Barnevernet

Barnevernet

V naší zemi není zlatěsvatě, jak se říká, ale jsem ráda, že jsem Čech, tedy vlastně moravák. Ono je to tady vlastně celkem jednoduché. Člověk se tu narodí, naučí se říkat máma a táta, občas i neslušná slova, vychodí školku, školu, protříská se pubertou, jde na učňák či střední, pak na výšku, občas těch škol vychodí 3 nebo 5, podle finančních možností rodičů. Pak je zlom a děti se dělí na 3 skupiny. Z jedné části se pak stanou vychované děti, které si pak najdou práci, založí rodinu a žijí jako slušní lidé. Z druhé části se stanou flákači, vyžírkové, vysávači sociálních dávek a kriminálníci či jiní živlové. Z třetí části se v „lepším případě“ stanou mamánkové či jinak a na někom jiném závislí lidé a záleží pak už jen na jejich vůli, ke které zmiňované skupině se vlivem náhod a osudu dostanou. Ale jak tak na ulici koukám doleva a doprava, spíše se přidají ke skupině druhé.

Tudíž je zde relativně na každém člověku, jak vychová své dítě, není zde žádný model, nikdo nikomu nenakazuje násilně nějakou výchovu. Musela by být nějaká extrémní situace, aby se tak stalo. A to pak šetření a řešení problému stejně prochází několika institucemi – sociálka, ochránci dětí, soud …

stop barnevernet

Naši měli průpovídku. Kdo lže, ten i krade a do pekla se hrabe. Pro nás děcka to bylo dost jasné. Ze dvou důvodů, jednak jsme tomu jako děti naprosto a nekompromisně věřili a za druhé – stačilo zalhat a už jsme jednu měli a o futra druhou. A představte si, nikdo z nás sourozenců by nechtěl jiné rodiče, i když nás někdy pěkně štvali a prakr měl u nás stálou pohotovost. (Kdo neví, co byl prakr, nelitujte.) Milovali jsme je a ctili je. Vážím si svých už dávno zesnulých rodičů. Za jejich lásku, nesobectví, moudrost, pracovitost a za vše, co v životě dokázali a jak nás vychovali.

Moje matka byla ze smíšeného manželství. Německo-české, snad jako každé druhé v pohraničí – v Sudetách. Když mi bylo asi 10, vyprávěla nám, jak němci za války odebírali děti z neárijských rodin na převýchovu do Reichu – Říše. Většina rodičů skončila v plynové komoře. Z dobových dokumentů lze vyčíst samozřejmě více. To bylo za Hitlera. Dnes tu máme jiné instituce, co rodiče postaví „do lajny“. Ale, (někdy bohužel) u nás sociálka dělá vždy vše humánně a pomaličku, polehoučku. U nás, v ČR. I na Slovensku, i v Itálii, v Německu či Francii.

Norsko je však země, kde incest je velmi častým jevem a je třeba dodat novou krev. (Takový Chammurapi sepsal zákoník asi roku 1686 př. n. l., který za incest určoval trest upálením, za zmínku stojí i bible, Starý zákon – Leviticus, 20, 14. Tato poprava byla velmi často užívána ve starověké Indii, ale také v Řecku a Římě.) Protože je v království něco shnilého, Barnevernet usiluje o děti přistěhovalců. Jsou o své děti okradeni rodiče z Polska, Ukrajiny, USA, Švédska, Brazílie, Indie, Litvy… Chtějí do svého království děti, které nemají žádnou příbuzenskou vazbu k obyvatelům Norska. Jak zvrhlé. Praktiky jako vystřižené z dob Hitlera. Proti těmto praktikám se protestuje po celém světě.

Podobné články

Význam bitvy o Aleppo

Význam bitvy o Aleppo

V Aleppu pokračují zuřivé boje. Po porušení mírové dohody ozbrojenou „opozicí“, zahájily syrské vládní síly útok,…

Komentář “Barnevernet

  • Nejen norská sociálka bude odebírat uprchlíkům nezletilé manželky. Pro ně je to nepochopitelné, protože za ně řádně zaplatili a jsou jejich majetek. Dokonce se nás snaží přesvědčit, že budeme muset přijmout jejich “kulturu”. S tím by se dalo souhlasit, kdybychom šli my k nim. Ale oni jdou sem, takže ať respektují naše pravidla. Pokud budeme ustupovat, budou si chodit do škol vybírat manželky. Na školní lavici položí pár Euro a oznámí, že děvče je od této chvíle jejich manželkou. I když vnímám norskou sociálku jako zvěrstvo, mohla by pomoci uprchlíkům pochopit, že některá jejich pravidla jsou s evropskými prostě neslučitelná.

Zanechte odpověď

Or

Váš e-mail nebude zobrazen. Označené pole vyplňte *

*