schwarzenberg-spi

Nové a znepokojující informace vycházejí najevo o Karlu Schwarzenbergovi. Jeho příbuzní jsou s vlivnou americkou rodinou Rockefellerů spojeni více, než bylo dosud známo.

Redakce Prvnizpravy.cz už dříve informovala o tom, že Karel Schwarzenberg dlouhodobě navštěvuje schůzky Bilderberg Group, mocné a elitářské organizace založené v 50. letech minulého století a ovládané jednou z nejmocnějších rodin světa, Rockefellerovými.

Schwarzenberg byl přistižen (nejprve na zapřenou) na setkání tohoto vlivného klubu v roce 2008 v Chantily (USA) – setkání se koná každý rok na jiném místě světa za nejpřísnějších bezpečnostních opatření a za účasti 150 vlivných osobností Ameriky a Evropy. Ještě jako rakouský politik pak navštěvoval tato setkání v letech 1979-1981.

Zároveň je členem dalšího vlivného Rockefellerova spolku – Trilaterální komise.

Pro Rockefellerovu rodinu přitom pracoval i jeho strýc, František Schwarzenberg, diplomat, který po únoru 1948 emigroval na Západ a v USA pracoval v chicagské pobočce Council on Foreign Relations (CFR), opět ovládané Rockefellerem. Přednášel také v Aspen Institutu, think-tanku podporovaném Rockefellerovými a další bohatou americkou rodinou Carnegiů. Právě tento think-tank přitáhl před časem Karel Schwarzenberg do Prahy, aby zde vytvořil jeho pobočku pro celou střední Evropu.

Havel asi neměl čas jet na Bilderberg, říká Pehe

Až potud jsou to vše informace už známé – novinkou ale také je, že Schwarzenbergův švagr (v roce 1969 si ve Vídni vzal Schwarzenbergovu nejstarší sestru Marii, celým jménem Marii Eleonoru Annu Anastazii Theresii), Leopold Bill von Bredow (*1933), mimochodem potomek Otto Bismarcka, který byl německým diplomatem (v 70. letech působil například v Izraeli), má rovněž vazby jak na CFR, tak na Aspen Institute.
Von Bredow byl po několik let výkonným viceprezidentem DGAP (Deutsche Gesellschaft für Auswärtige Politik e.V.  neboli German Council on Foreign Relations), tedy německé pobočky – opět Rockefellerovy – CRF, jak vyplývá například z těchto stránek.

Jak je pro tyto lidi obvyklé, jejich funkce se překrývají a zasedají hned v několika podobných institucích najednou. A tak můžeme Leopolda von Bredow najít rovněž jako představitele berlínského Aspen Institutu.

Když tedy Karel Schwarzenberg zajišťoval s pomocí Zdeňka Bakaly zřízení pobočky Aspen Institutu v Praze, nepomáhal mu jen fakt, že se zná s bývalou ministryní zahraničí USA Madeleine Albrightovou, dcerou Benešova diplomata Josefa Körbela, ani fakt, že další šedá eminence americké zahraniční politiky, Zbigniew Brzezinsky, má vazby na Československo, protože jeho tchánem byl Benešův bratr Vojta (a Karlův strýc František se s ním dobře znal), ale skutečnost, že v Aspenu pracoval právě jeho strýc František Schwarzenberg a podle nejnovějších zjištění i jeho švagr Leopold Bill von Bredow.

A aby nebylo překvapení málo, Leopoldova dcera Vendeline von Bredow (*1970), která působí jako středo- a východoevropská korespondentka vlivného britského časopisu The Economist (předtím pracovala v Londýně pro Financial Times Deutschland a pro Merrill Lynch a ještě předtím v Bruselu pro Wall Street Journal Europe), jezdí pravidelně na setkání Bilderberg Group.

V roce 2012, když Bilderberg zasedal opět v Chantily, USA (jako v roce 2008, kdy tam byl sám Karel Schwarzenberg), byla jedinou ze dvou pozvaných reportérů, kteří se přísně tajné akce mohli zúčastnit.

Vendeline je ale zřejmě velice dobrá reportérka (nebo funguje její šlechtický původ), protože je na Bilderberg zvána poslední dobou s železnou pravidelností – účastnila se i setkání v roce 2011 (St. Moritz, Švýcarsko – opět jako jeden ze dvou pozvaných novinářů), stejně jako v roce 2010 (Sitges, Španělsko) a 2009 (Vouliagmeni, Řecko). Vendeline byla dokonce i na bilderbergovském setkání v roce 2008 (Chantily, USA), tedy se svým strýcem Karlem Schwarzenbergem. Účastnila se dokonce i schůzky o rok dříve (2007, Istanbul, Turecko), stejně jako setkání v roce 2006 (Ottawa, Kanada).

Bilderbergovské setkání z roku 2006 se ale zdá být jejím prvním, protože v těch předchozích ji už nenajdeme. Nenajdeme ji ani setkání posledním (2013, Velká Británie). I tak je ale sedminásobná účast Schwarzenbergovy třiačtyřicetileté neteře na Bilderbergu úctyhodná.

Rockefellerův zástupce v ČR: Karel Schwarzenberg
Karel Schwarzenberg jako ministr zahraničí v Topolánkově vládě se účastnil setkání Bilderbergu, které probíhalo v americkém městě Chantily (5. – 8. června 2008, Chantilly, Virginia, USA).
Po návratu do České republiky byl v této věci interpelován opozičními politiky a zasloužil si za to kritiku. Politik si z ní ale nic nedělal a reagoval na kritiku buď podrážděně, nebo ji zlehčoval a zesměšňoval tazatele jako zastánce spikleneckých teorií
„Čas od času tam jezdím. Jako všechny konference a semináře je to někdy zajímavé a někdy nudné. Záleží na tom, kdo přednáší,“ přiznal. „Vůbec žádné tajemné pozadí, probíhá to docela veřejně už čtyřicet nebo padesát let. Novináři zřejmě nejsou příliš zvídaví a zajímají se spíše o to, co se děje tady, než na mezinárodní půdě. Žádné tajemno v tom není.“
Schwarzenberg ale nebyl na setkání Bilderberg Group poprvé. V pořadu ČT HydePark přiznal, že na Bilderbergu byl už dvakrát. I podle sdělení Alexandra Vondry mohl být na konferenci vícekrát. „Obvykle na podobná setkání vyjede kníže nebo já, ale tím to hasne,“ řekl telefonický dotaz tehdejší ministr pro evropské záležitosti.
Jenže ani to není úplná pravda. Mezi méně známé informace patří ta, že svoji premiéru na Bilderbergu si Schwarzenberg odbyl už v roce 1979 a dále ještě navštívil podobné schůzky v letech 1980 a 1981, jak vyplývá z dodnes dohledatelných seznamů účastníků.
Důvod, proč to o něm nebylo dříve známo, je prostý – nikdo ho tehdy nehledal pod jeho celým jménem a coby zástupce Rakouska, kde žil a žije. Karla Schwarzenberga najdeme v těchto seznamech jako „knížete“ nebo také „prince“ Karl J. Schwarzenberga z Rakouska. Seznamy prozrazují i to, že byl na setkání jako pozorovatel či přihlížející (observer).
Trilaterální komise
Schwarzenberg je také členem jiné Rockefellerovy soukromé vlivové organizace, tzv. Trilaterální komise (TC), jakési dceřiné společnosti Bilderbergu.
Jednání TC navštěvuje často, víme například o tom, že se jako ministr zahraničí v Topolánkově vládě účastnil v roce 2007 jejího jednání ve Vídni, kde měl i projev. Ve svém životopise o členství v TC nic neříká, ale mezi členy TC ho najdeme.
Aspen Institute  
Spolu se Zdeňkem Bakalou, jak už bylo vzpomenuto, přivedl Schwarzenberg do Česka také americký levicový think-tank Aspen Institute, když se mu v roce 2011 podařilo otevřít zde jeho pobočku pro celou střední Evropu. Think-tank se zaměřuje na podporu amerických zájmů a mimo jiné obhajuje překonanou teorii o lidmi způsobeném globálním oteplování.
Nejen to, podle některých zdrojů (bývalý britský důstojník MI6 John Coleman) je Karel Schwarzenberg dokonce členem „Výboru 300“, čili skupiny tří set nejmocnějších mužů planety, kteří jsou podle kritiků zároveň členy řádu iluminátů.
Do globalistických kruhů Karla Schwarzenberga nejspíše uvedl jeho strýc František (1913-1992), mladší bratr Karlova otce. František Schwarzenberg je totiž v mnohém ministrovým předobrazem. Do diplomacie byl uveden svobodným zednářem Edvardem Benešem, podle rodinné tradice byl člen Maltézských rytířů, v emigraci ředitelem pobočky CFR (Chicago Council of Foreign Relations, později přejmenované na The Chicago Council on Global Affairs), stýkal se s bilderbergovcem a špičkou CFR Zbignievem Brzezinskim, přednášel v Aspenu, kde americký milionář Paepke zřídil známý think-tank.

www.prvnizpravy.cz

http://euportal.parlamentnilisty.cz

 

478

Pozvánka na Protest proti cenzuře v ČT o událostech z 11. 9. 2001, který se koná 11. 9. 2013 v 11:00 h v Praze na Václavském náměstí.

Vážení přátelé,

letos už je to 12 let, co začala mediální masáž na téma událostí z 11. září 2001.

Do dnešního dne oficiální i korporátní média i představitelé oficiálních autorit o těchto událostech lžou a nebo přinejmenším mlčí.

Před čtyřmi lety jsme začali dotyčné odpovědné osoby v médiích či v politické reprezentaci upozorňovat na to, že informace o událostech z 11.9.2001 v mainstreamových médiích nejsou pravdivé.

Do dnešního dne se nám nepodařilo tuto bariéru prolomit, ačkoliv jsme podnikali bezpočet akcí k tomu, aby se tato situace změnila.

Vždy jsme na 11. září připravili něco velkého, co by upozornilo na tento problém.

V tuto chvíli však je příliš málo lidí, kteří by se byli ochotni a schopni aktivně zapojit do řešení tohoto tématu a přípravy akce.

A tak letošní aktivita bude skromnější.

Shromáždění na Václaváku od 11h 11. září 2013 bude tedy především o diskuzi nad současnou situací, protože nás zajímá váš názor na to, co dělat a především to, co jste ochotni a schopni v této věci vy sami osobně UDĚLAT!

Pro ty z vás, kteří ještě neviděli jeden ze základních dokumentárních filmů o 9/11, bude večer od 19h promítání v Jazzové sekci – Vladštejnská 14.

Podrobnosti zde:
http://nwoo.org/view.php?nazevclanku=filmovy-klub-bez-cenzury-loose-change-americky-prevrat-11-zari-2013-od-1900&cisloclanku=2013090026

A pokud budete jen v pohodlí domova a používáte Facebook, můžete se připojit k této události:
https://www.facebook.com/events/248746115250136/

Těším se na případnou shledanou.

S pozdravem

Jan Korál

http://www.czechfreepress.cz

 

on

USA mají velké ekonomické problémy a nebude-li navýšen dluhový strop, mohou se v polovině října dostat do situace platební neschopnosti. Upadající impérium tak rozpoutá další válku, aby odvrátilo pozornost od vlastních problémů, zbavilo se přebytečných zbraní, otestovalo nové a pomohlo zbrojařským firmám k dalšímu profitu. Kdo naivně očekával změnu zahraniční politiky s příchodem Baracka Obamy do Bílého domu, musí být z jednání laureáta Nobelovy ceny míru zklamán. Ve válečném štvaní mu zdatně sekundují evropští sociální demokraté – francouzský prezident Hollande, dánská premiérka Thorning-Schmidtová a britský expremiér Blair, známější pod přezdívkou B-liar.

Obama kromě četného nasazení dronů, které především v Jemenu a Pákistánu zabily stovky nevinných civilistů, již stihl zaútočit na Libyi a Sýrie zřejmě bude – navzdory odporu veřejného mínění – jeho dalším zářezem. 44. prezident USA se tak zařadí po bok svých předchůdců od roku 1945, kteří během svého mandátu vedli alespoň jednu válku. Zvláště pikantní je Obamovo prohlášení, že nevěří tomu, že chemický útok u Damašku provedli povstalci. Důvěra v pojídače lidských orgánů, kteří rituálním setnutím hlavy popravují válečné zajatce, vraždí ženy a děti jiného náboženského vyznání a vypalují křesťanské kostely, je až dojemná. Arogance jeho administrativy dosáhla vrcholu v podobě prohlášení ministra zahraničních věcí Johna Kerryho, jenž prohlásil: „Spojené státy se nezaváží, že s útokem na Sýrii budou čekat na zprávu expertů OSN“. Personální šéf Bílého domu dodal: „Ke stanovení odpovědnosti syrské vlády za chemický útok není zapotřebí nevyvratitelných důkazů, ale stačí na to zdravý rozum“.

Ovšem je právě proti zdravému rozumu, aby Bašár Asad nařídil použití chemických zbraní za situace, kdy v zemi působí inspektoři OSN a syrské armádě se daří na všech frontách. Chemický útok mohl prospět pouze povstalcům, kteří se ocitli v defenzivě a jedinou možností, jak odvrátit hrozící porážku je vyvolání zahraniční „humanitární“ intervence a vtažení dalších států do konfliktu. I podle mínění několika na sobě nezávislých expertů nebyly chemické zbraně použity „režimem“. K tomuto závěru dospěli např. členka týmu expertů OSN Carla del Ponteová nebo bývalý libanonský generál Hišam Džábir, který vede bejrútské Blízkovýchodní centrum pro politická studia a výzkum. Na argument, že tzv. rebelové chemickými zbraněmi nedisponují, odpověděl, že látky, jejichž smíšením vzniká nervový plyn mohli získat z vyrabovaných libyjských skladů přes Saúdskou Arábii.

