Abychom se z té Savčenko nepo….

Abychom se z té Savčenko nepo….

Víte dobře, co myslím. Pro mě má jméno Savčenko jistou negativní příchuť. Je to už 30 let, co jsem pracoval jako vedoucí oddělení vývoje CD v Gramofonce Loděnice a ředitele mi dělal jistý, o něco mladší než já, inženýr Pelc.

Měl mě ve velké oblibě, neboť jsem „šprechtil“, zatímco on ne. Ale ty jazyky, kvůli kterým mě tahal na ta různá „jednání“ mimo Prahu a v noci mě pak domů vozil ředitelský žigulík, mi v podstatě byly platné jak mrtvému zimník.

Sice se pár světovými řečmi domluvím, on ale zato tu gramofonku dnes vlastní. Což není zas až tak špatný šolích, že? Pamatuji, jak jsme spolu v pivovaru Krušovice pořádali soutěž čtyřčlenných družstev v pití piva.

Není to nic obtížného. Soutěžící družstva se postaví proti sobě a před každého z nich postaví personál pivovaru dobře načepovanou sklenici piva. Na daný povel pije první soutěžící a když je sklenice prázdná, tak s ní praští o stůl a pije další.

Je to velmi zábavné, ale chce to trochu tréninku, který třeba jeden drobný portugalský obchodník neměl a proto byla soutěž předčasně ukončena. Ale tento blog nemá být o opileckých avantýrách za „komunismu“, i když byly zábavné, ale o „hrdinné“ letce Savčenko.

A Gramofonka mě napadla proto, že mým jediným podřízeným byl jistý Ing. Evžen Savčenko CSc z Kyjeva, velký to milovník ženského pohlaví a milovník vůbec. Byl kyselý, že on to CSc. má a šéfuje mu nějaký inženýrek bez „celkom slušného Roma“.

Gramofonka měla hned za plotem ubytovnu, kde Evžen bydlel a fabrika byla plná ženských, lisařek. A ženský plus Evžen, to byla třaskavá směs a tam mě náměstek každou chvíli peskoval, že mi Evžen s nějakou tou babou utekl do soukromí.

Ale konec těch skazek o legraci v totalitě, protože to žádná skutečná legrace nebyla. Neměli jsme pojmu o lidských právech, multikulturalismu, politické korektnosti a jiných současných zhovadilostech, které nám novodobá Evropa cpe jako jako huse šišky do krku.

Vůbec nechápu, proč se s tou Naďou Savčenko dělá takový rozruch. Ano, kdyby jí hrozila smrt hladem, tak bych ten rozruch chápal. Ta ale ve skutečnosti ani zdaleka nehrozila. Ti, co skutečně drží hladovku, vypadají před smrtí naprosto jinak.

A také tak neposkakují, samozřejmě, protože se již nemohou hýbat vůbec a na nějaké ty „fakáče“ jim nezbývá energie. Naďa Savčenko není nic jiného než další vyměněný delikvent. Dříve se špióni vyměňovali na mostu špionů v německé Postupimi a teď je prostě vozí prezident.

Přiznám se, že víc, než zmínku o tom, že ukrajinský prezident přivezl svým letadlem do ruského Rostova na Donu dva odsouzené a omilostněné ruské piloty, aby si Naďu Savčenku s velkou slávou odvezl, nic víc nevím.

Jenom nechápu, proč je z této virtuální reality u nás takový rozruch, že to musí opakovaně probíhat pod zprávami jako „HEADLINE“. Moje babička správně říkala, že zahálka plodí hřích a na tomto případě to je jasně vidět.

P.S. Zapomněl jsem napsat, ž když jsem z firma odešel, tak krátce nato začala jednání se švýcarskou firmou, kterou jsem řediteli doporučil a Evžen tam v Luzernu „udělal štěstí“. Byl rozvedený a sbalil tam jednu sekretářku. oženil se s ní a stal se Švýcarem.

Tak se to dělá, milí, zlatí. A ne někde lítat a bombardovat civilisty.




Reklama

Loading...

Reklama

Podobné články

Zanechte odpověď

Or

Váš e-mail nebude zobrazen. Označené pole vyplňte *

*