Černá kniha globalizace: Masová migrace. Proč ve 21 století kvete otroctví?

Černá kniha globalizace: Masová migrace. Proč ve 21 století kvete otroctví?

Černá kniha globalizace se zabývá různými tématy od globálního pašeráctví, obchodu se zbraněmi a drogami, přes obchodování s lidmi, tj. imigranty až po praní špinavých peněz, daňové ráje a poškozování životního prostředí.

Loď plná nelegálních imigrantů

Když se sedmého června 1993 potopila stará obchodní loď Golden Venture nedaleko newyorského přístavu, tak bylo odhaleno, že na palubě vezla více než tři sta čínských ilegálních přistěhovalců z provincii Fu-ťien. Tato událost upozornila veřejnost na kvantitativní posun v mezinárodním obchodě s lidmi oproti převaděčům přes hranice, kteří za úplatu pomáhali přistěhovalcům vstoupit do země zaslíbené.

Na počátku devadesátých let přijíždělo každý rok do Spojených států 25 000 obyvatel Fu-ťienu. V roce 2004 jich přijelo jen do New Yorku 10 000. Fu-ťienské obyvatelstvo v New Yorku způsobilo, že se Čínská čtvrť rozšířila do přilehlých oblastí a zaplavila restaurace a oděvní závody levnou prací bez pracovního povolení. Cena plavby se najednou zdražila z méně než 2 000 dolarů na 60 000 dolarů.

Masové přesuny




Transatlantickému obchodu trvalo čtyři sta let, než dovezl do Nového světa 12 milionů otroků. Dvanáct milionů lidí navíc. Uvažme však, že z jihovýchodní Asie bylo propašováno 30 milionů žen a dětí – za posledních 10 let. Podle Organizace spojených národů pašování lidí z Číny se odhaduje každoročně na 1 až 3 miliardy dolarů a FBI se domnívá, že mexický obchod s lidmi vynáší každoročně 6 až 9 miliard dolarů.

U pašování lidí sice platí přištěhovalec pašerákovi za přepravu, ale mnohým dobrovolně propašovaným přistěhovalcům zůstává závratný a svévolně stanovený dluh, který je zavádí do manufaktur nebo jiných zařízení s vykořisťovatelskými pracovními podmínkami, které jim příhodně dohodí jejich pašeráci. Obchod s lidmi je jistě tím morálně nejodpudivějším odvětvím nezákonného obchodu, který dodnes vzkvétá.

A je tu ještě něco jiného. Totiž hlad zaměstnavatelů v přijímajících zemích. Mnozí se nenasytně shánějí po pracovní síle, která bude akceptovat nižší mzdy, jež místní pracovníci odmítají. Zaměstnavatelé často intervenují za snazší imigrační pravidla; veřejné mínění je nezřídka pudově proti. Dosud v podstatě žádná země nevítá všechny typy přištěhovalců s otevřenou náručí.

Hluboká degradace

Obchodování s lidmi je tím nejpodlejším způsobem přesunu pracovní síly v nové globální ekonomice. Jeho oběti končí v manufakturách a na plantážích, v továrnách a na rodinných farmách a jako domácí služebnictvo. Jedním nechvalně proslulým odvětvím, i když sotva jediným, je obchod se sexem. Ve světě dnes prosperují četné trasy přepravující sexuální otrokyně: z Myanmaru, Číny, Kambodže do Thajska, z Ruska do emirátů v Perském zálivu, z Filipín a Kolumbie do Japonska a podobně.

Dráha takových žen je obzvlášť ponižující. Verbíří, kteří dostávají pět set dolarů za kus, je shromažďují často pod falešnými záminkami, typicky pod příslibem modelingu, práce v kanceláři nebo maloobchodě v nějaké bohaté zemi. Někdy jsou ženy prostě uneseny. Přes hranici jsou převáženy za spoluúčasti zkorumpovaných úředníků, drženy v domech, připravovány na sexuální vykořisťování pomocí drog, bití a opakovaných znásilnění.

Dodávání žen pro sexuální služby je běžné i ve Spojených státech. V roce 1998 byly objeveny mexické sexuální otrokyně na Floridě. Zprávy vlády z roku 1999 uvádí, že imigrační úřady označily 256 nevěstinců v 26 městech, jejichž personál tvoří podle všeho prodané zaměstnankyně. A v článku New York Times Magazine z roku 2004 nazvaném „Děvčata odvedle“ (The Girls Next Door) popsal Peter Landesman do neúprosných detailů zneužívání mladých obětí ilegálního obchodu s lidmi v normální středostavovské Americe.