Evidentně jasno má i český ministr zahraničních věcí v demisi Jan Kohout, který v Otázkách Václava Moravce prohlásil, že „mezinárodní společenství musí nějakým způsobem reagovat na porušení mezinárodního práva“. Navrhuje založení Mezinárodního soudního tribunálu pro Sýrii. Jak by měl onen tribunál pracovat je zjevné – soudit představitele „režimu“ a zločiny „rebelů“ blahosklonně přehlížet po vzoru Mezinárodního trestního tribunálu pro bývalou Jugoslávii (ICTY), jenž trestal výhradně Srby. Z Kohoutova vyjádření vyplynulo, že slepě důvěřuje Washingtonu, přestože nemá žádný „nesporný“ důkaz o tom, že útok nařídil prezident Asad.

USA vzhledem ke zvěrstvům, která od konce druhé světové války po celém světě napáchaly, nemají žádné morální právo mentorovat a trestat jiné nezávislé státy, navíc bez verifikovaných a přesvědčivých důkazů. Americkou armádou použitý Agent Orange způsobil, že se ve Vietnamu i po čtyřiceti letech rodí znetvořené děti a prudce vzrostl počet onemocnění různými druhy rakoviny. Stejné důsledky mělo i použití střel s ochuzeným uranem v Iráku a Jugoslávii. Dojde-li k útoku na Sýrii, bude to jen další z agresivních imperialistických válek vedených USA na základě vylhaných argumentů. Vzpomeňme bombardování Jugoslávie v roce 1999, zahájené na základě lži o masakru kosovských civilistů Srby v Račaku nebo útok na Irák, obhajovaný Bushovým lživým tvrzením o vlastnictví zbraní hromadného ničení Saddámem Husajnem nebo „humanitární bombardování“ Libye pod záminkou ochrany civilistů. Je to pořád dokola…

 

Ondřej Kosina

http://www.parlamentnilisty.cz

Stínový ministr zahraničních věcí LEV 21. Vystudoval historii, politologii a iberoamerikanistiku na Filozofické fakultě Karlovy univerzity v Praze.

 

 

 

ve

Dav stoupenců Muslimského bratrstva nejenže vyplenil v Káhiře křesťanskou školu, ale zajal i skupinu jeptišek a jako „dobytek“ či válečné zajatce je vodil během demonstrací po ulicích Káhiry, aby demonstrovali sílu islámu.

Samozřejmě, že v České republice novináři jako redaktorka idnes.cz Ivana Milenkovičová omílají Goeblesovskou propagandu islamistů, že oni za násilí nemohou (ukázka zde). Stejně tak přece nemohli Nacisté za terorismus a násilí Sudetských němců v roce 1938, že?

Ivana Milenkovičová studuje žurnalistiku a politologii na FSS v Brně, které je na seznamu cílů českých islámských aktivistů z okolí Muneeba Hassana Alrawiho (píši o tom například podrobněji ve své knize Islám a islamismus v České republice). Možná tedy i ona prošla nejen multikulturní nalejvárnou v brněnské mešitě, ale hlavně mohla být nakontaktována českými islamisty, kteří ji mohou teď ovlivňovat k tomu, aby psala zprávy stylem prospěšným islamistům v Egyptě.

Nebylo by to nic divného, protože snahu ovlivňovat česká média ve prospěch islamistů jsem viděl Muneeba Hassana Alrawiho konat několik let. A podobně to funguje i na západě, kde saúdskoarabské finance a aktivismus islamistů vede k snaze ovlivnit média a politiky ve prospěch islámu.

Zatímco naše média prezentují situaci v Egyptě spíše jako střet zlé armády, která se postavila demokraticky zvoleným islamistům (přestože byl Mursí zvolen podvodem viz odkaz zde) a ještě těmto mírumilovným islamistům ubližuje, tak islamisté v Egyptě dávají křesťanské menšině najevo, že nejsou víc než dobytek či otroci.

Například britský deník Daily mail popisuje (zde) jak dav islamistů nejenže vyplenil křesťanskou školu a místo kříže umístil symbol islámu, ale také to jak potom mírumilovní muslimové vodili po ulicích zajaté jeptišky a ukazovali je jako důkaz síly islámu. Řádové sestry popisují jak je dav urážel a zneužíval. V poslední době bylo zabito spousta křesťanů (více než za 20 let za vlády Mubaraka), kterým se vyznavači náboženství míru mstili za nekompromisní postup armády proti islamistům.

http://lukaslhotan.blog.idnes.cz

zdroj : lukaslhotan.blog.idnes.cz

pi

Prosadit svobodný přístup k informacím, obnovit demokracii a vytvořit znalostní společnost chce Česká pirátská strana, která v úterý zahájila předvolební kampaň. Vedle programových priorit představila také vizuální podobu své kampaně, v níž využívá i slavných osobností české minulosti včetně Tomáše Garrigua Masaryka nebo Václava Havla.

„Řada lidí si neumí dodnes představit, co to ti Piráti vlastně jsou a my chceme ukázat, že Piráti tady byli vždycky,“ prohlásil na úterní tiskové konferenci místopředseda České pirátské strany Mikuláš Ferjenčík, podle něhož jsou piráty osobnosti, které přinášejí zásadní změnu.

Zakladatel ČSR vedle vůdce Pirátů

Na plakátech strany se tak například objeví Masaryk vedle šéfa Pirátů Ivana Bartoše. „Možná si někdo řekne, že je to drzost, že se s nimi nějakým způsobem porovnáváme nebo ztotožňujeme, ale nám jde hlavně o ten příklad,“ řekl k tomu Bartoš.

Pokud se Pirátům podaří dostat do sněmovny, což zatím volební průzkumy nenaznačují, budou usilovat především o větší informační otevřenost státu včetně postihů pro úředníky, kteří by tomu bránili, nebo obnovení demokracie v České republice. Toho chtějí dosáhnout zejména zrušením pětiprocentní klauzule nutné pro vstup do Poslanecké sněmovny, zavedením referenda, které občanům umožní vetovat zákony, nebo odvolatelnosti politiků.

parlamentnilisty.cz

so

Období několika týdnů před každým volebním kláním je vždy pestré na spoustu bizarních návrhů, kterými se politické strany pokoušejí legální formou uplatit voliče, aby získaly jejich volební hlas.

Každá strana na to jde jinak – některé slibují vyšší sociální dávky, jiné cenu energií a telefonní tarify za polovic. Většina těchto návrhů spíše vypovídá o úrovni politické scény a mohli bychom nad nimi spíše jen zakroutit hlavou jako nad totálními nesmysly. ČSSD ale letos hodlá dle informací z médií na českou veřejnost vyrukovat s návrhem na vznik státní obchodní banky, což už je návrh, který se nedá přejít pouhým nevěřícným zavrtěním hlavou.

Bankéři jako symbol krize

Sociální demokraté využívají krizové nálady ve společnosti. Stejně, jako v marxistických pamfletech ze začátku minulého století, je i dnešními politiky na evropské scéně finančník vyobrazován jako symbol prohnilého kapitalismu a chamtivosti. Pečující stát je potom z jejich pohledu garantem vše napravující regulace, která dá nejen těmto individuím přes prsty. A to se českému občanovi, který tradičně nejpozději  někdy od poloviny 19. století tíhne k socialistickým a kolektivistickým řešením, obecně líbí.

I s ohledem na mediálně průběžně vyhrocovanou hysterii kolem výše bankovních poplatků se proto většinovému voliči může zdát silná státní banka, která „nebude chtít své klienty odírat“, jako dobrý nápad. Přidáme-li k tomu státní garance vkladů, zřejmě i slib jejich vyššího úročení a nižších úrokových sazeb z půjček, můžeme se domnívat, že by takováto banka stáhla ne bezvýznamnou část vkladů klientů z tržních obchodních bank.

Bohuslav Sobotka návrh ČSSD hájí mimo jiné pozoruhodným argumentem, že by vznik státní banky posílil konkurenci mezi bankovními domy. Stát a trh jsou jako oheň a voda. S jistotou tak lze tvrdit, že pokud takové rozhodnutí něco „posílí“, pak jedině další pokřivení tržní konkurence. Říci proto, že vyšší podíl státu v odvětví podpoří tržní mechanismy, je protimluv, za který by měl každý student ekonomie minimálně opakovat zkoušku z jejích základů.

Státní banka, která by se zodpovídala vládě a vládní politické poptávce a neměla by tedy jakoukoli motivaci chovat se tržně racionálně. Vznikl by pouze subjekt, který je kopií státních podniků z éry socialismu, který pošlapává konkurenci a žije z výhod a privilegií, které mu vláda, jakožto stoprocentní vlastník, přidělí na úkor jeho tržních konkurentů. Vznik jakéhokoli státního subjektu, který se vlomí do trhu, je vždy škodlivý pro konkurenci a v konečném důsledku tedy i pro spotřebitele a daňového poplatníka, který její případné ztráty, nebo vyplácené garance musel vyrovnat ze svých daní.

Státní morální hazard

Pokud by státní banka vznikla, můžeme se domnívat, že by zřejmě stáhla významnou část likvidity z tržních obchodních bank.

Mohlo by se klidně stát, že by se právě přes tuto státní banku začalo masivně financovat deficitní hospodaření českých vlád. Státní banka by za vklady českých občanů například vykupovala dluhopisy emitované českým ministerstvem financí, čímž by vytvářela umělou poptávku po státním dluhu a srážela výnosovou křivku státních dluhopisů. Na první pohled se to může zdát jako výhodný obchod – nižší úroky z dluhu, které by si stát navíc platil z jedné kapsy do kapsy druhé.

Taková dluhová politika je ale v delším horizontu velmi nebezpečná. Vlády by tím totiž ztratily korekční mechanismus své fiskální politiky – cenu svého vlastního dluhu, určenou na základě tržních mechanismů. V rámci rozpočtu by se začaly prohlubovat strukturální problémy, které by vyhřezly na povrch při prvním hospodářském otřesu stejně tak, jako dlouho kamuflované problémy Řecka. V době, kdy se již nyní

Připočteme-li do těchto úvah fakt, že za tři roky zřejmě získají zástupci levice většinu v bankovní radě ČNB, můžeme očekávat vlnu inflace ve snaze nově vytvořený dluh monetizovat emisí nových peněz.

Politické zneužití finanční krize

Návrh ČSSD je odrazem současné celoevropské debaty o finanční regulaci. Politici se v ní staví do role tvůrců takového regulačního rámce, který vytvoří (za pomoci významných státních zásahů do trhu) dokonalý finanční sektor bez pochybení, rizika a morálního hazardu. Dostáhnout takového cíle je ale nemožné. A už vůbec ne vlamováním státu do konkurenční soutěže mezi soukromými společnostmi.

Ivo Strejček vyšlo na ivostrejcek.blog.idnes.cz

bab

Možná jste ten dopis dostali také. Miliardář bez miliard na kontech se snaží v předvolební kampani sehnat hlasy.

„Možná jste o mně už slyšeli. Jmenuji se Andrej Babiš. Za dvacet let jsem v České republice od úplné nuly, bez privatizace a bez korupce vybudoval největší tuzemskou soukromou firmu, která zde zaměstnává více než dvacet tisíc lidí. Tuto firmu budujeme pro další generace. Se stejnou vizí by se měla dělat i politika,“ píše se v dopise.

Kdo by o Andreji Babišovi neslyšel? Člen KSČ, (údajný) spolupracovník StB, člověk, který získal v roce 1994 úvěr ve výši 4 miliony USD (tehdy se platilo za dolar 30 korun), v roce 1998 ještě neznámý podnikatel se stal miliardářem, těžícím z pěstování řepky a jejím povinném přimíchávání do pohonýých hmot.

Andrej Babiš se snaží vzbudit dojem, že on je ten čistý, nezkorumpovaný, se všemi to dobře myslící štědrý donátor. V USA mafiáni také vystupovali jako ctihodní občané a dávali spousty peněz na dobročinné účely… Ale nesrovnávám. Doba je už jiná.

Babiš píše, že neprivatizoval. Zde jednoduše lže. Na Slovensku privatizoval společnost Agrofert, a to, podle redaktora Jaroslava Spurného podrazem vůči svým zaměstnavatelům, protože společnost privatizoval za jejich zády. To se stalo v roce 1994, v době, kdy získal onen 120-ti milionový úvěr.

V roce 2001 se zúčastnil privatizace Unipetrolu. Jaroslav Spurný: „Babiš s přispěním majitele, tedy státu, ovládl zdravou část krachujícího Chemapolu, pak další chemičky a Zemanova vláda přiklepla v roce 2001 v privatizaci „Babišovu“ Agrofertu nakonec i Unipetrol. Babiš (který za podnik nabídl o tři miliardy méně než konkurenční britský uchazeč) ale nakonec za firmu nezaplatil a za rok ji státu „vrátil“. Přesto jej vláda – tentokrát Grossova – skandálně pustila do nové privatizace Unipetrolu.“

V roce 2004 Špidlova vláda schválila prodej Unipetrolu za 15 miliard polskému PKN Orlen. Nikdy nebylo vysvětleno, proč ze soutěže vypadly firmy, které nabízely o 4 miliardy víc. A zde to začíná být zajímavé. PKN Orlen měl s Babišem dohodu, kdy měla polská firma v případě úspěšné privatizace za pomoc Babišovi prodat podíl v Unipetrolu.

