1458

Andrej Babiš v průběhu pořadu Hydepark několikrát zopakoval: „Já nemám rád ty regulace a ty byrokraty v EU, ale my těch 70 miliard dotací jednoduše potřebujeme.“ Kdo je to my? A skutečně nám dává EU 70 miliard Kč? Nejsou s tím náhodou spojeny další náklady, o kterých záměrně nikdo nemluví? Nenecháváme se náhodou EU korumpovat?

Do Hyde parku se dovolal divák, který Babišovi řekl, že dotace považuje za formu korupce. Na to mu Babiš řekl, že tomu nerozumí a že bychom tady museli být všichni zkorumpovaní. Co když má Babiš vlastně pravdu? Sám Babiš přiznává, že se mu EU nelíbí, ale díky těm penězům je nucený ji tolerovat. On vlastně přímo říká, že EU podporuje kvůli penězům, neboli ho zkorumpovala.

Podle wikipedie je korupce (latinsky corrumpere = kazit, nalomit, oslabit, znetvořit, podplatit) zneužití postavení nebo funkce v politice, veřejné správě, hospodářství, k osobnímu prospěchu. Opakem korupce je integrita. Korupce postihuje zejména politiku, hospodářství, ale i společnost. Může být drobná nebo velká, organizovaná nebo neorganizovaná. Vyznačuje se podplácením, úplatky, vydíráním, zastrašováním, privilegii, neoprávněnými příjmy a jejich vyžadováním, udělováním přízně nebo protežováním. Politická korupce nakonec vede ke kleptokracii, vládě zlodějů a loupežníků, kdy už odpadá i předstírání poctivosti, upřímnosti před veřejností.

O korupci politiků prostřednictvím eurofondů hovořil nedávno velmi přesně Richard Sulík, jehož vláda na Slovensku padla, protože jeho strana Svoboda a solidarita odmítla podpořit vznik eurovalu (ESM), kvůli kterému jsou Slováci nuceni platit stovky miliard korun za krach eura.

„Aby nebyl v politické elitě příliš velký odpor ani proti těm úplně nesmyslným pravidlům EU, tak tu máme eurofondy. Eurofondy ničí naši společnost, korumpují nejvíce slovenské politické elity. Je to něco, jako když bílý člověk donesl mezi indiány ohnivou vodu. Na chvíli to bylo dobré, ale potom ty účinky byly katastrofální. Další problém, který s tím přímo souvisí, je to, že na Slovensku máme velkou míru korupce. Průzkum nás dal na třetí příčku, což je tedy výsměch na to, že o sobě chceme hovořit jako o civilizovaném státu. Ta korupce samozřejmě přímo souvisí s evropskými fondy. Spousta politiků je přímo namočených do eurofondů a nikdo nebude vystupovat proti nějakým nesmyslným pravidlům EU, respektive bojovat proti tomu, když Slovensko je vysloveně znevýhodňováno.“

EU se podařilo národy v Evropě zkorumpovat za jejich vlastní peníze a zčásti za peníze německých daňových poplatníků. Uvědomujete si, že i vy jste společně s nějakým Němcem nedobrovolně prostřednictvím EU přispěli druhému nejbohatšímu Čechovi na stavbu jeho ranče? Navíc těch 50 miliónů korun si musel německý i český daňový poplatník půjčit, protože Česká republika i Německo hospodaří na dluh! Celé to proběhlo naprosto legálně.

„Když se rabování stane způsobem života pro skupinu lidí ve společnosti, časem si pro sebe vytvoří právní systém, který to autorizuje, a morální kód, který to glorifikuje.“ – Frédéric Bastiat

Kdo na evropské unii vydělal 70 miliard v minulém roce? Češi v tom období zaplatili jenom za obnovitelné zdroje, které nám nařizuje EU, 45 miliard korun. Proč se to od té sumy neodečte? Pokud započtete skutečně všechny náklady, tak vám vyjde, že nás členství v EU stojí okolo 160 miliard ročně!

Babišovy firmy vydělaly minulý rok 6 miliard korun. Jenom na zemědělských dotacích získaly 3 miliardy korun. Okolo dalších 3 miliard korun vydělává Agrofert na povinném přimíchávání biopaliv. Bez těchto dvou věci by Babišovy firmy vydělaly nulu. Jeho „podnikání“ je závislé na blbostech, které k nám chodí z Bruselu a které schvalují naši politici. Proto se do politiky cpe a proto tolik nesnáší Petra Macha, který chce vystoupit z EU a zrušit dotace i přimíchávání biopaliv. Babiš je objemem peněz největší parazit české ekonomiky.

Na konci pořadu Babiš, řekl, že Petr Mach (Svobodní) by prý vystoupením z EU zničil zemědělství. Není to náhodou naopak? Nezničilo náhodou české zemědělství všemi kvótami, dotacemi a regulacemi právě členství v EU? Víte, proč po vstupu do EU zmizely z ČR všechny cukrovary? Proč chováme méně zvířat než před vstupem? Proč se nesmí zakládat nové vinice?

Jediné racionální řešení současné situace je vystoupení z EU. Díky EHP a Schengenu budeme moci nadále svobodně cestovat a obchodovat s EU, ale nikdo nám nebude diktovat žádné solární panely ani biopaliva ani nám nebude kvótami ničit zemědělství. Je čas postavit se na vlastní nohy a přidat se k ostatním hrdým národům v Evropě, jako je Švýcarsko nebo Norsko, a vstoupit za nimi do Evropského sdružení volného obchodu. My nejsme dost bohatí na to, abychom se mohli nechat ničit EU. Více o tom v knize Petra Macha:Jak vystoupit z EU.

zdroj : EUportal.cz

1254

Bonbóny, které rozdávala ČSSD na startovací kampani v Ostravě, měly hořkou příchuť Kajnara. Alespoň to tvrdí Mladí sociální demokraté. Ti jsou teď zoufalí. Kvůli stížnostem ostravského primátora prý hrozí, že jim utečou voliči.Primátor Ostravy Petr Kajnar se naštval, že se nedostal na kandidátku, a problém začal řešit soudně. Tvrdil, že se nerozhodovalo demokraticky. I když u soudu neuspěl, postup, jaký zvolil, řada mladých lidí razantně odsoudila. „Je škoda, že to nevzal jako chlap, podal na naši stranu žalobu a určitě nám to ubere hodně hlasů. Voliči vidí, že se mezi sebou hádáme. Měl držet pusu a krok a neventilovat nic do médií,“ rozčiloval se Vojtěch Žižka, člen předsednictva Mladých sociálních demokratů z Ostravy.

ČSSD by měla přitáhnout voliče na bezplatné školství

Nahlodané voliče by podle Mladých sociálních demokratů mohli oranžoví nalákat zase zpět, když budou řádně zdůrazňovat některé pozitivní prvky svého volebního programu. „Měli by připomínat základní sociální prvky, jako je například podpora mladých lidí, kteří se chtějí vzdělávat. Prosazování toho, aby škola nebyla placená, je pro nás mladé velmi důležité. Pro mě je tahle věc nejdůležitější,“ vysvětlil Žižka.

Pohoršili si i kvůli Baníku

V Ostravě si u voličů, kteří nejsou fanoušky fotbalu, radnice zavařila i díky tomu, že město odkoupilo od zadluženého fotbalového klubu Baník Ostrava stadión na Bazalech. Týmu tak přihrálo 115 miliónů korun. „Hraje to také svou roli. Pak lidi nemají sociální demokracii rádi, když za to dali tolik peněz. I díky tomu nedostal Kajnar nominaci,“ upozornil Žižka pro

zdroj : ParlamentníListy.cz.

254

Včera přinesly New York Times a The Guardian další porci informací od Edwarda Snowdena. Vyplývá z nich, že americké a britské tajné služby prolomily tzv. bezpečné kódování na internetu – tedy soukromí kohokoli, koho si zamanou. Pomocí superpočítačů, soudních příkazů a pravděpodobně i spolupráci Googlu, Hotmailu, Yahoo a Facebooku jsme před nimi všichni v kterékoli chvíli jako nazí. To jejich soudruzi z EU se s utajením vůbec nepárají: Špiclování každého z nás povýší rovnou na „společenský zájem“. Nevěříte?

Už koncem tohoto roku má EU v plánu uvést do provozu monstrózní monitorovací projekt, který by v podstatě znamenal zavedení režimu podobného tomu, jaký popisoval George Orwell ve svém románu 1984. Jednalo by se o největší omezení naší svobody nejméně od roku 1989, přesto je tento projekt financován převážně z peněz daňových poplatníků. Projekt Indect.

Projekt Indect

Bývalý pracovník bezpečnostních složek USA Edward Snowden odhalil, že tajné služby významně omezují svobodu občanů tím, že kromě jiného monitorují i jejich komunikaci a činnost na některých internetových stránkách. Pravděpodobně však nevíte, že totéž, co se děje v USA, má v ještě daleko rozsáhlejší míře začít probíhat i u nás. Pod záštitou Evropské unie.

Indect je projekt spočívající ve vytvoření rozsáhlého monitorovacího systému, který bude sledovat veškeré aktivity občanů především na ulicích a na internetu. Je vyvíjen na několika evropských výzkumných pracovištích a vysokých školách včetně Vysoké školy báňské- Technické univerzity v Ostravě. Dokončen a uveden do provozu má být koncem tohoto roku. Celkem má Indect stát daňové poplatníky v přepočtu asi 400 milionů korun. Oficiálním zdůvodněním má být zvýšení bezpečnosti, je však zřejmé, že skutečný účel je jiný. Nikoli náhodou hlavní média o tomto projektu převážně mlčí, a proto o něm ví jen málo lidí. Je to alarmující, protože realizace tohoto projektu významně zasáhne do života každého z nás.

Sledování internetu

V internetovém prostředí má Indect sledovat, co lidé vyhledávají na internetu, co dělají na sociálních sítích, diskusních fórech, sítích P2P, atd. Pomocí pokročilých algoritmů se bude analyzovat každý nahraný obrázek, každé video, každý článek na jakémkoliv blogu, ale i každá diskuse na sociálních sítích. Vše bude vyhodnoceno počítačovým systémem, který zjistí, zda se tam někdo nechová „abnormálně“.

V ulicích měst bude Indect monitorovat veškeré život běžných občanů. K tomu mají sloužit především kamerové systémy, které budou navzájem propojeny, a budou navíc napojeny na software, který dokáže na záběrech nejen najít individuální obličeje, a dokonce je od sebe i rozeznat. Jedním z účelů Indectu má být vyhledávání a sledování konkrétních lidí v davu.

Seznam abnormálních činností

I ve městech bude Indect vyhledávat „abnormální chování“. Když se však podíváte na Indect podrobněji, užasnete nad tím, co je považováno za abnormální. Seznam abnormálních činností (založený na průzkumu u polské policie) totiž zahrnuje i např. běh, rychlou chůzi, zapomenutí zavazadla nebo sezení po příliš dlouhou dobu na jednom místě. Tím pádem se každý z nás může stát podezřelým, aniž by to tušil. Je zřejmé, že pokud tento systém dokáže zjistit, že někdo jde po ulici příliš rychle, jistě dokáže také zjistit, zda někdo neprotestuje proti režimu. Indect bude tedy velmi snadno zneužitelný ke sledování a odstranění nepohodlných lidí, a mnotí soudí, že právě toto má být jeho hlavní smysl.

Projekt Indect bude znamenat citelný zásah do života každého z nás. Bude nás sledovat na každém kroku a vědět o komkoli prakticky vše. Naše soukromí i naše svoboda budou opět ještě více omezeny. To všechno je ale známo již několik let. Nyní se podívejme na aktuální informace, které se týkají přímo vztahu Indect –  Česká republika.

7. 9. 2013 18:15

Už koncem tohoto roku má EU v plánu uvést do provozu monstrózní monitorovací projekt, který by v podstatě znamenal zavedení režimu podobného tomu, jaký popisoval George Orwell ve svém románu 1984. Jednalo by se o největší omezení naší svobody nejméně od roku 1989, přesto je tento projekt financován převážně z peněz daňových poplatníků. Projekt Indect.

Projekt Indect

Bývalý pracovník bezpečnostních složek USA Edward Snowden odhalil, že tajné služby významně omezují svobodu občanů tím, že kromě jiného monitorují i jejich komunikaci a činnost na některých internetových stránkách. Pravděpodobně však nevíte, že totéž, co se děje v USA, má v ještě daleko rozsáhlejší míře začít probíhat i u nás. Pod záštitou Evropské unie.

