Černá kniha kapitalismu (část čtvrtá)

Černá kniha kapitalismu (část čtvrtá)

Černá kniha kapitalismu pojednává o zločinech, které způsobilo období feudalismu, kapitalismu a neoliberalismu. Z knihy se můžeme dozvědět zajímavé informace o zločinech, které společně napáchali kolonialismus, otrokářská ekonomika a kapitalismus. Dále jsou v knize informace z temné historie o masakrech a represích v Íránu, fašistické anexi východního Timoru, Iráku jako oběti ropy, Černé Africe pod francouzskou kolonizací, Alžírsku v letech 1830 – 1998, Severoamerických intervencích v Latinské Americe, Spojených státech, mccarthismu a nedokončeném snu.

Severoamerické intervence v Latinské Americe

Texas, jehož území je větší než Francie, vždycky patřil od příchodu dobyvatelů koruně Španělska a pak nezávislému Mexiku. Dne 14. května 1836 byl Puerto Velasco donucen podepsat (jednostranně výhodnou smlouvu), ve které bylo dohodnuto, že Mexičané se stáhnou z Texasu na břeh řeky Rio Bravo a veškerý soukromý majetek zahrnující koně, černé otroky, bude vydán veliteli texaských sil.

Jakmile byl pohlcen Texas, provedl se anšlus dvou dalších velkých mexických provincií – Nového Mexika a Kalifornie. V roce 1848 bylo Mexiko během 10 let připraveno o polovinu svého území. V následujících letech započala těžba zlata v Kalifornii a následně i ropy a plynu v Texasu. Přispěje to významným způsobem k rozvoji Spojených států.

Tyto zásahy a vměšování se neomezily jen na sousední země. Vojenské zásahy a vysílání ozbrojených výprav byly organizovány i do vzdálené Jižní Ameriky, kde Spojené státy od počátku praktikovaly intervenční politiku.

Karibská oblast byla privilegovaným místem, kde se soustřeďovaly severoamerické ozbrojené intervence. V roce 1901 se uskutečnila první intervence tohoto století v Nikaragui a v roce 1903 v Panamě, a Salvador byl obsazen v roce 1921, Honduras v roce 1924.

Ve jménu humanity se provedl v Haity humanitární zásah s bajonety, kanóny a křižníky. Dne 10. ledna 1927 prezident Spojených států C. Coolidge vysvětloval, že yankeeovský zásah se ukázal být nutný, protože v současné době jsou zde velké investice v pilách, dolech, kávových a banánových plantážích. Pokud by revoluce pokračovala, byly by vážně postiženy severoamerické investice.

V letech 1932 až 1935 došlo ke krvavé válce v Chacu. Starý konflikt kvůli vytyčení hranic mezi Paraguayí a Bolívií se rozjitřil, když yankeeovské společnosti Standard Oil se zdálo, že na bolivijském území objevila to, co se zdálo jako bohaté ložisko ropy.  Obě země se tehdy oddaly šovinistické kampani, která byla podněcována z obou stran ropnými společnostmi. Více než 130.000 Paraguayců a Bolivijců se nechalo zabít, když byli hnáni šovinistickou hysterií a dravou choutkou ropných společností.

V roce 1944 se v Guatemale vzpourou studentů, venkovanů a důstojníků  podařilo odstranit muže Washingtonu napojené na mocnou společnost United Fruit. Následovaly reformy, které zajistily sociální jistoty a začaly se skromným přerozdělováním půdy. Bylo vyvlastněno 85.000 hektarů půdy firmy United Fruit.

V Guatemale se ovocnářská společnost United Fruits s severoamerickým kapitálem – vlastněným i Fosterem Dullesem, státním sekretářem a bratrem šéfa CIA – vyřadila v této oblasti již od začátku 20. století. V květnu roku 1954 na obranu zájmů kapitálu začaly lety yankeeovských letadel nad Guatemalou, a následně došlo k bombardování Puerta Barrios a Puerta San José.

V roce 1959 se událo vítězství kubánské revoluce. CIA náležitě pověřená prezidentem Kennedym v roce 1961 zorganizuje vylodění v Zátoce sviní. Rovněž dochází k ztížení ekonomické situace na Kubě, protože se počítá s ekonomickými sankcemi proti zemím, které by poskytly Kubě pomoc. Dochází tedy k zákazu obchodování s Kubou pobočkám severoamerickým podnikům a zemím třetího světa. Tento zákon (Toricelliho zákon, 1992) byl v široké míře odsouzen mezinárodním společenstvím.