Slib Orlen nedodržel a Babiš následně vysoudil 2,7 miliardy odškodného. Podle šetření polské policie využil Orlen Babišovu pomoc kvůli jeho kontaktům na Stanislava Grosse. Polské šetření konstatovalo: „Při privatizaci se uplácelo. Podle svědectví vysokého polského státního úředníka byla při prodeji na obou stranách hranice rozdána miliarda korun na úplatcích. Vyšetřování možné korupce se na české straně nikdy vážně nerozjelo, kauzu zametla pod koberec i parlamentní vyšetřovací komise.“

Vyšetřovací komise polského parlamentu dále uvádí: „Vliv Agrofertu musel být obrovský, když dokázal přimět českou vládu k tomu, aby odmítla nabídku, která byla o 40 procent vyšší než nabídka PKN Orlen.“ Babiš tedy nikdy neprivatizoval a nezúčastnil se korupce.

Jeho majetek se odhaduje na 1.4 miliardy USD. vydatně mu v tom pomáhá fakt, že jeho firmy pěstují řepku, další firmy tuto řepku zpracovávají jako přísadu do pohonných hmot. přimíchávání řepky do pohonných hmot je povinné a jeho firmy s tím, jak se rozvíjí množství vlastněné půdy, tím se zvyšují státní dotace. Jen v letech 2007 – 2011 získal Agrofert od státu 3 miliardy na dotacích.

Jaká jiná soukromá firma se může pochlubit takovým příspěvkem od státu, a to ještě de facto povinným? Andrej Babiš říká, že nejde do politiky pro peníze. To je pravda, protože peníze od státu už má zajištěné. Jeho hnutí ale není ničím jiným než trochu vylepšeným podnikatelským projektem VV.

Díky svým miliardám se v kampani obklopil mediálními tvářemi. Naposledy se pochlubil, že jej podporuje Jaromír Jágr a vtipálci začali tvrdit, že se Babišova firma přejmenuje na Jágrofert. Jenže sama velká 68 uvedla věci na pravou míru.

Babiš sponzoruje dětský sport, za což mu je Jaromír vděčný a natočil s Babišem reklamu na kuřata. Politickou podporu mu ale nevyjádřil. „Nerad probírám politiku na své facebookové stránce, ale teď musím zareagovat. Politické hnutí ANO 2011 nepodporuji, ani žádné jiné,“ napsal Jaromír Jágr na svém profilu.

Babišovo hnutí nemá žádný volební program. Dopis voličům je plný prázdných frází s tím, že Andrej Babiš ví jak všechno zlepšit. Jak, za co, s kým a za kolik už se nedozvíme. Hesla na billboardech jsou stejně obsahově prázdná jako dopis.

Děkuji, takové hnutí byť by se pyšnilo padesáti mediálními tvářemi mi neimponuje. Notabene, pokud tvrdí, že jsme všichni šikovní, ale řídí nás nemehla. Holt, asi je Babiš mehlo. A představa, že jsou všichni šikovní? V tom případě bychom byli národ výjimečných osobností ve všech oborech.

Skutečnost je taková, že skutečně šikovných lidí je jen hrstka z celkového počtu populace. Pravda, někdo může být šikovný popelář, ale tím se určitě svět nezmění. A ještě jednou otázka programu? Prý bude, ale zároveň se chce Babiš radit s lidmi na mítincích, co má mít v programu.

To už zde bylo – VV. Navíc je to neskutečně populistický přístup. Politika se nedá dělat tak, že do ní bude mluvit kde kdo a že pak následně bude splňovat přání všech. To by byl dort pejska a kočičky, i když pečivo z Penamu si s kvalitou onoho dortu příliš nezadá.

Politika to je především nějaká vize, kterou následují lidé s podobným náhledem na svět. Politika se můž korigovat, ale nelze ji a priori brát jako výsledek rozlišných názoru spousty lidí. To by nikam nevedlo a skončilo by to zákonitě naštváním všech.

Stále víc si myslím, že cílem Andreje Babiše je propojení jeho byznysu s politikou. I když k tomu už asi dávno došlo. Takového spasitele skutečně náš stát nepotřebuje a nadávání na špatné politiky je programem jen pro slabomyslné jedince.

zdroj : euportal.parlamentnilisty.cz

123

Některým lidem se zdá program Strany svobodných občanů jako extrémní. Nechápu v čem. V tom, že chtějí snížit daně? V tom, že nechtějí křivit trh dotacemi? V tom, že chtějí dát více moci do rukou občanů? Za extrémní považuji spíše levicové populistické sliby a následné extrémní zadlužení. Levici nemůžu volit z několika důvodů:

1. Protože jsem realista. Nenechám se oblbovat sladkými řečičkami a klamavými sliby, co všechno možná jednou bude. Sliby se sice hezky poslouchají a jsou lákavé jako mámení Sirén, ale cena, za kterou se splní, je většinou velmi vysoká (jestli se tedy vůbec někdy splní). Základní otázka zní: ,,Z čeho se tento slib bude financovat?“ (Svobodní jasně vysvětlili z čeho chtějí snížení daní financovat.)

2. Protože rozumím ekonomice. Vím, že sliby se můžou financovat jenom z veřejných peněz. Veřejné peníze jsou peníze od lidí. Stát žádné vlastní peníze nemá. Všechno to jsou peníze daňových poplatníků. Takže když stát chce splnit nějaký svůj levicový slib (například zvýšení sociálních dávek nebo pastelkovné), musí ty peníze odněkud vzít. Někomu je vzít. Jenže lidé většinou své vydělané peníze chtějí a brání je. Nebo vy své peníze nechcete?

3. Levici nemůžu volit, protože chápu lidskou přirozenost. Vím, že lidé k práci potřebují motivaci. Většinou peníze. Existuje sice jedna utopie s názvem komunismus, která tvrdí, že lidé se budou snažit a pracovat i s minimem peněz. Ano, ale budou se snažit jenom minimálně. Čím více peněz, tím větší motivace. Tato socialistická utopie tady už byla a jednoznačně selhala. To jsme tak hloupí, že se nepoučíme z chyb minulosti a musíme je opakovat?

4. Protože se řídím rčením: „Kdo jinému jámu kopá, sám do ní padá.“ Kdybych volil na základě závisti vůči někomu bohatšímu, velice snadno by se mohlo stát, že by se to obrátilo a doplatil bych na to já. K tomu přidám další užitečné rčení: „Co nechceš, aby ti jiní činili, nečiň ty jim.“ Tudíž když se mi nelíbí zvyšování daní (a pochybuji, že se to někomu líbí), nebudu to přát ani nikomu jinému. Ani tomu bohatšímu člověku.

5. Protože ctím svobodu a hrdost. Nechci být loutkou v rukou úředníků. Nechci být závislý na státě a jeho svévolných rozhodnutích. Chci se rozhodovat já sám, co se svými penězi udělám. Nebo vy o svých penězích rozhodovat nechcete? Když se vám líbí levicové smýšlení, proč nejdete například za sousedem a nepožádáte jej, aby za vás rozhodl, za co máte utratit vaši výplatu?

6. Protože ctím solidaritu. Tu skutečnou, dobrovolnou. Člověk je solidární s nějakou skupinou, pokud ji podporuje a její úspěchy i neúspěchy pociťuje jako vlastní. Pociťujete jako vlastní úspěchy/neúspěchy nějakého politika? Nebo Romů? Solidarita v levicovém pojetí je spíše pojem pro výpalné státu. Nemám nic proti pomoci těm, kteří to skutečně potřebují. Ale neopodstatněně se obohacovat na úkor druhých a využívat to v předvolebním boji, to mi taky není po chuti. Hlavně by mě zajímalo jestli ti, co volají po solidaritě, jsou i sami solidární? Nebo to vyžadují jenom po jiných? A otázka pro zvídavé hlavičky: Kdy může být člověk více solidární? Když má vysoké daně a zůstane mu méně peněz, nebo když má daně nižší a zůstane mu těch peněz více?

7. Protože ctím zodpovědnost. Když něco dělám, tak za případné neúspěchy neobviňuji svět kolem. Můžu za to jenom já sám. Neobviňuji stát ani lidi kolem. Za své selhání nesu odpovědnost a dokáží se s ním smířit. Ne vždycky všechno v životě vychází. Ne vždy je všechno spravedlivé. Ale je to tak, jak to je. Je potřeba bojovat s nezdarem. Snažit se. To nás posouvá kupředu.

8. Nemůžu volit ani pseudopravici, která v minulých letech ukázala, že směřuje spíše doleva. A nejsem ani masochista, abych pseudopravici dával znovu šanci. A znovu. A opět se nechal obelhávat. Na to nemám čas ani chuť. Ani nejsem blázen. Kolikrát byste dávali šanci své nevěrné manželce? Někdo žádnou, někdo jednou. Jsou mezi námi i tací, co opakovaně, ale těch spíše litujeme a nazýváme je podpantofláky. Tak proč tedy opakovaně dáváme šanci stranám, které již zklamaly? Jsme národem masochistů nebo hlupáků?

No a právě proto budu volit Svobodné. Možná, že mě taky zklamou. Ale raději budu volit s nadějí na změnu, než s jistotou marasmu. A když to nevyjde, tak se poohlédnu po jiné straně.

Marek Frýdl

zdroj : eportal.parlamentnilisty.cz

586

Karel Schwarzenberg se zase ukázal! On si to asi ani neuvědomuje, ale čím dál více působí jako hodně legrační figurka vzteklého dědka, který je »mimo« a už neví, co žvatlá. Konečně, s tím žvatláním tomu tak vskutku je. Moji příbuzní z Německa tvrdí, že se Schwarzenbergovou vadou řeči je to ještě horší, než si myslíme. Když začne mluvit v němčině, většina lidí se tam válí smíchy a vůbec mu nerozumí, a myslí si, že ten stařík už má zase upito. Omlouvají ho jen tím, že se u něj zřejmě projevuje degenerace šlechtických rodů.

Bývalý ministr zahraničí totiž v minulých dnech znovu v rakouském listu Die Presse napadl českého prezidenta. Podle něj ztratil Miloš Zeman v důsledku dlouholeté konzumace alkoholu morální zábrany a jde mu jen o moc. Je to zlá a hodně hloupá urážka nejen hlavy českého státu, ale i českého národa! Podle mého soudu se u Karla Schwarzenberga očividně projevuje stařecká sešlost. Jeho uražená ješitnost, zhrzenost a nenávist za prohru v souboji o Pražský hrad je víc než zřejmá. A znovu jen přesvědčuje, že je směšnou loutkou, za jejíž nitky tahá někdo jiný.

I členka TOP 09 advokátka Klára Samková do Parlamentních listů před časem napsala, že Schwarzenberg je mezinárodní ostudou, ve sněmovně nejen spí, ale přímo padá do bezvědomí. Podle ní to je s jeho zdravotním stavem hodně špatné.

A když pan kníže už zmiňuje alkohol, to si pořádně takříkajíc naběhl! Vždyť proslulým králem opilců v Čechách je právě skutečný šéf TOP 09 Miroslav Kalousek, který také pořádně pod parou mluvil pro Radiožurnál a Českou televizi. Svou opilost pak také přiznal a omluvil se. Konečně už kdysi i Saša Vondra do kamer řekl, že potkat pana Kalouska ve sněmovně ve střízlivém stavu je úkol věru přetěžký, a jemu se to za celé volební období nepodařilo… To vskutku Alexandr Vondra řekl, slyšel jsem to.

Je dobře, že Karel Schwarzenberg v prezidentských volbách prohrál. Už několikrát prokázal, že mu jsou sudetští Němci milejší než český národ a že by možná i rád revidoval i výsledky druhé světové války. V jeho žilách zkrátka koluje směska germánské krve načichlá nadutostí nadřazené rasy a nenávistí ke všemu slovanskému. A připomeňme ještě politologa Zbořila, který se po prvním rozhovoru Schwarzenberga v rakouském tisku rozčílil a uvedl, že by si měl přečíst, co psal do českého fašistického časopisu Vlajka, vydávaného stejnojmenným fašistickým sdružením za první republiky, jeho otec. A tak je dobře, že se děda »Karl« vzteká, odkopává peřinu, odkrývá tak karty a své skutečné myšlení.

Jiří KOŠŤÁK

zdroj : halonoviny

1458

Andrej Babiš v průběhu pořadu Hydepark několikrát zopakoval: „Já nemám rád ty regulace a ty byrokraty v EU, ale my těch 70 miliard dotací jednoduše potřebujeme.“ Kdo je to my? A skutečně nám dává EU 70 miliard Kč? Nejsou s tím náhodou spojeny další náklady, o kterých záměrně nikdo nemluví? Nenecháváme se náhodou EU korumpovat?

Do Hyde parku se dovolal divák, který Babišovi řekl, že dotace považuje za formu korupce. Na to mu Babiš řekl, že tomu nerozumí a že bychom tady museli být všichni zkorumpovaní. Co když má Babiš vlastně pravdu? Sám Babiš přiznává, že se mu EU nelíbí, ale díky těm penězům je nucený ji tolerovat. On vlastně přímo říká, že EU podporuje kvůli penězům, neboli ho zkorumpovala.

