Anglická mávátka a inventura demokracie

Anglická mávátka a inventura demokracie

Všichni stojíme před základním dilematem: chceme-li demokracii, tak miliardáři typu Babiše nesmí dostat hlasy.

Chceme-li důchod, pak miliardáři typu Babiše musí dělat premiéry. Proč jsme na tom tak zoufale špatně, že musíme volit dvěma variantami sebevraždy? A to je konečně dobrá otázka.

V ulicích běhají zmatení nebo placení demonstranti s anglickými mávátky, takže asi nejsme na komunistických oslavách Prvního máje a Velké revoluce. Myslím té velké říjnové, protože tu malou listopadovou jsme už prohráli. Asi nikomu nechybí, takže se mluví jen o těch, kteří ji vytunelovali. Vlastně o těch se také nemluví, ale jen o jednom miliardáři, který teď demokraticky vládne. Je to trapné, ale dobře, bavme se o trapnosti zvané „česká davokracie“. Podívejte se na dobrý článek Kdo platí demonstrace proti Babišovi a Benešové, ať si uděláte představu o provozu neziskovky zvané Milión chvilek. Shrňme jejich přímo bakalovské požadavky do českého hesla Babis must go. A pokud vás ta infantilita unavuje a mne také, podívejme na celou věc z pozitivní strany.



Že jsou lidé na ulicích, to je dobře, protože Babiš reprezentuje systém korporátního fašismu. V době, kdy se za vytunelované bakalářské peníze ještě netiskla protibabišovská mávátka, jsme ke vzniku korporátního fašismu v Česku napsali několik důležitých a zcela prvních článků. Tak je připomeňme, protože opakování je matka moudrosti.

Na poslední článek si klikněte, protože tam máte jasně uvedeno, proč by lidé měli proti Babišovi demonstrovat a proč nemohou. Celá kauza s dluhopisy, která má evidentně trestní charakter, byla zametena pod koberec v zájmu jednoho promile českých miliardářů. Takže Babiš je ukázková květina, která vyrostla na hnoji české demokracie. I o tom jsme psali.

Jenže tato květina, na rozdíl od Kalousků, Dlouhých, Klausů, Bendů a dalších, po dlouhé době vede hospodaření státu alespoň trochu slušným směrem. Takže všichni stojíme před základním dilematem: chceme-li demokracii, tak miliardáři typu Babiše nesmí dostat hlasy. Chceme-li důchod, pak miliardáři typu Babiše musí dělat premiéry. Proč jsme na tom tak zoufale špatně, že musíme volit mezi dvěma variantami sebevraždy? A to je konečně dobrá otázka.

Inventura demokracie

Nemá cenu vysvětlovat infantilům s anglickými mávátky nějakou politiku. Oni nedělají politiku, ale populismus. Veřejně plivou na Babiše, který jim nastavuje zrcadlo jejich vlastního občanského selhání. Takže vlastně veřejně plivou sami na sebe a jsou na to patřičně hrdí. Jedno promile miliardářů má zájem na tom, že je třeba nastolit nikoliv korporátní fašismus, který už máme, ale jeho populistickou variantu, kdy o politice bude rozhodovat placená a manipulovaná ulice. No a to je konec demokracie, viz Západem placený majdan na Ukrajině.

Vraťme se k tomu podstatnému, což je fakt, že lidé jsou znovu v ulicích. To znamená, že musíme provést prakticky po 30 letech inventuru české demokracie. Je to zralá doba jedné generace. A naše generace, která se nechala obelhat a pak okrást, by měla nastupující generaci předat sice rozkradený a vytunelovaný stát, ale alespoň se základním pocitem viny za občanské a politické selhání celé generace. K tomu jsem psal pravidelné články vždy na výročí svatého Václava, pak na výročí 17. listopadu, který loni končil titulem Requiem hloupé a obelhané generace za 17. listopad. O tom to je. Revize demokracie znamená, že generace sametové revoluce (přejmenované nejprve na plyšák a dnes na hadrák) alespoň přizná vlastní selhání a odejde do hrobu jako poražená, ale nikoliv úplně blbá.

