BIS rozbila ruskou síť. Já zase marťanskou, skrze tlačítkový mobil – vypnutý. Bezmeznou důvěru po mně bez důkazů nemůže nikdo čekat

BIS rozbila ruskou síť. Já zase marťanskou, skrze tlačítkový mobil – vypnutý. Bezmeznou důvěru po mně bez důkazů nemůže nikdo čekat

Papír snese všechno. Ukazuje se, že i řada politiků či novinářů – pakliže jim uvedené tvrzení zapadá do vidění světa, ať už jejich, nebo jejich podporovatelů.

Samozřejmě nevylučuji, že tvrzení šéfa české kontrarozvědky Michala Koudelky je pravdivé, ale jako nevěřící Tomáš si počkám na jakýkoliv důkaz. Echt když mám ještě v živé paměti ne zcela důvěryhodnou kauzu „Skripal“ a „novičok“, která – eufemisticky řečeno – trochu skřípala. Myslím, že netřeba ze strany BIS zacházet do úplných podrobností, což ani není z povahy zpravodajských služeb možné, ale v současné situaci se jedná o stejně nepodložené tvrzení, jako jsem napsal v titulku. Bezmeznou důvěru bez doložení jakýchkoliv důkazů po mně zkrátka zpravodajské služby, stejně jako vláda nebo jakákoliv jiná státní instituce, nemohou chtít.



Jsem přesvědčen, že v naší kontrarozvědce BIS pracuje řada kvalitních profesionálů, kteří vykonávají důležitou práci pro nás všechny a naši zemi. Alespoň si v to troufám věřit. Nicméně jsou také chvíle a případy, u nichž mám určité pochyby. Toho času, kdy běžela kauza novičok a prezident Miloš Zeman nazval BISku „čučkaři“, jsem třeba kroutil hlavou nad tím, co delegovaný člověk sdílí na oficiálním Twitteru naší kontrarozvědky. Ale to je pouze detail.

Ilustrační foto
@biscz / Twitter

Skřípající kauza Skripal nebo podnět k „přepisování“ výuky dějepisu

Mému skeptickému pohledu však neuniká ani současný šéf kontrarozvědky Michal Koudelka. Za jeho úřadování dostala letos BIS od americké zpravodajské agentury CIA cenu George Teneta, nejvyšší ocenění za zahraniční spolupráci. Na jednu stranu možné ocenění skutečné práce, na stranu druhou – a myslím, že nejde o žádné science fiction – může jít o ocenění „poslušnosti“, nebo naopak „bianco šek“ do budoucna. Mimochodem stejnou cenu obdržel například v roce 2017 saúdskoarabský korunní princ a tamní ministr vnitra Muhammad bin Najíf Saúd za boj proti terorismu. Další laureáty se mi nepodařilo dohledat.

Stačí zavzpomínat, jakým způsobem se zpravodajci stavěli ke kauze novičok, nebo jakou rétoriku (často jakoby z oka vypadlou jistým aktivistům z politických neziskových organizací) v posledních letech volí vůči Rusku, Číně či bezprecedentní text BIS (v jedné z posledních zpráv) narážející na údajně „proruský a panslovanský“ výklad dějepisu zasahující i do češtiny a literatury na českých školách. Za úvahu potom stojí, že o možných aktivitách jiných, sic partnerských zpravodajcích, jako jsou CIA, NSA, BND nebo Mosad, které zcela nepochybně nějakým způsobem na našem území rovněž působí, se pan Koudelka nezmiňuje ani slovem – nepletu-li se.

Nezapomínejme na globální špehování „partnerskou“ tajnou službou

Přitom informace vynesené na veřejnost whistleblowerem Edwardem Snowdenem, případně publikované na WikiLeaks Juliana Assange, by tuzemské zpravodajce měly vést k opatrnosti vůči všem stranám. Vzpomeňme na rozsáhlé odposlouchávání svých „partnerů“ americkou státní agenturou NSA, která napíchla třeba telefon Angele Merkelové nebo odposlouchávala řadu klíčových jednání předních světových politiků jako třeba bývalého francouzského prezidenta Nicolase Sarkozyho se Silviem Berlusconim.

„Síť byla totálně rozbita a zdecimována díky výborné práci NCOZ. Vyšetřování dále pokračuje. Zabránili jsme této aktivitě z území České republiky, která byla součástí dalšího řetězce, který Rusové využívali a připravovali k využití v jiných zemích Evropy,“ řekl ve Sněmovně Michal Koudelka s tím, že síť, kterou v ČR budovala ruská Federální bezpečnostní služba (FSB) „byla vytvořena osobami s vazbou na ruské zpravodajské služby a byla financována z Ruska a ruské ambasády“, uvedl podle serveru České noviny bez dalších podrobností.

Tvrzení je třeba doložit. Bezmeznou důvěru tajné služby ani státu nemohou požadovat

Opakuji, že nevím, kde leží pravda, ovšem vzhledem k (ne)dostupným informacím a žádným konkrétním důkazům si však já ani nikdo jiný nemůže udělat komplexní obrázek. A bezmeznou důvěru vůči zpravodajským službám, ať už našim nebo zahraničním, stejně jako bezmeznou důvěru ve vládu či jiné orgány státu po mně opravdu nemůže nikdo chtít.

Rozumím také tomu, že případ může být stále v šetření. Ale (!) vyjdu-li s poměrně silným vyjádřením o úspěchu své instituce na veřejnost, tak – minimálně z mého pohledu – bych měl být schopen svůj úspěch alespoň elementárně „hmatatelně“ dokázat. Nemusím přitom zdaleka zacházet do podrobností. Jinak jsem jen v rovině nepodložených tvrzení, kterým můžeme věřit, ale také nemusíme.

V zájmu státu a národní bezpečnosti

Jen pro zajímavost si na závěr dovolím citovat krátkou pasáž z knihy Nadace a říše (ze série knih Nadace, jež mimochodem všem vřele doporučuji) Isaaca Asimova, kterou shodou okolností zrovna čtu. Na kulisách science fiction příběhu zde autor zcela prakticky popisuje řadu principů, nástrojů a strategií neustále využívaných v politice i celých společnostech:

„Jeho práce sestávala především z toho, co ministerstvo obrany nazývalo ‚zpravodajskou službou‘, blazeovaní lidé ‚špionáží‘ a fantastové ‚špehováním‘. A bohužel i přes to, co se hlasitě a naprázdno omílalo v televizi, je ‚zpravodajská služba‘, ‚špionáž‘ a ‚špehování‘ v nejlepším případě špinavá rutinní práce spojená se zradou a špatnými úmysly. Společnost ji toleruje, protože je to v ‚zájmu Státu‘…“

Jedná se o pasáž fiktivního příběhu, ale je dobré uvažovat nad veškerou problematikou vždy komplexně a z různých úhlů pohledu. Nepopírám potřebu tajných služeb, ale nevěřme nekriticky všemu, co nám tvrdí.




Reklama

loading...
Loading...

Reklama

Podobné články

Zanechte odpověď

Or

Váš e-mail nebude zobrazen. Označené pole vyplňte *

*