Podle wikipedie je korupce (latinsky corrumpere = kazit, nalomit, oslabit, znetvořit, podplatit) zneužití postavení nebo funkce v politice, veřejné správě, hospodářství, k osobnímu prospěchu. Opakem korupce je integrita. Korupce postihuje zejména politiku, hospodářství, ale i společnost. Může být drobná nebo velká, organizovaná nebo neorganizovaná. Vyznačuje se podplácením, úplatky, vydíráním, zastrašováním, privilegii, neoprávněnými příjmy a jejich vyžadováním, udělováním přízně nebo protežováním. Politická korupce nakonec vede ke kleptokracii, vládě zlodějů a loupežníků, kdy už odpadá i předstírání poctivosti, upřímnosti před veřejností.

O korupci politiků prostřednictvím eurofondů hovořil nedávno velmi přesně Richard Sulík, jehož vláda na Slovensku padla, protože jeho strana Svoboda a solidarita odmítla podpořit vznik eurovalu (ESM), kvůli kterému jsou Slováci nuceni platit stovky miliard korun za krach eura.

„Aby nebyl v politické elitě příliš velký odpor ani proti těm úplně nesmyslným pravidlům EU, tak tu máme eurofondy. Eurofondy ničí naši společnost, korumpují nejvíce slovenské politické elity. Je to něco, jako když bílý člověk donesl mezi indiány ohnivou vodu. Na chvíli to bylo dobré, ale potom ty účinky byly katastrofální. Další problém, který s tím přímo souvisí, je to, že na Slovensku máme velkou míru korupce. Průzkum nás dal na třetí příčku, což je tedy výsměch na to, že o sobě chceme hovořit jako o civilizovaném státu. Ta korupce samozřejmě přímo souvisí s evropskými fondy. Spousta politiků je přímo namočených do eurofondů a nikdo nebude vystupovat proti nějakým nesmyslným pravidlům EU, respektive bojovat proti tomu, když Slovensko je vysloveně znevýhodňováno.“

EU se podařilo národy v Evropě zkorumpovat za jejich vlastní peníze a zčásti za peníze německých daňových poplatníků. Uvědomujete si, že i vy jste společně s nějakým Němcem nedobrovolně prostřednictvím EU přispěli druhému nejbohatšímu Čechovi na stavbu jeho ranče? Navíc těch 50 miliónů korun si musel německý i český daňový poplatník půjčit, protože Česká republika i Německo hospodaří na dluh! Celé to proběhlo naprosto legálně.

„Když se rabování stane způsobem života pro skupinu lidí ve společnosti, časem si pro sebe vytvoří právní systém, který to autorizuje, a morální kód, který to glorifikuje.“ – Frédéric Bastiat

Kdo na evropské unii vydělal 70 miliard v minulém roce? Češi v tom období zaplatili jenom za obnovitelné zdroje, které nám nařizuje EU, 45 miliard korun. Proč se to od té sumy neodečte? Pokud započtete skutečně všechny náklady, tak vám vyjde, že nás členství v EU stojí okolo 160 miliard ročně!

Babišovy firmy vydělaly minulý rok 6 miliard korun. Jenom na zemědělských dotacích získaly 3 miliardy korun. Okolo dalších 3 miliard korun vydělává Agrofert na povinném přimíchávání biopaliv. Bez těchto dvou věci by Babišovy firmy vydělaly nulu. Jeho „podnikání“ je závislé na blbostech, které k nám chodí z Bruselu a které schvalují naši politici. Proto se do politiky cpe a proto tolik nesnáší Petra Macha, který chce vystoupit z EU a zrušit dotace i přimíchávání biopaliv. Babiš je objemem peněz největší parazit české ekonomiky.

Na konci pořadu Babiš, řekl, že Petr Mach (Svobodní) by prý vystoupením z EU zničil zemědělství. Není to náhodou naopak? Nezničilo náhodou české zemědělství všemi kvótami, dotacemi a regulacemi právě členství v EU? Víte, proč po vstupu do EU zmizely z ČR všechny cukrovary? Proč chováme méně zvířat než před vstupem? Proč se nesmí zakládat nové vinice?

Jediné racionální řešení současné situace je vystoupení z EU. Díky EHP a Schengenu budeme moci nadále svobodně cestovat a obchodovat s EU, ale nikdo nám nebude diktovat žádné solární panely ani biopaliva ani nám nebude kvótami ničit zemědělství. Je čas postavit se na vlastní nohy a přidat se k ostatním hrdým národům v Evropě, jako je Švýcarsko nebo Norsko, a vstoupit za nimi do Evropského sdružení volného obchodu. My nejsme dost bohatí na to, abychom se mohli nechat ničit EU. Více o tom v knize Petra Macha:Jak vystoupit z EU.

zdroj : EUportal.cz

1254

Bonbóny, které rozdávala ČSSD na startovací kampani v Ostravě, měly hořkou příchuť Kajnara. Alespoň to tvrdí Mladí sociální demokraté. Ti jsou teď zoufalí. Kvůli stížnostem ostravského primátora prý hrozí, že jim utečou voliči.Primátor Ostravy Petr Kajnar se naštval, že se nedostal na kandidátku, a problém začal řešit soudně. Tvrdil, že se nerozhodovalo demokraticky. I když u soudu neuspěl, postup, jaký zvolil, řada mladých lidí razantně odsoudila. „Je škoda, že to nevzal jako chlap, podal na naši stranu žalobu a určitě nám to ubere hodně hlasů. Voliči vidí, že se mezi sebou hádáme. Měl držet pusu a krok a neventilovat nic do médií,“ rozčiloval se Vojtěch Žižka, člen předsednictva Mladých sociálních demokratů z Ostravy.

ČSSD by měla přitáhnout voliče na bezplatné školství

Nahlodané voliče by podle Mladých sociálních demokratů mohli oranžoví nalákat zase zpět, když budou řádně zdůrazňovat některé pozitivní prvky svého volebního programu. „Měli by připomínat základní sociální prvky, jako je například podpora mladých lidí, kteří se chtějí vzdělávat. Prosazování toho, aby škola nebyla placená, je pro nás mladé velmi důležité. Pro mě je tahle věc nejdůležitější,“ vysvětlil Žižka.

Pohoršili si i kvůli Baníku

V Ostravě si u voličů, kteří nejsou fanoušky fotbalu, radnice zavařila i díky tomu, že město odkoupilo od zadluženého fotbalového klubu Baník Ostrava stadión na Bazalech. Týmu tak přihrálo 115 miliónů korun. „Hraje to také svou roli. Pak lidi nemají sociální demokracii rádi, když za to dali tolik peněz. I díky tomu nedostal Kajnar nominaci,“ upozornil Žižka pro

zdroj : ParlamentníListy.cz.

146

Bývalá šéfka strany LIDEM Karolína Peake se hodlá vrátit do politiky. Zkusí štěstí příští rok v pražských komunálních volbách. A má i program, jak prozradila v rozhovoru pro server iHNed.cz. Ráda by Prahu přiblížila zpět obyvatelům, aby si v centru města mohli pořídit normální zboží a potraviny.

Peake teď má spoustu času, vzdala se funkce předsedkyně LIDEM a skončil jí mandát poslankyně. Věnuje se tedy domácnosti, ale už teď jí chybí politika.

Z Prahy se stala kulisa pro turisty. Mám radši města, kde vidím místní obyvatele

Chce proto zkusit komunální volby v Praze. „Pohybuji se teď víc po Praze, Malé Straně a zaujalo mě několik témat, kterými bych se chtěla zabývat,“ řekla serveru iHNed.cz.

Peake by ráda kandidovala na pražský magistrát nebo do zastupitelstva Prahy 1. Chtěla by změnit centrum Prahy a přiblížit ho obyvatelům. V první městské části přitom s politikou začínala.

„Praha je sice nádherné město, ale mám pocit, že je trochu kulisou pro turisty. Obyvatelé spíš musí splynout s turisty než naopak. Já daleko radši jezdím do města, kde vidím místní obyvatele, jak si jdou ráno koupit noviny a sedí na kafi před barákem nebo v kavárně,“ myslí si Peake.

Obyvatelé Malé Strany by měli mít možnost nakoupit čerstvé rohlíky

Bývalé vicepremiérce vadí, že jako obyvatelka Malé Strany musí jezdit pro potraviny autem. Prý zde není možné nakoupit čerstvé pečivo, rohlíky nebo lepší potraviny. „Zato je tu spousta luxusního zboží, aut veteránů, které zabírají místo normálním obyvatelům,“ uvedla a zároveň nastínila, co by ráda změnila.

Peake ale zatím neví, za jakou stranu by kandidovala. Přesto stále zůstává členkou strany LIDEM. Až po příštím sněmu se rozhodne, zde ve straně zůstane. Není vyloučeno, že kvůli příštím komunálním volbám vzniknou nové subjekty.

Zůstanu ženou v domácnosti. Za rok se znovu dám do politiky

Karolína Peake také nevyloučila, že by kandidovala ve volbách do Evropského parlamentu, které se budou konat na jaře.

Nyní zůstává ženou v domácnosti. Vzhledem k majetkovým poměrům a práci manžela je zajištěná, a proto nutně nemusí shánět práci. „Budu se intenzivně věnovat svým dětem, které se pokusí o zkoušky na víceletá gymnázia. Chci s nimi strávit víc času. Takže oni budou velmi brzo rádi, když se zase dám do politiky,“ dodala Peake.

zdroj : parlamntnilisty.cz

bab

O hlasy českých občanů se budou v předčasných volbách 2013 ucházet celkem dva zřejmě nejvýraznější „nové“ politické subjekty: Babišovo ANO, bude líp a Strana práv občanů-zemanovci, charakterizovaná blízkostí k prezidentu Miloši Zemanovi.

Bezpochyby by české politické scéně pomohlo oživení vznikem nějaké stabilní a opravdu nové(á) politické(á) hnutí, které(á) by opravdu rozvířilo(a) stojaté vody místní kartelové politiky.

Nové politické subjekty v ČR většinou stabilitu nepřinesly

Nové politické subjekty to mají na české politické scéně těžké a po roce 1989 se žádnému z nich nepodařilo zůstat v parlamentu a stát se stabilním prvkem vysoké politiky (v případě politiky komunální, a částečně i krajské, je tomu poněkud jinak). Byla tu ODA, Unie svobody, Strana zelených a naposledy Věci veřejné. Nikdo z nich ani po několika letech v parlamentu a ve vládě nesklízel ovace ani obdiv, naopak jejich odchod z parlamentu doprovázelo většinou velké zklamání. Čistý vzduch do politiky nepřinesly. Jedinou výjimkou, která potvrzuje pravidlo, se zdá být TOP 09. Ta ale částečně nahradila KDU-ČSL a dnes nahrazuje také ODS.Mimochodem, není poněkud zvláštní, že všechny tyto projekty byly projekty řadící se do pravicového názorového spektra (ODA, US) či napravo tíhnoucímu středu (Zelení, VV)? V případě levice, která je v Česku v ideologickém obležení antikomunismem, žádná taková alternativní strana s šancí dostat se do parlamentu nevznikla. Levice prostě netáhne.

Co oba dnešní „nováčky“ charakterizuje a v čem jsou nové

SPOZ má určitý potenciál stát se, nikoliv zvláště vlivnou, ale přesto prezidentskou stranou v parlamentu, a tím vyvažovat či zprostředkovávat některé politiky prezidenta Zemana. Je otázkou jestli se tento projekt ale podaří, nebo zdali bude odsouzen k neúspěchu. V případě, že by se podařil, potom by v tomto ohledu šlo o v jistém smyslu novinku, se kterou by se musely další parlamentní strany popasovat. Nicméně, je téměř jisté, že SPOZ nezíská takovou podporu, aby mohla diktátem měnit český politický systém (tj. posouvat ho k prezidentskému systému).

Vlajkovou lodí či tématem SPOZ se stala otázka majetkových přiznání politiků, a tedy jinými slovy korupce v politice. Volební program mimo to staví na exponování „změny“, nabízí voliči změnu, ale obsahuje hybridní (a velmi ambivalentní) informace. Například její program říká, že „SPOZ bude prosazovat model sociálního státu skandinávského typu, který vede jeho občany k odpovědnosti sama za sebe, za svoji rodinu.“ ZDE Skandinávský model je tu hned v první větě představován českému voliči v podstatě slovy neoliberalismu o osobní odpovědnosti za sebe a svojí rodinu. Zvláštní.

Volit ANO znamená volit Agrofert

V případě ANO, bude líp se jedná o velmi problematické spojení politiky a obchodních zájmů jedné z největších českých firem v oblasti zemědělské produkce a potravinářství. Volit ANO, bude líp totiž bude, bez ohledu na program, znamenat volit Agrofert. Tato vazba je sice voličům známá od počátku (a v tom může být ten trik) a ANO, bude líp se tak neskrývá za často neprůhledný sponsoring a další zákulisní vztahy (které existují v případě SPOZ).

Jinými slovy, jde tu o nový test: o to jestli voliči dají pod heslem změny souhlas s otevřenou symbiózou mezi významným soukromým byznysem (kapitálem) a politikou.

Není možné si nevšimnout toho, kdo je zakladatel hnutí a kdo jsou další lidé, kteří ho podporují (podnikatel Březina, podnikatel Bernard) – všichni to jsou lidé, které reprezentují určité zájmy.

Nezpochybňuji, že systémová korupce (na níž Babiš postavil svojí argumentaci) je pro tyto podnikatele noční můra a že jí odmítají, ale to není pro voliče jediná relevantní informace.

V tomto případě totiž stejná slova neznamenají obsahově totéž.

Jaké názory bude hnutí zastávat v ohledu k například zvyšování minimální mzdy, sociálním benefitům, odborům a vůbec regulační politice státu v této oblasti?

