Američtí velvyslanci: Staří psi se starými triky

Američtí velvyslanci: Staří psi se starými triky

V posledních letech se prestiž USA po celém světě rapidně zhoršuje kvůli nepopulární a neúspěšné politice Spojených států, což nutí Bílý dům, aby se vrátil ke svým starým trikům, které se dříve používaly k vytvoření klamného obrazu prosperity a štěstí. Ve skutečnosti řada státu po celém světě zaplatily hořkou cenu za jejich snahu prosadit tento obraz, který vedl k vlně „barevných revolucí“ v honbě za „demokracii v americkém stylu“, také za pomocí některých, jako je Victoria Nulandová, nebo John McCain. Není tedy divu, že již pro demokracii ve stylu USA nezůstal nikdo další v řadě.

Stagnující politika americké mašinérie se velmi zdráhá změnit své chování, a proto opakuje scénáře, které byly již otestovány, bez ohledu na to, jak špatně si vedly v minulosti.

Bylo by vhodné připomenout divadelní show s důkazy o „zbraních hromadného ničení Saddáma Husajna,“ o kterých hovořil americký ministr zahraničí Colin Powell v Radě bezpečnosti OSN, aby ospravedlnil americkou vojenskou agresi proti Iráku. Bílému domu bylo úplně jedno, že neexistovaly žádné důkazy o tom, že by  se v Iráku nacházely zbraně hromadného ničení, dokud tento trik fungoval. Nyní se zdá, že americký ministr zahraničí John Kerry má zřejmě naději uplatnit podobný trik, který mu umožní získat mezinárodní podporu potřebnou k rozpoutání nové agrese, tentokrát v Sýrii.

Tento zvyk s použitím starých triků se stal v Bílém domě již tradicí, a proto Spojené státy začaly používat staré velvyslance, kteří prokázali svou účinnost při vytváření nepokojů, sociálních konfliktů a následných „barevných revolucí“. Někteří z nich byli svoláni zpět i přesto, že byli již v důchodu a i přes svůj vysoký věk.

K vytvoření „před-revolučních podmínek“ a k čerpání z osobních zkušeností v rozpoutávání „barevných revolucí“ Bílý dům poslal v roce 2014 do Moskvy velvyslance Johna F. Teffta, a to navzdory tomu, že Tefft je silným odpůrcem Ruska. Tento diplomat údajně stál i za revolucí v Gruzii a na Ukrajině, kde předtím pracoval.

Richard Monroe Miles (vpravo) Foto: wikimedia.org
Richard Monroe Miles (vpravo) Foto: wikimedia.org

Další příklad pochybných praktik Washingtonu lze vysledovat v Kyrgyzstánu, kde bývalá velvyslankyně Pamela Spratlenová, která selhala při vytváření „revolučních předpokladů pro změnu režimu“ byla „dočasně“ nahrazena 78letým diplomatem Richardem Monroe Milesem. Tato výměna velvyslance je velice alarmující, jelikož je Miles široce znám jako „architekt a ideolog gruzínské revoluce“, díky které řada států utrpěly závažnou politickou krizi.

Podle jeho oficiální biografie, Richard Monroe sloužil u námořní pěchoty 1954 – 1957, což by mohlo být důvodem jeho oddanosti k ozbrojeným změnám režimů, které měl za sebou. Po získání svého vysokoškolského vzdělání, vstoupil do Ruského institutu americké armády Garmisch-Partenkirchen v Německu, kde západní speciální jednotky připravovaly „proti-sovětské odborníky.“ Miles začal svou diplomatickou kariéru v roce 1967, poté, co pracoval v amerických diplomatických misích v Oslu, Moskvě, Bělehradu a Berlíně.

Miles poprvé sloužil jako velvyslanec v Ázerbájdžánu v roce 1992, kde byl „svědkem“ přechodu moci od nacionalistické vlády Abulfaze Elchibeye na Hejdara Alijeva.

Pak v letech 1969 do 1999, kdy byl Slobodan Miloševič stále u moci, Richard Monroe Miles byl jmenován velvyslancem v Jugoslávii, kde dohlížel na kosovské války a na zabíjení kosovských Albánců. Odletěl krátce předtím, než síly NATO začaly zemi bombardovat. Smutný příběh událostí v této zemi je dobře znám: Miloševič prohlásil, že se stal vítězem prezidentských voleb, nicméně, protože opozice v čele s Vojislavem Koštunicou odmítla uznat výsledky voleb, Miloševič byl přinucen odstoupit. Později, vzhledem k nařízení tehdejšího premiéra Zorana Djindjiče, byl Miloševič donucen podstoupit slyšení před haagským tribunálem.

V letech 1999-2000, kdy byl Miles v čele amerického velvyslanectví v Bulharsku, bulharský premiér Ivan Kostov prohrál parlamentní volby proti pro-americkému kandidátovi Someonu Saxe-Coburg-Gothovi, dědici bulharského trůnu.

Od dubna 2002 do srpna 2005 Miles vedl americké velvyslanectví v Gruzii, pak odešel, ale v listopadu 2008 byl pozván na ministerstvo zahraničí jako Chargé d’Affaires, a byl poslán do Turkmenistánu pro „nastavení příběhu podle amerického scénáře.“

V roce 2004 Miles dostal od ministerstva zahraničí ocenění Robert C. Frasure Award za „mírové řešení konfliktů“, což je zvláštní, protože jsme v tom samém roce byli svědky výkvětu „gruzínské demokracie“ pod vedením Michaila Saakašviliho. Výsledkem byla „růžová revoluce“, kterou režíroval sám Richard Monroe Miles. Je mu také přičítán podíl na přípravách „měkkých“ útočných scénářů v gruzínsko-abcházském konfliktu. Podle publikací gruzínských a amerických časopisů z té doby, Milkes obdržel 1,2 miliardy dolarů za změnu vlády v Gruzii.

A nyní je tento slavný autor „barevných revolucí“ poslán do čela americké diplomatické mise v Kyrgyzstánu v předvečer pátého výročí dubnových událostí a nadcházejících parlamentních volbách. Kromě toho, letos v květnu uvidíme závěrečnou fázi vstupu Kyrgyzstánu do celní unie a v důsledku toho také vstup do euroasijského hospodářského společenství, které vrhá bolestivou ránu proti americkým geopolitickým zájmům a ambicím střední Asie. Vzhledem ke křehké etnické harmonii na jihu země, a blížící se přítomnosti wahhabistických prvků, tento region (který čelí neustálému vměšování Washingtonu a Saudské Arábie), spolu s výzvami národního hospodářství čelí pokračujícímu soupeření mezi jejími politickými elitami, Bílý dům již naplánoval „revoluční předpoklady“, které má organizovat sám Miles.

Je pozoruhodné, že Miles bude mít status „dočasného velvyslance“, tedy v souladu s Vídeňskou úmluvou o diplomatických stycích, tudíž nepotřebuje schválení Kongresu. A tak je snadné odhadnout, že Washington chce použít tuto metodu k poslání takové kontroverzní postavy do Kyrgyzstánu se záludnými úmysly, které mají nepochybně v plánu.

Za těchto podmínek, Washington by nikdy neodmítl pokračování v nových „barevných revolucích“ v Rusku a podél jeho hranic, aby ukončil proces euroasijské integrace. A je docela možné, že Bílý dům bude jen používat své vyslance, aby tak učinili, ale může se také snažit implementovat své staré triky.

Autor: NEO, Redakce

Reklama

loading...
Loading...

Reklama

Podobné články

Zanechte odpověď

Or

Váš e-mail nebude zobrazen. Označené pole vyplňte *

*