A vítězem se stává… Vladimír Vladimírovič Putin…

A vítězem se stává… Vladimír Vladimírovič Putin…

Samozřejmě, že naši ideoví rusofobové, například J. X. Doležal, v případě přečtení tohoto článku napíší žlučovitou reakci, jiní si jen odfrknou, že co mají od Putinova agenta jiného očekávat. Ale to mě netrápí.

Každý článek slouží k tomu, aby svým názvem upoutal, a to přirozeně, že je jistou licencí a v čemsi nepřesný.

Samozřejmě, že impulsem jeho sepsání mě přivedlo prohlášení Vladimíra Putina, že 755 diplomatů či technického personálu ve službách americké ambasády v Rusku bude muset ukončit svou činnost. I když všichni odborníci na Rusko rázem začali toto číslo zlehčovat, ať mi nikdo neříká, že s tím rozsahem počítal. To jen na okraj i proto, že jde jen o jeden sice razantní, ale vlastně jen dílčí podnět, který mě vede k tak jasnému určení vítěze současného strategického geopolitického klání, kterým je prostě pro mne Putin.

Část Západního světa, ale zcela zásadně v dnešní USA nežijí ničím jiným než až patologickými obavami z nebezpečí Kremlu, jeho ovlivňování nejen amerických prezidentských voleb, ale vlastně absolutně všeho amerického dění. Geopolitické postavení zemí se mimo jiné a možná zejména odvíjí od toho, jakou představu, o nich mají jejich soupeři. A tak bez toho, že by bylo zapotřebí vypočítávat množství zbraní, sílu ekonomiky, v očích celé americké politické scény (snad s výjimkou Trumpa, ale ten se to neodváží říci, protože se přeměnil v beztvarou byť velkohubou amoebu) Putinovo Rusko je nepřítelem číslo 1.,ba zřejmě psychologicky vydávané za mnohem nebezpečnějšího nepřítele než byl Sovětský svaz.

A v tomto konfliktu vidíme celou americkou politickou scénu počítaje Trumpovou administrativou, přes senátory a poslance jak demokratického tak republikánského tábora, kteří doslova hysterčí – u nás bychom to nazvali šířením poplašné zprávy – co ten světový zloduch Putin udělá za hodinu či za den. A do toho přichází až antagonistické vztahy mezi zákonodárci a prezidentem a mezi prezidentem a jeho podřízenými úřadníky, mezi prezidentem a médii.



V USA zavládl totální chaos nebezpečnější, o to více, že je stále pokládaná za světovou supervelmoc.

Hysterie protiruských výpadů je navíc do detailů denodeně až labuřnicky rozpracovávaná ve všech médiích, takže obraz hrozícího nebezpečí ve střetu s Ruskem narůstá gigantických poměrů. To všechno je ještě umocňováno absolutně nejnižší mírou podpory prezidenta snad za všechny jeho předchůdce od roku 1945. 32% podpory dle Gallupa ? Šílené.

Politický kolaps.

Oproti stavu celoamerického davového šílenství je zde Rusko, sice jistě ne tak bohaté, ovšem jeho prezident má na rozdíl od svého amerického partnera s 32%, podporu trvale nad 85%.

Příznačné i je styl, klid a dokonalé vyrovnané vnímání problémů ze strany Putinova Ruska oproti USA. Zatímco tam zuří jedno vyšetřování za druhým, ohledně styků Trumpových spolupracovníků s ruskou stranou a Trump – samozřejmě chybně – živí tuto situaci hektickými twittery, v Rusku jaksi mimochodem tichým a přemýšlivým hlasem Putin oznámí stručně a bez emocí dosud největší zásek do počtu amerického personálu v Rusku.

Zatímco Trump, ponížený a zřejmě i proti své vůli bude podepisovat nové sankce proti Rusku, které sám nesmí dle uvedeného zákona ani odvolat, Putin už se věnuje dalším běžným úkolům.

Když jsem postavil tento článek na srovnání dvou lídrů Trumpa a Putina, bylo to samozřejmě i zčásti nepřesné proto, že svět se nezadržitelně a dokonce bych řekl měsíc od měsíce stává daleko více multipolárním.

A právě v tomto pojetí si vede Putin na rozdíl od Trumpa na jedničku.

Zatímco Trump a jeho Amerika solí jednu sankci za druhou, Putin vede dialog.

Trump vychvaluje Čínu do nebes, že mu pomůže vyřešit severokorejský problém, aby po třech měsících prohlásil, že i na Čínu čekají sankce, protože nedrtí severní Koreu, jak by měla. Mezitím Rusko a Čína pořádá velkolepé námořní cvičení v Baltském moři, které si NATO vyhradilo jako prostor možného útoku na Rusko.

Trump vyhlašuje sankce proti Rusku s cílem znemožnit pokračování budování úspěšných tras dodávajících levný a kvalitní plyn a zcela ignoruje, že tyto sankce možná ještě více postihnout evropské firmy, které se na této aktivitě podílí a zcela ignoruje odpor Evropské komise…

Trump prohlásí Mc CAina za skvělého bojovníka, když se po operaci rakoviny objeví v Kongresu a Mc Caine se mu vzápětí odmění tím, že jeho hlasem byl zaříznut zákon na zrušení Obama Caine.

Jinými slovy: Díky Trumovi a rovným dílem i senátory a poslanci představuje Amerika naprosto chaotickou vnitřně rozvrácenou zemi.

Dostala se do bodu zlomu, po kterém zřejmě už může následovat jen dříve či později odpadnutí z trojlístku světových supervelmocí. Ano, jsou rusofobistické země typu Polska, pobaltských republik, Rumunska, Ukrajiny, které zaslepeně drží Americe palce. Tak ať si drží. Jejich patron už stejně mnoho nezmůže.

A tím se dostáváme k Putinovi. Bravurně zvládl konflikt v Sýrii, je zván iráckým viceprezidentem Malikem k větší angažovannosti v Iráku namísto USA a i v Libyii má své silné slovo, je spojencem Iránu, Číny, ale komunikuje pozitivně s každým.

Zatímco Trump zřejmě nedožije ani toto funkční období a jeho odchod může odstartovat něco na způsob občanské války, Putin, nenastane-li atentát či nenadálá nemoc, má před sebou ještě více šest let působení v čele Ruska.

A tak se mi nedivte za ten nadpis:

A vítězem se stává… Vladimír Vladimírovič Putin…




Podobné články

Zanechte odpověď

Or

Váš e-mail nebude zobrazen. Označené pole vyplňte *

*