

Zanechte odpověď

Or

Váš e-mail nebude zobrazen. Označené pole vyplňte *

*