Byl jednou jeden Milda…

Byl jednou jeden Milda…

Jak se u Kurdů, které měl vždy ve svém srdci, říká: nejlepší růže vyrostou z nejsmradlavějších hnojů….. to přesně byl Milda Ransdorf.

Nemám rád televizi, ale přesto jsem jako omámený sledoval jeho televizní vystoupení, když diskutoval, ve svém nitru mně štvalo, že nemluví jen on. Na položené otázky odpovídal rychleji než blesk se a silou blesku, jeho odpovědi měly ostrost břitvy z Damašku. Často jsem se s jeho názory neztotožnil, ale přesto mi každá jeho věta otevřela nový pohled na danou věc. Jeho myšlenky putovaly jako kometa a slova coby ocas komety dlouze sledovaly světlo jeho myšlenek… nestačilo se tak rychle ani proměnit do tvaru slov….. byl to Milda jinak Miloslav Ransorf.

Znal jsem ho z obrazovek a pokaždé jsem si kladl otázku, co proboha tato bytost ještě dělá v Česku, proč není někde na Kubě nebo na jiném Karibikem ostrově, tam by mohl diktovat své myšlenky do diktafonu a ty po té poslat do světa, podobné záři komety….

Někdy po svém propuštění jsem se dověděl, že jeden z těch, kteří sloužili k mé perzekuci, to jest Ali Kemal Çinar, se s ním každý pátek pravidelně schází a Milda mu pomáhá s kontakty nejen v ČR. Nemohl jsem toto pochopit, o to více mně Milda zaměstnal také proto, že jsem sám sebe soudil, zda jsem toho zralého prince vnímal správně, jestli v tom případě je schizofrenní on nebo já.

Po letech jsme se setkali v jednom hypermarketu na okraji Prahy, téměř jsme stáli proti sobě, chtěl jsem ho obejít, otočil se na mně a zeptal se: “nejste Uzunoglu”? Tím začal náš rozhovor, pak pokračoval v restauraci poblíž hypermarketu a jsem si konečně oddychl, moje myšlenky létaly opět jako svobodný pták nad zemí.

Čas strávený s ním byl nejkrásnější tanec po parketě nejen společenských věd. Znal moje názory a já jeho, něžně jsme se respektovali, aniž bychom se v zásadních postojích dotkli jeden druhého…. někdy jsme v rozhovorech společně tancovali dlouhé hodiny.

Jeli jsme do mého rodného města, které tak dobré znal, neb kdysi mladé soudružce Kurdce, která jako 25 letá europoslankyně z Německa seděla vedle něj v Bruselu, jakoby byla obdarována stvořitelem svým učitelem života až z Česka.

Někdy v záři roku 2015 se mi podařilo dostat do ČR náčelnici kurdských milic ze Sýrie, setkali jsme se tady s řadou ústavních činitelů a já si přál se sejit i s Mildou. Volal jsem mu a byl šťasten, jak malý velký princ, že jsem si na něj při té příležitosti vzpomněl, že pobyt naší náčelnice sleduje z tisku. Bylo to v době, kdy už nesl v sobě pro něj neúnosné rány jeho vlastních soudruhů. Během večeře na všechny ty zákeřné rány, byť na chvíli, zapomněl a opět byl to zářící malý – velký princ na Zemi, byla to snad po dlouhé době jeho šťastná chvíle, co by zato dal, kdyby se s ní mohl vrátit do Sýrie, do boje, kde by jim “jen” radil.

Když se stal obětí komplotu ve Švýcarsku, když jsem měl pocit, že není v zasedací síni své strany, kde je podroben k výslechu, či když nemusí odpovídat primitivním otázkám rádoby novinářů, volal jsem mu. Dlouze jsme mluvili, potřeboval otevřít své srdce, byl jsem rád, že jsem mu volal.

Pár dnů před tím, než nás opustil, jsem mu opět volal, jeho hlas zněl děsivě, nemohl už ani dýchat, nemohl se ani nadechnout…. Neodpustím si nikdy, že jsem v tu chvíli nepřekonal svůj prokletý kurdský morální kodex a neptal jsem se ho “Mildo, kde jsi, počkej tam, jdu pro tebe ” a nejel jsem za ním, nevzal ho sebou a neodvezl ho někam hodně daleko z toho hnoje, který ho dusil ke smrti. To si nikdy nedopustím, už byť jen jako lékař. Neodpustím si svoje selhaní v zajetí feudálního kodexu Kurdů…..

A pak ta otřesná zpráva o jeho odchodu……

Na rozloučení s ním jsem neměl sílu, neměl jsem sílu na to, abych se klidně díval ty ksichty, které ho dohnaly ke smrti a upekli ho pozemském pekle.

Mnohobarevná růže, duše s mnoha vůněmi růží, uprostřed hnusného hnoje…..

Jak se u Kurdů, které měl vždy ve svém srdci, říká: nejlepší růže vyrostou z nejsmradlavějších hnojů….. to přesně byl Milda Ransdorf. Kurdská moudrost, z níž vytrysklo toto přísloví, ale nepamatuje na to, že by ten hnůj nakonec udusil nádhernou pestrobarevnou duši, duši vůní všech růží. Takovou zrůdnost Kurdská moudrost nezná.




Podobné články

Zanechte odpověď

Or

Váš e-mail nebude zobrazen. Označené pole vyplňte *

*