Jinými slovy, může být vize, kterou ANO nabízí jako alternativu k dnešní české „pravici“, opravdu shodná s vizemi a zájmy obyčejných lidí, zaměstnanců a malých podnikatelů?

SPOZ je nový projekt ještě v jiném ohledu. Jde o politickou stranu, která staví na personalizaci – na image a popularitě, ale i názorech Miloše Zemana. To je trend, který se dá nejvýrazněji sledovat v poslední době v Latinské Americe v podobně kirchnerismo (Argentina) nebo chavismo (Venezuela) a spočívá v exponování jednoho silného, charismatického lídra v rámci politické strany nebo hnutí, které ho obklopuje (nebo se spíš kumuluje kolem něj). Na SPOZ tak bude testován nový trend personalismu v kontextu České republiky. Mimochodem Klausovo flirtování s předčasnými volbami ukázalo, že se něco podobného zřejmě rodí i na druhé straně spektra (klausovci).

Česko jako oběť politického marketingu

V posledních letech se Česko stalo doménou relativně sofistikovaného politického marketingu, který byl patrný v prezidentských volbách i parlamentních volbách roku 2010. Vedou se bombastické kampaně, které představují pro politické strany obrovské výdaje, ale které ve svých důsledcích voliče-občany od politiky izolují, dělají z nich konzumenty a zároveň vytvářejí o politice falešné představy.

Základním rysem politického marketingu není nic jiného než pohled na politiku jako na trh a na voliče jako na konzumenta. Typickým rysem posledních kampaní se stala určitá „kreativní inovativnost“, která má voliče zaujmout pomocí de fakto nepolitických odkazů, výrazů, významů a symbolů. Jako příklad uvedu známý volební kalendář Věcí veřejných, ve kterém pózovaly stranické kandidátky v bikinách. Byl to zcela typický příklad mísení zábavy a politiky, který ale není zdaleka problémem jenom české politiky.

Snaha o to zaujmout a získat podporu povede k podobným strategiím i u nových stran v nadcházejících volbách. Některé náznaky už můžeme sledovat nyní.

Posedlost „známými“ osobnostmi

SPOZ sází samozřejmě primárně na Miloše Zemana a dále na některé členy překlenovací vlády s poněkud chabou vírou, že ministři úřednické vlády jsou stejně populární jako samotný pojem. Důsledkem je samozřejmě politizace Rusnokovy vlády díky nadcházející volební kampani. Kandidující ministři se tím dostávají do jiného kontextu a pod tlak uspět ve volbách. Dalším „esem“ v rukávu má být kandidování zpěváka Daniela Hůlky ZDE a hradního kancléře Vratislava Mynáře. Tak jako jiné politické strany, i SPOZ (a samozřejmě i ANO, bude líp) jsou posedlé „známými“ osobnostmi, které jim mají zajistit co nejlepší volební výsledek.

Schopní, talentovaní ale neznámí zřejmě zůstanou zase nepovšimnuti (jejich potenciál zůstane ladem, protože prostě „netáhnou“) a charakter volební kampaně je do značné míry vyřazuje, nebo z nich v lepším případě dělá na kandidátních listinách jakési přívěšky „známých“. „Alternativy“ s heslem změny se tak hledají vesměs mezi už etablovanými.

ANO celebritami kamufluje napojení na Babišův potravinářský byznys

ANO, bude líp už začalo se zaštiťováním se populárními osobnostmi, celebritami, které mají obecně nahradit na prvním místě neosobnost volebního programu a politiky (neboli „nudu“), a dodat určitou přidanou hodnotu, která pomůže zakrýt podstatu (kterou, ať pan Babiš chce nebo nechce, je očividné napojení na jeho potravinářský byznys).

Problémem je, že tato přidaná hodnota často kolonizuje skutečnost, nebo to, co by mělo hrát roli při rozhodování o politice (tedy vize, schopnosti a zájmy).

Průkopníkem tu je prezidentská kampaň Karla Schwarzenberga, která vyprázdnila obsah užitého motivu Sex Pistols a punkové subkultury, a využila určitého, nikoliv reflektovaného ale spíš podvědomě imponujícího oxymóronu Schwarzenberga a Sex Pistols.

Vyjadřování podpory Schwarzenbergovi dostalo podobu „fanouškovské“ politiky, jako by se jednalo o sportovní zápas mezi dvěma fotbalovými kluby. V některých rysech měla jasné rysy konzumování a sebereprezentování se určitou značkou (branding). Nicméně v případě parlamentních voleb nelze očekávat tak silné kontrastování, už jen proto, že se bude jednat o soupeření několika týmů. To může být pro manipulaci už tak velmi dezorientovaného českého voliče nakonec ale výhodou.

Ano verbuje nesourodé osobnosti

ANO, bude líp verbuje nesourodé osobnosti včetně tzv. celebrit: mezi nimi je například herec a bývalý diplomat Martin Stropnický, který za stranu kandiduje, nebo se mluví o „projevených sympatiích“ hokejisty Jaromíra Jágra, jednoho z největších sponsorů ODS ZDE.

I tady se jedná o typický marketingový trik, kde vítěz z Nagana a novodobý „gladiátor“ Jágr je vystrčený jako vyprázdněný symbol.

Hokejové dovednosti neznamenají, že Jaromír Jágr má skutečnou kompetenci k tomu de fakto doporučovat (pomocí svých sympatii) občanům jakoukoliv politickou stranu nebo hnutí. Hokej a politika nebo řízení státu jsou dvě zcela rozdílné věci.

Názor občana Jágra není ničím silnější nebo autoritativnější než názor pana Navrátila z Horní Dolní. Naneštěstí například IDnes.cz už jede v předvolební kampani, když napsalo: „Hnutí ANO Andreje Babiše získává před volbami na síle. Sympatie mu nyní vyjádřil i Jaromír Jágr…“ ZDE Jakou že „silou“ má být hokejový reprezentant?

Nepříjemný pocit: Proč se Babiš nevěnuje dobročinné činnosti a rozvoji občanské společnosti?

S ohledem na deklarovanou snahu učinit z České republiky lepší místo, o které nyní píše voličům Andrej Babiš a na celkový kontext ANO, mám pořád nepříjemný pocit. Osobně bych dala přednost tomu, aby se lidé jako on (pokud jim leží na srdci stav české společnosti) věnovali nadační a dobročinné činnosti, podporovali nadané a talentované lidi z různých oborů a podporovali růst a rozvoj občanské společnosti v podobě zajímavých občanských a vědeckých projektů.

Toto je jedna z věcí, ve které české firmy absolutně pokulhávají – investují málo do společnosti, ze které profitují, a nejsou schopny vidět za horizont vědy jako nástroje zisků (tedy vědy jako rozvoje nových technologii pro podnikatelskou praxi). Ke společenské kritice u nich převládá bez přehánění „bolševický“ postoj – zašlápnout a rozhodně nepodporovat.

Babišova nadace Agrofertu vznikla až v roce 2011 (přitom firma působí v ČR od roku 1994?) a za rok 2012 rozdala na vesměs dobročinné účely 6,6 miliónu korun (výsledek hospodaření Agrofertu je 7,7 miliardy korun za rok 2012). ZDE

Podle stránek Nadace Agrofertu nepodporuje českou vědu, umění ani občanská hnutí nebo jiné takové projekty než ty vyloženě dobročinně zaměřené na lidi s hendikepem a rozvojové (což je nepochybně záslužná činnost).

V tomto ohledu explicitně Nadace informuje: „Věříme, že mladý a zdravý člověk s talentem a vizí je schopen postarat se sám o sebe. Proto nás, prosím, nežádejte o podporu nadějných studentů, umělců a sportovců reprezentujících ČR na nejvyšší úrovni. Takovým mladým lidem velmi fandíme, naši podporu ale adresujeme raději těm, kteří při své činnosti překonávají i některý z hendikepů.“ ZDE Samozřejmě je právem každé nadace si vybrat svoje priority, ale jejich výběr vždy o něčem konkrétním svědčí.

Zásadní omyl: Systém nelze změnit „shora“

Andrej Babiš udělal něco jiného. Nevstupuje do politiky po letech podpory občanské společnosti a společenské kritiky v České republice. On založil politické hnutí do kterého verbuje „osobnosti“ (vesměs recyklované politiky, známé tváře) a do kterého nalil, podobně jako při koupi několika významných českých médií (sic!), investici – tedy v zásadě investuje do horních pater politiky a sází na „změnu“ shora, pomocí rétoriky „profesionálů“, kteří nejsou „nemehla“. Představa o tom, že to „vytrhnou“ jenom ti nahoře, je jednou se zásadních chyb a omylů, protože systémové problémy jsou problémy celospolečenského charakteru, které společnost prostupují, a nejde je řešit shora dolů ani jen zdola nahoru, ale pokud možno obousměrně.

Může si ČR dnes dovolit pravicovou terapii?

Otázkou dneška je, jestli si Česká republika dnes vlastně může dovolit jakékoliv politické experimenty v podobě podobných alternativ? Další klíčovou otázkou je jestli je pro dnešní ČR jakákoliv pravicová terapie (s její mantrou politiky škrtů, nízkých daní pro bohaté a dalšího ožebračování středních vrstev pod heslem „postarej se o sebe sám“) tou správnou léčbou? I to jestli se v případě těchto stran jedná opravdu o alternativu, tedy o něco skutečně nového a jiného, co by pomohlo zemi posunout lepším směrem? Může to být strana odvozená od matadora české politiky 90. let? Či strana, která je napojena na podnikatelské zájmy člověka, který svoje impérium vybudoval v kontextu českého kapitalismu věku postkomunistické transformace? Na to si musí každý odpovědět sám. Sama za sebe si myslím, že ne.

Hlas pro SPOZ oslabí levici, Hlas pro ANO posílí zdiskreditovanou pravici

Volební matematika je totiž neúprosná. Hlas pro SPOZ může (i když nemusí) ve svém výsledku oslabit levici. Hlas pro ANO naopak skoro jistě posílí pravici a strany jako TOP 09 a ODS přímo odpovědné za hroznou situaci ve které se Česká republika ekonomicky, sociálně ale i kulturně a lidsky nachází.

zdroj : blisty.cz

nec

Petr Nečas hledal po skončení své politické kariéry lukrativní uplatnění a vypadá to, že jej našel. Lidové noviny přinesly rozhovor s Ivanem Langerem, který potvrdil, že mu takové angažmá nabídl ve svém CEVRO Institutu. Spolu s dalším členem ODS Alexandrem Vondrou tam mají působit v Centru transatlantických vztahů a využít tak své zkušenosti z bezpečnostní oblasti.

Deník chtěl od Ivana Langera vědět, zda angažovat tyto dva stranické kolegy byl jeho nápad, nebo zda jen přihlížel. „Je to moje škola, takže jsem určitě jenom z dálky nepřihlížel. Potvrzuji: Saša Vondra bude ředitelem Centra transatlantických vztahů a Petr Nečas součástí centra,“ uvedl Langer.

Podle bývalého ministra vnitra je jednou z oblastí, kterou se chce CEVRO Institut profilovat, bezpečnostní problematika. „Oba dva považuji za osoby s výjimečnou odbornou erudicí a velkými životními zkušenostmi.“ Budou prý velkou posilou celého týmu. Langer podle svých slov předpokládá, že Vondra i Nečas využijí svých zkušeností, aby studenti dostali kromě teoretických znalostí i příležitost setkat se při výuce i s lidmi z praxe.

„No jasně. Oba dva velmi touží po pedagogické kariéře a kontaktu se studenty,“ odpověděl Langer na otázku, zda oba pánové budou opravdu učit. „Byli nadšení, že je čeká kromě organizace odborných konferencí, jednorázových přednášek a publikační a analytické činnosti i učení,“ potvrzuje Langer chuť obou bývalých politiků postavit se před studenty.

Odměna odpovídá jejich kvalitě

Plat premiéra byl prý zhruba 150 tisíc měsíčně a životní potřeby Petra Nečase jsou údajně nastaveny poměrně vysoko. Lidové noviny chtěly vědět, zda takové ocenění práce v CEVRO nabízí. Konkrétní odpověď však Ivan Langer nedal. „To je intimní věc,“ řekl výmluvně a připomněl, že škola nedostává žádné dotace a musí vše ufinancovat sama. „Věřte, že jsem bytostně přesvědčen, že podmínky, které mají oba dva kolegové nastavené, odpovídají jejich kvalitě, jejich erudici a také tomu, co od nich očekáváme,“ dodal Langer k finančnímu ohodnocení práce Alexandra Vondry a Petra Nečase.

zdroj : parlamentnilisty.cz

1555

Voliči TOP 09 podporují privatizační gaunery vyvádějící majetky do ciziny.

Musím přiznat, že k tomuto poznání mi napomohl i zdejší publikační a diskusní prostor. Možná, že někteří voliči některých levicových stran mají nižší IQ, ale voliči TOP 09 mají největší nutkání exhibovat a svou hloupostí se ještě veřejně vytahovat.

 

Činí tak s arogantní nadřazeností a přezíravostí. Ostatní voliče považují za méněcenné, což demonstrují zejména jejich pohrdáním levicí. Tímto postojem si ve vlastních očích vytvářejí společenský status, na který prostě nemají. Drtivá většina jich jsou totiž – v terminologii Drábkových spřeženců – relativně obyčejné socky, pokud srovnáváme s těmi, jejichž zájmům dělají užitečné idioty.