Indect je projekt spočívající ve vytvoření rozsáhlého monitorovacího systému, který bude sledovat veškeré aktivity občanů především na ulicích a na internetu. Je vyvíjen na několika evropských výzkumných pracovištích a vysokých školách včetně Vysoké školy báňské- Technické univerzity v Ostravě. Dokončen a uveden do provozu má být koncem tohoto roku. Celkem má Indect stát daňové poplatníky v přepočtu asi 400 milionů korun. Oficiálním zdůvodněním má být zvýšení bezpečnosti, je však zřejmé, že skutečný účel je jiný. Nikoli náhodou hlavní média o tomto projektu převážně mlčí, a proto o něm ví jen málo lidí. Je to alarmující, protože realizace tohoto projektu významně zasáhne do života každého z nás.

Sledování internetu

V internetovém prostředí má Indect sledovat, co lidé vyhledávají na internetu, co dělají na sociálních sítích, diskusních fórech, sítích P2P, atd. Pomocí pokročilých algoritmů se bude analyzovat každý nahraný obrázek, každé video, každý článek na jakémkoliv blogu, ale i každá diskuse na sociálních sítích. Vše bude vyhodnoceno počítačovým systémem, který zjistí, zda se tam někdo nechová „abnormálně“.

V ulicích měst bude Indect monitorovat veškeré život běžných občanů. K tomu mají sloužit především kamerové systémy, které budou navzájem propojeny, a budou navíc napojeny na software, který dokáže na záběrech nejen najít individuální obličeje, a dokonce je od sebe i rozeznat. Jedním z účelů Indectu má být vyhledávání a sledování konkrétních lidí v davu.

Seznam abnormálních činností

I ve městech bude Indect vyhledávat „abnormální chování“. Když se však podíváte na Indect podrobněji, užasnete nad tím, co je považováno za abnormální. Seznam abnormálních činností (založený na průzkumu u polské policie) totiž zahrnuje i např. běh, rychlou chůzi, zapomenutí zavazadla nebo sezení po příliš dlouhou dobu na jednom místě. Tím pádem se každý z nás může stát podezřelým, aniž by to tušil. Je zřejmé, že pokud tento systém dokáže zjistit, že někdo jde po ulici příliš rychle, jistě dokáže také zjistit, zda někdo neprotestuje proti režimu. Indect bude tedy velmi snadno zneužitelný ke sledování a odstranění nepohodlných lidí, a mnotí soudí, že právě toto má být jeho hlavní smysl.

Projekt Indect bude znamenat citelný zásah do života každého z nás. Bude nás sledovat na každém kroku a vědět o komkoli prakticky vše. Naše soukromí i naše svoboda budou opět ještě více omezeny. To všechno je ale známo již několik let. Nyní se podívejme na aktuální informace, které se týkají přímo vztahu Indect –  Česká republika.

Indect jako „vědecký“ projekt

Největším mystifikací v současné době je, že oficiální místa představují Indect jako nikoliv politický, nýbrž vědecký projekt – a to i přesto, že cíle tohoto projektu jsou zjevně primárně  politické. O politické projekty se totiž přece jen zajímá velké množství lidí (viz např. ACTA, kterou se zejména díky velkému zájmu občanů podařilo zastavit), zatímco vědecké projekty zájmu široké veřejnosti obvykle unikají. Jde tedy o naprosto průhledný pokus o dezinformaci veřejnosti a utlumení protestů proti tomuto zrůdnému záměru.

Všechna data se budou ukládat a vyhodnocovat. To znamená, že když pan XY půjde v pondělí po Národní třídě a ve čtvrtek se bude procházet po Alexanderplatzu v Berlíně, bude každý jeho pohyb zaznamenáván a systém dokáže zjistit, že na obou místech šlo o toho téhož člověka.

Sledvání sociálních sítí

Dále bude Indect sledovat sociální sítě – tzn. když onen pan XY na Facebooku zveřejní svoji fotografii, tak systém zjistí, že jde o stejného člověka, který byl několikrát zaznamenán na kamerách. Z databáze své paměti k tomuto obličeji přiřadí jeho jméno (možná k tomu nebude Indect potřebovat ani sociální sítě – pokud bude tento systém propojen s databázemi veřejné správy, může si v těchto databázích snadno vyhledat údaje použité např. v občanských průkazech a cestovních pasech – tedy i fotografii, kterou pak přiřadí k záběrům z kamer). Pak bude i nadále sledovat a ukládat si do paměti veškerý jeho pohyb, popř. i veškerou jeho činnost na internetu.

Sledování účasti lidí na demonstracích

Ani to ale ještě není všechno. Indect bude nejen schopen zaznamenávat účast různých lidí na demonstracích, publikování protievropských článků na internetu, a tak dále. Bude  dokonce disponovat algoritmem schopným určit postoje jednotlivých lidí v internetových diskusích, na sociálních sítích, aj. Jinými slovy bude vědět o případné demonstraci dřív, než se uskuteční. A mnohdy fakticky bude vědět, co uděláme, dříve, než to budeme vědět my sami.

To znamená, že když náš pan XY půjde na demonstraci proti vládě či proti nějakému bruselskému nařízení, popř. pokud systém zjistí, že pan XY se chová na internetu jinak, než by měl, „abnormálně“, zařadí jej do databáze potenciálně nebezpečných lidí a shromáždí o něm všechny možné informace: Kde kdy byl, s kým kdy mluvil, co vyhledával na internetu, aj. Tyto informace pak mohou evropští vládci použít proti panu XY a tím jej zdiskreditovat, občansky, společensky či profesionálně likvidovat.

Největší omezení naší svobody od roku 1989

Pokud bude projekt Indect realizován, bude to největší omezení naší svobody minimálně od roku 1989. Je zřejmé, že účelem tohoto monstrózního projektu není přinést větší bezpečí občanům, nýbrž naopak chránit elity a s systém právě před občany, respektive před občanskými protesty proti režimu. Je proto nutné, aby se o Indectu dozvědělo co nejvíce lidí. Abychom začali hromadně protestovat. V opačném případě se již koncem tohoto roku propadneme do  daleko dokonalejšího systému špiclování, než jaký popisoval George Orwell ve svém románu 1984.

zdroj : protiproud.cz

154

Senátor po zprávě z Infowars o černé operaci s převozem atomovek varuje, že Jižní Karolína může být cílem jaderného bombardování.

Senátor Lindsey Graham varoval před hrozbou ‚jaderného teroristického útoku‘ ve stejný den, kdy nám náš exkluzivní zpravodajec z vysoké vojenské úrovně odhalil, že z hlavní letecké základny v Texasu se při černé operaci ‚mimo evidenci‘ přesouvají bojové hlavice do Jižní Karolíny. Můžete to najít v reportáži CBS s názvem ‚Graham: Atomovky v rukou teroristů by mohly vést k blížícímu se bombardování Charleston Harbor‘, kde zpráva rozvádí Grahamovo varování, že nedostatek vojenských akcí v Sýrii by mohl vést k jadernému ‚bombardování‘ v Charlestonu v Jižní Karolíně – což je právě místo určení převozu atomovek při černé operaci. Ve zprávě CBS se uvádí:

„Graham říká, že když USA nebudou reagovat na Sýrii, tak Írán neuvěří v americkou rozhodnost, že Íránu zamezí ve vývoji jaderných zbraní. Graham rovněž říká, že ty jaderné zbraně v rukou teroristů by mohly vést k nadcházejícímu bombardování Charleston Harbor.“

Graham celkem doslovně říká, že když nerozpoutáme válku se Sýrií, tak by Jižní Karolína mohla být zasažena atomovkou. A to v konečném důsledku zavání další falešnou vlajkou inscenovanou vládou Spojených států, aby nás vyslala do války, nebo přinejmenším takovou hrozbou. Až na to, že tentokrát mluvíme o jaderných zbraních. Je úžasné, že my jsme byli první, kdo o tom dostal zpravodajství od našeho věrohodného a extrémně vysoce postaveného vojenského zdroje, který nám řekl následující:

„Dyess dnes začíná přemisťovat jaderné bojové hlavice. Dostal jsem o tom už před tím únik z DERMO. Řekl, že to bylo poprvé, kdy jim to potvrdili od té doby, kdy je tam v 80. letech umístili. Pro převoz se nevyžadovaly žádné podpisy… Nebyla k tomu žádná směrnice. Řekl, že velitel Dyess byl na místě, aby jejich vydání autorizoval. Nikdo nevěděl, kam opravdu míří, ale řidič náklaďáku řekl, že je vezou do Jižní Karolíny a tam odsud si je vezme další vůz.“

Tohle nám přišlo ještě před vyjitím Grahamovy zprávy s varováním před jaderným útokem na Jižní Karolínu a přesně to zapadá to toho, co Graham říká. Jsem těmito zjištěními hluboce znepokojen a žádám každého, aby šířil tyto informace do světa. Jestli Graham získal zpravodajství z vysokých úrovní a uvěřil v důvodnost teroristického útoku na obzoru, to není známo, skutečností ale je, že my máme zpravodajství, které je spojeno s nepodepsaným převozem jaderných bojových hlavic přesně na toto místo.

Tady je video-reportáž, kterou jsme v úterý o chybějících jaderných hlavicích odvysílali:

A teď potřebujeme odpovědi.

Celá tahle událost je děsivě podobná nepodepsanému převozu atomovek, který je znám jako ‚incident s jadernou výzbrojí Letectva Spojených států z roku 2007‘, při němž v srpnu 2007 jaderné hlavice ‚zmizely‘ z letecké základny Minot a z letecké základny Barksdale. Ta událost z Minot se však stala významnou celonárodní zprávou a rozsáhle o ní referovala i mainstreamová média. Je však znepokojující, že pak četní lidé z těchto základen začali umírat jak mouchy a páchat po této události sebevraždy – a to, i když to bylo v mainstreamu.

Doufejme, že celá tahle záležitost vyšumí a přejde i bez jakékoliv formy ‚teroristického‘ útoku. Doufejme, že ti přítomní během té promluvy, co říkali US News zpravodajství, že Grahamova řeč byla ‚naprostým šířením poplašné zprávy‘, mají pravdu. Bohužel, vojenský zdroj odhalující tuto informaci je extrémně přesný a je absolutně jisté, že ta černá operace s jaderným převozem se opravdu odehrála. A to, co budí ještě větší starost, je fakt, že jsme od tohoto zdroje už nějakou dobu nic neslyšeli.

Riskujeme své životy, když vám přinášíme tuto zprávu ze zpravodajství z vysoké úrovně a spojujeme ji s tím, co Lindsay říká. O tomhle v mega-médiích nic neuslyšíte, dokud je nepřinutíme, aby o tom referovala, a je to na vás, roznést to. Napoprvé můžeme využít tohoto zpravodajství z vysoké úrovně, abychom se dobrali odpovědí a zastavili potenciální útok.

Překlad: Miroslav Pavlíček

Zdroj: infowars.com

zdroj : ac24.cz

23

Malý Skot Cameron Macaulay začal mluvit ve dvou letech o své minulé rodině. Pamatoval si takové detaily z minulého života, že jeho případ byl nafilmován a odvysílán britskou televizí.Minulé životy jsou oblíbené téma našeho magazínu. Nedávno tu kolegyně Caroline popsala své vlastní prožitky s reinkarnací (její tělo jí v dětství připadalo „cizí“). A článek vyvolal zajímavou reakci Sarkity, která nabídla v komentáři svůj příběh: regresní terapie (návrat do minulých životů) jí pomohla zbavit se některých zdravotních potíží. Tato naše čtenářka potvrzuje z vlastní zkušenosti, že nemoci mohou mít příčinu v minulých životech. Nejde jen o kuriozitu, která přitahuje zvědavost. A to nemluvím o tom, jak by se změnilo západní paradigma, kdybychom měli vědecky potvrzeno, že reinkarnace je realita.

Některé malé děti po celém světě si vybavují podivuhodné detaily ze svých minulých životů. Je otázka, zda je to dobře. Protože dětem i rodičům se může pak stát to, co zažila rodina Macaulayových z Glasgow.

 

Reinkarnace jako tabu

V západní kultuře je každá zmínka o reinkarnaci a minulých životech tak trochu tabu – zřejmě naše křesťanské kořeny toto zablokovaly, ani moderní věda s tímto „nesmyslem“ nechce mít nic společného. Nicméně cenzura neexistuje, a tak byly v posledních desetiletích na Západě napsány o reinkarnaci spousty článků, také vyšly knihy a byly natočeny filmy (v umělecké oblasti stačí připomenout „Jak přicházejí sny“, „Malý Buddha“ či „Náš domov“). V jiných kulturách, zejména v hinduistické a budhistické, se fenoménu reinkarnace nikdo nediví.

