Afgánská past

Afgánská past

Tři čeští vojáci v Afganistánu se stali minulý týden v neděli oběťmi velmi dobře nastražené pasti připravené bojovníky hnutí Taliban.

I kdyby Afganistan byl klidnou a bezpečnou zemi jen stěží by na své území lákal davy turistů. Je to země drsná a pustá a i za mírových dob se v ní těžko žije. I proto zdejší tvrdí obyvatelé vydrží mnohem více než zhýčkaní Evropané.

Jako první Evropan se o tom přesvědčil již ve starověku slavný vojevůdce Alexandr Makedonský. Poté co rychle a poměrně snadno rozvrátil mocnou Persii, musel svádět tři roky těžké boje s neustále se bouřícími kmeny žijícími na území dnešního Afganistanu. Po opuštění této země Alexandr pronesl památnou větu, která platí až do současnosti: „Orient lze projít, nikoli však dobýt!“.



V první polovině 19.století po nadvládě nad Afganistanem zatoužila po Řecích další západní velmoc: Britské impérium. V roce 1838 Británie vyslala z Indie do Afganistanu šestnáctitisícový expediční sbor. Zpočátku vše probíhalo podle plánu. Britové dosadili na afgánský trůn loutkového vládce a zdálo se, že země se stane další britskou kolonii. Proti britské nadvládě však brzy vypuklo lidové povstání. Během následných bojů byl zničen celý britský expediční sbor. Přežil pouze plukovní lékař, který o této britské tragédii jako jediný podal svědectví. Porážkou pro Brity skončila i druhá a třetí afgánsko-britská válka v letech 1880 a 1919.

V 70 letech 20.století vypukla v Afganistanu revoluce. Moci se ujala komunistická vláda, která však sama nedokázala si udržet moc nad celou zemi. Velkou roli zde sehrála podpora afgánských mudžáhidů ze strany USA, která byla součástí širší geopolitické strategie vypracované Zbigniewem Brzezinským, ke které se mimochodem později otevřeně přiznal. Jejím cílem bylo donutit Sovětský Svaz k přímé vojenské intervenci, která by v konečném důsledku vedla k výraznému oslabení tohoto hlavního amerického geopolitického protivníka.

Plán vyšel dokonale a afgánská past opět sklapla. Po dlouhém váhání se nakonec Brežněv v prosinci 1979 rozhodl do Afganistanu sovětskou armádu vyslat. Ta sice rychle obsadila Kábul a hlavní centra země, ale povstalce štědře podporované z USA a sousedního Pákistánu porazit nedokázala. Porážka SSSR v Afganistánu je dnes považována jako jedna z příčin vedoucích nakonec ve zhroucení Sovětského svazu.

Vítězství však přišlo draho i USA. Jakmile se mudžahedíni zbavili sovětské armády, dobře vyzbrojeni americkými zbraněmi se tentokrát obrátili proti Západu. Území Afganistánu se na přelomu století stalo cvičištěm islámských teroristů vedených Usámou bin Ládinem.

Americký útok na Afganistán zahájený 7.10.2001 G.Bushem byl tentokrát pastí nastraženou na USA. Stejně jako v minulosti i nyní došlo k rychlému vítězství, po kterém vypukl vlekoucí se asymetrický konflikt, kde nejmocnější armáda světa nedokáže ani po 17 letech porazit odhodlané islámské bojovníky.

Smrt českých vojáků považuji za smutnou a zároveň zbytečnou událost. Domnívám se, že bychom měli Afganistan ponechat Afgáncům, aby oni sami si spravovali svojí zemi. Šíření „dobra“ v podobě různých zahraničních intervencí nikdy k ničemu dobrému nevedlo. Myslím si, že Afgánci sami se musí naučit řešit své vzájemné spory mírově a pochopit že řešení konfliktů válkou a zbraněmi jím bude přinášet stále jen bolest a nekončící utrpení.

Zdroj: Dějiny Afganistanu

(Foto: Televize Nova)




Reklama

loading...
Loading...

Reklama

Podobné články

Zanechte odpověď

Or

Váš e-mail nebude zobrazen. Označené pole vyplňte *

*