Jak jsem napsal, pohrdají levicí, ale klidně Kalouskovi prominou, že pod pravicovou maskou levicově zvyšoval daně, přímo komunisticky dokonce ty majetkové, a že tato strana po bývalých komunistech převzala i internacionalismus ve vztahu k Evropské unii, také pohříchu socialistické. Tak okleštěnou suverenitu jsme neměli ani po srpnové okupaci v roce1968. A nedejme se mýlit, že do toho chomoutu  nás ruku v ruce s ČSSD zatáhli dobrovolně a bez tanků. O to je to horší!

Nikdy bych nevolil levicovou stranu. Ale chápu voliče, které politika takových Kalousků a Drábků přivedla do situace, že se utíkají k těm, kteří jim slibují zastání. Tohle má logiku, jakkoliv se nám to nemusí líbit, tito lidé jsou přesvědčeni, že tak hájí své zájmy.

Kdo tyto lidi k levici nahnal? I když nemůžeme opominout ani Nečasovu ODS, tak je nepochybné, že sebezáchovné reakce lidí vyprovokovalo především arogantní jednání TOP 09. Znovu musím jako symbol jmenovat Drábka, na jehož ministerstvu se zcela běžně rozkrádaly desítky miliónů, zatímco úřady práce, místo aby pomáhaly nezaměstnaným, cynicky přetvořil na buňky pro šikanu těch nejbezbrannějších. Jen tento člověk kromě morální devastace má na svědomí mnohamiliardové škody, které bude obtížné nahradit.

A Kalousek? Copak ještě někdo může věřit jednomu z nejstarších dinosaurů v naší politice, jehož celou dobu provázejí skandály, který se usvědčil z licoměrnosti nabídkou spolupráce komunistům a jenž zradil a oslabil vlastní stranu KDU-ČSL? Škoda slov, naposled jsem na výdobytky tohoto šíbra poukázal v článku: „Ohlupující mýtus o Kalouskově šetrnosti“.

A jestli si někdo myslí, že bude volit pravici, když dá hlas straně, kde je předsedou Havlův nejbližší spolupracovník, musel by si také myslet, že Havel byl konzervativec a pravičák, ačkoliv byl pravým opakem a nikdy se tak sám necítil. Nakonec Schwarzenberg i tím, že se kromě jiného zkompromitoval i se Stranou zelených, nám to jasněji dát najevo nemohl. Nebudu to více rozvíjet, protože i tohle jsem nedávno komentoval v článku: „Schwarzenberg a lídr pravice? Ještě větší pitomost než si myslíte“.

No nejsou ti voliči TOP 09 hloupí, když se kasají jací jsou pravověrní pravičáci?

Legrační jsou, když se pasují na ochránce demokracie proti Zemanovi. Ano, ten si – řekněme, že oprávněně – udělal z TOP 09 strašáka, aby získal voliče. Ale skutečný zápas Zeman nevede s žádným už odepsaným Schwarzenbergem nebo dokonce s Kalouskem, ale s Bohuslavem Sobotkou a jeho vlivem v ČSSD.

Když to shrnu, tak to byla TOP 09, která nahnala nejvíce voličů ČSSD a SPOZ. Ti se teď perou o moc mezi sebou. TOP 09 je out, i když krátkozrace v žabomyší válce usiluje o potupení dalšího pseudopravicového losera – ODS.

Jedna dáma, podporující TOP 09, která zdaleka nevypadá na Angelinu Jolie, si ze Sobotky docela nevkusně utahovala, že nemá zjev a charisma George Clooneyho. Díky straně, kterou volí, však nám suchopárný Dluhoslav opravdu hrozí.

zdroj : euportal.cz

458l

Asi jste zaregistrovali, že se kolem miliardáře Zdeňka Bakaly stahují mračna, nejenže mu havířští odboráři vyhrožují stávkou, ale z rodinných důvodů rezignoval generální ředitel Bakalova nakladatelství Economia André Warnecke. Podle důvěryhodných zdrojů se však za rodinnými důvody skrývá úplně něco jiného.

Přibližně před dvěma týdny přiletěla do nové redakce Hospodářských novin v Karlíně Bakalova manželka Michaela Maláčová a „ seřvala“ ředitele Warneckeho, že nepotřebuje, aby on zisky z HN šetřil, ale aby je odevzdal Bakalovi. Warnecke se nicméně dopálil a vyčetl jí, že ona nerozumí chodu novin, a že on peníze potřebuje, aby redakci zkonsolidoval a vytáhl hospodářky zpět na výsluní. Maláčová nicméně trvala na svém. Warnecke se po projevené neústupnosti ze strany Bakalovy ženy rozhodl rezignovat s poukazem, že tomuhle nehodlá dál přihlížet.

Když někdo nacpe novináře do nesoukromých open office a zřídí jim protivné turnikety, které jsou navíc údajně proti požárním směrnicím, nemůže se divit, že se občas něco vynese…

 

zdroj

284

Bývalý tajemník prezidenta Klause Ladislav Jakl nejspíš bude kandidovat v komunálních volbách za Stranu svobodných občanů. Na tiskové konferenci to ve středu uvedl šéf strany Petr Mach. Svobodní představili své kandidáty do předčasných voleb. Chtějí zrušit daň z příjmu, vystoupit z Evropské unie a rušit stovky podle nich zbytečných státních úřadů.

4589

Molekulární vodík je velmi jednoduchá sloučenina, která je lidskému tělu velmi blízká. Totiž, vytváří ji střevní flora. Po uvolnění proniká do těla, kde se váže na přebytečné volné radikály, a tak okamžitě hasí nadměrné a zbytečné záněty. Co to znamená? Podívejme se na jeden příklad.

Převratná nová technologie na úpravu vody: Pokud se prosadí, mohou se samozvaní „výrobci brambor“ z nadnárodních koncernů jít klouzat!

 

 175

Nepochybně právě proto je již předem odsuzována jako „nevědecká“ či „pavědecká“, ačkoli byla podle svých autorů úspěšně otestována a podpořila ji i Královská botanická zahrada v Londýně. GMO jsou dnes obrovitým byznysem – další z oblastí, kde se „velkým hráčům“ na trhu daří (tentokrát doslova) „krmit“ mediálním mainstreamem ovládanou většinu něčím zcela nevýživným a zdravotně závadným, a ještě za to shrábnout zisk.

indexcccccPro ty s krátkou pamětí: Miroslav Kalousek vytvořil TOP 09, když mu u lidovců hořela koudel u zadní části těla. Kdovíproč se neuměli smířit s tím, že se pokusil jednat jako klasický lidovec: Vyskočit z koalice s ODS a vytvořit vládu s Jiřím Paroubkem a komunisty. Nepovedlo se, a protože tím v KDU dopředsedoval, šel to zkusit jinak.

Do čela své nové strany – slepence bývalých lidovců, pohrobků ODA, odpadlíků z ODS a lobby některých starostů – umístil jako formální symbol Karla Schwarzenberga, bývalého kancléře Václava Havla. Šlo o ideově konzistentní krok. Po smrti Josefa Luxe se havlismu v KDU už dařilo jen zčásti. Vytvořit pro něj samostatný politický subjekt, nazvat jej pravicovým a spolehnout na to, že jej mediální mainstream pod touto mystifikační nálepkou prosadí na politickou scénu, byla správná kalkulace.

Po volbách 2010 se na ni přilepila Nečasova ODS – a tím rozhodla o svém současném osudu. Po pádu Nečasovy vlády o tom její vrcholní představitelé už mluví zcela otevřeně – viz rozhovor současného šéfa ODS Martina Kuby v dnešním vydání časopisu Týden: Slabý Petr Nečas prý skákal podle levicových not ministra financí. Zvyšoval daně, kořil se EU a stále čelil vydírání, že Kalouskova TOP 09 podle svých „ústavních zvyklostí“ náhle povalí vládu a spojí se se Sobotkovým křídlem ČSSD.

Prokurátor Ištvan a spol. však povalili vládu jinou cestou – a v jiných zájmech. Miroslav Kalousek pak v dohodě s Bohuslavem Sobotkou, ve společném boji proti prezidentu Zemanovi a „jeho“ Rusnokově vládě, povalil i parlament a vyvolal předčasné volby. A tak dnes dává Miroslav Kalousek další rozhovory, v nichž se pokouší ujistit své voliče – primárně „pražskou havlistickou kavárnu“ – že se opravdu nezměnil. A protože mediální mainstream do této kavárny rovněž patří, skvěle si rozumějí. S námi by vedl rozhovor trochu jinak. Především by dostával jiné otázky.

Pravice německého typu

M.K. „Podíváme-li se na pravou část politického spektra, tak tady je naprosto stabilní konzervativní strana a tou je TOP 09, která má svého nezpochybnitelného lídra, Karla Schwarzenberga.“

PP: Karel Schwarzenberg je přece jenom loutka ve vašich rukách. To myslíte vážně, že je lídrem TOP 09? Myslíte tím, že vaši voliči jsou hlupáci, kteří při vyslovení tohoto jména pouze reflexivně sliní jako Pavlovovi psi? Co ale řeknete těm, kteří si ještě nedali schwarzenbergovskými médii vymlátit z hlavy mozek?

M.K. „Všichni, kterým tento pohled nevyhovuje, což jsou buď pohrobci opoziční smlouvy, nebo nepřátelé proevropské politiky, se snaží tuto skutečnost nevidět.“

PP: Budiž. Jak si ale vysvětlit, že váš předseda před několika dny výslovně řekl, že TOP 09 není pravicová, ale konzervativní strana? Rozumím tomu tak, že je levicově konzervativní. Což dává smysl. Havlismus je radikální levicová ideologie a on je vedle vás její čelný představitel…

M.K. „To je celkem logická reakce Karla Schwarzenberga jako člověka, který pobyl v celé Evropě. V zemích na západ od nás se proudům, které se u nás označují za pravicové, důsledně říká konzervativní. Pojem „pravicový“ tam označuje extrémisty.“

PP: To je překvapivé. Asi máte tajné zdroje přímo ze Socialistické internacionály. Chcete tím říci – jako vzorně „proevropský“ politik – že za označení „pravicový“ se brzy bude v EU zavírat do vězení? Prostě že se s pravičáky bude nakládat jako s extrémisty či snad dokonce jako s teroristy? Odkud to máte?

M.K. „Naši přirození partneři v Evropské lidové straně…“

PP: Už opět?

M.K. „…v Evropské lidové straně, CDU nebo CSU, což jsou podle našeho názvosloví pravicové strany, by nikdy o sobě neřekli, že jsou pravicoví.“

PP: Vaše názvosloví je tedy dosti odvážné a originální. Němečtí křesťanští a sociální demokraté by o sobě nikdy neřekli, že jsou pravicoví, protože by jim to v Německu nikdo neuvěřil. Mystifikace je i jejich tvrzení, že jsou „levý střed“. Což mohou tvrdit pouze proto, že ve Spolkové republice žádná ideová pravicová strana není – a nikdy ani nebyla.

M.K. „…Rozhodně nejsou žádní levičáci…“

Jsme extrémisté

PP: Při vašem názvosloví a pohledu na svět a Evropu zřejmě ne. Pozoruhodné však je, co říkáte o vašem předsedovi. Vypadá to to, že už začlenil Českou republiku mezi německé spolkové země – a vy disciplinovaně přebíráte jeho měřítka. Není ale přece jen trochu předčasné tvrdit, že už nyní platí – jak to je v Německu, tak to bude u nás?

M.K. „U nás jsou ty pojmy trochu posunuté.“

PP: Možná je to tím, co jste řekl na začátku. Váš předseda, občan cizího státu, nejméně Švýcarska, nemýlím-li se, dává rozhovory o situaci v České republice téměř výhradně německým nebo rakouským novinám. Tvrdí tam sice, že je obhájce českých knedlíků, ale prezidenty jako Edwarda Beneše či Miloše Zemana denuncuje jako válečné zločince, respektive Uchvatitele. To nevypadá moc na to, že nás má rád. Můžete k tomu říci něco, čemu by voliči konečně opravdu porozuměli?

M.K. „Pohled, že lídrem na pravici může být jen Václav Klaus, je buď zbožné přání, nebo kampaň, která nechce připustit, že na pravici je jediná zkonsolidovaná strana s jediným nezpochybnitelným lídrem, a to je Karel Schwarzenberg.“

PP: Pravicová? Takže jste extrémisté?

M.K. „V našem názvosloví my můžeme směle říkat, že jsme konzervativní strana.“

(Rozhovor byl kompilován s použitím autentických odpovědí Miroslava Kalouska z rozhovoru, jenž vyšel v deníku Právo v sobotu, 31. 8. 2013.)

Petr Hájak

Zdroj: protiproud.cz

284

Předseda Svobodných Petr Mach znovu zopakoval, že jeho strana nemá vůbec nic společného s projektem Jany Bobošíkové Hlavu vzhůru!. Prý se od tohoto nového tělesa distancuje právě proto, že v minulosti stál názorově na straně Václava Klause. Nechce tudíž patřit k uskupení, které označení „klausovci“ vetklo hanlivý nádech.

„Slovo klausovci do minulého týdne neexistovalo. Do českého politického slovníku ho vnesla minulý týden Jana Bobošíková. Způsobem, jakým to provedla, tomu slovu vtiskla obsah: Klausovci = konglomerát odpadlíků z různých stran, který Bobošíková pospojovala, aby se na jméně Václava Klause svezli do sněmovny,“ poznamenává Mach v komentáři, který uveřejnil server Česká pozice.