Spojené státy byly v roce 1964 přímo zapleteny do státního převratu proti prezidentu Joao Goulartovi v Brazílii. Vyjímkou nebyla ani intervence v Dominikánské republice a Nikaragui, invaze v Grenadu nebo humanitární zásah v Haiti či pravicový režim diktátora Pinocheta v Chile.

Mccarthismus – normalizace po vzoru USA

Období mccarthismu v USA označuje období koncem 40. let až do konce 50. let 20. století, jehož hlavním rysem byl zaujatý antikomunismus, který přecházel až v antikomunistickou hysterii. Hlavním představitelem tohoto proudu byl senátor Joseph Mccarthy, který nikdy svá obvinění nedokázal.

Mccarthismus způsobil postihy pro mnoho Američanů ve vládních institucích, odborech, školství a zábavním průmyslu. Znamenal postihy, například ztrátu práce, na základě často jen banálních podezření, že sympatizují s komunisty. Mezi postiženými bylo i mnoho slavných jmen, například umělci Leonard Bernstein, Charlie Chaplin, Aaron Copland, Jiří Voskovec, Arthur Miler, Orson Welles nebo vědci Robert Oppenheimer a Linus Pauling.

Člověk se stával podezřelým z komunismu za členství v odborech, za složitost svého pohledu na svět, za obhajobu rasové rovnosti, sociálního zabezpečení nebo za podporu uznání lidové Číny. Režim kontroloval lidi v úřadech a zábavním průmyslu zda se nezajímají o SSSR, jestli své děti vychovávají nábožensky nebo jaké knihy mají v knihovně a zda v minulosti nejevili „komunistické tendence“ (leanings) nebo nepodepsali nějakou mírovou výzvu.


Nejdůležitějším rysem strategie mccarthismu byla potřeba donutit obviněného k jmenovitému udávání svých přátel a příbuzných. David Greenglas v případu Rosenbergových udal svou ženu a později svou sestru, která skončila ve vězení. Poučný je příběh Jiřího Voskovce, který byl při příjezdu do USA v roce 1950 obviněn z „předčasného antifašismu“ a držen téměř rok na ostrově Ellis Island.

V rozhovoru s A. J Liehmem charakterizuje mccarthismus takto: „Prováděly se … čistky mezi spisovateli, útočilo se oklikou na zásadní americké tradice svobody slova a projevu, šířil se strach ze zodpovědnosti a strach vůbec. Mccarthismus ve svém období rozjel obrovské fízlování, zastrašování, cenzurování poštovních zásilek, nelegální nátlak na každého, kdo se odlišoval.

Mccarthismus si vyžádal také své oběti, kdy byli odsouzeni k smrti například manželé Rosenbergovi „za atomovou špionáž“. Dodejme ještě, že podobnost rétoriky „zrady národa“ v procesu proti manželům Rosenbergovým a rétoriky „zrady dělnické třídy“ v procesu Miladě Horákové je hrůzná a dodnes varující.

Spojené státy – nedokončený sen

Po zavraždění Malcoma X. v roce 1965 a Martina Luthera Kinga v roce 1968, kde se klene stín FBI, nemilosrdná represe téměř zcela zmařila vzpouru Afroameričanů i dalších menšin v sedmdesátých letech. Byla to opravdová válka mezi vnitřní disidencí vedená FBI a CIA v rámci Programu COINTELPRO (Counter Intelligence Program).

Program COINTELPRO byl uplatňován zejména v letech 1956 až 1971. FBI vymýšlela proti lidem zločinná obvinění na bázi falešných svědectví, zamlčování důkazů, odmítání stížností a rekursů. I když program COINTELPRO již dnes neplatí, metody FBI zůstávají stejné. Aktivisté jsou izolováni, v tisku a v justici se s nimi zachází jako s vrahy, drogově závislými, násilníky, což ztěžuje hnutí solidarity.

Běžně docházelo ke skrývané, ale i masové ofenzivě proti levicovým organizacím a skupinám, komunistické straně, mírovým hnutím, černochům, studentům a jiným demokratickým silám. Výše uvedený program měl za cíl „demaskovat, rozložit, destabilizovat, zdiskreditovat nebo neutralizovat“. Podle potřeby zabít vůdce, členy nebo sympatizující těchto skupin.