 

Bydlel jsem domě na pobřeží

Cameronův příběh byl zveřejněn v roce 2006. Cameron už ve věku 2 let začal vyprávět svým rodičům, co mu utkvělo z minulého života, a tak to pokračovalo až do jeho pěti let. Matka Nora to nebrala na lehkou váhu. Chlapec vážně trval na svém, že žil jinde, s jinou rodinou a že své rodině určitě chybí! Říkal, že bydlel v bílém domě na pobřeží ostrova Barra, měl svého oblíbeného černobílého psa, pamatoval si celou rodinu a věděl, že jeho táta zemřel při autonehodě. Velmi toužil po své staré rodině. Nora čekala, zda se chlapec neumoudří, ale roky se nic neměnilo. Když se dozvěděla od učitelky ve školce, že jedna produkční televizní společnost natáčí příběhy dětí se vzpomínkami na minulé životy, rozhodla, že se natáčení zúčastní. Seznámila se přitom s americkým dětským psychiatrem Jimem Tuckerem, který se reinkarnacemi zabývá dlouhodobě. Díky tomu byl Cameronův příběh filmově zaznamenán. Dokument se jmenuje The Boy Who Lived Before.

 

„Bylo to strašné a trvalo to roky,“ říká Nora. „Cameron často plakal steskem po své bývalé mamince, bál se, že ho postrádá a chtěl zpátky na ostrov, aby jí řekl, že je v pořádku. Byl zoufalý. Stále na to vzpomínal a nepřestával o tom mluvit.“ Cameron rád kreslil obrázky bílého domu, kde bydlel – na ostrově Barra, který se nachází asi 500 kilometrů západně od Glasgow na souostroví Hebridy. To ale není všechno, Cameron si dokonce pamatoval, že jeho otec se jmenoval Shane Robertson. A tak se jeho matka Nora rozhodla využít nabídky nafilmovat příběh jejího syna. Produkce neváhala, vzala Noru a jejího syna na Barru a jako průvodce na cestu dostali dr. Tuckera. Cameron byl nadšený, když se dozvěděl, že poletí na ostrov, kde kdysi žil. To ale netušil, co ho čeká.

 

Zpátky na ostrově

 

„Jsem šťastný, že jsem zpátky,“ řekl dojatý Cameron, když v únoru roku 2006 přistáli na ostrově, na malém letišti na pláži, na kterou celé dětství vzpomínal. Cestou do autobusu říká, že poznává každý kousek ostrova. Hned na začátku pátrání zažili zklamání. Místní historik jim řekl, že žádní Robertsonovi na ostrově dům nevlastnili. Začali tedy objíždět s Cameronem severní část ostrova v naději, že si třeba dítě vzpomene. Jenomže domy na ostrově jsou si hodně podobné, vesměs jsou to nízké bílé rodinné domky. Cameron soustředěně hledí do krajiny, ale svůj dům nepoznává. Na pláži nenacházejí žádný bílý dům. Dospělí jsou zklamaní. Potom ale dostávají od historika nové informace – Robertsonovi tu žili! Bydleli trvale na pevnině, ale přijížděli na ostrov do svého domu na léto. Bylo to v 60. a 70. letech a jejich dům dosud stojí! Historik opatřil adresu, kontakt na současné majitele a Cameronův velký návrat mohl začít.

 

Návrat domů

„Nic jsme Cameronovi neřekli. Prostě jsme jeli tam, kde nám řekli, že dům stojí a čekali jsme, co se bude dít.“ Když chlapec přicházel k domu, bylo vidět, že je nejistý a zaražený. Dospělí zvoní na zvonek u branky, ale nikdo jim nepřichází otevřít. „Myslím, že čekal, že vše bude přesně jako kdysi. Že na něj bude maminka čekat. Byl smutný. Uvnitř nikdo nebyl. “ Jdou se tedy projít do okolí a na nedalekou pláž. Cameron místo poznává. Současný majitel jim vstup do domu umožnil. Druhý pokus. Když vstupují na pozemek domu, je vidět, že má Cameron opravdovou radost. Ale nemluví, jako by byl ponořený do sebe, zahlcen svými emocemi. Uvnitř domu mlčí a zdá se, že prožívá silný citový otřes. „Bylo tam mnoho zákoutí. Ukázalo se, že zná každý kout. Opravdu byly uvnitř tři záchody a z jeho pokoje byl skutečně výhled na moře, jak říkal. Ukázal nám i „tajný vchod“ na zahradě,“ informuje jeho matka.

 

Scéna Cameronova návratu domů je dojemná. Když sedí rodinka a dr. Tucker před planoucím krbem, Cameron ze sebe nevypraví ani slovo. Na otázky dospělých odpovídá jednoslovně. Propadl se v čase a uvědomoval si, že minulost už nelze vrátit? Je dojatý, bezradný a hledá oporu v mámině náruči.

 

Otazníky zůstávají

 

Genealogové mezitím vytvořili rodokmen rodiny Robertsonů a našli jednoho člena rodiny, který kdysi dům vlastnil. Gillien Robertsonová žije v Glasgow a mohla by být Cameronovou sestrou, do domu na ostrově jezdila v době, kdy Cameron věří, že tam žil. Chlapec při setkání s paní Robertsonovou působí zaskočeně, což se dá pochopit. Ukáže se, že Gillien neví o žádném Shanovi, její strýc se jmenoval James. Neví ani o smrtelné autonehodě v rodině a podle ní žádný chlapec jménem Cameron v rodině nežil (Cameron tvrdil, že se v minulém životě jmenoval stejně).

 

Je možné, že by se chlapec zmýlil v tak důležitých věcech, když si pamatuje detaily domu, jméno rodiny, letiště na pláži, kde přistávají dodnes malá letadla, barvu svého psa, malá zadní vrátka na zahradě nebo černé auto, které se v rodinném albu Roberstonových našlo stejně jako psík? To je nemožné.

 

Mohl si Cameron vymýšlet? U dvouletého dítěte, které navíc vypráví v průběhu času, jak roste, stále stejné detaily, je to nepředstavitelné. Tohle není žádné dětské „fantazírování“.

 

Celý případ tak zůstává záhadou. Je možné, že si dítě spojilo dva různé příběhy ze svých minulých životů?

 

Je možné, že se Cameron „kamsi“ (akáša, morfické pole) napojil, „stáhl si“ informace o „svém“ životě, ale ne dokonale??

 

Zdá se, že naše představy o minulých životech se liší od reality. Může být podstatně složitější. Co když Cameronovi opravdu splynuly vzpomínky ze dvou životů? A to radši nebudu rozvíjet teorie o paralelních vesmírech. Nicméně je člověku malého chlapce při sledování dokumentu líto, vypadá totálně zmateně, je to pro něj těžká zkouška. Tak malé dítě neumí ještě nic předstírat. Pátrání hodně změnilo rodinu Macaulayových. Cameron přestal toužit po svém rodném ostrově, už se neměl ke komu vrátit. Zůstala mu jen jedna maminka, jedna rodina, ta současná.

 

Nedořešený případ

 

Dr. Tucker zařadil případ Cameron ve své kartotéce do šuplíku „Nevyřešené“, protože se mu nepodařilo najít důkazy o životě jeho otce ani o Cameronovi v minulém životě. Nicméně byl to první případ, kdy filmový štáb doprovázel člověka, který si vybavuje minulý život, na místo, kde měl kdysi žít a kam se vrací. Dokumentární film o Cameronovi byl odvysílán ve Velké Británii na Channel Five v září roku 2006 jako součást série „Extraordinary People“.

Tuckerovy názory

Ačkoli byl psychiatr Jim B. Tucker vychován jako baptista, nehlásí se k žádné církvi a tvrdí, že je k reinkarnacím skeptický. Nicméně přiznává, že reinkarnace nabízí nejlepší vysvětlení pro fenomén spojený s působivými případy dětí pamatující si minulé životy. Podle Tuckera většina dětí, které si vybavují minulé životy, zemřely nepřirozeně, což naznačuje, že traumatická smrt může být spojena s přenosem osobnosti z jednoho života do druhého. Dr. Tucker odhaduje, že čas mezi smrtí a náhlým znovuzrozením je průměrně 16 měsíců a že neobvyklá mateřská znaménka by mohla naznačovat osudná zranění vedoucí ke smrti minulého těla. Tucker přichází s hypotézou, že přenosu vzpomínek a emocí z jednoho života do druhého by mohla vysvětlit kvantová mechanika. Mozek prostě nemusí být jediný zdroj vědomí.

 

Zdroje:
http://www.cas.sk/clanok/257708/chyba-mu-predosla-rodina-chlapcek-si-presne-spomina-na-svoj-minuly-zivot.html?utm_source=Aktuality&utm_medium=article&utm_campaign=cross
http://www.personalgrowthcourses.net/stories/060908sun.boywholivedbefore.htm
http://www.victorzammit.com/evidence/childrenwhorememberpastlives.htm
http://en.wikipedia.org/wiki/Jim_B._Tucker

zdroj : pravdu.cz

 

146

Bývalá šéfka strany LIDEM Karolína Peake se hodlá vrátit do politiky. Zkusí štěstí příští rok v pražských komunálních volbách. A má i program, jak prozradila v rozhovoru pro server iHNed.cz. Ráda by Prahu přiblížila zpět obyvatelům, aby si v centru města mohli pořídit normální zboží a potraviny.

Peake teď má spoustu času, vzdala se funkce předsedkyně LIDEM a skončil jí mandát poslankyně. Věnuje se tedy domácnosti, ale už teď jí chybí politika.

Z Prahy se stala kulisa pro turisty. Mám radši města, kde vidím místní obyvatele

Chce proto zkusit komunální volby v Praze. „Pohybuji se teď víc po Praze, Malé Straně a zaujalo mě několik témat, kterými bych se chtěla zabývat,“ řekla serveru iHNed.cz.

Peake by ráda kandidovala na pražský magistrát nebo do zastupitelstva Prahy 1. Chtěla by změnit centrum Prahy a přiblížit ho obyvatelům. V první městské části přitom s politikou začínala.

„Praha je sice nádherné město, ale mám pocit, že je trochu kulisou pro turisty. Obyvatelé spíš musí splynout s turisty než naopak. Já daleko radši jezdím do města, kde vidím místní obyvatele, jak si jdou ráno koupit noviny a sedí na kafi před barákem nebo v kavárně,“ myslí si Peake.

Obyvatelé Malé Strany by měli mít možnost nakoupit čerstvé rohlíky

Bývalé vicepremiérce vadí, že jako obyvatelka Malé Strany musí jezdit pro potraviny autem. Prý zde není možné nakoupit čerstvé pečivo, rohlíky nebo lepší potraviny. „Zato je tu spousta luxusního zboží, aut veteránů, které zabírají místo normálním obyvatelům,“ uvedla a zároveň nastínila, co by ráda změnila.

Peake ale zatím neví, za jakou stranu by kandidovala. Přesto stále zůstává členkou strany LIDEM. Až po příštím sněmu se rozhodne, zde ve straně zůstane. Není vyloučeno, že kvůli příštím komunálním volbám vzniknou nové subjekty.

Zůstanu ženou v domácnosti. Za rok se znovu dám do politiky

Karolína Peake také nevyloučila, že by kandidovala ve volbách do Evropského parlamentu, které se budou konat na jaře.

Nyní zůstává ženou v domácnosti. Vzhledem k majetkovým poměrům a práci manžela je zajištěná, a proto nutně nemusí shánět práci. „Budu se intenzivně věnovat svým dětem, které se pokusí o zkoušky na víceletá gymnázia. Chci s nimi strávit víc času. Takže oni budou velmi brzo rádi, když se zase dám do politiky,“ dodala Peake.

zdroj : parlamntnilisty.cz

138

Polská penzijní reforma nejméně z poloviny končí. Polský premiér Donald Tusk oznámil, že stát sebere penzijním fondům všechny jimi držené státní dluhopisy a tím si sníží státní dluh. Účastníkům penzijního spoření slíbil, že jim naspořené peníze přičte v budoucnu k důchodu. Výrazně se tak sníží státní dluh, který se už začal blížit šedesáti procentům HDP.

Varšava může přijít o první místo mezi středoevropskými burzami

„Není to žádné znárodnění,“ dušoval se ve středu polský premiér Donald Tusk. Na mysli měl zřejmě skutečnost, že peníze na soukromé penzijní účty, kde je fondy zhodnocují, se vyvádějí z povinného penzijního pojištění. Poláci tedy nepřidávají nic z vlastní kapsy.