Návod k revizi posledních 30 let je celkem jednoduchý. Je třeba začít minulostí danou reálným socialismem. Co v něm proti dnešku fungovalo ze sociálních struktur a co nikoliv? A kde jsme byli ekonomicky proti vyspělým státům Evropy? A jak jsme na tom byli politicky za epochy Husákovy normalizace? A jak lidé žili mezi sebou a pro sebe navzájem? Tak to shrňme: Z minulosti předešlé generace jsme převzali sociální, ekonomický a politický systém, kulturu, plus určitou občanskou a mezilidskou úroveň základních lidských vztahů. K tomu patří i určitý standard života ve městech a na venkově, plus výše reálné spotřeby a životních nákladů, třeba na vlastní byt.

Přítomnost je jasná, viz ta placená bakalářská mávátka proti Babišovi. Náš web tvrdí, že žijeme v systému korporátního fašismu. Ten má s demokracií společné už jen formální volby. Ale jak říkají američtí občanští aktivisté, kdyby volby mohly něco v systému amerického korporátního fašismu změnit, tak už by je dávno zakázali. Volby máme, hurá. Ale koho máme volit? Aha, ze zoufalství jen toho Babiše a jemu podobné exoty. Horší kvítka nemá cenu volit, protože ti hoši, co spolu mluví, nás už několikrát obelhali a prodali, a přitom pořád mají parlamentní imunitu. A nyní je třeba udělat tu těžší část revize, kterou nezvládne tento článek. Jak jsme na tom vůči vyspělým státům EU? Za 30 let jsme je měli dohnat na úrovni ekonomiky, platů, životní úrovně a demokracie. Pokud ne, tak nás někdo politicky obelhal a ekonomiky okradl. A nebyl to Babiš, protože ten tu minulých 30 let nevládl. Další důležitá věc jsou socialistické vymoženosti, které chrání naše zdraví, kulturní a životní hodnoty. Máme se na tom lépe než dříve, nebo ne? Pokud ne, tak to znamená, že tu někdo pěstoval kapitalismus na úkor těch nejslabších a bezbranných, což je svinstvo a zbabělost. A pokud biskupové a křesťanské církve jely v tomto špinavém kšeftu s vládnoucími partajemi, tak bůh s nimi.

A nyní k poslednímu a velmi kontroverznímu bodu, a to je budoucnost. Inventura se musí dělat i vzhledem k budoucnosti. Každá domácnost má něco našetřeno pro případ krize, každý stát má mít nějaká základní aktiva a strategii pro další generaci. První a základní bod zní, jak a jakým způsobem jsme zadlužili další generaci. Na to totiž nemáme morální právo. Neoliberální blbec má zničit jen sám sebe, ale nikoliv ty, kdo přijdou po něm. A moudrý člověk vůbec není blb a hospodaří automaticky tak, aby děti přebraly jeho dědictví a mohly v jeho díle pokračovat. Jaké dílo máme vlastně budovat v podobě res publica? Zlodějny a lži jako dosud, ve stylu po nás potopa? Inventura vzhledem k budoucnosti je ve skutečnosti nejtěžší úkol, protože pracuje s hodnotami. Jistěže mezi ně patří i ekonomické a sociální hodnoty, které jsou vyčíslitelné. Ale mnohem důležitější jsou hodnoty, které vůbec vyčíslitelné nejsou a o kterých se už ani nemluví.

Tak si sedněte, dejte si kafe, podívejte se z okna a udělejte si takové malé cvičení. Pokud máte děti, tak je to pro vás úplně jednoduché. Prostě si řeknete, jestli vaše děcka mají žít ve stejném systému a za stejných podmínek jako vy dnes. Pokud si myslíte, že ano, pak je to v pořádku a patříte ke generaci, která nebyla ani okradena ani obelhána. Pokud vám ale vyjde, že v tomto systému se žít nedá – nebo v jeho určitých rysech se žít nedá – pak máte problém, velký problém. Ale můžete ho populisticky hodit za hlavu, nastoupit do placeného korporátního autobusu, vyfasovat anglická prvomájová mávátka a můžete jít dělat demokratický brajgl proti zlému Babišovi.

 

Převzato z http://news.e-republika.cz




Reklama

loading...
Loading...

Reklama

Podobné články

Zanechte odpověď

Or

Váš e-mail nebude zobrazen. Označené pole vyplňte *

*