Uskutečňování tohoto plánu bylo řízené ředitelem FBI Hooverem, který prohlásil, že Černí panteři jsou „největší hrozbou, jež visí nad národní bezpečností,“ mělo nakonec za následek od září 1968 do prosince 1969 policejní vraždy 14 vůdců Černých panterů a uvěznění stovek aktivistů.

Někteří poškození jsou dodnes ve vězení a ohrožení, že tam skončí své dny. Persekuce jsou ještě dnes namířeny proti Leonardu Peltierovi, indiánskému vůdci z American Indian Movement, který byl odsouzen na doživotí do vězení v roce 1976, proti Numia Abu Jamalovi, černému novináři, dřívějšímu mluvčímu Černých panterů z Philadelphie, který byl odsouzen na smrt v roce 1982.

Leonard Peltier byl jako jeden z vůdců American Indian Movement (AIM) odsouzen za zločin, který nikdy nespáchal. Je obětí spiknutí mezi FBI a americkou justicí na neutralizaci amerického indiánského hnutí. Leonard Peltier byl uvězněn, ale důkazy, které vedly k jeho odsouzení, byly zcela vymyšleny. FBI předložila falešné důkazy, zfalšované balistické zprávy, hrozila i zastrašovala svědky a jiné podstatné důkazy se účelově ztratily ze spisu. Leonard Peltier byl tak odsouzen ke dvěma následným trestům doživotí pro údajnou vraždu dvou agentů FBI v rezervaci Jižní Dakotě.

Černí studenti byli například zabíjeni při manifestacích jako v Orangebourg State, Jižní Karolíně v roce 1968 (tři studenti zabiti), v Jackson State, v Mississippi v roce 1970 (dva studenti zabiti) a na Southern University v Luisianě v roce 1972 (dva studenti zabiti). Represe amerického policejního systému není překvapující, protože je každoročně více než 600 osob ve věku 10 až 81 let zabito policií.

Od roku 1976 do konce 1997 bylo popraveno 433 vězňů, z čeho 38 v roce 1993, 31 v roce 1994, 56 v roce 1995, 45 v roce 1996 a 74 v roce 1997. To znamená, že se rytmus poprav zrychluje. V listopadu 1985 Americké sdružení občanských práv (ACLU) zjistilo, že 25 osob bylo ve Spojených státech od začátku století popraveno omylem, za zločiny, kterých se nikdy nedopustily, nebo které vůbec neexistovaly. Známe dobře případ Sacca a Vanzettiho, manželů Rosenbergových nebo Willie McGeeho.

V říjnu 1991 prohlásila Amnesty International, že Spojené státy popravují více mladistvých než kterákoliv jiná země na světě vyjma Iráku a Íránu. V letech 1989 až 1994 pouze pět dalších zemí popravovalo mladistvé ve věku mladších 18-ti let v momentě jejich zločinu – Irák, Írán, Nigérie, Pákistán a Saudská Arábie.

Ve věznici v Morion jsou pro vězně připraveny izolační jednotky, kde jsou vězni 22 a půl hodiny denně uzavřeni ve svých celách o 7, 4 čtverečních metrech. Podmínky v této věznici porušují Ústavu Spojených států a Všeobecnou deklaraci lidských práv. V Morionu bylo uvězněno i mnoho politických vězňů, např. vůdce American Indian Movement Leonard Peltier a člen Černé osvobozovací armády Sekonu, což tedy popírá mýtus, že vězni v Morionu byli jen násilníci.

Závěr

Stoupenci liberalismu a velebitelé USA, neslyšel jsem vás hlas proti ničení Vietnamu, proti indonéské genocidě, proti krutostem páchaným ve jménu liberalismu v Latinské Americe, proti americké pomoci Pinochetovu převratu, který byl jedním z nejkrvavějších v moderní historii, ani proti popravě tureckých odborářů. Neviděl jsem vaše rozhořčení, když byli zabíjeni komunisté nebo ti, kteří chtěli dát moc lidu nebo chránit chudé.

Publikováno se svolením autora
Autor publikuje na http://pavelherman.blog.idnes.cz

Podobné články

Zanechte odpověď

Or

Váš e-mail nebude zobrazen. Označené pole vyplňte *

*