Styl politické práce a budování strany prakticky nelze srovnávat. Mach zdůrazňuje, že je to jako nebe a dudy, protože Svobodným nejde o získání moci, jak je to prý u odpadlíků, Svobodní chtějí moc politiků omezit. Hnutí Bobošíkové je účelový slepenec, ale tento fakt Macha nijak nepřekvapuje. Připomíná, že se Bobošíková účelově klaněla už Husákovi, teď jen hledá jiné cesty jak se prosadit. Svobodní naproti tomu ctí principy svobody člověka. Politiku lze totiž podle Macha stavět jen na principech.

„Nevěřím, že Václav Klaus jakkoliv podpoří nový podnik paní Bobošíkové, a není to pro mě ani příliš důležité. Kdyby je Václav Klaus náhodou nějak podpořil, nevěřím, že to Bobošíkové a Borisi Šťastnému pomůže do sněmovny. Zbude jen pachuť,“ uzavírá předseda Svobodných.

 

zdroj : http://www.parlamentnilisty.cz

189

„Dovolte mi, abych oznámil, že dnešním dnem odcházím z ČSSD i ze senátorského klubu sociální demokracie a ode dneška budu členem SPOZ. Je to strana postavená na osobnostech. Moc si vážím pana prezidenta, který je pro mě velký vzor a je to velká osobnost,“ konstatoval na čtvrteční odpolední tiskové konferenci Jozef Regec.

„Doufám, že budu zemanovcům nápomocen. Mojí prioritou ve straně bude sport a doufám, že i do strany více sportovců přivedu,“ dodal senátor.

Šéf ČSSD Bohuslav Sobotka již stihl Regece i SPOZ zkritizovat. Uvedl, že přeběhlictví je nutno odmítnout jako podvod na voličích a zemanovci tím prý prokazují nedostatek slušnosti a sebevědomí. „Neočekávám žádné další odchody,“ řekl Sobotka pro ČTK.

Jozef Regec krátce po oznámení přestupu k zemanovcům poskytl ParlamentnímListům.cz rozhovor, ve kterém blíže zdůvodňuje, proč se rozhodl opustit řady sociální demokracie. Již při tiskové konferenci v sídle SPOZ v pražské Loretánské ulici na Hradčanech ale zdůraznil, že za SPOZ nebude kandidovat do sněmovny, i nadále prý zůstane senátorem.

Pane senátore, co vás k přestupu do SPOZ vedlo? Oslovila vás strana, nebo jste k tomu dospěl sám? Co bylo impulsem?

Bylo to mé osobní rozhodnutí, nebyl jsem nikým a ničím ovlivňován. Je fakt, že malinko mě naladil pan kancléř, s nímž jsem se několikrát sešel a o těchto možnostech jsme mluvili. Nicméně současnou situaci v ČSSD všichni znají, nijak lichotivé to není.

Sice všichni říkají, že je sociální demokracie jednotná, ale všichni dobře víme, že to není pravda. Není to tak, že bych jako zajíc utíkal před bojem a schovával se, ale svobodně jsem se k tomuto kroku rozhodl. Jak jsem už dnes řekl, vždycky budu na levé straně řeky a pokud mezi ČSSD a SPOZ nebudou žádné rozpory, budu v Senátu hlasovat tak jako dnes.

Pokud jde o vnitřní spory v ČSSD mezi „sobotkovci“ a „zemanovci“, jak jste to celé vnímal? Zdeněk Škromach k tomu nedávno řekl, že faktický „Klub přátel Karla Schwarzenberga v ČSSD“ se snaží nabourat prozemanovskou většinu ve straně, přestože to média podávají jinak…

Vy jste novinář a myslím, že dobře znáte situaci v ČSSD a všichni známe roztříštěnost táborů v sociální demokracii a to, jak se k sobě straničtí kolegové vyjadřují, je podle mě jejich osobní problém a nemělo by se to řešit na veřejnosti. Je to na těch lidech, aby si to vyřešili vnitřně a pak jednotně vystupovali na veřejnosti.

Když jste mluvil o tom, že ČSSD i SPOZ jsou obě levicové strany, jaká podle vás ta přidaná hodnota zemanovců, díky které jste se rozhodl přestoupit?

Je to strana osobností. Sociální demokracie samozřejmě také osobnosti má, ale je to obrovská strana, kde v současné době chybí lidé. A chybí tam lídři. Když jsem byl sportovec, lídr byl jasně daný a ten rozhodoval o tom, kdo a jak bude v pelotonu pracovat. Myslím si, že tohle v současné době v sociální demokracii nefunguje.

Jozef Regec (* 1965) je viceprezidentem Českého svazu cyklistiky, v silniční cyklistice reprezentoval nejprve Československo a posléze i Českou republiku. V roce 1986 vyhrál etapu Závodu míru v Kyjevě a v letech 1999 – 2004 působil jako trenér české reprezentace. V roce 2010 se v barvách sociální demokracie dostal do Senátu ve volebním obvodu 49 – Blansko. 29. srpna 2013 oznámil ukončení členství v ČSSD a vstup do Strany práv občanů – zemanovci.

zdroj : parlamentnilisty.cz

158

Člověk nemusí být právě odborník na otázky bezpečnosti, aby viděl, že trestná činnost menšit a to především Cikánů a dalších přistěhovalců je dlouhodobě na vzestupu. Také si nelze nepovšimnout, že stát v mnoha ohledech rezignoval na ochranu vlastních obyvatel před trestnou činností menšin a ona etnicky bílá většina tedy z nouze začíná stále častěji brát ochranu svého majetku, zdraví, života brát do vlastních rukou, či hlasitě požadovat rázné řešení.

Bohužel odpovědí současného politického establishmentu a na něj napojeného „neziskového sektoru“a etno businessmanů je jen obviňování trápené tolerantní etnické bílé většiny z „rasismu, xenofobie a fašismu“ a případně užívání represivního aparátu nikoliv k nastolení práva a pořádku, ale k potlačení projevu nesouhlasu. Společně s tím slyšíme volání po ještě větších sociálních dávkách pro Cikány, či ono oblíbené „dejte Romům vzdělání“ a „více boje proti neonacismu“ a nutnosti větší „tolerance“ ke kulturním odlišnostem (kriminalitě menšin). Řešení by přitom bylo.

Neřešení současné situace povede k eskalaci konfliktů mezi menšinami a bílou většinou.

Stačí letmý pohled na mapu kriminality ČR a je nám jasné, že nejvyšší kriminalita je v oblastech se zvýšeným počtem národnostních menšin. (Cikánů, Vietnamců atd.) V současné době je situace taková, že stát (reprezentovaný policií ČR a justicí) se většinou odsunul do role statistů a pouze hasí nejzávažnější požáry. Jednou z hlavních příčin je dlouhodobý politický tlak části politických „elit“ a části médii na tzv „toleranci vůči kulturním odlišnostem menšin“ plně v duchu ideologie neomarxistické politické korektnosti a záměna příčiny a následku. Drobná a masová kriminalita Cikánů je záměrně přehlížena. Pokud se místní většinové obyvatelstvo ozve,  začnou cikánské neziskovky a extrémní levice povykovat o „deprivovaných Romech, kteří nemají jinou možnost.. než krást a loupit“, protože prý nemají práci a vzdělání. K tomu se přidává agresivní obviňování většiny z údajného rasismu a neonacismu. V případě dalších přistěhovalců jako jsou Vietnamci, se zase bezostyšně lže, či se úmyslně odvádí pozornost smyšlenými PR kampaněmi o „nové a integrované generaci“, která údajně bude lepší než ta předchozí. Výsledkem neřešení problémů je ale jejich nárůst. To přirozeně vede většinovou populaci k pocitu obecného ohrožení. Stanete-li se opakovaně obětí tzv. drobné kriminality menšin, tj, opakovaně vám vykradou auto, oberou vaše dítě o 50 korun, či svačinu, nebo vám pro „zábavu“ natlučou a ukradnou přitom třeba cigarety a vy se žádné ochrany státu nedovoláte (policie buď případ rovnou odloží, či ho vyšetřuje velmi laxně a justice pachatele z řad menšin buď potrestá pouze málo, nebo vůbec), pak se mnoha z Vás asi zmocní pocit, že je nutné spoléhat pouze sám na sebe. Z toho pramení následně „incidenty“ jako je „tanvaldský střelec“ (muž v sebeobraně použil střelnou zbraň proti Cikánům, kteří ho přepadli), či „kušista versus „sběrači šrotu“.(muž zabil jednoho z cikánských zlodějů, kteří k němu přišli krást a dostal za to 10 let vězení), které končí smrtí, či vážným poraněním útočníků, kdy bránící se oběti jsou následně etno nezisko/business mašinerii obviňování z rasismu a vláčeni v médiích, či přímo kriminalizováni justicí. To vede k emočním eskalacím a flustraci a většina začne mít pocit, že musí útočníky potrestat příště raději sama a začne se občas schylovat k emocionálním pokusům o odvetné trestné výpravy do menšinových ghet.  Ale připomeňme si, že bezvysoké cikánské kriminality (parazitujícího životního stylu a menšinového zvýhodňování)  by nebylo proticikánských demonstrací!!! Češi jsou tradičně tolerantní národ, kterému jsou podobné výstřelky cizí  a podobné události jen ukazují aktuální zoufalství obyvatel dlouhodobě„terorizovaných“ menšinami, které „stát“ nechal „na holičkách“….

S jídlem roste chuť,… proč se situace zhoršuje.

Proč k tomu došlo? Je nutné zopakovat, že příčina je primárně v neřešení/tolerování původních negativních jevů/chování  menšin. To znamená rezignace na postihování drobné kriminality menšin po roce 1990, kterou přinesla politika „pravdy a lásky“ a s ní spojená politická korektnost. Vše ještě akcelerovalo po vstupu do EU, kdy se do ČR začala valit „menšinová a antidiskriminační legislativa EU“ a hlavně toky peněz pro podporu multikulturních projektů. Díky tomu vznikla celá armáda profesionálních multikulturalistů, neziskovkářů a PR manů, kteří zahájili ofenzívu s cílem zvýhodnit menšiny na úkor většiny a rozvrátit tradiční českou společnost. Jedním z důsledků bylo i omlouvání a bagatelizování jejich kriminality. Vše doprovázeno nevybíravým útokem na kritiky těchto nových pořádků. Výsledkem byl ale nárůst menšinové kriminality. Ta se začala později eufemisticky nazývat bagatelní trestná činnost a policie ji již de facto pouze monitoruje. Tento veřejné známý stav vede k tomu, že podobná trestná činnost není často již ani hlášena („stejně se jim nic nestane…“). To má za následek, že oni menšinoví kriminálníci vidí, že jsou de facto beztrestní a dovolují si stále víc a stále častěji. Dokonce nám zde vyrostly nové generace, pro které byla tahle „bagatelní trestaná činnost“ jakousi školou života a dnes jim slouží jako odrazový můstek k závažnější trestné činnosti. Kde je výnos z trestné činnosti vyšší a také jim to může dokonce připadat zábavnější. Dobrým příkladem mohou být severočeská města s vysokým počtem Cikánů, kde vidíme zřetelný přesun u nových generací k závažnějším a také násilnějším trestným činům. V případě Vietnamců platí to samé, kdy byly na začátku tolerovány, či dokonce oslavovány tržnice plné padělků jako „multikulturní obohacení“, aby se další generace Vietnamců přesunula k výnosnějším kriminálním činnostem a de facto zcela ovládla českou drogovou scénu, pašování „bílého masa“ a novodobého otrokářství a zapojila se do rozsáhlých daňových podvodů s DPH a násilné trestné činnosti. Z dětí vietnamských drobných podvodníků vyrostly sofistikované mafiánské struktury, do kterých je zapojená de facto celá vietnamská komunita a k žádné skutečné integraci (až na pár výjimek – většinou mladých dam) nedošlo.

Poučení z New Yorku

Podobná situace byla v 80 letech min. století i v New Yorku v USA. Obrovská pouliční kriminalita převážně menšin, vysoký počet vražd, masivní drogová scéna. Tak to šlo po mnoho let. Všechny různé sociální programy, které měly vysokou zločinnost údajně pomoci vyřešit, selhávaly. Pak byl ale zvolen starostou republikán R. Giuliani. Ten si mimo jiné přivedl nového policejního šéfa a společně nastolili novou policejní doktrínu. Ta bývá označována různě „nulová tolerance „,, rozbitá okna“ atd. Jejím základem bylo několik pilířů. Nekompromisní postihování i té do té doby přehlížené „bagatelní trestné činnosti“ jako bylo ničení veřejného majetku (graffiti), či drobných krádeží apod. Vycházelo se z předpokladu (správného), že když se bude tolerovat drobná kriminalita, tak její pachatelé časem začnou páchat vážnější a to bude mít negativní vliv na celé okolí. Dále pak vysoká policejní aktivita a přítomnost v problematických místech, kde docházelo k častým zločinům. Zde pak policie prováděla „agresivní přístup“ k podezřelým, kontrolovala je a případně zatýkala a předváděla na policejní stanice. Výsledky byly fenomenální. Došlo k poklesu kriminality o 80 procent a mnohé druhy pouliční kriminality byly velmi výrazně zredukovány. (například vloupání do aut a krádeže aut poklesly na 1/16!!) Jistě, neobešlo se to bez zásadní obměny vedení policie a změny myšlení řadových policistů. Na druhou stranu se to obešlo bez nákladných sociálních programů a byrokratických opatření. Z New Yorku se tak stalo příjemné a bezpečné město, kde se můžete dneska bez obav pohybovat v noci po ulicích, což bylo před 20 lety nemyslitelné.

Jak z toho ven! Přísný postih všech, tedy i malých trestných činů menšin.