Pašování lidí a jiné formy nezákonného obchodu a zločinu mají některé evidentní spojitosti. Miguel Angel Carranza, dlouholetý pracovník soudu, s nímž jsem se setkal v San Antoniu, mi řekl: „U mexických skupin s dlouhou zkušeností s pašováním ilegálních imigrantů do USA bylo jenom přirozené zdvojnásobit svůj příjem příležitostným přinucením svých zákazníků, aby s sebou přes hranice přenesli balíčky.“ Z několika balíčků denně se stane velký balík. Pokud ten velký balík obsahuje kokain, bude mít na ulici hodnotu nesrovnatelně větší než poplatek zaplacený těmi chudými dělníky, kteří nesou balíček často pod pohrůžkou smrti.

Rezervní armáda bez dokumentů

Vědomí, že existuje zásoba ilegální pracovní síly, vyvolává pokušení ji využít. Na pracovníky bez dokumentů se s největší pravděpodobností zaměří takoví zaměstnavatelé, jejichž potřeba pracovní síly je krátkodobá, především v restauračních provozech, ve výrobě oděvů a ve stavebnictví. Mnozí z nich jsou sami přistěhovalci.

V dubnu 2004 podaly čtyři Lationameričanky trestní oznámení na jednu korejskou imigrantku a její dvě dcery, majitelky dvojice lázní Osaka Zen v Midtownu na Manhattanu. Bývalé zaměstnankyně tvrdily, že pracovaly sto hodin týdně za méně než 250 dolarů, přičemž prováděly masáže, uklízely prostory a dokonce nakládaly kimči (korejské pokrmy). Na spaní měly pouze masážní stoly.

Zavedené firmy, v některých případech staré a renomované, navyšují poptávku po ilegálních pracovnících a přikrmují tak pašerácký obchod. Agentury v newyorské Čínské čtvrti zprostředkovávající krátkodobé zaměstnání jsou známé tím, že se specializují na fu-ťienské pracovníky bez dokumentů. Zaměstnavatelé jsou ušetřeni špinavé práce: o pracovní smlouvy a mzdy se starají agentury, a zaměstnavatelé tak nemusí ani vědět, kolik jejich pracovníci dostávají.

V bohatých zemích, které migranty přitahují nejvíc, má záplava vystěhovalců bez dokumentů zhoubný vliv na pracovních trzích, které již tak trpí hospodářským poklesem a strukturálními posuny, jako je outsorcing. A pokud se nedodržují normy ochrany při práci a klesá členství v odborech, stávají se pracovníci bez dokumentů právě „rezervní armádou“ v Marxově smyslu – zásobištěm laciných, poddajných pracovníků, jejichž dostupnost snižuje cenu práce a kvalitu pracovních podmínek.

Tady si vyzvednete papíry

Mexičtí ilegální imigranti mohou nezbytné dokumenty levně získat v Bowling Green v Kentucky. Sadu amerických průkazů totožnosti řidičským průkazem počínaje a kartou sociálního pojištění konče seženete na černém trhu v Bowling Green zhruba za tři hodiny, běžná cena zřídka přesahuje 20 dolarů za kus.

Přístup k hodnověrným dokumentům je pro pašeráky a dodavatele lidí klíčový. Ronald Noble, generální tajemník Interpolu, v roce 2005 připustil, že jedním z problémů, které ho nejvíc znepokojují, je to, jak se vypořádat s množstvím více než 20 milionů ztracených nebo ukradených pasů, z nichž pouze 5,8 milionu bylo registrováno v databázích.

Úloha zkorumpovaných a spoluvinných úředníků je opět klíčová. Snadno podplatitelní úředníci dělají z určité země atraktivní tranzitní bod. Na mnoha letištích hodně zmůže stodolarová bankovka, zastrčená do falešného pasu u imigrační přepážky. A na pašeráckých trasách východní a jihovýchodní Evropy se dodavatelé často setkávají s úředníky hraniční kontroly, kteří jim orazítkují stoh pasů při skleničce a cigaretě – snad jim kvůli upevnění dohody nabídnou i nějaké ženy.

Pašeráci lidí za spoluúčasti úředníků zamíchají migranty do delegací se služebními pasy; nebo vydávají migranty za turisty a usazují je do autobusů cestovních kanceláří. Propracovaný trik, kterého si cení ruští dodavatelé, je založit falešnou společnost s kancelářemi v několika zemích a potom požádat o přeložení zaměstnanců z jedné do druhé. Migranti vystupují ve falešných rodinných vztazích, nebo se dokonce v některých případech zařídí pro migrující osobu legální sňatek s člověkem, který má příslušné občanství či místo pobytu.

Zdroj: Černá kniha globalizace – Moíses Naím, str. 84-101, ISBN 978-80-7021-866-2




Loading...

Podobné články

Zanechte odpověď

Or

Váš e-mail nebude zobrazen. Označené pole vyplňte *

*