V Polsku i po provedení navrhovaných změn penzijního systému zůstane poměrně masivní druhý pilíř, ale polovina z dosud uspořených prostředků, které v něm penzijní fondy nashromáždily bude „zabavena“. Jde o polské státní dluhopisy, které penzijní fondy nakupovaly, jež stát převezme a následně zruší. Fondy tak přijdou o polovinu spravovaného majetku.

Snížení dluhu a návrat střadatelů do státního systému

Výrazně se tak sníží polský státní dluh, který touto operací v příštím roce klesne z dnešních více než 55 procent HDP pod padesát procent. Šedesát procent je přitom „finanční brzdou“ zakotvené maximum a Tuskova vláda by proto během dvou let, tedy těsně před termínem řádných voleb, mohla mít problémy s navyšováním výdajů státního rozpočtu, což by pro ní mohlo být velmi nepříjemné.

Zároveň stát plánuje vyvést z penzijních fondů značnou část střadatelů. Ti totiž dostanou zřejmě někdy v průběhu příštího roku na vybranou, zda zůstanou v penzijních fondech (o což se budou muset aktivně přihlásit), nebo budou automaticky převedeni do státního penzijního systému. Pokud to povede k masivnímu odlivu střadatelů z penzijních fondů, sníží to výrazně náklady polského státu. Fondy tak přijdou o svůj byznys, protože objem spravovaných peněz, ze kterého inkasují správcovské poplatky, výrazně klesne.

Smyslem reformy je najít peníze na investice do hospodářství, které sice nikdy nespadlo do recese, ale výrazně zpomalilo. „Znárodnění“ dluhopisů v polských penzijních fondech a další kroky přinesou polskému státu obrovské prostředky – jen v dluhopisech a pokladničních poukázkách fondy drží 121 miliard zlotých, tedy v přepočtu 726 miliard korun.

Další prostředky státu přinese postupný přesun úspor lidí, kterým zbývá méně než deset let do důchodu, na státní důchodový účet. Lidé o úspory nepřijdou, stát jim je přičte k důchodu. Spoření ale prakticky ztrácí smysl, protože místo jejich zhodnocování fondy na trhu je stát slíbil úročit pouze ve výši růstu HDP. I to se může do budoucna změnit.

Poláci to s vyvedením peněz do soukromých fondů přehnali – zájemcům o spoření v roce 1999 dovolili uvolnit z povinného pojistného 7,3 procentních bodů, v roce 2011 museli procento kvůli nedostatku peněz na výplatu stávajících důchodů zkrátit na 2,3 procenta. Největší problém polského státního pilíře jsou jsou privilegia pro některé skupiny profesí – horníci, vojáci, policisté, zemědělci přispívají na pojistném méně než jiná povolání, ale mají nárok na stejnou nebo i vyšší penzi. Navíc mohou odejít do penze mnohem dříve, než zbytek populace.

Zdroj: ekonomika.idnes.cz

 

Skutečný cíl úderu na Sýrii? Rusko!

ale

V sázce je příliš mnoho, totiž osud samotných severoatlantických elit. V žádném případě nejde jen o nerostné zdroje nebo o Blízký Východ. Západ nemá jinou možnost, než se tlačit pořád vpřed.

bab

O hlasy českých občanů se budou v předčasných volbách 2013 ucházet celkem dva zřejmě nejvýraznější „nové“ politické subjekty: Babišovo ANO, bude líp a Strana práv občanů-zemanovci, charakterizovaná blízkostí k prezidentu Miloši Zemanovi.

Bezpochyby by české politické scéně pomohlo oživení vznikem nějaké stabilní a opravdu nové(á) politické(á) hnutí, které(á) by opravdu rozvířilo(a) stojaté vody místní kartelové politiky.

Nové politické subjekty v ČR většinou stabilitu nepřinesly

Nové politické subjekty to mají na české politické scéně těžké a po roce 1989 se žádnému z nich nepodařilo zůstat v parlamentu a stát se stabilním prvkem vysoké politiky (v případě politiky komunální, a částečně i krajské, je tomu poněkud jinak). Byla tu ODA, Unie svobody, Strana zelených a naposledy Věci veřejné. Nikdo z nich ani po několika letech v parlamentu a ve vládě nesklízel ovace ani obdiv, naopak jejich odchod z parlamentu doprovázelo většinou velké zklamání. Čistý vzduch do politiky nepřinesly. Jedinou výjimkou, která potvrzuje pravidlo, se zdá být TOP 09. Ta ale částečně nahradila KDU-ČSL a dnes nahrazuje také ODS.Mimochodem, není poněkud zvláštní, že všechny tyto projekty byly projekty řadící se do pravicového názorového spektra (ODA, US) či napravo tíhnoucímu středu (Zelení, VV)? V případě levice, která je v Česku v ideologickém obležení antikomunismem, žádná taková alternativní strana s šancí dostat se do parlamentu nevznikla. Levice prostě netáhne.

Co oba dnešní „nováčky“ charakterizuje a v čem jsou nové

SPOZ má určitý potenciál stát se, nikoliv zvláště vlivnou, ale přesto prezidentskou stranou v parlamentu, a tím vyvažovat či zprostředkovávat některé politiky prezidenta Zemana. Je otázkou jestli se tento projekt ale podaří, nebo zdali bude odsouzen k neúspěchu. V případě, že by se podařil, potom by v tomto ohledu šlo o v jistém smyslu novinku, se kterou by se musely další parlamentní strany popasovat. Nicméně, je téměř jisté, že SPOZ nezíská takovou podporu, aby mohla diktátem měnit český politický systém (tj. posouvat ho k prezidentskému systému).

Vlajkovou lodí či tématem SPOZ se stala otázka majetkových přiznání politiků, a tedy jinými slovy korupce v politice. Volební program mimo to staví na exponování „změny“, nabízí voliči změnu, ale obsahuje hybridní (a velmi ambivalentní) informace. Například její program říká, že „SPOZ bude prosazovat model sociálního státu skandinávského typu, který vede jeho občany k odpovědnosti sama za sebe, za svoji rodinu.“ ZDE Skandinávský model je tu hned v první větě představován českému voliči v podstatě slovy neoliberalismu o osobní odpovědnosti za sebe a svojí rodinu. Zvláštní.

Volit ANO znamená volit Agrofert

V případě ANO, bude líp se jedná o velmi problematické spojení politiky a obchodních zájmů jedné z největších českých firem v oblasti zemědělské produkce a potravinářství. Volit ANO, bude líp totiž bude, bez ohledu na program, znamenat volit Agrofert. Tato vazba je sice voličům známá od počátku (a v tom může být ten trik) a ANO, bude líp se tak neskrývá za často neprůhledný sponsoring a další zákulisní vztahy (které existují v případě SPOZ).

Jinými slovy, jde tu o nový test: o to jestli voliči dají pod heslem změny souhlas s otevřenou symbiózou mezi významným soukromým byznysem (kapitálem) a politikou.

Není možné si nevšimnout toho, kdo je zakladatel hnutí a kdo jsou další lidé, kteří ho podporují (podnikatel Březina, podnikatel Bernard) – všichni to jsou lidé, které reprezentují určité zájmy.

Nezpochybňuji, že systémová korupce (na níž Babiš postavil svojí argumentaci) je pro tyto podnikatele noční můra a že jí odmítají, ale to není pro voliče jediná relevantní informace.

V tomto případě totiž stejná slova neznamenají obsahově totéž.

Jaké názory bude hnutí zastávat v ohledu k například zvyšování minimální mzdy, sociálním benefitům, odborům a vůbec regulační politice státu v této oblasti?

Jinými slovy, může být vize, kterou ANO nabízí jako alternativu k dnešní české „pravici“, opravdu shodná s vizemi a zájmy obyčejných lidí, zaměstnanců a malých podnikatelů?

SPOZ je nový projekt ještě v jiném ohledu. Jde o politickou stranu, která staví na personalizaci – na image a popularitě, ale i názorech Miloše Zemana. To je trend, který se dá nejvýrazněji sledovat v poslední době v Latinské Americe v podobně kirchnerismo (Argentina) nebo chavismo (Venezuela) a spočívá v exponování jednoho silného, charismatického lídra v rámci politické strany nebo hnutí, které ho obklopuje (nebo se spíš kumuluje kolem něj). Na SPOZ tak bude testován nový trend personalismu v kontextu České republiky. Mimochodem Klausovo flirtování s předčasnými volbami ukázalo, že se něco podobného zřejmě rodí i na druhé straně spektra (klausovci).

Česko jako oběť politického marketingu

V posledních letech se Česko stalo doménou relativně sofistikovaného politického marketingu, který byl patrný v prezidentských volbách i parlamentních volbách roku 2010. Vedou se bombastické kampaně, které představují pro politické strany obrovské výdaje, ale které ve svých důsledcích voliče-občany od politiky izolují, dělají z nich konzumenty a zároveň vytvářejí o politice falešné představy.

Základním rysem politického marketingu není nic jiného než pohled na politiku jako na trh a na voliče jako na konzumenta. Typickým rysem posledních kampaní se stala určitá „kreativní inovativnost“, která má voliče zaujmout pomocí de fakto nepolitických odkazů, výrazů, významů a symbolů. Jako příklad uvedu známý volební kalendář Věcí veřejných, ve kterém pózovaly stranické kandidátky v bikinách. Byl to zcela typický příklad mísení zábavy a politiky, který ale není zdaleka problémem jenom české politiky.

Snaha o to zaujmout a získat podporu povede k podobným strategiím i u nových stran v nadcházejících volbách. Některé náznaky už můžeme sledovat nyní.

Posedlost „známými“ osobnostmi

SPOZ sází samozřejmě primárně na Miloše Zemana a dále na některé členy překlenovací vlády s poněkud chabou vírou, že ministři úřednické vlády jsou stejně populární jako samotný pojem. Důsledkem je samozřejmě politizace Rusnokovy vlády díky nadcházející volební kampani. Kandidující ministři se tím dostávají do jiného kontextu a pod tlak uspět ve volbách. Dalším „esem“ v rukávu má být kandidování zpěváka Daniela Hůlky ZDE a hradního kancléře Vratislava Mynáře. Tak jako jiné politické strany, i SPOZ (a samozřejmě i ANO, bude líp) jsou posedlé „známými“ osobnostmi, které jim mají zajistit co nejlepší volební výsledek.

Schopní, talentovaní ale neznámí zřejmě zůstanou zase nepovšimnuti (jejich potenciál zůstane ladem, protože prostě „netáhnou“) a charakter volební kampaně je do značné míry vyřazuje, nebo z nich v lepším případě dělá na kandidátních listinách jakési přívěšky „známých“. „Alternativy“ s heslem změny se tak hledají vesměs mezi už etablovanými.

ANO celebritami kamufluje napojení na Babišův potravinářský byznys

ANO, bude líp už začalo se zaštiťováním se populárními osobnostmi, celebritami, které mají obecně nahradit na prvním místě neosobnost volebního programu a politiky (neboli „nudu“), a dodat určitou přidanou hodnotu, která pomůže zakrýt podstatu (kterou, ať pan Babiš chce nebo nechce, je očividné napojení na jeho potravinářský byznys).

Problémem je, že tato přidaná hodnota často kolonizuje skutečnost, nebo to, co by mělo hrát roli při rozhodování o politice (tedy vize, schopnosti a zájmy).

Průkopníkem tu je prezidentská kampaň Karla Schwarzenberga, která vyprázdnila obsah užitého motivu Sex Pistols a punkové subkultury, a využila určitého, nikoliv reflektovaného ale spíš podvědomě imponujícího oxymóronu Schwarzenberga a Sex Pistols.

Vyjadřování podpory Schwarzenbergovi dostalo podobu „fanouškovské“ politiky, jako by se jednalo o sportovní zápas mezi dvěma fotbalovými kluby. V některých rysech měla jasné rysy konzumování a sebereprezentování se určitou značkou (branding). Nicméně v případě parlamentních voleb nelze očekávat tak silné kontrastování, už jen proto, že se bude jednat o soupeření několika týmů. To může být pro manipulaci už tak velmi dezorientovaného českého voliče nakonec ale výhodou.

Ano verbuje nesourodé osobnosti

ANO, bude líp verbuje nesourodé osobnosti včetně tzv. celebrit: mezi nimi je například herec a bývalý diplomat Martin Stropnický, který za stranu kandiduje, nebo se mluví o „projevených sympatiích“ hokejisty Jaromíra Jágra, jednoho z největších sponsorů ODS ZDE.

