Zásadní otázky kolem popravy v Paříži.

Nedá mi to, abych neuvedl několik detailů ohledně zločinné akce v Paříži. Podotýkám, že to nejsou žádné soudy, ale pouze upozornění na některé zarážející okolnosti. Je totiž mnoho podivných věcí, které nabízejí zásadní otázku, zda to celé nebylo plánované naprosto někým jiným.

298 mrtvých jako pouhý nástroj

Jestliže někdo obětuje 298 lidských životů, pouze za účelem přípravy konfliktu, tak to už není jen ekonomická tahanice. To je jasný důkaz, že oganizátor takového zločinu se v cestě za svým cílem nezastaví před ničím.

Nechcete válku? Tak ji nepodporujte!

Jestliže si myslíte, že nám se to vyhne, tak tomu opravdu nevěřte. Jsme středem Evropy a budeme středem dění. A proč? Protože jsme pustili k moci takové lidi, kteří hájí cizí zájmy a své zájmy, rozhodně ne naše. A proč jsme je tam pustili?

Když jseš blbej, tak nežer.

To, že jsme se zbavili národního majetku, není tak hrozné, jako to, že jsme se zbavili úcty k vlastním lidem. Majetek se dá opětovně budovat, bohužel s úctou je to složitější.

Stál jsem na Albertově a cítil jsem smrad.

Pravděpodobně mi bude také udělena červená karta, ale já tam byl a tak jsem to cítil a vnímal.Je prakticky jedno, kdo rozdával červené karty demonstrantům, protože nakonec to bylo jedno i jim samotným. Pouze si poslušně vzali kartu a s nadutou hrudí získali pocit demokratického bijce. Neměli potřebu zjišťovat, kdo, proč a za co je vyrobil a zorganizoval rozdávání těchto karet. Údajně to nevěděli ani takový, jako pan Kocáb. Důležité, že se s nimi pěkně mávalo, někdo to organizoval a mohlo se křičet na prezidenta.

Čeká nás revoluce, evoluce, nebo kolaps?

Pomalu se nám blíží datum 17. 11. a já píšu datum, protože nemohu najít jiné označení. Každý na ten den nahlížíme odlišně. Někdo ho považuje za svátek, někdo za promarněnou šanci a někdo za podvod. Pomalu se končí 25 let nového statutu naší země, s označením demokracie. Pomalu se něco blíží a něco očekává. Blíží se den, kdy se v naši metropoli sejdou lidé, aby vyjádřili své pocity a nálady. Ale jaké jsou ty dnešní společenské nálady? Co nám vaří krev, co nás nenechává klidnými a co nás naopak uklidňuje a dělá nás spokojenými?  

Chybí nám tu moudrost

Chtěl jsem se podělit o krátký zážitek, který mě utvrdil v názoru, že životní zkušenost a moudrost je důležitější, než desatero škol. Kdejaký politický zelenáč pak určuje chod našich životů, aniž by tušil, o čem rozhoduje. Vlastně tuší o čem – o svém prospěchu.

Žijeme v době kravat a tiskopisů

Společnost dnes posuzuje jedince prvním pohledem. A nerozhoduje barva očí, úsměv, nebo postava. Rozhodující hledisko je obal. Okolí nás posuzuje v první řadě podle svršků. Dokonce i na pláži se žena božských tvarů nedostane do hledáčku pozorovatelů, pokud nemá skvělé plavky.

3. světová válka už probíhá

Ač si to většina lidí nepřipouští, tak válka už otevřela své dveře. Ale proč se rozpoutává a je jí vůbec možné zastavit? Východ založením Brics (hospodářského uskupení Brazílie, Ruska, Indie, Číny a Jižní Afriky), vyhlásil válku dolaru.  Vyhlásil tak především Americe, ekonomickou válku. Amerika bohužel nemá šanci čistým bojem tuto ekonomickou válku vyhrát. Proto je nucena převést ekonomickou válku, na válku vojenskou.

Demokracie nám otevřela svět a zavřela nám oči.

O tom se semnou nehádejte, říkali to v televizi. Tak často končí diskuze kolem problémů ve světě i u nás doma. Je to praktická ukázka, že média jsou nejmocnější zbraní. Ne každému je z hůry dáno, aby dokázal vše analyzovat a posoudit, zda se jedná o pravdu, nebo jen propagandu. ,,Nezávislá“ televize tak dokáže působit stejně, jako humanitární organizace, která pod rouškou dobra a pomoci, pouze plní úkoly svých chlebodárců.