Stejný model by se dal aplikovat i v CR. Jistě, vyžadovalo by to politickou odvahu a nový přístup vedení policie, ale výsledky by se jistě brzy dostavily. V první fázi by bylo potřeba zaměřit se na nekompromisní stíhání oné rozbujelé (i drobné) kriminality menšin. Krátkodobě by asi došlo k nárůstu počtu zatčených Cikánů, stejně tak by musela asi zavřít své často velmi podivné živnosti většina vietnamských „podnikatelů“ a mnozí by skončili asi rovnou ve vězení. Policie by musela začít rovněž aktivně pracovat v terénu, například kontrolovat a případně opakovaně zajišťovat pouliční drogové dealery (Cikány, Vietnamce, Araby atd), herny, vietnamské tržnice, večerky, nails studia, která bývají centry trestné činnosti atd. Ale výsledek by byl určitě brzy vidět. Většina Cikánů by shledala, že doba beztrestnosti skončila a přestala by trestnou činnost páchat. (Dokonce ani Cikánům se ve vězení většinou nelíbí) Většina problematických cizinců (Vietnamců, Arabů, černochů) by zjistila, že jejich business se bez kriminálních aktivit ekonomicky nefunguje a pravděpodobně by se z CR odstěhovala jinam, nebo zpět do své vlasti… Ale hlavním přínosem by byla skutečnost, že bílé většině by se vrátila důvěra v ochranu a fungování státu! Protože uvidí, že zákony platí pro všechny zase stejně!

Hledá se odvážný politik

Je ale jasné, že bez politické podpory by podobná policejní politiky strategie neměla šanci na úspěch. Je také patrné, že takový politik (politická strana) musí přijít z pravice. Levici (CSSD, KSCM) v podobném řešení brání myšlenkové schéma o „vině většiny a deprivovaných menšinách“, či ji jako radikální nemarxistická levice (Zelení a pravdoláskařská TOP 09) odmítá systémově, protože považuje problematické menšiny za důležitý rozkladný prvek v jejich boji proti tradiční české společnosti, kterou chtějí přetransformovat v jakousi bezpohlavní masu, kterou budou ovládat pomocí de facto nedemokratických postupů. ODS je dnes také vlastně levice a její elity se staly obránci multikulturalismu a podobných levicových výstřelků. KDU CSL je socialistickou stranou, kde lidé v neděli občas chodí kdo kostela. Navíc je to regionální strana, která nemá silné posice a tedy ani zájmy v problematických lokalitách na Severu Čech a Moravy, či Západních Čech. Stejně tak nelze čekat řešení od extrémních liberálů, jako jsou Svobodní P. Macha, či oportunistická Suverenita J. Bobošíkové. Nadějí je tedy bud radikální znovuzrození ODS, či vznik nové pravicové strany. Poptávka po ní určitě mezi voliči je… Politici totiž budou muset policii a justici ochránit od útoků českých a mezinárodních neziskovek, extremistických EU institucí a politicky korektních medií.

Neziskovky a etno business a pravda láska jen přilévají olej do ohně! Je potřeba je odříznout od veřejných peněz!

Největší problém by totiž dělaly právě ony etno neziskovky a jejich „majitelé“. Ty (ačkoliv tvrdí opak) nemají na změně situace a jejím řešení žádný zájem. Znamenalo by to totiž konec pohodlného a často luxusního života na úkor většinové společnosti, či ztrátu politického vlivu. Na ně se musí přes rozpočty. Zcela je odříznout od veřejných peněz (vašich daní). Jsem si jist, že do měsíce většina z nich skončí a přestanou ve společnosti dělat ono etnické dusno. Stejně tak je potřeba podobné elementy vypudit ze státních institucí jako jsou různé „rady pro menšiny“ („Kocábovo“ ministerstvo) apod… Ostatně bylo by to prospěšné i pro většinu profesionálních neziskovkářů, konečně by v životě viděli, co o znamená, živit se prací…a ne jako parazit na úkor ostatních.

Jak bylo zmíněno výše, funkční, levné a účinné řešení rostoucí kriminality etnických menšin je na stole. Stačí ho jen vzít a začít aplikovat. Ale nejdříve si musíme vzít naši zemi zpět od „občanské společnosti pravdy a lásky“ a EU byrokracie a začít si ji opět sami řídit. Za 2 měsíce jsou volby, to je ideální příležitost s tím začít…stejně tak bych začal vážně diskutovat, zda by nám nebylo lépe mimo EU…

zdroj : eportal.parlamentnilisty.cz

ba

Vážený pane Babiši,

chtěl bych Vám poděkovat za dopis ze dne 2. září 2013, který jsem díky Vaší výjimečnosti dostal do schránky již 1. září. Nebudu psát v rámci společenských konvencí, že by mě Vaše předvolební psaní potěšilo, ale domnívám se, že je slušnost Vám alespoň odepsat.

 

Než detailně a bod po bodu rozeberu Vaše hlubokomyslné teze na součástky, rád bych se v úvodu zeptal na jednu věc, která mi hlavou vrtá již delší dobu. Nerozumím příliš tomu, jak si mám přeložit to slibné zvolání ukrývající se v logu Vašeho hnutí ve znění „Bude líp“.

 

Jako člověk pravicového smýšlení se totiž nespoléhám na žádného „vůdce“ ani jeho hnutí xy, které by mi mělo zajistit lepší budoucnost. Domnívám se, že svůj osud mám ve svých rukách především já sám. Pokud jste se rozhodl mi napsat, mohl jste vědět, že nemám zájem o někoho, kdo mi slibuje lepší zítřky. Navíc musím poznamenat, že si momentálně nestěžuji. Nejsem tak bohatý, abych si mohl nejenom díky dotacím dovolit zakoupit noviny, ale ani nejsem tak chudý, abych musel pojídat pečivo z Vaší pekárny PENAM. Dobře vím, že budoucnost mé rodiny záleží především na mých schopnostech a ochotě investovat úsilí a čas do práce, případného dalšímu vzdělání.

 

Nechme ale mudrování kolem loga a přejděme raději k obsahu samotného dopisu. Na jeho samém začátku mě lehce chlubivě informujete o tom, že jste za 20 let podnikání v naší zemi vybudoval bez privatizace a bez korupce největší tuzemskou soukromou firmu. Když ale napíšete A, měl byste také doplnit ono pověstné B. Váš byznys je ve velké míře založen na příjimání dotací. Jste sice soukromý podnikatel, ale jste až tak soukromý, že se neobejdete bez pomoci státu. Každým rokem dostáváte mnohacifernou podporu ze státní pokladny a EU. Dovolím si Vám položit jednu otázku: Víte, kde se berou peníze v takové státní pokladně? Nebudu Vám dávat žádnou nápovědu. Třeba mi správnou odpověď napíšete v dalším dopise.

 

Rovněž mě zaujala zmínka (divím se, že jste ji nenechal vytučnit a napsat dvojnásobným fontem), že jste nezbohatl na korupci. Možná to tak je, možná, že ne. To si já jako obyčejný občan ČR těžko mohu zjistit, protože Mladá Fronta ani Lidové noviny o případných podezřeních z korupčního jednání spojené s Vaši osobou patrně psát nebudou.

 

Nevím, jestli jste zbohatl díky korupci. Vím ale zcela jistě, že kromě toho, že jste největší soukromý podnikatel v ČR, jste rovněž největší příjemce dotací v naší zemi. Zaklínáte se sice tím, že jste podnikal vždy bez korupčního jednání, čemuž rozumím. Něco takového je třeba před volbami zmínit. Však téma korupce je už nejméně 2 roky v našem veřejném prostoru velmi populární. Žádný ze současných spasitelů, mezi které počítám i Vás, neopomene slovo korupce ve svých plamenných prohlášeních zdůraznit.

 

Jak mi ale vysvětlíte, že se dobrovolně a s železnou pravidelností účastníte dotačních projektů? Opravdu jste nevěděl, že korupce se nejvíce objevuje právě v souvislosti s přerozdělováním peněz?

 

Ve druhém odstavci mi patrně chcete zalichotit, když píšete, že „Češi jsou šikovný a perspektivní národ, ale řídí je neschopní politici“. Nejsem si ale jistý, jestli se Vám tento záměr tak úplně podařil. Jsem totiž bytostně přesvědčen, že Vámi popisovaná neschopnost je ve stejné míře zastoupena jak mezi politiky, tak mezi těmi údajně šikovnými Čechy. Vím, že neustále mluvíte o tom, že bychom měli provést razantní změnu. Nejspíš ve stylu Slávka Popelky a jeho utopistického hnutí, který požadoval odsouzení veškerých politiků, kteří se podíleli na chodu země po roce 1989. Vy jste nejspíš větší demokrat, a tak byste jen neodsoudil, jen je zcela vyřadil ze hry. Potom byste to asi vzal do ruky sám a „bylo by líp“. Nezlobte se na mě, ale takto razantně a revolucionářsky mluvilo ve 20. století mnoho vůdců před Vámi. Netřeba připomínat, kam své země Lenin, Hitler či Gottwald dovedli.

 

Stejně tak mi není jasné, proč jsou Vám najednou po takové době všichni politici polistopadové éry tak cizí a odporní. Celých těch více než 25 let jste se pohyboval v nejvyšších patrech byznysu a se všemi významnými politiky jste se pravidelně setkával. Z dnešního pohledu se nezdá, že byste s nimi měl v těchto časech nějaké problémy. Jinak byste se asi jen stěží stal oním největším příjemcem dotací, jak Vám tak trochu škodolibě připomínám v každém druhém odstavci. Proto mi, prosím, vysvětlete, kdy u Vás nastala ta změna, to hnutí mysli, to úžasné prozření, kdy jste si řekl a dost! Všichni politici této země, se kterými jsem měl dopodud velmi dobré vztahy, jsou mizerní amatéři.

 

Nechci si hrát na příliš velkého intelektuála a vzdělance, ale na mě se prostě nesmí tak rychle. Za celých cca 20 let jsem nezaznamenal, že byste ten údajně „korupční a veskrze ošklivý systém“ byť jen zlehka kritizoval. Promiňte, že se ptám tak napřímo, ale nestojí za Vaším náhlým obrácením pouze obava, že by mohl mohutný dotační veletok vyschnout? Není to přece jenom tak, že Vaše bohulibé podnikání je natolik závislé na dotacích, že by se bez nich zhroutilo?

 

A pokud je tato má teze nepravdivá (představuji si, jak byste asi v diskuzi face to face na mě začal zvyšovat hlas a zuřivě gestikulovat, což děláte vždycky, když musíte čelit opačnému názoru), dovolil bych si Vám nabídnout jinou verzi. Možná, že jste už natolik protřelý, že i bez dotací byste Vaše mediálně-zemědělské impérium dokázal uhájit. V tom případě už Vás nejspíš nudí svět velkého byznysu, protože pro Vás postrádá další výzvy. Vycítil jste, že v současné době panuje velká poptávka po nositelích spásných a hlavně rychlých řešení. Nebyl byste první ani poslední. Pokud lidé důvěřují populistickým slibům Tomia Okamury, Karla Janečka, Víta Bárty, tak proč by nemohli věřit Vám? Mít majetek a moc nad svými zaměstnanci je určitě fajn. Časem se ale vše omrzí. A tak jste si řekl, že mít moc nad občany ČR by bylo mnohem víc fajn, že?

 

Nedokážu s jistotou říci, jestli ve Vašem případě platí první či druhá varianta. Obě dvě jsou však pro mě vysoce nepřijatelné. Píšete, cituji: „Vím, jak vybrat daně. Vím, jak zabránit rozkrádání našeho státu. Vím, že základ je dát lidem práci. Vím, že pravidla a zákony musí platit pro všechny.“

 

A už jenom z těchto pár vět se mi dělá mdlo. Vybral jste si pár hezkých věcí, které chtějí lidé slyšet a chcete jim jejich sny splnit. Nedokázal jste to přes své nepoživatelné pečivo, chcete se o to pokusit přes politiku? To, co píšete, totiž ví a umí každý politik. Každý populistický politik prodávající socialistický program svým nevědoucím ovečkám. Hesla, sliby, zvolání, emoce, zapřísahání se, boření zažitých pořádků, kritika konkurence… To už tady všechno bylo, pane Babiši. Nevěřím na revoluční změny, protože se zajímám o historii. Nechci být jakýmkoliv vůdcem hnutí přesvědčován, že politici jsou zlo a jediné dobro představuje on sám či jeho voliči a příznivci. Věřím, že pokud chceme něco změnit, měli bychom každý začít především sami u sebe. Stejně tak nevěřím v katastrofické hodnocení současné situace v České republice, které média a spasitelé Vašeho typu neustále gradují. Média pro uchvácení většího zisku a vy pro uchvácení moci. Korupce a všechny další negativní vlivy jsou přítomny v politice i mezi „obyčejnými lidmi“, kterými se Vy a další zachránci světa tak rádi zaštiťujete. Nepokoušejte se mi mazat med kolem úst a tvrdit mi, že já jsem dobro a politik zlo. Zlo i dobro je zastoupeno v obou entitách ve stejné míře. Urážíte moji inteligenci, pokud si myslíte, že bych Vám mohl důvěřovat a dát Vám svůj hlas.

 

Věnujte se nadále Vašemu byznysu, zkuste se zamyslet nad dotačním pokrytectvím a zkuste péct pečivo, které se dá jíst. Více po Vás nežádám.

 

Josef Provazník, občan ČR

zdroj : http://eportal.parlamentnilisty.cz