I tady se jedná o typický marketingový trik, kde vítěz z Nagana a novodobý „gladiátor“ Jágr je vystrčený jako vyprázdněný symbol.

Hokejové dovednosti neznamenají, že Jaromír Jágr má skutečnou kompetenci k tomu de fakto doporučovat (pomocí svých sympatii) občanům jakoukoliv politickou stranu nebo hnutí. Hokej a politika nebo řízení státu jsou dvě zcela rozdílné věci.

Názor občana Jágra není ničím silnější nebo autoritativnější než názor pana Navrátila z Horní Dolní. Naneštěstí například IDnes.cz už jede v předvolební kampani, když napsalo: „Hnutí ANO Andreje Babiše získává před volbami na síle. Sympatie mu nyní vyjádřil i Jaromír Jágr…“ ZDE Jakou že „silou“ má být hokejový reprezentant?

Nepříjemný pocit: Proč se Babiš nevěnuje dobročinné činnosti a rozvoji občanské společnosti?

S ohledem na deklarovanou snahu učinit z České republiky lepší místo, o které nyní píše voličům Andrej Babiš a na celkový kontext ANO, mám pořád nepříjemný pocit. Osobně bych dala přednost tomu, aby se lidé jako on (pokud jim leží na srdci stav české společnosti) věnovali nadační a dobročinné činnosti, podporovali nadané a talentované lidi z různých oborů a podporovali růst a rozvoj občanské společnosti v podobě zajímavých občanských a vědeckých projektů.

Toto je jedna z věcí, ve které české firmy absolutně pokulhávají – investují málo do společnosti, ze které profitují, a nejsou schopny vidět za horizont vědy jako nástroje zisků (tedy vědy jako rozvoje nových technologii pro podnikatelskou praxi). Ke společenské kritice u nich převládá bez přehánění „bolševický“ postoj – zašlápnout a rozhodně nepodporovat.

Babišova nadace Agrofertu vznikla až v roce 2011 (přitom firma působí v ČR od roku 1994?) a za rok 2012 rozdala na vesměs dobročinné účely 6,6 miliónu korun (výsledek hospodaření Agrofertu je 7,7 miliardy korun za rok 2012). ZDE

Podle stránek Nadace Agrofertu nepodporuje českou vědu, umění ani občanská hnutí nebo jiné takové projekty než ty vyloženě dobročinně zaměřené na lidi s hendikepem a rozvojové (což je nepochybně záslužná činnost).

V tomto ohledu explicitně Nadace informuje: „Věříme, že mladý a zdravý člověk s talentem a vizí je schopen postarat se sám o sebe. Proto nás, prosím, nežádejte o podporu nadějných studentů, umělců a sportovců reprezentujících ČR na nejvyšší úrovni. Takovým mladým lidem velmi fandíme, naši podporu ale adresujeme raději těm, kteří při své činnosti překonávají i některý z hendikepů.“ ZDE Samozřejmě je právem každé nadace si vybrat svoje priority, ale jejich výběr vždy o něčem konkrétním svědčí.

Zásadní omyl: Systém nelze změnit „shora“

Andrej Babiš udělal něco jiného. Nevstupuje do politiky po letech podpory občanské společnosti a společenské kritiky v České republice. On založil politické hnutí do kterého verbuje „osobnosti“ (vesměs recyklované politiky, známé tváře) a do kterého nalil, podobně jako při koupi několika významných českých médií (sic!), investici – tedy v zásadě investuje do horních pater politiky a sází na „změnu“ shora, pomocí rétoriky „profesionálů“, kteří nejsou „nemehla“. Představa o tom, že to „vytrhnou“ jenom ti nahoře, je jednou se zásadních chyb a omylů, protože systémové problémy jsou problémy celospolečenského charakteru, které společnost prostupují, a nejde je řešit shora dolů ani jen zdola nahoru, ale pokud možno obousměrně.

Může si ČR dnes dovolit pravicovou terapii?

Otázkou dneška je, jestli si Česká republika dnes vlastně může dovolit jakékoliv politické experimenty v podobě podobných alternativ? Další klíčovou otázkou je jestli je pro dnešní ČR jakákoliv pravicová terapie (s její mantrou politiky škrtů, nízkých daní pro bohaté a dalšího ožebračování středních vrstev pod heslem „postarej se o sebe sám“) tou správnou léčbou? I to jestli se v případě těchto stran jedná opravdu o alternativu, tedy o něco skutečně nového a jiného, co by pomohlo zemi posunout lepším směrem? Může to být strana odvozená od matadora české politiky 90. let? Či strana, která je napojena na podnikatelské zájmy člověka, který svoje impérium vybudoval v kontextu českého kapitalismu věku postkomunistické transformace? Na to si musí každý odpovědět sám. Sama za sebe si myslím, že ne.

Hlas pro SPOZ oslabí levici, Hlas pro ANO posílí zdiskreditovanou pravici

Volební matematika je totiž neúprosná. Hlas pro SPOZ může (i když nemusí) ve svém výsledku oslabit levici. Hlas pro ANO naopak skoro jistě posílí pravici a strany jako TOP 09 a ODS přímo odpovědné za hroznou situaci ve které se Česká republika ekonomicky, sociálně ale i kulturně a lidsky nachází.

zdroj : blisty.cz

1584

„Nepromyšlená vojenská akce může mít vážné a tragické následky“, prohlásil generální tajemník OSN, který v pátek promluvil k vedoucím činitelům zemí G20 v souvislosti s humanitární situací v Sýrii.

„Musíme najít způsob, jak se vyhnout další militarizaci konfliktu a znovu začít hledat politické řešení“, zdůraznil Pan Ki-mun.USA připravují útok na Sýrii pod záminkou toho, že u Damašku byly použity chemické zbraně, které, jak tvrdí Washington, použila vládní vojska. zdroj : czech.ruvr.ru

nec

Petr Nečas hledal po skončení své politické kariéry lukrativní uplatnění a vypadá to, že jej našel. Lidové noviny přinesly rozhovor s Ivanem Langerem, který potvrdil, že mu takové angažmá nabídl ve svém CEVRO Institutu. Spolu s dalším členem ODS Alexandrem Vondrou tam mají působit v Centru transatlantických vztahů a využít tak své zkušenosti z bezpečnostní oblasti.

Deník chtěl od Ivana Langera vědět, zda angažovat tyto dva stranické kolegy byl jeho nápad, nebo zda jen přihlížel. „Je to moje škola, takže jsem určitě jenom z dálky nepřihlížel. Potvrzuji: Saša Vondra bude ředitelem Centra transatlantických vztahů a Petr Nečas součástí centra,“ uvedl Langer.

Podle bývalého ministra vnitra je jednou z oblastí, kterou se chce CEVRO Institut profilovat, bezpečnostní problematika. „Oba dva považuji za osoby s výjimečnou odbornou erudicí a velkými životními zkušenostmi.“ Budou prý velkou posilou celého týmu. Langer podle svých slov předpokládá, že Vondra i Nečas využijí svých zkušeností, aby studenti dostali kromě teoretických znalostí i příležitost setkat se při výuce i s lidmi z praxe.

„No jasně. Oba dva velmi touží po pedagogické kariéře a kontaktu se studenty,“ odpověděl Langer na otázku, zda oba pánové budou opravdu učit. „Byli nadšení, že je čeká kromě organizace odborných konferencí, jednorázových přednášek a publikační a analytické činnosti i učení,“ potvrzuje Langer chuť obou bývalých politiků postavit se před studenty.

Odměna odpovídá jejich kvalitě

Plat premiéra byl prý zhruba 150 tisíc měsíčně a životní potřeby Petra Nečase jsou údajně nastaveny poměrně vysoko. Lidové noviny chtěly vědět, zda takové ocenění práce v CEVRO nabízí. Konkrétní odpověď však Ivan Langer nedal. „To je intimní věc,“ řekl výmluvně a připomněl, že škola nedostává žádné dotace a musí vše ufinancovat sama. „Věřte, že jsem bytostně přesvědčen, že podmínky, které mají oba dva kolegové nastavené, odpovídají jejich kvalitě, jejich erudici a také tomu, co od nich očekáváme,“ dodal Langer k finančnímu ohodnocení práce Alexandra Vondry a Petra Nečase.

zdroj : parlamentnilisty.cz

lo

Dopis byl předán v sobotu 31. srpna zástupci účastníků demonstrace proti hrozbě vojenské agrese proti Sýrii, pořádané Evropskou frontou solidarity se Sýrií, v anglickém originále zaměstnancům Velvyslanectví SSA v Praze.

K rukám prezidenta Obamy,

Prostřednictvím velvyslanectví Spojených států amerických v Praze, jeho Excelence pana Normana Eisena, Velvyslance USA v Praze, České republice.

Pane,

Tento dopis má vyjádřit naše znepokojení nad rétorikou používanou v posledních dnech v souvislosti se Sýrií. USA otevřeně vyhrožují syrské vládě a syrskému obyvatelstvu vojenským úderem, intervencí, která by zajisté, jak tomu je vždy, zmařila mnoho lidských životů a mimo to možná zažehla krvavý střet v regionu, který by vtáhl mnoho dalších zemí do víru ničení.

Doposud nebyla ani jedna intervence USA pro lidstvo přínosná. Opak je pravdou. Intervencionismus Spojených států přinesl utrpení, útlak, smrt a zničení mnoha civilizacím po celém světě, jak nám ukazují současné dějiny.

Vojenské řešení je ostudou pro každého státníka a každý národ. Mimo to, skvělá země by se nikdy neuchýlila k aktu agrese proti druhým.

Pokud vy, pane prezidente vážně věříte tomu, že “třeba i omezený útok vyšle vzkaz Asadově vládě, že bude volána k odpovědnosti za porušování mezinárodního práva”, musíte si být vědom Vašeho pokrytectví. Protože vzkaz vysíláte do celého světa a zní: “Barak Obama jménem USA porušuje mezinárodní právo. Barak Obama je válečný zločinec!” To je to, co chcete, pane Prezidente? To je to, co chtějí tito „my, lidé“, které zastupujete?

Dejte si pozor na takový nešťastný a toxický odkaz, milý pane prezidente!

Připomeňme si chartu OSN „Všichni členové se vystříhají ve svých mezinárodních stycích hrozby násilím neb použití násilí ať proti územní celistvosti nebo politické nezávislosti kteréhokoli státu, ať jakýmkoli jiným způsobem neslučitelným s účelem Spojených národů.“

Neporušujete toto ustanovení, pane Obamo?

My, lidé, spojení v solidaritě Evropské Fronty solidarity pro Sýrii Vás proto vyzýváme:

1. neprovádět žádnou vojenskou agresi proti Sýrii

2. ukončit embargo proti Sýrii, které ubližuje nevinným lidem, zejména syrským dětem, spíše než vládě.

3. přestat podporovat (vyzbrojovat, financovat a cvičit) teroristické elementy zapojené do guerilly proti syrskému lidu.

4. angažovat se v diplomatické snaze ukončit současný konflikt mírovými prostředky, jak bylo vytyčeno Ženevským komuniké akční skupiny pro Sýrii.

5. dodržovat chartu Organizace spojených národů, konkrétně článek 39 – „Rada bezpečnosti určí, zda jde o ohrožení míru, jeho porušení nebo útočný čin, a doporučí nebo rozhodne, jaká opatření mají býti učiněna podle článků 41 a 42, aby byl zachován nebo obnoven mezinárodní mír a bezpečnost.“

Budiž Vaše rozhodnutí provázena moudrostí, ideály míru a humanismu otců zakladatelů Spojených států amerických, ustanoveními a duchem ústavy USA a principy mezinárodního práva, které jste tak moc ochoten bránit, chránit a vymáhat. Nechť Vaše hlava zůstane chladná a nervy pevné! Uvědomte si, že silácká gesta jsou pro puberťáky, nikoliv pro muže a ještě méně pro moderní civilizované národy! Násilí plodí násilí a zlo plodí zlo… nenechme se vtáhnout do dalšího začarovaného kruhu nenávisti a ničení. Nebylo toho už dost, pane Prezidente?

Se srdečnými pozdravy od Evropské fronty solidarity se Sýrií
Originální text s podpisy zástupců Evropské fronty solidarity pro Sýrii zde:
http://solidarita-syrie.info/diplomaticka-nota-prezidentu-spojenych-statu-americkych-baraku-obamovi/

zdroj : vlastnihlavou.cz

6

Americký prezident Barack Obama požaduje od Pentagonu, aby rozšířil počet cílů v Sýrii a posoudil možnost zapojení do této operace vojenského letectva, píše list New York Times s odvoláním na zdroj v Bílém domě.

Jedná se o rozšíření seznamu sestávajícího z 50 syrských objektů, který původně sestavili francouzští vojenští činitelé. Bílý dům poprvé nastolil otázku o zapojení do operace vojenských letounů. Před tím se plánovalo, že údery na objekty v Sýrii zasadí rakety s plochou dráhou letu mořské dislokace.
 zdroj : czech.ruvr.ru

47474

Velvyslanectví Syrské arabské republiky v Praze si dovoluje informovat o stanovisku Syrské arabské republiky k tvrzení západu a jeho spojenců o použití chemických zbraní v Sýrii.

– Od začátku krize v Sýrii, která již trvá dva a půl roku, Spojené státy americké, jejich západní a regionální spojenci, Saudská Arábie, Turecko, Katar a jejich nástroje v podobě ozbrojených teroristických skupin a organizace Al-Kaida, ničí Sýrii, její infrastrukturu a zabíjí její národ. Ozbrojené teroristické skupiny masakrovaly syrské civilisty a vojáky. Tyto skupiny dostávály politickou, finanční, vojenskou a logistickou podporu od jejich západních a regionálních spojenců, kteří nechtěli vidět jejich zločiny a odpovědnost za tyto činy přenášely na syrskou vládu.

– Od roku 2012 některé západní země a jejich spojenci z arabských států a regionálních zemí, Saudské Arábie, Turecka a Kataru zahájili propagandu o možnosti použití chemických zbraní syrskou vládou proti civilistům. Tato skutečnost podnítila v Sýrii podezření o chystaném teroristickém útoku za použití chemických zbraní, který bude přisuzován syrské vládě. Syrská vláda poslala dopisy předsedovi Valného shromáždění a OSN, kde varovala, že země podporující teroristy, předaly ozbrojeným teroristickým skupinám chemické zbraně, aby byly použity v Sýrii. Z jejich použití chtěli obvinit syrskou vládu.

– Dne 19.3.2013 ozbrojené teroristické skupiny vystřelily raketu s otravnou látkou na vesnici Khan Al Asal, venkov Aleppo. Následkem tohoto činu je 25 mrtvých a 110 občanů zraněných z řad vojáků a civilistů. Sýrie oficiálně žádala generálního tajemníka OSN, aby byla vyslána mezinárodní neutrální mise expertů pro vyšetření této události. Ale Spojené státy americké, Velká Británie a Francie vytvářely různé překážky, aby tato mise nebyla uskutečněna.

– Následně se Syrská arabská republika dohodla s generálním tajemníkem OSN na vyslání mise k vyšetření tvrzení o použití chemických zbraní. Mise začala její činnost 19.8.2013 a syrská vláda spolupracovala s touto misí za účelem odhalení pravdy.

– Dne 21.8.2013, v průběhu činnosti mise, ozbrojené teroristické skupiny a jejich spojenci ze západu a z regionu tvrdily, že syrská vláda použila chemické zbraně v některých částech Damašek venkov (Ghutha). Od počátku tohoto prohlášení Spojené státy americké a jejich spojenci hlavně Saudská Arábie a Katar začali propagandistickou přípravu, která obvinila syrský stát z použití chemických zbraní. Ozbrojené teroristické skupiny a Al-Kaidu označila za nevinné z použití chemických zbraní. Spojené státy americké prohlásily výsledky ještě dříve než vyšetřovací komise OSN předložila oficiální výsledky svého šetření. Následně Spojené státy americké, Velká Británie, Francie a jejich spojenci prohlásili svůj záměr o chystané agresi proti Sýrii.

– Dne 25.8.2013 syrská vláda ihned souhlasila se žádostí OSN o vstup vyšetřovací mise OSN na čtyři místa, kde došlo k údajnému chemickému útoku. Syrská vláda si zachovala transparentnost, odpovědnost a spolupracovala s misí OSN na vyšetření s cílem odhalení pravdy.

– Spojené státy americké a někteří jejich spojenci z řad evropských zemí, rychle odmítli nabízenou transparentní spolupráci syrské vlády s vyšetřovací misí OSN, což dokazuje chystanou západní agresi vůči Sýrii a jejich obavy o odhalení intrik a role v dodání mezinárodně zakázaných zbraní ozbrojeným teroristickým skupinám a Al-Kaidě.

Syrská vláda nikdy nepoužila chemické zbraně a nikdy je nepoužije proti svému národu, pokud by tyto zbraně vlastnila. Syrská vláda zdůrazňuje, že jediná strana, která těží z použití chemických zbraní, jsou ozbrojené teroristické skupiny a Al-Kaida a jejich spojenci. Ministr zahraničních věcí Syrské arabské republiky žádal každého, kdo obviňuje syrskou armádu z použití chemických zbraní, aby doložil důkazy a přeložil je.

I přes předkládání smyšlených důkazů, neexistují žádné pravdivé důkazy, že chemické zbraně použila syrská vláda. Toto snažení má pouze za cíl zničit vyšetřovací práci mise OSN a taktéž zničit veškerá mezinárodní úsilí o politické řešení syrské krize.

– Jakákoliv agrese mířená proti Sýrii bude úderem Chartě OSN a její roli v ochraně mezinárodní bezpečnosti a míru. Použití síly proti Sýrii připomíná epochu bývalé kolonizace. Ohrožení bezpečnosti a principu svrchovanosti rozvojových států vede rozvojové státy k zaujmutí mezinárodní stanoviska, které znemožní plány západních zemí a jejich spojenců.

Prohlášení publikoval server www.AC24.cz

1555

Voliči TOP 09 podporují privatizační gaunery vyvádějící majetky do ciziny.

Musím přiznat, že k tomuto poznání mi napomohl i zdejší publikační a diskusní prostor. Možná, že někteří voliči některých levicových stran mají nižší IQ, ale voliči TOP 09 mají největší nutkání exhibovat a svou hloupostí se ještě veřejně vytahovat.

 

Činí tak s arogantní nadřazeností a přezíravostí. Ostatní voliče považují za méněcenné, což demonstrují zejména jejich pohrdáním levicí. Tímto postojem si ve vlastních očích vytvářejí společenský status, na který prostě nemají. Drtivá většina jich jsou totiž – v terminologii Drábkových spřeženců – relativně obyčejné socky, pokud srovnáváme s těmi, jejichž zájmům dělají užitečné idioty.

Jak jsem napsal, pohrdají levicí, ale klidně Kalouskovi prominou, že pod pravicovou maskou levicově zvyšoval daně, přímo komunisticky dokonce ty majetkové, a že tato strana po bývalých komunistech převzala i internacionalismus ve vztahu k Evropské unii, také pohříchu socialistické. Tak okleštěnou suverenitu jsme neměli ani po srpnové okupaci v roce1968. A nedejme se mýlit, že do toho chomoutu  nás ruku v ruce s ČSSD zatáhli dobrovolně a bez tanků. O to je to horší!

Nikdy bych nevolil levicovou stranu. Ale chápu voliče, které politika takových Kalousků a Drábků přivedla do situace, že se utíkají k těm, kteří jim slibují zastání. Tohle má logiku, jakkoliv se nám to nemusí líbit, tito lidé jsou přesvědčeni, že tak hájí své zájmy.

Kdo tyto lidi k levici nahnal? I když nemůžeme opominout ani Nečasovu ODS, tak je nepochybné, že sebezáchovné reakce lidí vyprovokovalo především arogantní jednání TOP 09. Znovu musím jako symbol jmenovat Drábka, na jehož ministerstvu se zcela běžně rozkrádaly desítky miliónů, zatímco úřady práce, místo aby pomáhaly nezaměstnaným, cynicky přetvořil na buňky pro šikanu těch nejbezbrannějších. Jen tento člověk kromě morální devastace má na svědomí mnohamiliardové škody, které bude obtížné nahradit.

A Kalousek? Copak ještě někdo může věřit jednomu z nejstarších dinosaurů v naší politice, jehož celou dobu provázejí skandály, který se usvědčil z licoměrnosti nabídkou spolupráce komunistům a jenž zradil a oslabil vlastní stranu KDU-ČSL? Škoda slov, naposled jsem na výdobytky tohoto šíbra poukázal v článku: „Ohlupující mýtus o Kalouskově šetrnosti“.

A jestli si někdo myslí, že bude volit pravici, když dá hlas straně, kde je předsedou Havlův nejbližší spolupracovník, musel by si také myslet, že Havel byl konzervativec a pravičák, ačkoliv byl pravým opakem a nikdy se tak sám necítil. Nakonec Schwarzenberg i tím, že se kromě jiného zkompromitoval i se Stranou zelených, nám to jasněji dát najevo nemohl. Nebudu to více rozvíjet, protože i tohle jsem nedávno komentoval v článku: „Schwarzenberg a lídr pravice? Ještě větší pitomost než si myslíte“.

No nejsou ti voliči TOP 09 hloupí, když se kasají jací jsou pravověrní pravičáci?

Legrační jsou, když se pasují na ochránce demokracie proti Zemanovi. Ano, ten si – řekněme, že oprávněně – udělal z TOP 09 strašáka, aby získal voliče. Ale skutečný zápas Zeman nevede s žádným už odepsaným Schwarzenbergem nebo dokonce s Kalouskem, ale s Bohuslavem Sobotkou a jeho vlivem v ČSSD.

Když to shrnu, tak to byla TOP 09, která nahnala nejvíce voličů ČSSD a SPOZ. Ti se teď perou o moc mezi sebou. TOP 09 je out, i když krátkozrace v žabomyší válce usiluje o potupení dalšího pseudopravicového losera – ODS.

Jedna dáma, podporující TOP 09, která zdaleka nevypadá na Angelinu Jolie, si ze Sobotky docela nevkusně utahovala, že nemá zjev a charisma George Clooneyho. Díky straně, kterou volí, však nám suchopárný Dluhoslav opravdu hrozí.

zdroj : euportal.cz

Vyrobte si lék na rakovinu doma v mixéru. Léčba průmyslem smrti, tedy farmaceutickým, Vás jen zabije

rakovina7

Léčivo, za které se nepořádají obludné růžové pochody: Německá vědkyně vynalezla již před lety úspěšný a jednoduchý lék na rakovinu. Dr. Johanna Budwigová, německá fyzička, farmakoložka a biochemička, na základě svých objevů týkajících se role nenasycených mastných kyselin ve fungování lidského imunitního systému vyléčila tisíce pacientů.

458l

Asi jste zaregistrovali, že se kolem miliardáře Zdeňka Bakaly stahují mračna, nejenže mu havířští odboráři vyhrožují stávkou, ale z rodinných důvodů rezignoval generální ředitel Bakalova nakladatelství Economia André Warnecke. Podle důvěryhodných zdrojů se však za rodinnými důvody skrývá úplně něco jiného.

Přibližně před dvěma týdny přiletěla do nové redakce Hospodářských novin v Karlíně Bakalova manželka Michaela Maláčová a „ seřvala“ ředitele Warneckeho, že nepotřebuje, aby on zisky z HN šetřil, ale aby je odevzdal Bakalovi. Warnecke se nicméně dopálil a vyčetl jí, že ona nerozumí chodu novin, a že on peníze potřebuje, aby redakci zkonsolidoval a vytáhl hospodářky zpět na výsluní. Maláčová nicméně trvala na svém. Warnecke se po projevené neústupnosti ze strany Bakalovy ženy rozhodl rezignovat s poukazem, že tomuhle nehodlá dál přihlížet.

Když někdo nacpe novináře do nesoukromých open office a zřídí jim protivné turnikety, které jsou navíc údajně proti požárním směrnicím, nemůže se divit, že se občas něco vynese…

 

zdroj

12584

Řekl to renomovaný kanadský profesor a autor.

Michel Chossudovsky tvrdí, že je americký plán vojenské intervence v Sýrii zaměřen na integraci čtyř různých scénářů – Afghánistánu-Pákistánu, Iráku, Palestiny a Liby – které připraví půdu pro “scénář třetí světové války.”

“Útok na Sýrii by vedl k integraci těchto čtyř samostatných scénářů, který by nakonec vedly k válce na Středním východě a ve střední Asii,” napsal Chossudovsky pro Global Research.

Chossudovsky říká, že Spojené státy podněcují “občanské války” v několika zemích, jako je Jemen, Somálsko, Egypt, Mali a Niger, prostřednictvím sponzorování skupin napojených na al-Kájdu. V podstatě připravují půdu pro americkou vojenskou intervenci, často ve formě protiteroristických operací.

“Veřejné mínění si z velké části není vědomo závažných důsledků těchto válečných plánů, které by mohly dovést lidstvo až ke třetí světové válce,” varuje.

Obamova administrativa tvrdí, že za nedávným chemickým útokem na předměstí Damašku stojí syrský prezident Bašár al-Assad, i když neexistují žádné důkazy. Bílý dům se připravuje na vojenské údery proti syrským cílům.

Chossudovsky citoval zprávu Los Angeles Times ze srpna 2012 s tím, že přípravy “na útok chemickými zbraněmi pod falešnou vlajkou” v Sýrii začaly před více jak rokem, kdy Pentagon odeslal “malé týmy speciálních operačních vojáků” do Sýrie, aby zničily své údajné zbraně hromadného ničení (ZHN).

“Tyto původně Amerikou sponzorované speciální týmy ZHN vytvořily pravděpodobný scénář útoku pod falešnou vlajkou chemickými zbraněmi.”

Vojenští plánovači USA, NATO a Izraele již před lety položily základy pro “humanitární” vojenské intervence v Sýrii, říká Chossudovsky.

Tvrdí, že Spojené státy a jejich regionální spojenci – zejména Izrael, Saúdská Arábie a Katar – sponzorují a vyzbrojují militantní skupiny v Sýrii, z nichž byly některé zodpovědné za hrůzné teroristické útoku proti civilnímu obyvatelstvu. “Hromadné civilní ztráty” hrají hlavní roli ve vojenské doktríně USA.

zdroj :  freepub.cz

258

Komunistická strana Ruské Federace (KPRF) hodlá zahájit kampaň pro připravení prezidenta USA Baracka Obamy titulu nositele Nobelovy ceny v souvislosti se situací v Sýrii, prohlásil na dnešní tiskové konferenci vicepředseda Státní Dumy a náměstek předsedy UV KPRF Ivan Melnikov.

„Zdá se mi absurdním prohlášení americké administrativy o tom, že situace v Sýrii ohrožuje národní bezpečnost USA. Ve skutečnosti jsou hrozbou akce USA,“ řekl Melnikov. „Pokládáme za mimořádně důležité zahájení kampaně s cílem připravení Baracka Obamy o titul nositele Nobelovy ceny,“ dodal.

45965

Experti z NASA se domnívají, že naše Slunce má skutečně neviditelného souputníka, který s ním tvoří dvojitý hvězdný systém. Podle jejich názoru jde o hnědého trpaslíka, jehož přítomnost souvisí s periodickým vymíráním druhů na Zemi. Těleso proto dostalo pracovní název Hvězda smrti nebo Nemesis podle řecké bohyně pomsty.

Hypotéza o možné existenci dvojčete našeho Slunce se objevila už v roce 1984. Překvapivě s ní přišli američtí paleontologové, kteří studovali zkameněliny mořských živočichů a zjistili, že k masovému vymírání pozemských organismů dochází pravidelně každých 26 milionů let. To odpovídá periodicitě, kdy se Nemesis přibližuje ke svému dvojčeti – Slunci.

Při tomto přiblížení se dostává do Oortova oblaku, vytrhuje z něj komety a jejich gravitační síly pak působí na Zemi i na ostatní planety ve sluneční soustavě. Naše rodná planeta čelí extrémnímu bombardování, při kterém dochází k hromadnému vymírání živých organismů. Nedávno objevená trpasličí planeta Sedna, která se pohybuje po eliptické dráze, potvrzuje existenci obřího dosud neobjeveného tělesa, jež ovlivňuje její neobvyklou dráhu. Může jít o Nemesis? Podle odhadů je tato hvězda přibližně třikrát až pětkrát větší než Jupiter. Na hvězdu to není mnoho, ale přesto se vědci domnívají, že jde spíše o malou hvězdu než o velkou planetu, která je od Slunce vzdálená 1,5 světelného roku.

Astronomům NASA pomáhá v jejich výzkumu infračervený teleskop WISE, který pátrá po hvězdách ve stadiu hnědého trpaslíka do vzdálenosti 25 světelných let.

Zdroj: procproto

2555

Vysoce postavený zdroj uvnitř ozbrojených sil nám nyní potvrdil, že Letecká základna Dyess během tajného převozu, o kterém se nevede žádný papírový záznam, aktivně přemisťuje jaderné hlavice na Východní pobřeží Spojených států.

Podle vysoce postaveného vojenského zdroje, který má prověřenou historii, v níž se trvale ukazuje jako pravdivý ohledně aktivit uvnitř ozbrojených sil, velitel Letecké základny Dyess dostal od neznámých stran zmocnění k převozu jaderných hlavic na neznámé místo, o němž se říká, že je to Jižní Karolína, kde si tyto hlavice vyzvednou a potenciálně jich využijí.To je zvláště zajímavé, nikoliv jen kvůli skutečnosti, že syrská situace se eskalovala až k bodu velice reálného scénáře horké války, ale i kvůli faktu, že Dyess opakovaně popírala existenci jaderných hlavic uvnitř této základny.Stručná zpráva od vrcholného vojenského zdroje, která byla sepsána ve spěchu, aby se tato io¨nformace dostala ven, uvádí:

„Dnes začíná Dyess přemisťovat naše hlavice pro jadernou válku. Už před tím jsem to odchytil od DERMO. Řekl, že to bylo poprvé, kdy je potvrdili, ač je tam umístili v 80. letech. K převozu se nevyžadoval žádný podpis… Nebyla k tomu žádná směrnice. Řekl, že velitel Dyess byl na místě, aby povolil odvoz. Nikdo nevěděl, kam opravdu směřují, ale řidič náklaďáku řekl, že je odveze do Jižní Karolíny, a odtud si je vezme další vůz.“

Skutečnost, že se tento převoz nepodepisoval, a že k tomu nejsou žádné papíry, je klíčová. Ukazuje to, jak teď ozbrojené síly při převozech jaderných zbraní fungují utajeně, a navíc, víme, že DERMO (vojenská základna na Floridě) je horkých ohniskem speciálních operací. Proč hýbe DERMO s jadernými hlavicemi z Letecké základny Dyess, aniž by o tom byly papírové zápisy? To ukazuje, že tu máme vysoce utajený pohyb ve stylu černých operací, o nichž ozbrojené síly nechtějí mít záznamy.

Skutečností je, že by se všemi těmi zařízeními nehýbali, pokud by neplánovali jejich použití. Jaderné hlavice se prostě nepřemisťují na Východní pobřeží, aniž by to mělo důvod, a výchozí důvodem k uvažování je to, že tyto střely se nejspíš použijí na něco ještě většího než Sýrie.

Vrcholný vojenský důstojník je ‘extrémně znepokojený’

Tento únik zevnitř vojensko-průmyslového komplexu přichází poté, kdy nám předchozí zdroje rovněž odhalily, že bombardéry B-1 a B-2 dostaly rozkaz zamířit pryč z jejich odpovídajících základen (speciálně B-1B opouští Dyess) mimo zemi, a nevrátily se. Ke všemu tomuto dochází uprostřed prohlubující se Syrské krize, která se vyvinula uprostřed zápasnického střetu mezi Spojenými státy a Ruskem rozdmychávajícího WW3. Nyní na základě převozu do Jižní Karolíny, o čemž není evidence a nebylo to podepsáno, se můžeme dívat na vzor, který odhaluje extrémně horký válečný scénář.A zde předkládáme, jak tomu v podstatě rozumět: Otázka Sýrie je bezpochyby ohromná, je docela dobře možné, že US ozbrojené síly nyní od Obamy dostaly rozkazy, aby se připravily na úder, realita je ale taková, že tu máme daleko větší záležitost v tom, co nadchází mezi US a Ruskem. To, co tu vidíme, je to, že zástupná válka se v Sýrii mění na horkou, o čemž už měsíce referujeme. Dokonce i média mainstreamu už v minulosti referovala o tom, jak se evoluce války v Sýrii vyvinula do horké zástupné války proti Rusku přes syrské rebely a Assadovy vojáky.

My víme, že i ruská média už otevřeně diskutovala o horké válce Spojených států proti Rusku a o tom, jak to v podstatě povede ke 3. Světové válce. Avšak tím faktem, na kterém v tom záleží, je to, že už progresivně postupujeme směrem ke 3. Světové válce. Obama a Spojené státy už oficiálně mluví o spočinutí nohou na půdě Sýrie a o svržení Rusy podporovaného Assadova režimu. Už se pohnuly k provedení nestoudně zinscenovaných chemických útoků, které s absolutní jistotou provedli Obamou financovaní syrští rebelové, aby tak iniciovali válečný scénář.

Proč si myslíte, že Obama od roku 2011 pomáhá s výcvikem, financováním a zásobováním krvežíznivých syrských rebelů přes tajné rozkazy, které přiznává i Reuters? Vše, oč tu jde, není pomoc civilistům v Sýrii, kterým Obamou podporovaní rebelové už před jásajícími davy řežou hlavy a vraždí je. Nikoliv, vždy to bylo k přípravě scénáře 3. Světové války mezi Ruskem a Spojenými státy. A teď při absolutním šílenství Obamy a vojensko-průmyslového komplexu, co na tyhle války tlačí, to tu máme.

Začíná 3. světová válka?

Mluvil jsem se svými konexemi v ruských médiích a ti všichni potvrzují, že zrovna teď uvnitř jejich obyvatelstva je 3. Světová válka nejžhavějším tématem, podstatnou skutečností při tom je, že všichni ti vrcholní vojenští činitelé tam pohlíží na ten syrský incident jako na katalyzátor – co to zažehne. Existují důvody, proč Rusko začalo po izraelském útoku na ruské rakety v Sýrii shromažďovat 160 000 vojáků a těžkou vojenskou výbavu. Existují důvody, proč jsou tato vojska povolána spolu s námořními loděmi a bombardéry, aby udržovala ‚okamžitou bojovou pohotovost‘ podél hranic. Už jsme o tom před měsíci referovali, zatím co média byla příliš zaneprázdněná zaměřením na případ Trayvon Martina, aby mohla mluvit o zažehnutí 3. Světové války.

To, na co se zrovna teď díváme, je začátek 3. Světové války, pokud se nám nepovede ji zastavit. Elita je dostatečně šílená a dost zpitá mocí, aby rozpoutala cokoliv, pokud to znamená pokrok s jejich ohromnou lačností po moci a kontrole. Díkybohu teď máme ale veřejnost, která je už probuzenější ohledně toho, co se děje, a schopná postavit do cesty válečným plánům rychlostní retardér, jak to minulý týden přiznal i Obamův poradce Zbigniew Brzezinsky, zabere to ale ještě hodně probouzení, než se Obama zastaví při rozpoutávání těchto útoků, na kterých se už roky pracovalo.

Doporučujeme vám, abyste nadále kontrolovali Infowars a Storyleak ohledně dalších aktualizací tohoto a posledních zpráv a informací, které jsme zjistili o této rozvíjející se situaci.

Překlad: Miroslav Pavlíček

Zdroj: AC24

98

Ani po 7 letech makroekonomických analýz pro osvobozenecké hnutí a mnou doložených obrovských projevů finanční a politické omezenosti ze strany „skeptiků“, jichž je více, než dokážu spočítat, mne nikdy nepřestalo udivovat, kolik je mezi Američany slepé víry v sílu amerického dolaru. Velmi často je nutné co nejdůkladněji a nejjednoznačněji vysvětlit historii nekrytých peněz, nevyhnutelnost inflací vyvolané katastrofy a také paradox, vznikající když se země rozhodne monetizovat svůj dluh, aby zůstala nad vodou – ale vše je marné.


Záchrana bank, hypotéčních firem, státních dluhopisů, investičního trhu, zahraničních finanční organizací – zdá se, že nic z toho není schopné zviklat dubové palice – stoupence Fedu. Logika, inteligence a zdravý rozum se odráží od jejich dubových palic jako pingpongové míčky. Zkrátka do blba opakují jeden ze dvou argumentů:

Argument č. 1: cizí státy se za nic na světě a nikdy nemohou zbavit amerického dolaru, protože jsou velmi závislé na tom, že američtí spotřebitelé kupují jejich exportní zboží.

Argument č. 2: hodnota dolaru nikdy neklesá, protože je to dominantní ropná měna, kterou potřebuje celý svět, aby mohl kupovat ropu.

Za ty roky jsem napsal doslova stovky článků, které rozebírají první argument. Je v nich poukazováno na signály, které není možné ignorovat, včetně:

Sotva patrného zbavování se dolaru Čínou, pomocí dvoustranných obchodních dohod s ostatními rozvojovými zeměmi, a v poslední době i s velkými ekonomickými velmocemi typu Německa a Japonska.

Prudkého nárůstu nákupů zlata, prováděných Čínou a Ruskem – nehledě na neobyčejně obrovskou manipulaci s trhem ze strany JP Morgan Chase and Co. A CME Group Inc. (skupina Chicagské komoditní burzy – největší severoamerický trh finančních derivátů, vzniklý fúzí dvou hlavních burz – chicagské a newyorské)

Zbavování se amerických státních dluhopisů s dlouhou dobou splatnosti zahraničními věřiteli, výměnou za krátkodobé, které lze splatit na první požádání.

Faktu, že cena dluhopisů je nyní téměř výhradně držena díky stimulům Fedu. Až stimulování přestane, ztratí Amerika schopnost obsluhovat zahraniční dluh, a víra v dolar se rozpadne.

Otevřených prohlášení Mezinárodního měnového fondu, který u dolaru vyzývá ke zrušení statutu světové rezervní měny a jeho nahrazení zvláštními právy čerpání (SDR).

Váha druhého argumentu neměla dlouhého trvání, a i tak ještě jen díky tomu, že politické tendence na Blízkém východě se zatím nedostaly do souladu s již existujícími finančními aktivitami. Dnes se tato situace rychle mění. Statut petrodolaru závisí na obrovském množství ideálně do sebe napasovaných faktorů – sociálních, politických a ekonomických. Stačí, když z této harmonie vypadne jeden jediný prvek, a trh s ropou stihne cenová inflace, která svět donutí zříci se „zelených papírků“. Zde je pár základních katalyzátorů, které jsou včasným varováním před nevyhnutelným koncem petrodolaru.

Občanská válka v Egyptě

Nedávno se na mne obrátil jeden čtenář, ohledně článku o pravděpodobnosti občanské války v Egyptě, který jsem napsal několik týdnů předtím, než vypukla.

Ptal se mě, proč jsem čekal až do tohoto roku, než jsem přišel s prognózou, a proč jsem tuto událost nepředpověděl po svržení Hosni Mubaraka, jak to učinili mnozí odborníci z hlavních médií. To je dobrá otázka. Proč se Egypt neponořil do tvrdého a rozsáhlého vnitřního konfliktu poté, když sesadili Mubaraka? Tato varianta byla nejpravděpodobnější, nicméně výběr času (a důvodu) oficiálními médii byl nanejvýš chybný.

Má odpověď byla jednoduchá – pomocí manipulací elitářské organizace tlačí Blízký východ do nestability, a tato nestabilita je prostředkem. Důvody zinscenovaného, dle mého, arabského jara nesouvisí ani tak s Blízkým východem, jako se strukturou světové ekonomiky. Energetická krize by byla účinným prostředkem změny této struktury. Kolaps v blízkovýchodním světě by poskytl skvělou možnost a záminku pro velký posun globálního paradigmatu. Nicméně každý politický krok potřebuje odpovídající ekonomické podmínky, a obráceně.

Pokud chcete odhalit potenciální tendence ve společnosti, musíte zvážit manipulaci zvenčí. Musíte se dívat na to, jak události ekonomického charakteru fungují v tandemu s událostmi politickými, a jak tyto události napomáhají globalizaci celkově. Období po svržení Mubaraka bylo nepříhodné. Hlavní média spustila falešný start. Pokud je terčem americký dolar, a Egypt na sebe má upoutat pozornost, poskytl pro to letošek skvělou možnost, vzhledem k nyní již evidentnímu neúspěchu měnového stimulování.

Vycházeje z toho, jak věci vypadají, egyptský vojenský puč, kde byl svržen Mohammed Morsi, zcela izoloval Muslimské bratrstvo od politického procesu a bylo při něm zavražděno přinejmenším 450 protestujících, včetně lidí, kteří již byli pod dozorem.

Stoupenci Morsiho odpověděli zapalováním vládních budov a střelbou na policisty. Ale, jak se zdá, brzy začne skutečný boj, neboť současná vláda vyzývá k zákazu Muslimského bratrstva. Zároveň s tím nenávist ke Spojeným státům a jejich pokračující podpoře svých lidí v egyptských úřadech – nezávisle na tom, kdo sedí na trůnu – narůstá v celém regionu a přerůstá v extrémní podrážděnost. To není pro zdraví petrodolaru v dlouhodobé perspektivě příliš zdravé.

Je důležité, aby Američané, kteří se pokouší události v Egyptě pochopit, pochopili, že problém není v podpoře té či oné strany. Hlavním je zde to, že nazrály prakticky ideální podmínky pro válku, a takováto válka se bude šířit a silně zasáhne trh s ropou. Na Suezský kanál připadá 8% světového námořního obchodu, a přes tento koridor projde každý den 4,5 milionu barelů ropy. Cena ropy již vzrostla kvůli prosté hrozbě narušení fungování Suezu. A tentokrát se tato země již nezotaví. Když vezmeme v úvahu povahu vojenské junty, která je u moci, a neoblomnost opozice muslimského obyvatelstva, je vleklý konflikt zaručen.

Kupodivu v oficiálních médiích stále ještě zaznívají hlasy, dokazující, že Suez „nebude nikdy uzavřen“, protože „je pro egyptskou ekonomiku příliš důležitý“. Uprostřed plnohodnotné revoluce není význam Suezského kanálu pro vládu v Egyptě aktuální. Tento kanál bude uzavřen právě proto, že nebude existovat struktura, která by udržela kanál otevřený. A v tu chvíli cena ropy nadále poroste, spolu s pochybami ve Spojených státech.

Saúdská Arábie – další na řadě?

Vztahy mezi USA a Saúdskou Arábií jsou zároveň symbiotické i parazitické – vše závisí na tom, z jakého úhlu se na situaci díváte. Úplně první dohody v oblasti průzkumu a těžby v Saúdské Arábii dosáhly velké mezinárodní ropné kartely Royal Dutch Shell, Near East Development Company, Britsko-íránská ropná společnost atd., ale v konečném důsledku ji dostala Rockefellerova „Standard Oil“. Nemluvě o temné historii samotné Standard Oil tak to znamenalo, že Saúdský byznys bude řízen v první řadě v zájmu Američanů. A ropná žízeň západu, obzvláště po první světové válce, měla navěky zacementovat vztahy Ameriky s vládnoucí monarchií.

Zakladatel OPEC, Saúdská Arábie, byla jednou z mála hlavních ropu těžících zemí, která využívala ropovod, urychlující zpracování ropy a obcházející Suezský kanál (nicméně v r. 1983 byl tento ropovod uzavřen). Umožňoval „Standard Oil“ a Spojeným státům „po špičkách“ obcházet vnitřní nestabilitu v Egyptě. Tím otřásal pokračující konflikt, jehož vyvrcholením byla občanská válka v r. 1952. Vládnoucí elita Egypta, která byla v té době loutkou britské říše, byla svržena Muslimským bratrstvem, což vedlo ke konci britské libry coby první „ropné“ a světové rezervní měny. Britská ekonomika zavrávovala a již nikdy se do doby své bývalé slávy nevrátila.

Na povrchu se Saúdská Arábie jakoby vyhýbala vlivu klimatu arabského jara, ale vše není takovým, jakým se jeví. Útěk Saúdského prince Halida bin Farhana al-Saúda vyvolal strašlivé pochyby ohledně skutečného stavu tohoto ropného obra.

Myslím, že tento útěk je pouhým začátkem problémů Saúdské Arábie a že tento největší ropný partner Ameriky brzy zažije vnitřní otřesy, které naruší dodávky ropy na celém světě. Podpora takové ke své populaci tvrdé monarchie Amerikou konec používání dolaru v obchodování s ropou pouze přiblíží, obzvláště pokud bude tento loutkový režim svržen.

Těm, kteří pochybují o tom, že Saúdská Arábie stojí na pokraji sociální rozvratu, bych položil otázku, proč tato země pocítila potřebu nalévat miliardy dolarů nové egyptské vojenské juntě.

I když vyjma některých případů není pochyb, že, jako prosazovatel zájmů západu, je samotná Saúdská vláda vystrašená tím, že úspěch disidentských elementů překročí i její vlastní hranice. Ale mylně se domnívá, že to je součástí plánů globalistů. Pokud ztratí kontrolu nad Saúdskou ropou, ztratí Spojené státy svůj poslední významný opěrný bod na ropném trhu, a není naprosto žádných pochyb, že brzy poté dolar jako ropná měna zkolabuje. Zoufalství, které taková energetická krize vyvolá, povede k tomu, že mezinárodní trhy budou prosit o vyřešení problému, které jim světové bankovní kartely, v čele s MMF, velmi rádi poskytnou.

Íránský černý kůň

Otevřené vytváření syrského vzbouřeneckého hnutí americkou vládou, a také financování a vyzbrojování agentů Al-Kejdy, vyvolalo z pochopitelných důvodů zlost v mnoha blízkovýchodních zemích, včetně Íránu. Írán sedí na životně nejdůležitější námořní trase dodávek ropy na světě – Hormuzském průlivu. Přes něj se dodává asi 20% světového exportu ropy ročně, a jeho úzký vstup lze neuvěřitelně snadno zablokovat, stačí k tomu použít jen zvláštním způsobem potopené nákladní lodi. Fakticky právě tuto taktiku Írán vypracoval, aby zabránil invazi USA a Izraele.

Nejpravděpodobnějším výsledkem přítomnosti USA nebo NATO na zemi, nebo ve vzduchu nad Sýrií, Egyptem nebo Íránem, bude uzavření Hormuzského průlivu, což vyvolá prudký skok v cenách benzínu, který si Američané nemohou dovolit.

Ropná dohoda Ruska a Číny

V konečném výsledku, v naprostém souladu s tím, že to bylo ignorováno hlavními médii, dojde k vyloučení dolaru coby světové rezervní měny z dvoustranných obchodních dohod, kdy k témuž došlo u i poslední velké ropné dohody mezi Ruskem a Čínou. Podle podmínek tohoto kontraktu se Rusko zavázalo dodávat Číně ropu 25 let, a tato dohoda přišla po již dříve bilaterálně dohodnutých principech, předpokládajících, že dolar Číňané pří nákupech této ropy používat nebudou.

Domnívám se, že to vše je jen pouhý začátek řetězové reakce ústupu od dolaru v ropných kontraktech. Tyto dohody získají na rychlosti úměrně tomu, jak budou Blízký východ trhat ještě větší vnitřní šarvátky, a nepřátelství ke Spojeným státům mezi lidmi se stane závazným pro jakéhokoliv člověka u moci.

Dolar je papírový tygr

Někdo může namítnout, že objev ropy na americkém středozápadě lze využít ke kompenzování narušení fungování petrodolarů na Blízkém východě, a že ještě nedotčená ropa Americe určitě stačí. Nicméně tvrzení, že tato ropa může nějak neutralizovat krizi je naivní – především proto, že v konečném důsledku je rozhodující nikoliv otázka nabídky ropy, ale otázka „ropného“ statutu dolaru. Tento statut nebezpečně závisí na další stabilitě západu přátelských režimů na Východě. USA mohou těžit veškerou potřebnou ropu na vlastním území, ale pokud dolar ztratí globální pozici coby světová rezervní měna, tak budeme stejně jako dříve svědky obrovského znehodnocení americké měny, a stejně jako dříve budeme svědky kolapsu, a zaručují vám, že velká část vlastní americké ropy bude vyvážena, jako platba zahraničím věřitelům za nesplacené dluhy.

Dolar je neporazitelný o nic více, než jakákoliv jiná nekrytá měna v historii. V některých ohledech je již slabší, než jakákoliv jiná měna, která existovala dříve. Dolar zcela závisí na svém statutu světové rezervní měny, nutným pro zajištění jeho hodnoty na světovém trhu. Jak je patrné, země jako Čína již „zelené papírky“ opouští v obchodě s některými zeměmi. Je nanejvýš hloupé předpokládat, že tato tendence má především „náhodný“, a nikoliv záměrný charakter. Ostatní země by dnes nezahájily proces útěku od dolaru, pokud by se nechystaly dovést ho v budoucnu do konce. Zbylo jen zorganizovat spouštěcí krizi. Napětí existující na Blízkém východě signalizuje blížící se totální, dle všeho energetickou, krizi.